Recenze: Chet Williamson – Psycho: Sanatorium


Sanatorium opředené mýty, banda psychopatických zabijáků a personál, který má sám co skrývat. Vrazi, kterým nemůžete věřit ani slovo, scény plné násilí a komplikované zápletky. Atmosféra hrůzy, brutální zločiny a tak strhující děj, že knihu neodložíte, dokud nebudete na konci. „Psycho: Sanatorium“ je parádní drsné čtení, na kterém si vypěstujete závislost.

Američan Chet Williamson (1948) pracoval dlouhá léta jako učitel na středních školách, než se z něj roku 1986 stal spisovatel na plný úvazek. Jeho povídky a romány jsou temné tak, až z nich mrazí. Sice nepochybuji o autorově duševním zdraví, ale věřte mi, že během čtení této novinky z nakladatelství Omega si nejednou pomyslíte, jak tohle mohl vymyslet normální člověk. Od začátku do konce budete mít husí kůži a nevylučuji ani to, že se vám občas zvedne žaludek.

Williamson se nijak netají tím, že jeho velkým vzorem je Robert Bloch a jeho román „Psycho“ z roku 1959. Aktuální „Psycho: Sanatorium“ na příběh záměrně navazuje, a abyste byli v obraze, na začátku románu je krátké shrnutí toho, co vedlo k tomu, že hlavní hrdina psychopatický zabiják Norman Bates skončil ve vězení pro duševně choré. Nebudu vás dlouho napínat a rovnou vám řeknu, že tahle kniha je skvělou ukázkou toho, že žák překonal svého učitele. Bloch přišel s geniálním nápadem, ze kterého těží spisovatelé i filmaři na celém světě, ale Williamson dokázal Normana ztvárnit jako úžasnou postavu, která vám bude (pozor!) téměř sympatická.

Původní Blochovo „Psycho“ je poměrně stručné, schematické a zaměřené na děj. „Psycho: Sanatorium“ je plnokrevná beletrie se vším, co má obsahovat. Tenhle příběh vám přinese několik neřešitelných detektivních zápletek, hodiny strachu, kdy si raději rozsvítíte v celém bytě, a skvělý čtenářský zážitek. Dějové linie jsou důkladně propracované a jako bonus jsou tu zdařilé popisy a charakteristiky. Williamson nepodcenil psychologický vývoj svých postav ani vývoj jejich vzájemných vztahů. Ano, tahle kniha je opravdu psycho, ale poctivě si přiznejme, že má formu psychologického thrilleru.

Všechno tu má svou logiku, a i když tomu nebudete zpočátku věřit, autor si všechno promyslel do nejmenších detailů. „Psycho: Sanatorium“ vás uspokojí jako horor i jako detektivka, ve které čekáte racionální závěr a vysvětlení všech záhad. To tu samozřejmě najdete, ale je tady několik parádních falešných stop, takže nemáte nejmenší šanci cokoliv vyřešit. Ostatně, v atmosféře hrůzy se logice nedaří, že? To, co je tu poměrně nečekané, je vítězství Dobra nad Zlem, které bychom od podobného typu knihy asi nečekali. Sice je to postavené na hlavu a šílené, ale na konci se dočkáte jistého happy endu.

Celý příběh se odehrává ve vězení pro šílence, které dříve sloužilo jako sanatorium pro duševně choré boháče. Personál i vězni věří tomu, že v jejich ústavu straší, a když dojde k první záhadné vraždě, je nabíledni, že za zločinem jsou duchové bývalých pacientů. Mystika se tu mísí s psychiatrií, a i když tu nic nevypadá „normálně“, nebojte se, že by vaším protivníkem v dedukci byly nějaké nadpřirozené síly.  Padouchové jsou z masa a kostí a vy budete žasnout, jaké hrůzy jsou lidé schopní vymyslet a provést, aby dosáhli svého cíle.


„Psycho: Sanatorium“ je perverzní a brutální čtení, rozhodně nic vhodného pro slabé povahy. Příběh vás strhne a vy podlehnete autorovým představám, které jsou krásné a zároveň totálně vyšinuté. Pokud máte rádi detektivky říznuté hororem, pak si rozhodně přijdete na své.  

Autor recenze: Veronika Černucká

Napsat komentář