Rozhovor: S Jiřím Březinou o detektivkách, o psaní i o rodině

Jiří Březina je mladý český a velmi sympatický spisovatel, který se věnuje především detektivnímu žánru. Jeho prvotina Na kopci vyšla v roce 2013 a vzbudila velký rozruch mimo jiné i tím, že za ni autor získal cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku.

Nedávno mu vyšla již čtvrtá kniha  – Vzplanutí, která se věnuje tematice samovznícení. O tom, kde přišel na takové téma, ale i o jiných věcech se s Jiřím Březinou bavila Jana Hlinecká.

Jak jste se dostal ke psaní a proč jste si vybral zrovna detektivní žánr?

Obojí je tak trochu dílem náhody (i když knížky mě vždycky bavily a první pokus o román jsem učinil už v první třídě). Na psaní detektivky jsem se vrhnul vlastně z hecu někdy v roce 2011, kdy naše země zavalila vlna skandinávských detektivek. Před kamarádkou jsem pronesl, že „něco takovýho bych napsal taky“. A nějak mě ta myšlenka chytla, takže jsem ještě ten den začal vymýšlet příběh.

Poručík Tomáš Volf je takový správný týpek. Máte s ním něco společného?

Možná to, že jsme oba spíš introverti. Jinak Tomáš vypadá a jedná jinak než já… Ale naučil mě poslouchat metal, takže to je teď náš společný koníček.

V únoru vyšla Vaše nová knížka Vzplanutí, kde Tomáš Volf řeší případ dokonalého uhoření. Kde jste našel námět právě na tento případ?

Už je to pár let, co jsem viděl dokument o fenoménu tzv. spontánního vzplanutí. Přišlo mi to jako dobrý motiv do detektivky. Nosil jsem to v hlavě a pomalu to rozpracovával. Také jsem měl štěstí v tom, že jsem se během vymýšlení děje spojil se skutečnými vyšetřovateli požárů, takže jsem pak v knížce mohl tohle téma popsat co nejrealističtěji.

Sledujete práci vašich kolegů českých autorů detektivek? Čtete jejich knížky?

Sleduju a jsem s nimi také v kontaktu. Řekl bych, že se navzájem respektujeme a podporujeme, necítím žádnou rivalitu nebo nepřejícnost.

České detektivky se snažím samozřejmě i číst, ale nestíhám pokrýt všechny… Třeba takový Martin Goffa je úplná továrna na dobré detektivky, vydává jich několik ročně. Rád mám Michaelu Klevisovou, za pozornost čtenářů stojí také Michal Sýkora nebo nový autor Martin Stručovský. A mohl bych vyjmenovávat další a další, protože mám pocit, že úroveň české krimi prózy se zvyšuje. Do detektivek se vrhají renomovaná nakladatelství a celý ten žánr ztrácí punc brakové literatury.

Máte nějaký spisovatelský vzor v zahraniční literatuře?

Přímo vzor asi jmenovat nemůžu, protože vzor se napodobuje – a mě by ani nenapadlo pokoušet se napodobovat génie jako byli Antony Burgess nebo Norman Mailer. A co se týče detektivek, král je jen jeden a jmenuje se sir Arthur Conan Doyle.

Co dělá Jiří Březina, když zrovna nepíše?

To, co ostatní lidi. Pracuju, čtu si, poslouchám muziku, koukám na televizi, spím. Jsem rád, když můžu být se svými blízkými, když můžu být venku, v přírodě, někde se toulat nebo běhat po lese.

Knížku Vzplanutí jste věnoval svým dvěma synům, „bez kterých by knížka vznikla mnohem dříve“… Znamená to, že trávíte hodně času se svou rodinou?

Určitě. Naši kluci jsou ještě malí a čas s nimi hrozně rychle utíká. Chci si to dětství s nimi trochu užít a být u toho.

Pracujete již na další knize a máte představu, kdy se čtenáři dočkají pokračování s Tomášem Volfem?

Mám rozpracovaný příběh, nebo spíš jeho kostru. Čekají mě rešerše a také musím vymyslet prostředí, postavy a všechny tyhle detaily, které ve výsledku vytvoří knížku. Tomáš Volf tu samozřejmě chybět nebude.

A kdy to bude? To raději nebudu ani odhadovat, Vzplanutí jsem takhle sliboval skoro tři roky. Takže jen doufám, že další knížku stihnu dřív.

Za celou redakci děkuji za rozhovor a přeji plno tvůrčích myšlenek.

