Recenze: Nick Spalding – Lásko, kde jsi?

Nakladatelství: Fortuna libri
Počet stran: 288
Rok: 2013

Anotace:
(Převzato z Databáze knih)
Na hledání lásky je někdy nejtěžší zachovat si vážnou tvář. Lásko, kde jsi? je knížka inspirovaná skutečnými příběhy o nevydařených schůzkách a přešlapech ve vztazích. Je věnovaná všem, kteří vědí, jak ošemetné (a někdy i absurdní) může hledání lásky být. Být svobodný nepřipadá Jamie Newmanovi moc zábavné, zvlášť tváří v tvář sexuálně agresivní rozvedené ženské nebo bohyni, která přesahuje jeho možnosti natolik, že by mohlo klidně jít o jiný živočišný druh. Nezapomínejme však, že ani pro dívku není hledání lásky žádnou procházkou růžovým sadem. Jen se zeptejte Laury McIntyreové, která se nedávno vypořádávala s nadrženým realitním makléřem a fanatickým cyklistickým nadšencem. Když do sebe Jamie s Laurou narazí (doslova), vypadá to, že by se na ně mohlo usmát štěstí – jenže nalezení toho pravého bývá někdy počátkem potíží…

Recenze:
O téhle knížce už jsem slyšela na několika blozích. Hodně jsem váhala, zda si ji pořídit, či nikoli, jelikož tento žánr běžně nečtu. Když se však knížka objevila nedávno v Levných knihách za velmi příznivou cenu, rozhodla jsem se to risknout a objednala rovnou první i druhý díl s názvem Láska na třetí. A udělala jsem rozhodně dobře!

Občas je zkrátka třeba, odlehčit si od těžších žánrů a přečíst si nějakou tu romantiku. A když je to navíc romantika prošpikovaná humorem a nejedná se o žádný přehnaný slaďák, nýbrž o inteligentní čtení, je to naprostá bomba. A přesně takovou byla i knížka Nicka Spaldinga – Lásko, kde jsi ?

Vyprávěna byla ve formě Jamieho blogu a Lauřina deníku. Přinášela tak mnohdy náhled na tu samou situaci, ale jednou z mužského a podruhé z ženského pohledu, což bylo samo o sobě zábavné. Kapitoly se pravidelně střídaly, takže jsme sledovaly osudy obou našich hrdinů téměř současně.

Zpočátku Jamie i Laura popisovali své trable s láskou a trapné chvilky na prvním rande vždy s nějakým novým „objevem“, který nebyl nakonec úplně podle jejich představ. Tak to šlo pár kapitol, dokud nedošlo k osudovému setkání těchto dvou hrdinů a příběh se začal zajímavě proplétat.

Musím se přiznat, že jsem nikdy nečetla podobně tvořenou knihu a nedokázala jsem si moc představit, že z toho autor dokáže napsat jednolitý román. Ale dokázal! A dokázal to naprosto bravurně, s citem, humorem a s živočišností. Nebojí se popisovat různé nezdary, vtipné a trapné chvilky, i chvíle velmi intimní (a tím nemyslím jen sex).

Díky blogovým a deníkovým záznamům poznáme oba hlavní hrdiny skutečně velmi dobře, chápeme jejich jednání, soucítíme s nimi, smějeme se s nimi a přejeme jim štěstí v lásce. Lauřiny srdceryvné výlevy na stránkách deníku, který by neměl nikdo nikdy číst, celkem chápu. Přece jen, mnohdy se můžeme vypovídat papíru lépe, než nejlepšímu příteli. Ale u Jamieho jsem byla překvapená, co všechno je ochoten zveřejnit na blogu, který si může přečíst kdokoli. Navíc popisuje i Lauřiny velmi trapné a intimní chvíle a té to podle závěrečné kapitoly očividně nevadí. Tady musím trochu přivřít oči, protože si nedovedu představit, že by o mně někdo něco takového veřejně napsal, byť bychom měli psaní jako společného koníčka… Opravdu – blog není deník, že…

