Recenze: Stephan Orth – Couchsurfing v Íránu

Cestopis o Íránu? Proč ne?! O této zemi jsem věděla opravdu velmi málo myslela jsem, že je plná náboženských fanatiků, mužů týrajících ženy a cvoků, co chtějí válčit. Jak moc jsem se pletla, mi dokázal Stephan Orth ve své knize Couchsurfing v Íránu.

Název: Couchsurfing v Íránu
Autor: Stephan Orth
Nakladatelství: Kazda
Počet stran:
Rok: 2019

Recenze:
Jak už jsem napsala, tento cestopis jsem chtěla číst hlavně proto, že jsem chtěla více poznat Írán. Faktem ale je, že jsem ani moc netušila, co je to vlastně ten couchsurfing. Naštěstí autor knihy píše skvělé, vše popisuje a vysvětluje a tak jsem brzy vše pochopila.

Kdo je Stephan Orth?
Je to především reportér, a jak sám uváděl na svých cestách, tvůrce webů. O cestování už toho napsal hodně a v nakladatelství Kazda mu v loňském roce vyšla kniha Couchsurfing v Rusku. Je to mladý muž, zapálený cestovatel, který rád navštěvuje a poznává nové země, ale také lidi. Pomáhá mu v tom právě couchsurfing.

Co je to couchsurfing?
Jedná se o druh cestování, kdy nejste závislí na žádné cestovce. Narozdíl od dobrodruhů, kteří vyráží jen s batohem na zádech a ubytují se neplánovaně v místních hotelech, couchsurfeři využívají pohostinnosti místních lidí, dalších couchsurferů. Tito lidé mají profily na sociální síti Couchsurfing, která spojuje cestovatele s hostiteli. Ti neubytovávají za peníze, ale pro zábavu. V podstatě svého návštěvníka pohostí, poskytnou mu střechu nad hlavou, jídlo i zábavu.

Autor jel v podstatě jen s nepříliš jasným plánem. Věděl, že chce procestovat celou zemi a poznat co nejvíce lidí a způsob jejich života. Ve skutečnosti však netušil, jak dlouho v Íránu zůstane, zda mu prodlouží vízum a s kým vším se setká. Řídil se tím, kdo se mu ozval po cestě, v místech, kde zrovna byl, nebo kam mířil. Využíval při tom již zmíněné sociální sítě. Na místě se pak řídil plány, které navrhovali jeho hostitelé.
Díky tomu mají čtenáři možnost poznat Írán z úplně jiného úhlu pohledu, než jaký přináší běžné cestopisy. Autor nenavštěvoval turisticky známá místa, ale spíše ta, kterých si vážili hlavně Íránci. Při tom měl možnost nahlédnout pod pokličku jejich životů velmi intimně. Poznal jak žijí, jak se chovají v soukromí, jaké mají tajnosti a co ilegálního dělají.

Jak se mi kniha líbila?
Na jedné straně si moc vážím úhlu pohledu, který kniha na Írán vrhá. Na druhou stranu mě země jako taková vůbec nezaujala. Autor píše velmi čtivé a popisuje vše tak, jak se skutečně dělo, včetně SMS zpráv, které si vyměnil s jednotlivými hostiteli. Nechyběly ani tipy, jak provádět různé činnosti v Íránu.
Kniha se četla dobře, ale příliš neutíkala. Některé pasáže mě bavily více, jiné podstatně méně. Podle toho, co se zrovna dělo a kde to bylo. I když text doprovázely malé černobílé fotografie a uprostřed bylo několik stran plných barevných fotografií, bylo to podle mě dost málo. Cestopis by měl být plný fotek, které by měly text doprovázet. Zkrátka a dobře, nesedla mi hlavně grafika a uspořádání v knize. Írán na mě působil zuboženě, špinavě a rozhodně tam po přečtení netoužím jet.

Autorův styl psaní se mi ale líbil a určitě si od něj přečtu i další kousky.

Hodnocení: 75%

Knížku Cousurfing v Íránu můžete koupit na stránkách nakladatelství Kazda.

Napsat komentář