Rozhovor připravila: Jana Hlinecká

 

 

Rozhovor: S Martinem Stručovským nejen o románu Bez duše

Martin Stručovský je mladý spisovatel, kterého budou znát hlavně příznivci sci-fi literatury. Od roku 2012 vede internetový deník Sarden, který se zaměřuje na fantastiku ve všech jejích podobách.  Jeho románovou prvotinou je detektivka Bez duše, kterou jsem měla tu čest přečíst. Kniha vás zaujme hned svým obalem a to, co se nachází uvnitř, není rozhodně „bez duše“. A jelikož jsem „všetečka“ lačnící po dalších informacích oslovila jsem Martina Stručovského a trochu jsem si s ním popovídala. Pokračovat ve čtení „Rozhovor: S Martinem Stručovským nejen o románu Bez duše“

Rozhovor s Alexanderem Stainforthem nejen o novince BOSS

Alexander Stainforth si získal své čtenáře především díky strhující historické sérii Lady Jane. Od té doby vydal spoustu další knih a e-knih, které nás zavedou do minulosti i současnosti. Nedávno vyšla jeho novinka Boss, což je jedna z prvních MM romancí na českém trhu. O čem je a jak se mi líbila, to jste mohli číst už v recenzi na těchto stránkách. Nyní jsem se rozhodla autora vyzpovídat. I když už ho trochu „znám“, opět mě velmi překvapil svou upřímností a otevřeností. Jsem za to velmi vděčná. Odpovědi v totmo rozhovoru pro mě byly zážitkem, jstejně jako čtení Alexových knih.

Zajímá vás, co všechno prozradil? Pak čtěte dál… Pokračovat ve čtení „Rozhovor s Alexanderem Stainforthem nejen o novince BOSS“

Vánoční rozhovory 2 – Jak naši spisovatelé prožívají advent a Vánoce

Štědrý den je už téměř za rohem a my netrpělivě čekáme na nejkrásnější svátky v roce. Někdo má tyto dny hektické, někdo si je užívá v pohodě. Ať už jste na tom jakkoli, pojďte se na chvíli zastavit a přečíst si, jak tyto chvíle prožívají naše spisovatelky a spisovatelé.  Položila jsem jim tři vánočně laděné otázky: Pokračovat ve čtení „Vánoční rozhovory 2 – Jak naši spisovatelé prožívají advent a Vánoce“

Vánoční rozhovory 1 – Jak naši spisovatelé prožívají Vánoce

Nastává nejkrásnější čas v roce a my knihomolové i autoři se na něj těšíme stejně, jako všichni ostatní – a možná díky knihám ještě o chlup více. Proto jsme vyzpovídali několik českých spisovatelů a optali se jich, jak to mají o Vánocích oni.

Na jaké otázky jsme se zeptali?

1) Jak si užíváte advent a chystáte se na Vánoce?

2) Prozradíte nám, jak vypadá Váš Štědrý den a jaké dodržujte zvyky?

3) Jaký dárek pro Vás byl v předchozích letech ten NEJ? Takový, na jaký nikdy nezapomenete?

A odpovědi si můžete přečíst níže:

Oldřiška Ciprová – autorka historických románů i knížek pro děti

1) Zatím si Advent moc neužívám, protože u mě konec roku bohužel vždycky znamená totální hektiku. Dokončuji dvě knihy a v divadle studuji novou hru, která má premiéru už v lednu…Ale tento týden už dám konečně nohy nahoru, pustím si koledy a zároveň se pustím do cukroví…
2) Nemáme žádné zvláštní zvyky, jenom se snažíme dodržet to, že se na Vánoce vždycky všichni z rodiny sejdeme nebo navštívíme. Těším se samozřejmě na bramborový salát a kapra. A na vůni jehličí a prskavek.
3) Asi to bude znít jako klišé, ale já mám radost opravdu z každého dárku, u kterého poznám, že dárce o mně přemýšlel. Že myslel na to, aby mi udělal radost. Takže když jsem loni dostala od syna malou lžičku, na které bylo vyryto “mé nejmilejší mamince”, byla jsem šťastná až do stropu. Taky sbírám knihy od různých autorů a jsem nadšená, když manžel přikoupí nějakou do sbírky a podaří se mu ji nezdvojit. Toho úsilí, že musí nenápadně prolézt celou knihovnu a zjistit, jestli ten titul už nevlastním, si proste strašně vážím. 😊

 

Věra Kadlecová – Knihy Panenka a Vina

1) Musím se přiznat, že advent nijak zvlášť neřeším ani neprožívám. Už dlouhá léta bydlíme s přítelem sami a tento čas pro nás není ničím výjimečný.

2) Pracuji ve službách, takže Štědrý den je pro mě většinou pracovní. Zrovna letos mám noční. Určitě dodržujeme tradiční jídlo, rádi si připravíme kubu, řízky s bramborovým salátem a přítel upeče vánočky. Pravé vánoce přijdou až na Boží hod, pravidelně jezdíme do Prahy za vnoučaty a radujeme se s nimi.

3) Člověk si hýčká v duši vzpomínky na vánoce svého dětství. Já nikdy nezapomenu na úžasné kolo Eska v hráškově zelené barvě, které zářilo pod stromečkem, když mi bylo asi 12 let. Byl to jediný dárek, vymodlený a já dodnes cítím jeho vůni.