Ale co, je to román a šlo především o to, pobavit čtenáře, takže hoďme můj výše uvedený postřeh za hlavu a kdo jste tuto vtipnou a velmi sympatickou knížku ještě nečetli, vřele to doporučuji. Navíc v Levných knihách je nyní za velmi příznivou cenu. 🙂

Hodnocení: 4/5

Recenze: Sarah Watersová – Platící hosté

Nakladatelství: Argo
Počet stran: 552
Rok: 2015

Anotace:
(Převzato z Databáze knih)
Píše se rok 1922 a v Londýně panuje napjatá atmosféra. Váleční veteráni se jen obtížně vracejí do normálního života, všude zástupy nezaměstnaných a v mnoha rodinách chybí muži. K takovým patří i paní Wrayová a její dcera Frances, před válkou dámy z lepší společnosti, jež nyní zápolí s chudobou, a proto musí do rodinného sídla přijmout nájemníky. S příchodem Lilian a Leonarda Barberových, mladých manželů patřících k nové „úřednické vrstvě“ se jejich monotónní životy rychle změní – do domu vtrhnou hudba, barvy, kýč i vášeň. Ale vášeň může být i nebezpečná…

Recenze:
Knihy Sarah Watersové naprosto zbožňuji, přestože jsou mnohdy na přečtení poněkud těžší. I Platící hosté nebyly výjimkou. Četla jsem je delší dobu, v jednu chvíli jsem si udělala pauzu a přerušila čtení kvůli jiné knize, ale ta pauza byla přesně to, co jsem potřebovala. Po návratu k Watersové jsem se do knihy natolik zakousla, že už jsem ji nedokázala odložit.

Kniha začíná tím, že do rodinného domu, nebo chceme-li, vily dvou dam z vyšších vrstev – Frances Wrayové a její matky, se nastěhují podnájemníci. Jedná se o mladé manžele – Lily a Leonarda Barberovi, kteří patří ke střední třídě. Jelikož se obě dámy Wrayovi stydí za svou finanční situaci, která je dohnala až k pronájmu části vily, nazývají tyto nájemníky platícími hosty.

S příchodem mladých manželů jakoby se do staré vily vrátil život. Staropanenská Frances se začíná pomalu seznamovat s divokou a živočišnou Lily Barberovou a netrvá dlouho a prozradí jí, že nežije sama s matkou jen tak pro nic za nic. Nejde o to, že by neměla nabídky k sňatku. Jde o to, že ji nezajímají muži, nýbrž ženy. A po jednom nevydařeném vztahu, který její matka odmítala pochopit, už zůstala Frances sama, smířená se svým osamělým životem uprostřed starých zdí. Jenže to netušila, že příchod Lily Barberové změní její dosavadní život a zcela ho obrátí naruby.
Sarah Watersová, která se ve svých knihách téměř výlučně věnuje lesbické lásce, neudělala výjimku ani tentokrát. Opět poznáváme ženský svět a ženskou lásku z úplně jiné strany a sledujeme, jak se tento druh náklonnosti snažit vybojovat si své místo pod sluncem v době, kdy byla podobná soužití naprostým tabu.
Autorka samozřejmě nepřináší jen tuto problematiku. Přece jen, přes pět set stran jen o lesbické lásce a lidských vztazích by opravdu mohlo čtenáře nudit, i když autorka dokáže psát velice poutavě. A tak přichází naprosto nečekaný zvrat, který otočí soukolím a děj se najednou odehrává úplně jinak, než čtenáři čekali. Nechybí dokonce ani smrt, chce se mi skoro napsat vražda a zajímavý pohled na pátrání po vrahovi ze zcela opačné strany, než jsem dosud četla. My totiž „vraha“ známe a bojíme se, že bude nalezen, prozrazen, uvězněn a pověšen. A to nechceme… Nebo ano?
Sarah Watersová tentokrát naprosto předčila veškeré mé představy. Dokázala, že si umí hrát se čtenářem i s postavami a nic není takové, jak se může zpočátku zdát. Její romány mě prostě baví a nepřestanou. Nikdy si totiž nejsem jistá, jak vše dopadne, kdo je ve skutečnosti ten dobrý a kdo zlý… Navíc vykreslení doby (30. léta 20. století), charaktery postav, popis domu, kultury, oděvů, prostě všeho je tak dokonalý, jako byste byly i vy součástí příběhu. Při čtení jejích knih máte pocit, že nejste čtenář, ale myška slídilka, která sedí v rohu velkého domu, obýváku Barberových, nebo koupelny dam Wrayových a sledujete všechno z nejbližšího pohledu a napětím ani nedýcháte.

