Měsíční shrnutí – únor 2017

Krásný den!


Únor byl krátký, ale mně přijde, že co se týká přečtených knížek a hlavně přírůstků, měl snad dvojnásobný počet dní, než obvykle. Na začátku to vypadalo, že budu ráda, když přelouskám čtyři – pět knížek a nakonec je to osm přečtených a jedna rozečtená. To si myslím, že je na únor, kdy jsem navíc byla týden u našich, více než slušný výkon.
Co se týká knižních přírůstků, tam jsem se nějak splašila. Na svou obhajobu jen mohu napsat, že čtyři kousky, jsem ukořištila v knihobudce v Kaplici a z toho jednu zařadím do klasiky a její přečtení tím odsunu na nekonečno a jednu mám už přečtenou, jen mi chyběla v knihovně, protože jsem jí měla kdysi půjčenou. 
Dvě knížky jsou něco jako kuchařky, takže ty se slovo od slova číst nebudou a jedna knížka je vlastně Nelči. Takže to zase není tak hrozné, že? No, recenzní výtisky jsou tentokrát „pouze“ čtyři a z toho tři už jsou přečtené a čtvrtý čtu teď. A zbytek jsem si koupila buď přímo v knihkupectví, nebo na Databázi knih. A kolik jich bylo celkem? To si nechám na později. Teď pojďme k těm přečteným kouskům. 🙂

Co jsem přečetla v únoru?

I když jsem hned na začátku měsíce rozečetla knihu Ztraceno v písku, její text byl místy dost náročný a já hodně unavená. Proto když dorazila z Alpressu čerstvá novinka od české autorky Olřišky Ciprové – Guta Habsburská, okamžitě jsem po ní sáhla. Byla to opravdu oddechovka. Taková jednohubka na jeden večer, která mi pomohla se odreagovat a znovu se dostat do čtecího režimu.
Knize jsem dala hodnocení 92% a recenzi si můžete přečíst zde.

Následoval týden u našich, který je vždycky hodně náročný a vyčerpávající. I když se může zdát, že tam mám kolem sebe plno příbuzných a tím i pomocníků, kteří se věnují Nele, faktem je, že musím být neustále ve střehu především já. Také se s kočárem nachodím víc, než doma a tak jsem večer úplně vyčerpaná. Proto jsem chtěla číst něco nenáročného, co se bude číst samo. Zkusila jsem svého prvního Stephena Kinga – Řbitov zviřátek. zajímavý námět, jen jsem čekala, že se budu více bát. Knížka mě sice úplně nenadchla, ale líbil se mi styl, jakým autor píše.
Dala jsem jí  78% a recenzi si můžete přečíst zde.

Pak už jsem měla konečně dostatek, času, klidu i energie přečíst skvost mezi českými historickými romány – Ztraceno v písku od Ivany Špičkové. Byla to má první a rozhodně ne poslední kniha od autorky. Byl to na přečtení hodně náročný román, ale rozhodně stál za to a po historické stránce byl pro mě poměrně hodně kvalitní.
Knize jsem dala 93% a recenze je zde.
Po únorové návštěvě knihovny jsem si přinesla rovnou další dvě knížky od Oldřišky Ciprové a obě je přečetla. Bílou princeznu jsem opět přečetla jedním dechem během jediného večera a moc moc se mi líbila. Byl to opravdu jednoduchoučký románek na odreagování, se zajímavou zápletkou, která se mohla stát, ale také nemusela.
Hodnocení 91% a recenze k dispozici zde.

Následoval další recenzní výtisk, tentokrát můj blogově úplně první od nakladatelství Moba. Byla to novinka Vlastimila Vondrušky – Dobronínské morytáty a musím říci, že příběhy Jiřího Adama z Dobronína se mi líbí čím dál více. Je to jednak tím, že vyšetřovatele a jeho pomocníky znám čím dál lépe a jednak tím, že pan Vondruška je prostě skvělý autor. 🙂
Hodnotila jsem 92% a recenze je k dispozici zde.

Další knížka od Oldřišky Ciprové – Zatoulaná královna mě trochu zklamala. Čekala jsem podobnou jednoduchou oddechovku, jako její předchozí knihy. Dostala jsem však román, který balancoval mezi dobře zvládnutým historickým románem s utopickou zápletkou a erotickým románem bez hlubšího významu.
Knížku jsem nakonec hodnotila 78% a recenzi si můžete přečíst zde.