Šárka Rosová Váňová – Knížka Moje dětství na draka

1) Advent je krásné období. Pálím svíčky, zdobím dům, laskám se se vším, co se týká Vánoc. Je to úžasná doba těšení se na Ježíška, pečení cukroví a malých nedočkavců, kteří vyjídají čokoládu z adventních kalendářů. Je to čas plný vůní a tajemných světýlek v domech, taky kolem nich. Nechám se tím vším unášet, usrkávám punč a píšu další knihu. Vykládám karty klientům a o víkendech vysílám v rádiu. To je můj advent, se vším, co k němu patří.

2) Celé adventní období musí manžel a nejmladší dcerka zpívat koledy, aby nemohli ujídat cukroví. Ale neradi zpívají. Tak je jasné, jak to dopadá. Štědrý večer je pro mě magický. Nejkrásnější býval, když byly naše čtyři dcery ještě malé a bydleli jsme v maličkém útulném domečku. Teď už je doma jen ta nejmladší a ty dospělé schází. Ale z kouzla Štědrého dne ani večera to nic neubralo. Manžel s dcerkou sledují pohádky, pouštíme si koledy a já chystám večeři. Každý rok mi ti dva naletí, že uvidí zlaté prasátko. K večeru už jsou tak hladoví, že hlady málem nevidí a už se těší, až dostanou najíst. Krájíme jablíčko a doufáme, že v něm bude hvězdička.

3) Nikdy nezapomenu na Vánoce roku 2008, kdy mě manžel vezl pár dnů před Štědrým večerem do porodnice. Tehdy jsme oba měli pod stromeček ten nekrásnější dárek. Tři starší dcery jsou rozené ve druhé půlce roku, tak jsme na svět přivítali první zimní miminko a bylo to zase trochu jiné. A jak jde čas, letos jsem babičkou čekatelkou a pod stromeček dostanu své první vnoučátko. Za svůj život jsem dostala spoustu krásných dárečků, ale tyto jsou pro mě nejcennější.

Alexandr Stainforth – Série Lady Jane, Karolína, knihy Boss, Borec od vedle a další

1) Vánoce jsou pro mě nejhezčím obdobím v roce, takže už od prvního prosince začínám s výzdobou a snažím se navodit si příjemnou atmosféru – hudbou, vánočními filmy a samozřejmě oblíbenými knihami, ke kterým se pravidelně v tomto čase vracím.

2) Nedodržuji žádné zvláštní zvyky. Jsem hlavně vděčný, že můžu strávit čas se svými blízkými, což je pro mě nejdůležitější.

3) To už je hodně let, ale bylo to štěně pod stromečkem. 😊

 

 

Veronika Černucká – Přichází čas pomsty, Chuť na hřích, Poslední modlitba a další

1) Máme pětiletého chlapečka a sedmnáctiměsíční holčičku, takže se všechno (nejen Vánoce) přizpůsobuje dětem. Dárky už máme nakoupené, nyní jen dokupujeme drobnosti. Osobně se těším, až vyrazím na nákupy bez dětí, což paradoxně beru jako relaxaci. Máme výzdobu, chystáme tradiční svátky, ale přiznám se, že nepeču. Martínek peče ve školce, cukroví nám potom dodají i babičky. Uklízím průběžně a je mi jasné, že budu uklízet i na Štědrý den.
2. Na Štědrý den jsme jezdívali k babičkám, ale letos budou muset babičky k nám. Jídlo bude tradiční: vánočka, rybí polévka, kapr, salát. Zatím nevíme, jaký budeme kupovat stromek, ale ráda bych měla alespoň jeden rok decentní a vkusné ozdoby. Dlouhé výlety nehrozí, ale naštěstí jsme skoro v horách, tak se děti vyblbnou ve sněhu. Po obědě budou spát, večeři tipuji tak na pátou nebo na šestou. Potom to bude už jen o dárcích. V Oseku bude půlnoční mše, ale to s dětmi nedáme.
3. My si dárky kupujeme tak nějak průběžně. Letos jsem dostala předčasný dárek v podobě počítače, ale kdyby ho nepřinesl Ježíšek, koupila bych si ho v březnu k narozeninám, protože se bez něj neobejdu. Manžel si nadělil automatický kávovar, nechali jsme si prosklít balkon a dárky pod stromečkem budou v řádech stokorun. Nejhezčí dárek jsem dostala a nadělila před dvěma roky, když se potvrdilo těhotenství s Kačenkou. Čekali jsme na ni čtyři roky.
****
Líbily se vám rozhovory? Brzy se můžete těšit na další 🙂

Rozhovor: Se Šárkou Rosovou Váňovou o knihách i o životě

Zdá se vám to jméno povědomé? Aby také ne! Šárka Rosová Váňová je oblíbená moderátorka vysílající momentálně v Country rádiu a její hlas tak těší spousty spokojených posluchačů. A protože je jí vlastní nejen slovo mluvené, ale i psané, pustila se do psaní knížek.

Jaká díla má tato energická žena na svém kontě, a na která se teprve chystá, o tom jsem si s ní popovídala, a vy si náš rozhovor nyní můžete přečíst. Pokračovat ve čtení „Rozhovor: Se Šárkou Rosovou Váňovou o knihách i o životě“