Pokud jste dosud žádnou z knih od Sarah Watersové nečetli, doporučím začít knížkou Náklonnost, jelikož je nejtenčí co dopočtu stran a je tak asi nejpříznivější k tomu, abyste si na ní vyzkoušeli autorčin styl. Z jejích knih, které jsem až dosud přečetla (chybí mi už jen Noční hlídka), je však pro mě kniha Platící hosté naprostý favorit. Je to dosud to nejlepší, co jsem od autorky přečetla a už teď se těším, kam se posune ve svém dalším díle.

Hodnocení: 5/5

Tip na knihu a návštěva knihovny

Krásný čtvrtek vám všem přeji! 🙂
Asi jste si všimli, že jsem ještě tento týden nepřidala žádný „tip na knihu“. Je to tím, že to teď bylo s Nelčou dost náročné a navíc jsem měla včera totální den blbec, což jste už možná někteří zaznamenali na mém druhém blogu, kam jsem psala článek. Tudíž jsem se uklidňovala čtením, dočetla jsem úžasné Platící hosty a pak jsem potřebovala nějakou větší vzpruhu. 

A kde jinde ji najít, než v knihovně. Totiž, abyste tomu rozuměli… Samozřejmě i knihkupectví je báječné navštívit, jenže tam jen nešťastně koukám po knihách, které bych si ráda odnesla a pak si odnesu většinou symbolicky jen jednu, abych nezruinovala svůj bankovní účet. Kdežto v knihově mi nic nebrání, si ty krásky odnést třeba všechny – za předpokladu, že je poberu. Ovšem takový košík na dně kočáru…. 😀
No, asi už chápete, že pokud chci zažít knižní orgasmus, jdu do knihovny! 🙂
A jelikož jsem tam nebyla už půl roku, náležitě jsem si to užila. Nela sice pobrekávala, ale pak se zklidnila, sledovala lidi a já se prohrabovala knihami a povídala si s milou paní knihovnicí. 🙂
A co jsem vybrala? Od každého něco. Měla jsem chuť na nějakou fantasy, na nějakou romantiku, atd. No, posuďte sami a berte to, jako můj tip na knihu pro tento týden. 🙂

Luisa Bureschová – Když je láska slepá
(Anotace převzata z Databáze knih)
Aliu a Leandera všichni vnímají jako pár snů a poté, co se jim narodí dcera, se idylka zdá být dokonalá. Půvabně chaotická Alia i lidé kolem ní věří, že její vztah je zcela mimořádný. O to překvapivější je pak Leanderovo náhlé přiznání: „Musím ti něco říct. Mám jinou.“ Situaci, kterou Alia zná jen z laciných romantických knih, o nichž píše diplomovou práci, najednou zažívá na vlastní kůži. Zhroutí se jí svět. Jak se smířit s odchodem životního partnera?

Lisa Jackson – Čarodějka
(Anotace převzata z Databáze knih)

Bryanna z Penbrooku už od dětství velmi těžce nesla, že je jiná než ostatní. Viděla věci, které lidé v jejím okolí spatřit nedokázali, slyšela zvuky, které sluchu druhých unikaly. Své výjimečné nadání začala považovat za prokletí a snažila se je dlouhá léta potlačit. Nyní však nastal čas, aby svůj dar využila k naplnění starobylého proroctví. Vydává se tedy na osamělou pouť a zdaleka netuší, co všechno bude muset podstoupit. V temném hvozdu ji pronásleduje ďábelský Hallyd, jenž strádá pod letitou kletbou a velmi dobře ví, že jedině Bryanna může prokletí zrušit. A ve svých nenávistných plánech nemá pro ni uchystán vděk, nýbrž krutou pomstu. Naštěstí Bryanna nalezne zastání v osobě Gavyna, který v ní rozpozná dívku ze svých snů. Bude-li Bryanna svolná, může ji leccos naučit – pokud ovšem dříve nepadne do rukou svých pronásledovatelů…

