Rozhovor: S Veronikou Černuckou (nejen) o knihách

Veronika Černucká je česká autorka detektivek ve stylu Agathy Christie. Na svém kontě má již několik detektivních románů s vyšetřovatelkou Tarou, ale i povídkových knížek. Její povídky můžete číst i ve vybraných časopisech. V říjnu vyšla autorce čerstvá novinka, knížka s názvem Přichází čas pomsty. Zajímá vás, o čem je? Zeptala jsem se na to autorky samotné. A také na plno dalších zajímavých věcí.
    1.     Veroniko, o čem je Vaše nová kniha Přichází čas pomsty?
Je to klasická detektivní křížovka ve stylu Agathy Christie. Příběh se odehrává ve fiktivním městě, kde někdo začíná vraždit lidi, kteří nemají na první pohled nic společného. U obětí je nalezený vzkaz „Přichází čas pomsty“. Čtenář se dozvídá, že se někdo rozhodl pomstít dávný zločin. Je tu několik zápletek, lidé skrývají různá tajemství, a abych vás dokonale zmátla, dala jsem si záležet na falešných stopách. Tohle je příběh, ve kterém nikomu nevěřte ani slovo. A to ani mně.

2.     V knize opět zazáří chytrá vyšetřovatelka Tara. Plánujete o ní psát i další knihy?
Určitě. Tara má mé povahové vlastnosti, mluví jako já, a i když je to cynická a arogantní potvora, čtenáři si ji oblíbili, anebo si na ni alespoň zvykli. Nechtěla jsem vyloženě klaďase a ani policistu. Tara je drzá, z policie si dělá legraci, ale aspoň se nenudíte. Málokdo si pamatuje příběhy detektivek, každý si ale vybaví výstředního detektiva. Finišuji s dalším rukopisem a další jsou rozpracované. Když porovnám čísla prodejnosti u povídek bez Tary a romány s Tarou, Tara je úspěšnější. Navíc si už troufnu říct, že jsem se naučila řemeslo. Jako fejetonistka jsem měla obavy z románu, ale teď mě paradoxně baví delší plochy.

3.     Budete psát i další žánry, nebo jen detektivky?
V případě beletrie nehodlám nic měnit a budu ráda, když se budou kupovat nebo půjčovat mé detektivky. Až budu protřelá autorka, která má co říct, možná bych mohla napsat nějaké eseje o detektivkách anebo obecně o psaní. Ale to by byla odborná literatura, ne komerční záležitost. Chtěla bych umět napsat hrůzostrašný horor, ale znám své limity. Potřebuji psát o lidech, chci vymýšlet komplikované záhady a chci vám klást pasti v podobě falešných stop. Mé knihy jsou i vtipné a to, co se mi píše lehce, to jsou dialogy.
4.     Přemýšlela jste někdy nad tím, že napíšete thriller?
Nechci psát thrillery, ani krimi romány. Baví mě hádanky ve stylu klasických anglických detektivek, které jsou plné stop. Píšu proto, abych čtenáře pobavila a napálila. Když je příležitost, ptám se čtenářů, zda vyřešili nebo uhádli to a to. Největší poklona je, když mi někdo řekne, že až do konce netušil, kdo je vrahem.
5.     Všechny obálky vašich knih mají společné kvalitní fotografie a krásné modelky. Kdo vám fotografie dělá?
Obálky fotí Ladislav Pejchar. Je to můj bývalý student z gymnázia, který studuje Pedagogickou fakultu a zároveň pracuje jako fotograf. Modelky si sháníme sami a nejsou to žádné profesionálky. Na obálce knihy „Půlnoční vrah“ je Láďova přítelkyně Mercedes Ingrišová. Výjimkou je kniha „Poslední modlitba“, kde je Taťána Makarenko. To je jediná slavná tvář. O Vánocích budeme fotit obálku k další knize, na ní bude dcera mé bývalé kolegyně. Pokud bude mít Moba zájem o další rukopisy, pro další knihu jsem vytipovala Láďovu mladší sestru. Jen to ještě neví 🙂

      6.     Jak vlastně vzniká taková obálka ke knížce? Kdo ji navrhuje? Vy, nebo nakladatel?
Já dodávám fotky a název, ale do ničeho jiného nemůžu mluvit. Láďa dopředu ví, jakou bych měla představu, ale zbytek si udělá podle svého, v tom se na něj můžu plně spolehnout. Nejatraktivnější jsou detaily s obličejem krásné dívky, tak v tom budeme pokračovat. Modelka má k dispozici kadeřnici, vizážistku, a co se týče barev oblečení, řídí se pokyny. Knihy vychází v edici Původní česká detektivka, takže zelený kabátek je pevně daný. Na Láďovi je, aby fotka barevně ladila s barvami na obálce. Anotaci na konci knihy si vymýšlím sama.
     7.    A ještě poslední otázka k obálce. Jak se přihodí, že modelka pózuje na knižní obálku? To není běžné, že?
Jestli myslíte Taťánu Makarenko, tak tu jsem oslovila, zda by to nechtěla zkusit. Táňa je z Teplic a já ji učila češtinu, když byla v septimě. Nečekala jsem, že bude souhlasit, ale šla do toho a doufám, že si focení užila. Fotila se v Praze, fotil ji známý fotograf Petr Kozlík a k dispozici měla celý tým. Velmi si toho vážím.
8.     Vy ale nepíšete jen knížky… je pravda, že píšete povídky pro časopisy a noviny? Kde všude mohou čtenáři najít vaše práce?
Po narození Kačenky jsem žurnalistiku a publicistiku hodně omezila. Hezky se mi rozjela stránka na FB, takže funguji jako blogerka. Píši recenze o knihách, doporučuji knihy a jsem ráda, že jsem svým vlastním pánem. I když píšete do měsíčníku, stejně máte dané termíny a musíte je dodržet. Současný stav mi naprosto vyhovuje. Píši romány s Tarou, píši recenze na detektivky a fotím se s knihami, které mě zaujaly. Mezi mé fanoušky patří mnoho žen na rodičovské dovolené, proto se věnuji i knihám pro děti. Pořádám hodně soutěží, a co si budeme povídat, o ně je největší zájem. Samozřejmě, že tu najdete i ukázky z mých knížek, ale nechci nikoho unavovat hláškami o tom, jak probíhá pracovní proces. Probíhá tak, že píšu, když dcera konečně přestane řvát:-)
9. Na závěr se zeptám, kdy se mohou čtenáři těšit na nějakou Vaši další knihu?Předpokládám, že příští rok. Kdyby mi detektivky vycházely jednou ročně, byl by to ideální stav. To vám ale nikdo nezaručí. Dneska jsou i zavedení autoři rádi, když jim někdo vydá knihu. Já se pořád považuji za začínající autorku a vím, že musím kmitat, aby se o mně čtenáři dozvěděli. I proto beseduji se čtenáři, jezdím na autorská čtení a autogramiády. Další příběh se točí kolem slavné spisovatelky červené knihovny, kterou všichni nenávidí. Když se dotyčná rozhodne změnit svou závěť, dojde k vraždě. Další vraždy budou následovat a Tara bude mít plné ruce práce. Věřím, že tenhle román pobaví všechny knihomoly. Zároveň bych ale nechtěla vydávat více knih ročně, to si nyní se dvěma malými dětmi neumím představit.
Veroniko, já Vám moc děkuji za rozhovor a přeji plno nápadů na další příběhy. A samozřejmě také spoustu nadšených čtenářů. 🙂
Fotografie: Ladislav Pejchar


Napsat komentář