Minirecenze 2 v 1: Falešný román a Falešný sňatek – Magdaléna Mintová


Když se v minulém roce na pultech knihkupectví objevila novinka Knižního klubu od této mladé autorky pod názvem Falešný román, zalíbila se mi především obálka v pastelových barvách. Anotace slibovala celkem vtipnou zápletku, a tak jsem si ji zařadila na seznam knih k přečtení. Než se rok s rokem sešel, vyšlo pokračování Falešný sňatek.

Obě knížky jsem tedy nakonec měla možnost přečíst hned po sobě. A jsem tomu ráda, protože dle mého první část končí přímo uprostřed rozehraného děje, což by mě asi dost rozladilo, kdybych neměla po ruce pokračování. Doporučuji tedy s tímto počítat. A proto jsem se rozhodla i tuto minirecenzi napsat dohromady.


Emě Studené, hlavní postavě bude brzy 30 let, je svobodná bez stálé známosti, nepracuje, stále bydlí v domě svého otce a užívá si komfortu a jeho peněz. A plánuje, že napíše román. Zatím o tom ale spíše mluví. Aby to působilo dostatečně věrohodně, koupí si dokonce v jednom vetešnictví starý psací stroj. Rodičům pomalu dochází trpělivost. A když otec zjistí, že Ema vlastně psaní románu jen předstírá, pohár trpělivosti definitivně přeteče. Přestěhuje Emu do jejího vlastního bytu včetně jejího rozsáhlého šatníku a botníku, zaplatí první nájem a dál už se Ema musí postarat sama. Jak z toho ven? Ema se rozhodne, že si musí najít bohatého manžela, který se o ni postará, tak jako to dělal doposud táta. Jak to s plánovaným sňatkem dopadne, to už je předmětem pokračování v románu Falešný sňatek.

Když jsem knížku Falešný román začala číst, skoro jsem byla v pokušení ji po pár stránkách odložit. Ale než jsem tak stihla učinit, začalo mě zajímat, jak se Ema s nastalou situací vypořádá. K Emě, která mi zpočátku přišla naprosto příšerná, jsem si postupně našla cestu. Falešný sňatek jsem už četla jedním dechem. Přesto jsem měla chvílemi pocit, že čtu knížky pro náctileté. Těžko se mi věřil věk hrdinky, která na mě působila mladším dojmem minimálně tak o 10 let. Z anotace jsem si také slibovala, že půjde o humorné čtení, ale za břicho jsem se rozhodně nepopadala, spíše jsem se místy lehce usmívala. Myslím, že si obě knížky své čtenáře najdou. Já sama budu zvědavá, jak se bude eventuální další tvorba Magdalény Mintové vyvíjet.

Hodnocení: 75 %

Text a fotografie: Jana Hlinecká

Napsat komentář