Alison Goodmanová – EON Znovuzrození dračího oka
(Anotace převzata z Databáze knih)

Dvanáctiletý Eon prochází už několik let intenzivním výcvikem. Jeho studia dračí magie založené na asijské astrologii zahrnují dva druhy schopností: šerm a magii. Eon spolu se svým mistrem doufá, že bude vybrán jako Dračí oko — učedník jednoho ze dvanácti energetických draků štěstěny. Avšak Eon má nebezpečné tajemství. Ve skutečnosti je to Eona, šestnáctiletá dívka, která studuje v přestrojení, aby se mohla stát Dračím okem. Neboť ženám je dračí magie zapovězená. Kdyby někdo zjistil, co skrývá, čekala by ji jistá smrt. Když začne hrozit, že její tajemství vyjde na světlo, octne se dívka se svými přáteli ve vážném nebezpečí uprostřed vražedného boje o císařský trůn. Eona musí najít sílu a vnitřní schopnosti, aby mohla bojovat proti těm, kdo jí chtějí vzít nejen její magii, ale i život.

Audrey Mageeová – Slib. Intimní příběh z války
(Anotace převzata z Databáze knih)

Aby se dostal aspoň na několik dní z východní fronty, voják wehrmachtu Peter Faber se na dálku ožení s dívkou, již nikdy neviděl a jež se za něj vdá kvůli důchodu válečné vdovy, který by v případě jeho smrti dostávala. Při krátkých líbánkách v Berlíně mezi nimi vznikne silný citový vztah, který jim dává naději a v následujících letech je drží nad vodou, ale v závěrečných měsících války se jim oběma sen o společném životě zhroutí. Příběh zaujme čtenáře nejenom neobvyklou perspektivou (autorka ho vypráví z pohledu těch, kdo druhou světovou válku rozpoutali), ale i líčením chování německých a ruských vojáků na dobytých územích a toho, co je člověk ochoten udělat, aby přežil.


 A jak jste na tom vy? Chodíte do knihovny, nebo čtete zásadně jen knihy koupené. Já do knihovny teď chodila pomálu, jelikož mě tady znervózňovala ta hromada mých knih. Ale teď, co jsem je zařadila všechny do knihovny, přečtené i nepřečtené dohromady, mně vlastně nic nebrání začít tam opět chodit. 🙂

Recenze: Louis Gros, Flint Whitlock – Přežil jsem Buchenwald

Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 247
Rok: 2016

Anotace:
Svědectví chlapce, jenž byl spolu se svých otcem zatčen kolaborantskou policií; později byli umístěni v koncentračním táboře Buchenwald. 
„Bylo mi teprve sedmnáct, když se jednou pozdě v noci ozvalo bušení na dveře. Francouzská kolaborantská policie vtrhla dovnitř a zatkla mne a mého otce coby členy odboje. Po měsících v celách francouzských věznic nacpali dva tisíce muklů do dvaceti železničních vagonů. Naším místem určení byl Buchenwald, nejstrašnější tábor na území nacistického Německa. Stráže SS v nás viděli podlidi, jejichž život nemá žádnou cenu a jediným smyslem jejich existence je otrocká práce. Byl jsem mnohokrát zbit a hladověl jsem. Byl jsem svědkem brutálního mučení a nesmyslných vražd. Ale nakonec jsem přežil…“
Druhý díl tzv. Buchenwaldské trilogie (další díly: Buchenwaldské bestie – Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže; Buchenwald – Peklo na kopečku).

