Tiché roky Aleny Mornštajnové vás dostanou na kolena

Alena Mornštajnová patří v současnosti mezi nejznámější a nejprodávanější české autory. Největší počet čtenářů si získala díky své třetí vydané knize – Hana. Před pár týdny jí vyšla u nakladatelství Host novinka s názvem Tiché roky. Nenechala jsem si ji ujít a četla ji hned, jak jsem si ji dovezla ze Světa knihy. Jak se mi líbila?

Název: Tiché roky

Autor: Alena Mornštajnová

Nakladatelství: Host

Počet stran: 296

Rok: 2019

Recenze:

Tiché roky je román, který si hraje s psychikou čtenáře. Je nesmírně silný a emotivní a úžasně vás dokáže přimět, abyste se vcítili do hlavních hrdinů. Ti jsou dva. Autorka totiž střídá kapitoly. V jedné vždy ich-formou vypráví svůj příběh Bohdana, která neměla nijak pěkné dětství. Prožila ho se svou náhradní matkou Bělou, která ji milovala a podivným, věčně nevrlým otcem, před kterým bylo lepší zalézt pod stůl, nebo později se schovat do svého pokoje.

V další kapitole pak autorka představuje život Svatopluka, který už vypráví er-formou. Svatopluk je tu představen rovněž od dětství v poválečné době, kdy byl součástí velmi chudé rodiny s mnoha sourozenci. Když byla po válce možnost vstoupit do komunistické strany a konečně začít stoupat na společenském žebříčku a zlepšit životní úroveň, využil toho. Zároveň se ale zamiloval do dívky z buržoazní rodiny, která toužila stát se klavírní virtuoskou. On ji miloval a chtěl z ní mít milující matku od rodiny, ona v něm viděla šanci, dostat se na vrchol své kariéry i přes komunistické převraty.

Čtenář na samém začátku netuší, jakou souvislost tyto dva příběhy mají. Až mnohem později mu dojde, že k sobě mají blíž, než se na první pohled zdálo.

Přiznávám, že asi jako všichni, jsem cítila sympatie k nemluvné Bohdaně a litovala, v jakém nešťastném prostředí musí vyrůstat. Časem jsem však začala chápat důvody, proč Svatopluk udělal plno svých životních rozhodnutí a co ho k nim vedlo. A začala jsem pociťovat sympatie i k němu.

Když pak přišel drastický zlom, který všechno obrátil vzhůru nohama a hodně mě šokoval, už jsem knihu neodložila a četla až do konce.

Je pravda, že vnímavý čtenář zhruba od poloviny tuší, jak to s Bohdanou a Svatoplukem vlastně bylo. Co se ale stalo doopravdy, proč Bohdana nemluví a proč se Svatopluk chová tak hrozným způsobem, to vás dostane na kolena.

Autorka opět dokázala, že jsem se do příběhu naprosto ponořila. Příběhy jejích hrdinů jsem hltala téměř bez dechu a neskutečně se mnou cloumaly emoce. Některé situace jsem musela doslova rozdýchat, hlavně když se týkaly Bohdany. Vlastně mi bylo líto obou hrdinů. Chápala jsem Svatopluka, ale zároveň jsem před sebou viděla maličkou uplakanou Bohdanu, která právě ztratila maminku.

Ufff…. Ne, nebojte, tohle není spoiler, i když to tak vypadá… Ale zase mě to dostalo. Jen jsem si na ten okamžik vzpomněla. Strašné. Přečtěte si to! K tomu nelze napsat víc!

Hodnocení: 98%

2 odpovědi na “Tiché roky Aleny Mornštajnové vás dostanou na kolena”

    1. Tvůj článek si určitě přečtu. Já bych ji také přečetla za den, kdybych na to měla čas a klid. 🙂

Napsat komentář