Stejně tak mě nenadchl ani román Zuzany Koubkové – Znesvěcený hrob. Jedná se o historickou detektivku, která v sobě příliš detektivních stop nenese. Vyšetřovatel morbidní vraždy je spíše rozvážný rytíř – mnich, který se potácí od jedné náhody ke druhé. Hlavní rozuzlení mu také spadne do klína jakoby náhodou, tudíž jsem byla z knihy docela zklamaná.
Hodnotila jsem nakonec 78% a recenzi si můžete přečíst 
Poslední celá přečtená kniha v únoru byl Noční lov, což je vynikající krimiromán od Roberta Bryndzy. Jedná se o druhý díl s hlavní vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou a stejně jako první – Dívka v ledu mě pohltil od samého začátku. I když se mi první díl líbil možná o maličko více, Noční lov je naprosto skvělá kniha, která stojí za pozornost.
Moje hodnocení je 95% a recenze je k dispozici 

Knižní přírůstky za únor

V únoru mi tedy přibylo do knihovny celkem 16 kousků. Je to hodně vysoké číslo, ale jak už jsem psala výše, jedna krásna je Nelinky, dvě jsou spíše k postupnému prostudování, než ke čtení slovo od slova a některé mám vlastně již přečtené. 🙂

Recenzních výtisků mám tentokrát celkem pět. Toskánské věže z nakladatelství Jota (autor Carol M. Cramová) jsou pro web www.vaseliteratura.cz a mám je rozečtené. Ostatní knížky už jste mohli vidět výše (Noční lov, Dobronínské morytáty a Guta Habsburská), takže se o nich nebudu víc rozepisovat. Pátá knížka je z nakladatelství Metafora a jmenuje se Krása z přírody. Je to taková kuchařka, jak si udělat doma přírodní kosmetiku na pleť, vlasy, do koupele, atd. Recenzi na ni jsem zveřejnila na svém druhém blogu a přečíst si ji můžete zde.
Někdy na začátku roku jsem zveřejňovala článek, kde jsem popsala deset knížek českých autorů, které mi chybí v knihovně a které si chci postupně dokoupit a přečíst. Už tento měsíc jsem se pustila do nakupování a to v klasickém kamenném obchodě i přes Databázi knih. Z Databáze jsou právě tyto dvě knížky: Druhý život Marýny G. od Vladimíry Klimecké a Sítě od Petry Dvořákové. Myslím, že knížky nemusím už nijak více představovat, kdo by tápal, mrkněte do unboxingů, kde jsou popsané více. a navíc doufám, že je co nejdříve přečtu a napíšu na ně recenze. 🙂

Další knížky jsem pořídila všechny v kamenném knihkupectví a vlastně všechny čtyři v Dobrovském, akorát dvě a dvě v různé dny. 🙂
Pod sněhem od Petry Soukupové je další knížka z výše zmíněného seznamu, České smoothie od Kateřiny Kuranove jsem okukovala hodně dlouho. Miluji totiž smoothie a chtěla jsem vyzkoušet i jiné kombinace, než jsem si dělala dosud a neměla na ně odvahu. Přivezla jsem si ji minulou středu a od té doby s ní trávím v kuchyni každý den. 🙂
A poslední dvě knihy jsou úlovky z akce z Odeonu. Kaligrafie snů je od Chuana Marsého a tuším že o ní mluvila Kamila v „Hlavě plné knih“. A za 29Kč jsem ji tam nemohla nechat. 🙂
A Tělo a krev z pera známého Michaela Cunninghama jsem sledovala už od svého vydání, jen jsem pořád nějak neměla odvahu se do knihy pustit. Nyní byla v akci za 49Kč a tak jsem podlehla. Jsem na ni moc zvědavá, protože se má jednat o rodinnou ságu a ty já miluji.

Tyto čtyři kousky vám možná připadají poněkud opotřebovaně. A máte pravdu. Jsou totiž z knihobudky v Kaplici. Staroměstská exekuce od Josefa Petráně je odborná publikace, kterou jsem četla před lety jako jednu z prvních na vysoké škole. A protože mi v knihovně chybí, nemohla jsem ji tam nechat. 
Dvojí život Heleny Grahamové je kniha od třetí ze sester Brontëových, Anne Brontë. A protože od té jediné ještě žádnou knihu v knihovně nemám, putovala se mnou do Velešína. 🙂
Vzpomínky na půlnoc od Sidney Sheldon mě zaujaly jednak anotací a jednak známým jménem autorky. Sice jsem od ní ještě nic nečetla, ale jméno znám a tak jsem si řekla, že ji zkusím.
A stejně to mám i s Patricií Shawovou a jejím Orlím hnízdem. I když tady mě opravdu více než jméno nalákala anotace. Na obě knížky jsem opravdu zvědavá a doufá, že se k nim dostanu brzy.
A poslední je Nelčin přírůstek, kniha říkadel ilustrovaná Adolfem Dudkem. Jmenuje se Skákal pes přes oves a koupila ji pro Nelu babička a tuším že dokonce na poště, takže asi za nějakou akční cenu. Ilustrace jsou opravdu nádherné a my si z ní s Nelou čteme klasické říkanky, které se učí.
A to je mé kompletní únorové shrnutí. Co na to říkáte? Trochu jsem se rozjela, co? I když, oproti některým blogerkám jsem vlastně anděl. 😀

Napište mi, jestli jste některé z knížek četli a jak se vám líbily. Těším se na vaše komentáře!

Vaše Sabi. 🙂



0 odpovědí na “Měsíční shrnutí – únor 2017”

  1. Víš co, hlavní je umět si to množství obhájit sama před sebou 😀
    Můj únor byl co do přečteného i pořízeného dosti chudý, ale nestěžuju si. Z tvé hromádky jsem vedle Špičkové četla taky Toskánské věže a musím říct, že byly velice zajímavé 🙂
    Ať se i v březnu takhle daří 🙂

Napsat komentář