Recenze:
Literaturu faktu a především knihy o hrůzách a utrpení lidí ve druhé světové válce čtu, pokud se to tak vůbec dá napsat, aniž by to znělo divně, ráda. Není to však literatura, kterou bych vyhledávala neustále a četla všechny vyšlé tituly k tématu. Jelikož je těchto knih nepřeberně – a je to rozhodně dobře, protože to, co si lidé ve válce a především v koncentračních táborech prožili, je třeba zveřejňovat a neustále připomínat pro budoucí generace – dobře si vybírám, co budu číst. Knížka Přežil jsem Buchenwald mě zaujala již dříve a váhala jsem, zda si ji koupit. Pravděpodobně by se tak v nějaké dohledné době i stalo, nebýt skvělého nakladatelství Cosmopolis, které mě oslovilo a nabídlo mi své knihy k recenzi. A tak jsem ani chvilku neváhala a knížku objednala.
Až když přišla, všimla jsem si, že se jedná o druhý díl trilogie. Rozhodně se však nestala žádná velká tragédie, protože tyto knihy se dají číst na přeskáčku a přečtením druhého dílu prioritně mi nic neuteklo, ani mi nechyběly žádné souvislosti.
Ale nyní již ke knize samotné…

Flint Whitlock, který je autorem prvního a třetího dílu této trilogie, je současně spoluautorem dílu druhého. Hlavním autorem knihy Přežil jsem Buchenwald je Louis Gros, muž, který vypráví vlastní zážitky téměř den po dni, situaci po situaci, tak, jak se ve skutečnosti udály. Louis se ocitl v koncentračním táboře Buchenwald ve svých sedmnácti letech, když byl obviněn z protinacistické činnosti a propagandy. Rozvážel nežádoucí letáky a byl nahlášen. Jelikož byl v době zatčení nezletilý, současně s ním odvedli i jeho otce a dlouhou dobu je drželi pohromadě.
Louis začíná své vyprávění krátkým představením sebe, své rodiny a místem, kde žil. Po té přichází zatčení, věznění v několika věznicích a děsivá jízda nákladním vozem spolu s dalšími vězni do Buchenwaldu. Už při tomto vyprávění mrazí v zádech a místy se zvedá žaludek. Co museli lidé prožít a že se s nimi zacházelo hůře, než se zvířaty, to znám, již jsem o tom četla vícekrát. Nikdy však takové vyprávění nepřestane děsit a hýbat mou duší.
Pak už přichází popis příjezdu do Buchenwaldu, „zabydlování“, dá-li se to tak vůbec napsat, strašlivé pocity hrůzy a beznaděje, když Louis zjistil, že sice bude žít lépe, než tomu bylo v onom vagonu smrti, ale o moc lepší to rozhodně nebude. V táboře malém i velkém prožívá mnoho příběhů, vzpomínek, některé jsou navzdory těžké situaci i humorné a milé, zkrátka tito lidé zasluhují obdiv, neboť si dokázaly zachovat chladnou hlavu a svérázný humor i v tak děsivém místě plném smrti, týrání a utrpení.

Ukázka:
Všechny ty obličeje přátel mi jako procesí probíhali před očima a mizely v minulosti. Nesměli jsme přestat doufat. Prohlásit to v té chvíli a na tom místě se může zdát bláznivé, ale naděje byla tím jediným, co jsme měli, byla tím posledním zlatým zrnkem, které nás zachrání. Ztratit po vší té prolité krvi a poté, co jsme ztratili tolik přátel, naději by znamenalo odsoudit se k blízké smrti. bylo by to jako se vzdát – jak nepříteli, tak i sám sobě. Nabízeli nám smrt. my chtěli přežít – a nebylo nic mezi tím. (Str. 162)

Díky názvu knihy mohu prozradit, že Louis Buchenwald samozřejmě přežil a tak kniha nekončí osvobozením, ale dalšími vzpomínkami na dobu po válce. Na jeho návrat do normálního života, na zdravotní problémy, jež si s sebou přinesl a které ho těžce poznamenaly na celý život. To je část, která v mnoha podobných knihách chybí a je velmi zajímavá, protože začleňování přeživších do běžného životního a pracovního procesu jistě nebylo jednoduché a hodně mě zajímá.
Co jsem postrádala, bylo svědomí. Když si uvědomím, že s Louisem byl uvězněn i jeho otec, který k tomu přišel vlastně díky Louisově mladické nerozvážnosti a trpěl mnohdy více, než Louis, který byl mladší, silnější a odolnější… Zkrátka já osobně bych určitě měla plnou hlavu výčitek, do čeho jsem to otce stáhla s sebou. Ale Louis se o tom ani nezmínil… To mi v knize skutečně chybělo a stále jsem čekala, kdy přijde nějaká taková zpověď – nepřišla.

