Rozhovor: S Martinem Stručovským nejen o románu Bez duše

Martin Stručovský je mladý spisovatel, kterého budou znát hlavně příznivci sci-fi literatury. Od roku 2012 vede internetový deník Sarden, který se zaměřuje na fantastiku ve všech jejích podobách.  Jeho románovou prvotinou je detektivka Bez duše, kterou jsem měla tu čest přečíst. Kniha vás zaujme hned svým obalem a to, co se nachází uvnitř, není rozhodně „bez duše“. A jelikož jsem „všetečka“ lačnící po dalších informacích oslovila jsem Martina Stručovského a trochu jsem si s ním popovídala.

  1. Nejdůležitější otázka hned na začátek. Bude další pokračování knihy Bez duše?

Pokračování knihy Bez duše bude. Jmenuje se Zavátá sněhem a měla by vyjít v průběhu letošního roku. Vrací se v ní nejen Matěj Mlynář, ale i Pavla Králová. Tentokrát budou řešit smrt mladé dívky, kterou Mlynář zná už od jejího dětství. Jak už název napovídá, nebude nouze o spousty sněhu a mrazu. Pokud to všechno dopadne dobře, přibudou časem ještě další sourozenci. Matěj Mlynář má hodně velký příběh, který bych rád celý odvyprávěl.

  1. Jak jste se dostal ke psaní knížek?

Začínal jsem jako autor sci-fi a fantasy povídek, na kterých jsem se toho dost naučil celkem dost o řemesle.  Jako čtenář jsem ale nejel jen ve fantastice, ale i detektivkách. V tomhle žánru jsem měl i několik oblíbených autorů, kteří tu ale z nejrůznějších důvodů přestali postupně vycházet. Mně chybělo to, co psali. Tak jsem se rozhodl na ně v určitém duchu navázat. Abych měl co číst. Že na samém konci, nebo spíš začátku, bude knížka, mně tehdy vůbec nenapadlo.

  1. Měl jste při psaní knihy Bez duše nějakého poradce z řad policistů nebo je to čistě vaše invence?

Věci, které jsem potřeboval vědět, jsem si načetl. Hodně mi pomohl seriál Případy prvního oddělení, a co mi nebylo úplně jasné, jsem konzultoval s odborníkem z oboru. V tom mi dost pomohla moje spolužačka z vysoký. Myslím si, že u psaní detektivky je hodně důležité vycítit tu mez mezi skutečností a fikcí. Jinými slovy, je dobré mít znalosti o policejní práci, ale nikdy to do čtenáře nehustit a nezahlcovat ho. To by příběhu nemuselo úplně pomoct. Myslím si, že tenhle balanc skvěle ovládá Michael Connelly se svými romány o Harry Boschovi, ale taky Martin Goffa se sérií o Miko Syrovém.

  1. Mohou se s Vámi čtenáři setkat někdy i osobně? Třeba na besedách, autorských čteních, nebo třeba na Světě knihy, který už se nezadržitelně blíží?

V nejbližší době budu mít autorské čtení z druhého dílu v knihovně poblíž Hradce. Jinak ale nic většího nechystám. Ale třeba časem.

  1. Když tvoříte své postavy, jsou opravdu čistě fiktivní, nebo do nich dáváte i kus sebe, nebo svých přátel?

Tohle je zajímavá otázka. V Bez duši jsem se spíš snažil o nějakou reflexi společnosti a její problémy. Všechny postavy v knize jsou smyšlené, ale zároveň se do nich obtiskují určitým způsobem moje vlastnosti.

  1. Kde se vůbec inspirujete při psaní svých knih?

Někdy si třeba něco přečtu na internetu. Jindy zase vidím na ulici nějaké lidi a začne se mi kolem nich spřádat příběh. A pak už to jede.

  1. Máte nějakého oblíbeného autora či knihu, které sám rád čtete a kteří vás třeba i ve Vašem vlastním psaní inspirují?

Čtenářsky jsem vyrůstal na americké drsné škole, kde jsem si oblíbil Kena Bruena a Dennise Lehanea. To byli dva autoři, kteří mě hodně ovlivnili, a rád se k nim vracím. Vraždy na molu, Tajemná řeka, Dotek temnoty jsou knihy, které se do mě dost obtiskly. Kromě téhle dvojky autorů mám taky dost rád Tima Weaveara a Michaela Connellyho. A z českých spisovatelů rád čtu Martina Goffu a Jiřího Březinu.

 

Martine, my Vám děkujeme za rozhovor a přejeme plno skvělých nápadů při psaní dalších knih. Na druhý díl románu Bez duše už se moc těšíme. 😊

 

Za redakci Veronika Esserová a Sabina Huřťáková

Napsat komentář