Recenze: Martin Stručovský – Bez duše

Nová kniha mladého spisovatele Martina Stručovského s názvem BEZ DUŠE není rozhodně bez duše. Duši má a určitě není marná.

„Tuhle práci jsem nesnášel. Nesnášel jsem, když jsem musel ubližovat jiným lidem. Připadal jsem si pokaždé jako stvůra. Jenže někdy jsem prostě neměl na vybranou a musel jsem se k těmhle špinavým praktikám uchýlit. A pokaždé, když jsem to udělal, tak jsem si připadal, jako kdybych přišel o kus vlastní duše.“

Název: Bez duše

Autor: Martin Stručovský

Nakladatelství: Motto

Počet stran: 280

Rok vydání: 2018

Recenze:

Soukromý detektiv Matěj Mlynář odešel od policie a nyní ho živí práce v rodinném knihkupectví. Ale policejní práce ho pořád táhne zpátky, takže není divu, že občas kývne na nějaký ten “kšeftík“ soukromě. A jeho poslední kývnutí ho bude stát nejen spoustu času, ale i bezesných nocí, modřin a možná i život.

Marta Kučerová je mladá žena, která se cítí ohrožena bývalým přítelem a pro pomoc si zajde k Mlynářovi. Ačkoli se od samého začátku případ jeví jako jednoduchá sledovačka, vše nabere naprosto nečekaný obrat a Mlynář se dostává do soukolí mlýnského kola, kde se semelou snad všechny zločiny z celého Jindřichova Hradce. Podaří se mu tento zašmodrchaný kolotoč rozmotat?

Další detektiv, i když v tomto případě soukromý nikoli v řadách policie, který má nálepku ztroskotance. Manželka mu umřela, sám vychovává dceru a svůj splín utápí v alkoholu. Vím, že spousta čtenářů je na tento dnes módní vzorec detektiva už alergická, ale mně v tomto podání až tolik nevadila. Na druhou stranu by nebylo od věci, kdyby autor trochu ubral, protože od Jo Nesbo jsou všichni vyšetřovatelé jak přes kopírák podobný Harry Holovi.

V podání autora Martina Stručovského je hlavní postava této knihy takový novodobý „Frajer Luke“ a navíc je detektiv Matěj Mlynář hned od začátku velmi sympatický. Pokud se v něm budete chtít hodně šťourat, asi vám bude vadit, že vystupuje jako hrdina z jiné galaxie, který v jednom kuse dostává „nakládačku“ a nic vážného se mu nestane i přesto, že se mu den před tím ještě kdosi pošťoural nožem v rameni. Ale Mlynář vše zvládá a nic ho neskolí. Mně osobně ale natolik přirostl k srdci, že jsem to autorovi odpustila.

Celá kniha nepostrádá napětí ani čtivost, a ačkoli je příběh vsazen do českých poměrů tak trochu zavání americkou detektivkou. Čte se velmi dobře, navíc kratší kapitoly vždycky lépe ubíhají pod rukama.

Co rozhodně na mladém autorovi kvituji je jeho humor, který vás bude provázet celým případem. Dodává celé knize pomyslnou třešničku na dortu a navíc je podle mého gusta.

„Havlík dorazil během dvaceti minut. K ruce měl dva policisty v uniformách, kteří si vzali do prádla vnitřek domu, a pak mně a Králové odebrali otisky, aby je mohli vyloučit. „Hýbali jste s něčím?“ zeptal se nás ten mladší, kníratější a horlivější. Jeho obličej mi nic neříkal, takže musel být u sboru nový. „Jasně. Před vaším příjezdem jsme zkoušeli přestavět nábytek podle feng šuej, aby se tam dámě líp spalo,“ utrhnul jsem se na něj.“

Velmi ráda vždy hmátnu po knize od českého autora a tady musím přiznat, že to nebylo vůbec špatné. Skvělá zápletka, i když možná až trochu moc překombinovaná, jako kdyby autor chtěl do jedné knihy nacpat všechny nápady – nechte si, pane Stručovský, něco i na další díly, které pokud napíšete, si určitě ráda přečtu ;-).

Hodnocení: 90 %

Knihu Bez duše zakoupíte ZDE

 

Jedna odpověď na “Recenze: Martin Stručovský – Bez duše”

Napsat komentář