Celé vyprávění bylo doprovázeno fotografiemi z cesty, z tábora, z továrny, kde Louis pracoval, i Louise a jeho rodiny před a po válce. Nechybí plánek Buchenwaldu, abychom se lépe orientovali, i když ten snad ani nebyl třeba, neboť Louisovo vyprávění bylo naprosto skvělé a čtenář si dovedl vše snadno představit i bez plánku.

I když se jedná o literaturu faktu, kniha je psána velmi čtivým jazykem, který se čte velmi snadno. Původně jsem měla v úmyslu do knihy jen nakouknout, jak je napsána, protože jsem, měla rozečtenou ještě jinou knihu. Nakonec jsem zjistila, že se od ní nedokážu odtrhnout a četla jsem dál, dokud jsem se nedostala nakonec.

Kniha Přežil jsem Buchenwald je jedna z těch, které ve mě zanechali hluboký dojem a ještě dlouho po přečtení o ní budu přemýšlet. Také to rozhodně není poslední kniha, kterou jsem o této tematice přečetla a brzy si jistě přečtu i ostatní díly trilogie – Buchenwaldské bestie a Peklo na kopečku.

Ukázka:
… Navzdory tomu, že pravda vyšla skrze velké množství dostupných písemných i dalších důkazů jasně najevo, na jejich chorobném stavu mysli či vrozených sklonech k rasismu se vůbec nic nezměnilo. Do jisté míry je to bezohlednost, ale v posledku je to zlo.  (Str. 232) – Louis Gros k současné situaci – skinům, neonacistům, apod. (Pozn. SH)

Až dosud jsem četla knížky, které se týkaly především Terezína a Osvětimi. Toto je úplně první, která mi odkryla životy a osudy mnoha lidí, kteří trpěli, pracovali, přežili a zahynuli v Buchenwaldu. Je to děsivé čtení, ze kterého se svírá srdce i žaludek, ale je třeba takové knihy psát, vydávat a číst! Protože jedině tak si budoucí generace ponesou tento odkaz v sobě a vyvarují se podobných katastrof a nelidského zacházení.

Hodnocení: 4/5

Knížku je možné zakoupit zde.

Nakladatelství Cosmopolis tímto moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku!

Knižní unboxing č. 12

Ahoj, 
je tady pondělí a s ním i krásný velký balíček, který mi dorazil hned ráno z Levných knih. 🙂
Nebylo to samozřejmě žádné překvapení, věděla jsem moc dobře, co dorazí a o to více jsem se těšila. Teď se nemůžu dočkat, až se do těch krásných kousků pustím!

A co se tedy ukrývalo v balíčku?
 Čtyři krásné knížky:
Rosie Thomasová – Kašmírový šál
Saskia Sarginsonová – Dvojčata
  Nick Spalding – Lásko, kde jsi?
Nick Spalding – Láska na třetí
A o čem tyhle krásky vlastně jsou?
Rosie Thomasová – Kašmírový šál
Anotace (Převzato z Databáze knih)
Uhrančivý příběh… Potěšení z četby od začátku až do konce! Novomanželka Nerys Watkinsová opouští velšský venkov a následuje manžela do misie v Indii. Přímo v srdci Kašmíru objevuje nádherné město na jezeře – Šrínagar –, kde Britové žijí na luxusních dřevěných hausbótech, tancují, flirtují a zaměstnávají je jen klepy o sousedech. Dokonce i Nerys tu navazuje milostný vztah se zajímavým mužem s tajemnou minulostí… Jenže pak propukne válka a frivolnost nahrazuje strach žen, jejichž muži musejí odejít na frontu. Když se Nerys vrací po válce do Walesu, je z ní rozhodně jiná žena než ta, která se odtud před lety vydala do světa. Uběhnou dlouhé roky a Mair Ellisová vyklízí dům svých zemřelých rodičů. V zásuvce najde nádherně vyšívaný orientální šál. Vydává se do Kašmíru po stopách své babičky a spřádá nitky neuvěřitelného příběhu.

