Recenze: Hening Mankell – Ruka. Wallanderův svět


Oblíbili jste si komisaře Kurta Wallandera? Zajímá vás, jaký byl jeho poslední příběh, který řešil na prahu důchodového věku? Milujete Mankellovy knihy a rádi byste nahlédli pod pokličku tvorby jednoho z nejúspěšnějších švédských detektivkářů? Není nic lehčího. Jako bonus v této publikaci najdete i seznam postav a míst, o kterých Mankell kdy psal.

Jméno komisaře Kurta Wallandera zná bezpochyby každý fanoušek severských detektivek. Právě tahle postava proslavila Henninga Mankella (1948 – 2015) po celém světě. V Česku vyšlo s Wallanderem třináct románů a jedna kniha povídek. Mankell píše krimi romány založené na vyšetřování a policejních postupech, a protože se sám vždy angažoval v politice, jeho příběhy jsou zrcadlem své doby. Mankell je jeden z mála, kdo na svých stránkách řeší ožehavá ekonomická a politická témata.

Tenhle pán popisuje, jak vypadá současné Švédsko, varuje před různými věcmi a rozhodně si nebere servítky. Jeho knihy jsou nekorektní, drsné a urážlivé, ale o to čtivější. Mankell s chutí řeší sociální rozdíly mezi lidmi, příliv uprchlíků či rasismus a s chutí rýpe do toho, co ostatní považují za tabu nebo se o tom baví jen šeptem. Přesto jsou jeho příběhy plnokrevnými detektivkami se vším, co žánr vyžaduje. Nebojte se odborných termínů ani pasáží připomínajících odbornou studii. Mankell má pochopení pro své čtenáře a moc dobře ví, co se od něj a od jeho postav očekává.

Jeho styl je prostý a příjemně civilní. Nepotrpí si na vzletná slova ani na dlouhé popisy nebo charakteristiky. Jeho postavy a příběhy jsou rázné a stejně tak rázný je i jeho jazyk. Hlavní je u něj akce, což stoprocentně sedí i pro novelu „Ruka“. Tu Mankell napsal víceméně na žádost čtenářů a děj zasadil do doby, kdy jeho komisař Wallander působí už třicet let u policie. Mezi řečí se dozvíme to nejdůležitější z komisařova života včetně toho, že jako rozvedený osamělý muž touží po venkovském stavení s milující a chápavou družkou a velkým psem.

Wallander sice bydlí s dcerou Lindou, která je jeho kolegyní na kriminálce, ale protože je dívka zamilovaná, nijak ji neláká představa večerů strávených s otcem, který je všechno možné jen ne zábavný a vtipný společník. Tatík je samorost a spíš morous, takže když se naskytne možnost koupě venkovské chalupy, Linda mu drží palce, aby obchod vyšel. Což o to, bydlení i okolí jsou jako z pohádky, ale problém je s jistým předmětem, který Wallander objeví na zahradě. K jeho překvapení a znechucení se ukáže, že jde o lidskou ruku, a jeho kolegové začnou brzy nacházet v okolí domu další a další podezřelé věci. Komisař se proti své vůli pouští do vyšetřování starého případu, který přinese nejedno překvapení.

„Ruka“ je čtivá próza nevelkého rozsahu vytvořená podle pravidel klasických detektivek – hádanek. Kurt Wallander se převtělil do role Velkého detektiva a je jen na vás, abyste posoudili, jestli vás baví víc tady, anebo v románech. V kapitole „Jak to začalo, jak to skončilo a co se dělo mezi tím“ se autor vyznává ze své lásky k detektivkám a dává vám nahlédnout pod pokličku svého psaní. Mankell je poctivý k sobě i k vám, a tak se dozvíte řadu zajímavostí z jeho osobního i profesního života.

Další kapitola oddílu, který nese souhrnný název „Wallanderův svět“ obsahuje informace o všech knihách, kde vystupuje komisař Wallander. V této části už Mankell tak upřímný a poctivý není, protože je mu jasné, že ne každý četl všechny jeho romány. Když budete číst, jak zaujatě a s láskou o nich mluví, nepochybuji o tom, že si je všechny přečtete. Pokud jste je už četli, pak mi věřte, že si je přečtete s velkou chutí znovu. Další kapitoly tvoří jakýsi rejstřík osob, míst a pojmů. Nechybí pár stránek o výslovnosti, a když si „Wallanderův svět“ důkladně pročtete, stane se z vás odborník na tuto postavu. A nejen to. Wallander si vás omotá kolem prstu a vy se stanete jedním z jeho největších fanoušků.

Autor recenze: Veronika Černucká

0 odpovědí na “Recenze: Hening Mankell – Ruka. Wallanderův svět”

  1. Samotný krátký příběh si mě získal hned, byla jsem unešená. Z druhé části mě zaujala menšina, na můj vkus už to bylo přemrštěné detaily, ale to nevadí 🙂
    Katy

Napsat komentář