Mary Sharratt – Dcery čarodějného vrchu

V Pendleském lese, na vršku opředeném kouzly a temnými silami, žije ve staré věži načerno ubytována stařena, které nikdo neřekne jinak, než bába Demdike. Demdike je spřízněná s bytostí, které říká Tibb. A vypráví svůj životní příběh, který ukazuje bídu a hlad, stejně jako osudy Dcer čarodějného vrchu.  

Líbil se mi příběh inspirovaný skutečnými čarodějnickými procesy z anglického Lancashiru roku 1612?

Název: Dcery čarodějného vrchu

Autor: Mary Sharrattová 

Nakladatelství: Jota

Počet stran: 416

Rok: 2019

 

Recenze: 

Demdike se ve svých vzpomínkách vrací do mládí a popisuje, jak se poprvé setkala se svým spřízněným. Jak se dozvěděla, že už její děd byl zaříkávačem koní a že i ona má v sobě víc, než znalosti, kdy použít jakou bylinu. Nejprve se ostýchá kouzla používat. Je si dobře vědoma, že by mohla skončit na hranici a s ní i její blízcí. Jenže hlad a bída jsou silnější než její vůle. A touha nezemřít hladem udělá své. A tak poprvé vyzkouší své umění a začne žehnat. Brzy se stane velmi známou. Najednou má ona i její dcera co jíst, lidé ji sami vyhledávají. Přesto dobře ví, že se stále pohybuje na velmi tenkém ledu. A také na velmi chatrné hranici, která dělí její „dobrá“ kouzla od zlé magie. 

S Demdike postupně poznáme všechny obyvatele lesa i jeho okolí. Ty chudé i ty bohaté. Sledujeme jejich vztahy, jejich životní prohry i drobná vítězství. A také sledujeme, že umět čarovat může být stejně užitečné, jako nebezpečné. 

 

Můj názor:

Knih o čarodějnictví jsem přečetla hodně. Ale převážně těch odborných, nebo populárně naučných. Možná i proto už mě nijak neláká číst o tomto tématu nějaký román. Naposledy jsem četla Dceru čarodějnice a ta mě bavila. Byla čtivá, svižná a nepředvídatelná. 

A protože Mary Sharratt je tolik vychvalována, neodolala jsem a chtěla jsem si její knihu přečíst. Mám od ní doma už jedno dílo, ale zatím jsem se k němu nedostala. A tak jsem si řekla, proč nezačít s tím novějším. 

Pravděpodobně jsem se měla držet svého předsevzetí a román o čarodějnicích nečíst. Vůbec mi totiž nesedl. Absolutně nechápu, co na něm všichni tak vychovali. Pro mě to byl nudný táhnoucí se příběh žebračky, která potkala jakéhosi ducha či čaroděje, nebo snad ďábla, nevím, co to mělo být. A ten ji naučil kouzlit. Zatímco vyprávění o jejím životě bylo víceméně slušným, leč nudným historickým románem, části se „spřízněnými“, tedy s Tibbem a ostatními našeptávači, mi přišly až moc fantastické. Kdyby je viděla jen Demdike, řeknu, bláznivá stařena, které z hladu přeskočilo. Jenže čarodějnic a „spřízněných“ postupně přibývá…

 

Pro mě byl román Dcery čarodějného vrchu neskutečně nudným a zbytečným čtením, které jsem raději neměla ani brát do ruky. Čarodějné části jsou nepřesvědčivé a ty ostatní zbytečné, nekonečné, nezáživné…

 

Mary Sharratt píše celkem dobře a čtivé, ale u mě byl prostě problémem příběh samotný. Nebudu proto knihu ani hodnotit procenty. Zkrátka nebyla pro mne ta pravá, nesedla mi a příště se tématu čarodějnic raději vyhnu. 

Pokud byste si chtěli Dcery čarodějného vrchu sami přečíst a vytvořit si vlastní názor,, můžete je zakoupit na stránkách nakladatelství Jota, kterému tímto děkuji za recenzní výtisk a zároveň se omlouvám za negativní recenzi.

2 komentáře: „Mary Sharratt – Dcery čarodějného vrchu

    1. Dobrý den,
      Panský dům mám komplet přečtený. Nejvíc mě bavil první a poslední díl. Sice se to místy dost vleklo, ale kdo nechvátá na přečtení a netíží ho hromada jiných knih, tak si to užije. Já to četla nakonec jako e-knihy před spaním. Dost dlouho. Ale bavilo mě to moc. 🙂

Napsat komentář