Saskia Sarginsonová – Dvojčata
Anotace (Převzato z DK)
Isolte a Viola jsou dvojčata. Jako děti byly neoddělitelné, ale dospěly ve dvě naprosto odlišné osobnosti: Isolte je úspěšná novinářka pracující pro módní časopis, zatímco Viola je zoufale nešťastná a už léta bojuje s anorexií. Co se stalo, že se jejich cesty nyní ubírají tak odlišnými směry? Když začnou obě vyprávět o tragédii, která se odehrála během jednoho polozapomenutého léta, z minulosti se postupně začne vynořovat děsivé tajemství, které hrozí, že jim nenávratně zničí i jejich dospělé životy… Velmi očekávaný románový debut britské autorky, balancující na pomezí milostného příběhu a psychologického thrilleru. 

Nick Spalding – Lásko, kde jsi?
Anotace (Převzato z DK)
Lásko, kde jsi? je knížka inspirovaná skutečnými příběhy o nevydařených schůzkách a přešlapech ve vztazích. Je věnovaná všem, kteří vědí, jak ošemetné (a někdy i absurdní) může hledání lásky být. Být svobodný nepřipadá Jamie Newmanovi moc zábavné, zvlášť tváří v tvář sexuálně agresivní rozvedené ženské nebo bohyni, která přesahuje jeho možnosti natolik, že by mohlo klidně jít o jiný živočišný druh. Nezapomínejme však, že ani pro dívku není hledání lásky žádnou procházkou růžovým sadem. Jen se zeptejte Laury McIntyreové, která se nedávno vypořádávala s nadrženým realitním makléřem a fanatickým cyklistickým nadšencem. Když do sebe Jamie s Laurou narazí (doslova), vypadá to, že by se na ně mohlo usmát štěstí – jenže nalezení toho pravého bývá někdy počátkem potíží…

Nick Spalding – Láska na třetí
Anotace (Převzato z DK)
ZAMILOVAT SE JE SNADNÉ… ZALOŽIT RODINU JE VŠAK PĚKNÁ FUŠKA! Jen se Jamieho a Laury Newmanových zeptejte, jak se (díky poněkud lajdáckému přístupu k antikoncepci) cítí, když zplodí dítě. Pro novomanželský pár je to zjevně děsivá vyhlídka, ale pokud budou držet při sobě, bude to v pohodě, ne? Mělo by, protože cesta od početí k prvním dětským krůčkům je poseta mnoha překážkami – ranní nevolností na veřejnosti, zřeknutím se koktejlových sedánků i prudkými změnami nálady. Život už nikdy nebude takový jako předtím. Když se k tomu přidá panovačná tchyně a příšerná porodní asistentka, můžete se dostat až na pokraj zoufalství. Láska na třetí prozrazuje, co se děje v pozadí rodinného štěstí… a je ještě vtipnějším pokračováním bestselleru Lásko, kde jsi?

Co říkáte na mé přírůstky? Četli jste některou z knih, nebo se na ni chystáte? Napište mi do komentářů, budu ráda. 🙂

