Svět knihy – Praha 2019 – Jak jsme si to (opět) užili :)

Nebyla bych ten pravý knihomol, kdybych nevyužila situace a nevyrazila do Prahy na veletrh Svět knihy. Každoročně je to největší knižní veletrh v České republice a navštíví ho tisíce nadšených čtenářů i autorů. Součástí jsou i speciální tematické přednášky a akce, letos se představovala Latinská Amerika. Navštívit můžete plno besed, autogramiád a autorského čtení, a setkat se tak osobně se svými oblíbenými spisovateli. Nechybí samozřejmě hromady knih za veletržní ceny, slevy a akce.

Opět sprintem na vlak

IMG_20190509_093512Já jsem vyrazila opět hned první den – ve čtvrtek 9.5.2019. Měla jsem tam sraz hlavně s Kačkou z Knižního večírku, Šárkou z blogu Můj knižní ráj a Danuškou Goliášovou, která mi sem psala recenze a má i svůj vlastní you-tube kanál. Ráno bylo opět hektické. Já už tím vlakem ve 4:55 jela tolikrát a pokaždé to popletu a jdu si langsam na autobusové nádraží, aby mi až tam došlo, že to není autobus, ale vlak a pak se samozřejmě proběhnu až za město. Pěkně do kopečka.

Abych to letos měla o něco pestřejší, byla výluka a lilo jako z konve. Doběhla jsem tedy na vlakovou zastávku totálně promočená, načež hlásili, že autobus náhradní dopravy bude stavět u hlavní silnice. Tak jsem se zase otočila a sprintovala zpět. Blázinec!

Naštěstí jsem si v Budějovicích koupila pořádnou ranní kávičku a usedla do vytopeného vlaku s časopisem Instinkt, který je nově jako měsíčník a je tam plno zajímavých témat. Já časopisy skoro nečtu, jen občas Interview, ale tomuto jsem neodolala. Cestou do Prahy jsem posnídala, pospala, uschla a něco přečetla.

Velkolepé setkání

Na nádraží v Holešovicích jsem se kolem deváté hodiny setkala s Šárkou a Káťou a během sdělování si svých vzájemných emocí jsme vyrazily na veletrh. Fronta na lístek byla kupodivu krátká, počasí se umoudřilo, takže jsme se v pohodě vyfotily před výstavním palácem a už jsme se vrhly na knihy. Šárka toužila začít v Euromedii. Já sice byla přesvědčená, že letos budu šetřit, ale neodolala jsem a něco jsem si odtud přivezla. Byly to hlavně dárky – pro děti i pro babičku. Nebudu zatím prozrazovat, co jsem koupila, protože na to vám udělám samostatný článek.

 

Pak jsme usoudily, že potřebujeme kávu a dortík a šly si sednout do kavárny v patře. To už se k nám připojila i Danuška a nahoře nás našla Lenka z blogu Storyhuntress. Seděly jsme docela dlouho, popovídaly si, pokochaly se výhledem z balkonu a poslechly si (i když poněkud nedobrovolně), latinskoamerické zpěvy a tance. (A taky dupání, při kterém nebylo slyšet vlastního slova).

Hon za knihou

A pak už následoval hon za knižními úlovky po celém veletrhu. Kochaly jsme se, tu a tam mrkly do nějakého sálu, co se tam děje za akci, pokoupily nějaké knížky a zastavily se na delší dobu u kreslířky Marie Brožové, která je známá svým projektem Obhajoba pastelky. Tato milá a krásná dáma totiž kreslí překrásné obrazy, celé pastelkou a v obrovských rozměrech. Pak si z nich můžete koupit reprodukce, pohledy, sešity i knihy. Já letos neodolala a zakoupila si knížku o zakletých vílách, která obsahuje nejen plno krásných ilustrací, ale především dvanáct příběhů o osvobození tvůrčího potenciálu žen. A to je kniha přesně pro mě. Tu jsem tam prostě nemohla nechat! Děvčata nejprve váhala, ale Danuška s Šárkou pak neodolaly a koupily si ji také.

