Návraty Miroslava Zikmunda – Sloni žijí do sta let

Cestopisy Miroslava Zikmunda a jeho kolegy Jirky Hanzelky jsem nikdy nečetla. Vlastně jsem přečetla za život jen pár cestopisů. Nechápu proč. Sloni žijí do sta let je cestopis o návratech na Srí Lanku právě pana Zikmunda. Napsal jej se dvěma mladšími kolegy a já se u něj skvěle bavila. Rozhodně to není můj poslední cestopis. A rozhodně není poslední od pana Zikmunda.

Název: Sloni žijí do sta let

Autoři: Miroslav Zikmund, Miroslav Náplava, Petr Horký

Nakladatelství: Jota

Počet stran: 264

Vydání: Přepracované a doplněné druhé vydání, v nakladatelství Jota první. Kniha vyšla 14.2.2019, v den 100. narozenin Miroslava Zikmunda

Recenze:

Na Srí Lance jsem nikdy nebyla a nejspíš nikdy nebudu. Jsem kardiak a dlouhý let pro mě není bezpečný. To byl jeden z důvodu, proč jsem chtěla číst tento cestopis. Dozvědět se něco zajímavého o této zemi. A druhým důvodem byla zvědavost. Cestopisy H+Z (Hanzelky a Zikmunda) jsou legendární a já jsem chtěla vědět, jak píše alespoň jeden z těchto pánů.

Kniha není úplně klasickým cestopisem, který by popisoval místa, kulturu, rituály atd. Jde především o vzpomínky a návraty do míst, kde byl pan Zikmund se svým kolegou před 39 lety naposledy, než jim to tehdejší komunistický režim definitivně zarazil.

Svůj cestopis o Srí Lance – Ráj bez andělů vydali H+Z v samizdatu, protože je tehdy nakladatelé odmítali. I to bylo samozřejmě pro tehdejší režim špatně. Cestovatelé a publicisté Miroslav Náplava a Petr Horký natáčeli dokument „Století Miroslava Zikmunda“, když je napadlo přemluvit oba pány na další cestu. Pan Hanzelka na tom již nebyl zdravotně dobře a cestu odmítl. Pan Zikmund se pro ni po krátkém váhání rozhodl, a tak se na prahu nového milénia konal jeho návrat na Srí Lanku.

Všichni tři autoři píší na střídačku jednotlivé kapitoly, ve kterých popisují tuto cestu vždy ze svého úhlu pohledu. Je to velmi zajímavé číst, protože si tak čtenář může porovnat různé názory a pohledy na věc. Líbilo se mi, jak oba mladší autoři psali především o panu Zikmundovi a o tom, jak na něj asi návraty působily. Ne vždy to totiž byly šťastné návraty. S některými lidmi se život nemazlil a stáří je neúprosné.

Pan Zikmund měl nejobsáhlejší kapitoly, které mě bavily nejvíce. Dozvěděla jsem se víc nejen o této zemi, ale také o tom, jak se změnila. Co prožíval se svými kolegy tehdy a co nyní.

Celý cestopis je psán velmi čtivě a zábavně, i když nechybí notná dávka nostalgie. Doplněn je dobovými fotografiemi, ale i snímky z návratu. Některé zachycují místa, zvyky a domorodce a některé samozřejmě pány cestovatele, nejvíce pana Zikmunda.

Nejzajímavější byly srovnávací snímky tehdy a „teď“ (dá-li se to napsat o cestopisu, který vznikl téměř před dvaceti lety).

Na závěr musím napsat, že cítím k panu Zikmundovi velikou úctu a obdiv. Klobouk dolů, co všechno dokázal procestovat a že zvládl tak náročnou cestu i ve svém úctyhodném věku (při poslední cestě na Srí Lanku mu bylo přes osmdesát let).

Hodnocení: 80%

Knihu Sloni žijí do sta let můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Jota, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzní ho výtisku.

Napsat komentář