Recenze: František Niedl – Rytíři z Vřesova

Nakladatelství: Moba
Počet stran: 280
Rok: 2016

Anotace:
(Převzato z Databáze knih)
Píše se rok 1310 a do Čech přijíždí mladičký Jan Lucemburský, aby se zde ujal vlády. Země je rozpolcená. Na jedné straně přívrženci slabého Jindřicha Korutanského, na druhé straně přívrženci Jana Lucemburského, manžela Elišky Přemyslovny. Vysoko na šachovnici stojí i Jindřich z Lipé a Eliška Rejčka, královská vdova a jeho milenka. Je tu i Petr I. z Rožmberka, nejmocnější jihočeský velmož.
Skutečnými hrdiny tohoto příběhu jsou však spíše ti, o nichž kroniky většinou mlčí. Ti, jejichž životy upadly v zapomnění, jejichž příbytky a tvrze se rozpadly v prach a dnes si již nikdo nevzpomene na to, kde se nacházely…

Recenze:
Když jsem zjistila, že pan Niedl vydává další knížku s historickým námětem, okamžitě jsem po ní zatoužila. Jelikož jsem již od něj četla (a jsem jejich hrdý vlastník) všechny jeho středověké romány – trilogii s platnéřem Lukášem i tetralogii s Hynkem Tasem z Boru, tento mi nesměl chybět.
I tentokrát sáhl pan Niedl do středověku, ovšem nyní do doby, kdy v Čechách na trůn usedá Jan Lucemburský a je nutné si jej nejprve vybojovat nad současným, v podstatě již odepsaným králem. Podle anotace to vypadalo, že se kniha bude hodně točit okolo královského prostředí a popravdě, pár kapitol na začátku je mu opravdu věnovaných. Později však autor zabíhá k těm, o kterých čteme v názvu, tedy rytířům z Vřesova. Vážně jsem nepochopila, proč královské nesnáze takto rozepisoval, Protože by bývalo úplně stačilo seznámit čtenáře s politickou situací v Čechách pomocí popisu a nezdržovat několika kapitolami. Dále se totiž o královské situaci víc nezmiňuje, ani žádné další kapitoly z královského prostředí nepřidává. Za tohle má ode mě autor jednu hvězdičku dolů.
Následující text už byl ale moc krásný. Opět se ocitáme na chudém panství v jižních Čechách, na tvrzi Vřesov, kde „vládne“ zeman Matěj z Vřesova. Má tři syny, nejstaršího, neschopného hulváta, který má zdědit tvrz, pak prostředního, který jde jako rytíř k družině Petra z Rožmberka a nejmladšího, který má vstoupit do kláštera, ale je zajat místním banditou a přinucen krást a vraždit s nimi.
Vedle toho běží příběh sourozenců Katzingerových, kteří se mají s Vřesovskými spojit sňatky. Jeden z nich si prošel peklem a následně se stal Johanitou. Po dlouhých letech se vrací ze Rhodu do Čech, aby tu dal vše do pořádku. Abych pravdu řekla, tak skutečným hlavním hrdinou celého příběhu mi přijde právě on, nikoli zmínění rytíři. Je to proto, že až po jeho návratu, se začne vše urovnávat a také příběh se najednou pospojuje do jednolitého celku.
Charakter postav je vykreslen nenásilně, avšak velmi dobře. Dokážeme s nimi soucítit, bát se o ně, stejně jako je nenávidět. I když si v sobě nesu pocit, že se jedná o shluk různých příběhů různých postav, knížka se mi líbila. Svým způsobem mi připomněla příběh Hynka Tase z Boru, i když ten se odehrát o nějaký ten rok dříve.
Celkově se mi román moc líbil, přestože byl zpočátku poněkud chaotický. Hodně věcí mi v něm přišlo nedořešených a tak očekávám, že bude pokračování. Doufám, že se nemýlím. Příběh se čte velmi lehce, jako pohádka. Pan Niedl se zbytečně nezdržuje složitými popisy a přece přesně víte, jak kdo vypadá, kde se nachází, jaká je situace politická, vojenská, atd.
Kromě chaosu na začátku a zcela zbytečných „královských“ kapitol, bych knížce vytkla jediné – byla příliš krátká! Chtěla bych ještě nějaké pokračování – opravdu. 🙂
Doufám, že tuším správně a pan Niedl nám brzy dopřeje další osudy této rozvětvené rodiny plné sympatických bratrů a sester a my je budeme opět napjatě sledovat, tajit dech a bát se o ně.

Hodnocení: 4/5