No a koho jsme ještě potkaly? Nikolku – Narcisku z blogu Hnízdo zvrhlé Narcisky, Monču Mermaidku i Marcelku z blogu Zaostřeno na knihy. A taky jsme chvíli pokecaly s Darčou z Daramegan books a Janou z Pary a knihy. (Doufám, že jsem ty názvy moc nepopletla. :D) Všechny jsou moc milé a sympatické. Jen by to chtělo více času na společnou řeč. A taky aby člověk vydržel více kafí, poněvadž bez kávy se debatuje divně. 😀

Překvapení od paní Mornštajnové

Jsem neskutečně ráda, že jsem na poslední chvíli zavrhla původní plán, jet už v půl čtvrté a zůstala jsem skoro do šesti. Při posezení s děvčaty a Narciskou nás totiž zahlédla paní spisovatelka Alena Mornštajnová, poznala nás a osobně nás přišla pozdravit.

IMG_20190509_170917

To je prostě úžasné! Nesmírně si toho vážím! Udělala mi opět ohromnou radost. Navíc nás osobně pozvala na svou besedu, kterou jsme sice kvůli vlaku nemohly dokoukat do konce, ale i ten kousek stál zato. Se Šárkou jsme usoudily, že když už jsme se takhle krásně setkaly, využijeme toho a rychle jsme si běžely na stánek Hostu koupit její novou knihu Tiché roky. Stihly jsme to jen tak tak. Těsně před začátkem jsme ještě paní Mornštajnovou přepadly a požádaly o podpis a věnování do nové knihy. Opět byla moc milá, podepsala se, a i v tom chvatu rozdávala úsměvy a milá slova. 😊

IMG_20190509_171011

Vedle ní navíc seděl další oceněný český autor – Jan Štifter, který získal cenu čtenářů za českou prózu, za knihu Sběratel sněhu, na kterou jste mohli nedávno číst mou nadšenou recenzi. Jsem nesmírně hrdá na to, že máme tady v Čechách tak nadané spisovatele, kteří jsou navíc ještě ve skutečnosti tak milí a sympatičtí. 😊

A na závěr malá omluva…

A když už jsem u těch sympatií a osobních setkání… Párkrát se na veletrhu stalo, že mě někdo pozdravil, nebo s úsměvem oslovil. Očividně jste mě poznali, nevím, zda z blogu nebo z videí, a hlásili jste se ke mně. A já koukala zaraženě, zaskočeně, zdravila jsem se zpožděním, protože mi nejdřív v hlavě šrotovalo, odkud vás znám a zda si tykáme, nebo vykáme atd. Prostě trapas!

Prosím vás! Velmi se za toto chování omlouvám. Já jsem strašně ráda, že se vám moje tvorba líbí, že vás inspiruje a dělá mi dobře, když se ke mně hlásíte. Fakt! Jen na to nejsem vůbec zvyklá, neumím přijímat případné komplimenty a cítím se pak hloupě a možná tak i působím. Nemějte mi to za zlé… Klidně se ke mně dál vesele hlaste, jen mi odpusťte, když neodpovím hned, nebo se toulám někde ve svých myšlenkách a nereaguji třeba vůbec. To není arogance. To jsem prostě já… 😀

 

To by bylo ke svátečnímu dni knihomolů vše. A pokud jste zvědaví na knihy, počkejte si na další část. 😊

8 odpovědí na “Svět knihy – Praha 2019 – Jak jsme si to (opět) užili :)”

    1. Děkuji, Šárko! Bylo to úžasné! Také pořád vzpomínám. Projíždím si články a videa u ostatních a jen mě mrzí, že jsem nemohla zůstat alespoň dva dny a setkat se s více lidmi a navštívit více besed. Ale se dvěma prcky to nejde. Tak snad až povyrostou. 🙂

    1. Děkuji, Lucy… no já tam cíleně pro tu plnou tašku ani nejela. Chtěla jsem hlavně to setkání s lidmi – kamarády, blogery i autory. Ale opět to nevyšlo no… 😀

  1. Krásný článek Sabi. 🙂 Super jste si to užily, ženy. Jinak tě zcela chápu – jak píšeš o té omluvě. Mám to stejně. Za prvé jsem slepá a hluchá a mám špatnou pamět na obličeje. Takže kolikrát si taky říkám, že si lidi musej o mně myslet bůhvíco, přitom já jsem jenom mimo. :-))) Snad to všichni pochopí, jste skvělé, holky. 🙂

  2. Moc pěkný článek a fotky,určitě jste si to užily i když jen na jeden den,já byla letos na 2 dny a taky je to málo……

Napsat komentář