Knižní zklamání 1/2018


Asi to známe všichni. Koupíme si nějakou knížku, protože nás naláká anotace, zaujme nás obálka, nebo se příběh odehrává v době, o které rádi čteme. Někdy je navíc knížka na akci a té samozřejmě nejde odolat. A tak si ji koupíme, natěšení se začteme, a…? A místo spokojeného čtení nás čeká hluboké rozčarování.

Ani já nejsem výjimkou. I mně se občas stává, že se v nějaké knize zklamu. Většinou se „seknu“ ve stylu a příběhu, který mi vůbec nesedí a kniha mě pak nebaví. Ano, jsem si vědoma toho, že bych měla více číst anotace a ne se jen nechat zlákat obálkou, nebo dokonce zajímavým názvem. U posledních třech nedočtených knih se však musím obhájit. Anotace jsem četla opravdu poctivě a na knihy se těšila. A u všech mě zklamal především styl psaní, nebo plytký příběh.

Lenka Chalupová – Tyrkysové oko
Této knížky bych si nejspíš vůbec nevšimla, kdyby nebyla na akci na www.ebux.cz. Lákavá cena a zvláštní název mě donutily přečíst si anotaci a knížku si koupit. Očekávala jsem něco ve stylu Dana Browna, jen v české verzi. Tajuplnou rodinou minulost točící se kolem „tyrkysového oka“. Realita byla poněkud drsná. Sice se o „pokladu“ mluvilo, ale na prvních šedesáti stranách se stále dokola velmi nečtivým stylem omílaly rodinné vztahy. Kdo komu ublížil, kdo koho nemá rád, kdo s kým nemluví. Knížka mě natolik nudila, že jsem se rozhodla dát přednost jiným a tuto odsunout na neurčito. Díky nízké ceně a tomu, že je „pouze“ v e-booku a tudíž doma „chleba nežere“, mě to ani moc nemrzí.

Monika Czernin – Anna Sacher a její hotel
Kdo mě sleduje, jistě se nepodiví, že jsem nutně potřebovala tuto knihu. Jako vystudovaná historička věnující se přelomu 19. a 20.století jsem ji prostě chtěla číst. Jednak proto, že o Sacherových a jejich hotelu nic nevím (a přiznávám, dokonce jsem ani nikdy nejedla jejich pověstný dort), a jednak prostě ta doba…
Dopadlo to opět smutně. Knihu jsem od začátku rozečetla dokonce dvakrát. Jednou jsem ji na střídačku četla a poslouchala v mobilu, ale když jsem po šedesáti stranách usoudila, že vůbec nevím, co poslouchám, přehodila jsem si ji do čtečky, kde byl text přece jen více ucelený. Jaké bylo mé zklamání, když ani zde to nebylo lepší?
Nevím vlastně, o co se autorka pokoušela. Zda chtěla napsat odborný text, nebo román. Na mě to totiž celé působí, jako když vzala svou diplomovou práci s tím, že ji „rozšíří“ a udělá z ní román. A to tím, že tu a tam vloží podivně vyznívající dialogy. 
Pro mě chaotické, zamotané, totálně slátané styly… 🙁

Christine Trent – Dáma z popela
Po této knížce jsem pokukovala už hezky dlouho. Vlastně mě lákala od chvíle, kdy vyšla. Jednak krásná obálka, jednak viktoriánská Anglie, a také prostředí pohřební služby. To všechno mě na knížku nalákalo. Jenže ouha… Ne, že by se špatně četla. Čtivá byla celkem dobře, jenže autorka rozehrála více dějových linek a ty se pravděpodobně prolnou až někdy ke konci. Knížce jsem věnovala hodně času, přečetla jsem přes 160 stran, tedy téměř polovinu. Ale nebyla jsem si vědoma, že se tam něco odehrává až na pár zajímavějších příhod. Nebylo nic, co by mě nutilo číst dál, žádný zajímavý příběh, napínavý děj, jen matoucí vstupy dalších dějových linek, které mi vůbec nic neříkaly a nechápala jsem souvislost. 
Škoda, této knize jsem věřila opravdu hodně a nečekala jsem, že mě zklame.
Tolik ke knihám, které mě zklamaly v posledních dvou měsících. 
A jak to máte vy? Dočítáte knihy, i když vás nebaví, a přijdou vám jako ztráta času? Nebo jim dáte určitý počet stránek a pak odložíte? (Třeba Ohanna má svých pověstných sto stran). Já to mám u každé knížky jinak. Vždycky jsem se snažila odkládat jen ty největší knižní „katastrofy“, ale jelikož mám teď hodně knih jako e-booky, rozhodla jsem se být přísnější a neztrácet čas s tím, co mě opravdu nebaví.
Pokud byste si i přes má negativní hodnocení knihy rádi přečetli, nejlevnější ceny najdete na www.srovname.cz.

0 odpovědí na “Knižní zklamání 1/2018”

  1. Sabi, taky se mi to stává a samozřejmě jsem z toho rozladěná. A když se tak dívám na ten tvůj výběr, Dáma z popela mě hodně lákala. Abych knihu nedočetla, asi by to musela být učiněná katastrofa. Ale je pravda, že číst bez chuti a nadšení asi nemá smysl. Možná se ještě nad tím dočítáním zamyslím. Času je málo a knih spousty 🙂 Myslím, že u svých knih z knihovničky nebudu mít takové zábrany, že bych nudnou knihu neodložila. Ale recenzní výtisky se snažím dočítat. Uvidím do budoucna, jak se s tím budu prát a jak se k tomu postavím 🙂

  2. Já většinou dočítám nebo jen tak v rychlosti dolistuju, abych pochopila jak to dopadne, i když mě to nebaví. V posledních dnech to byla například knížka Ty vyber kdo přežije , čekala jsem úplně něco jiného, ale to je tím, že si moc nečtu anotace nových knížek.

  3. Dáma z popela mě docela láká, tak se uvidí co na ni řeknu já 🙂
    Moje největší knižní zklamání jsou Na cestě a pak určitě Selekce – i když od té jsem ani nic extra neočekávala, no o to horš to možná bude, protože to byla vážně tragédie. 😀

  4. Zatiaľ nemám skúsenosť ani s jednou zo spomínaných kníh a tak ich neviem posúdiť, ale ono sa vždy nájdu knihy, ktoré čitateľovi skrátka nepasujú a nezaujmú ho. Tak snáď sa bude dariť vyberať skôr tie dobré ako tie slabé knihy 🙂

  5. U me je zatim za posledni dobu jedna nedoctena, i pres snahu se do knihy zacist. A tou knihou jsou Okamziky stesti od Hartla. Ostatni jeho knihy me bavily, ale do teto se ne a ne zacist ani z jedne strany. Neeada knihy odkladam, ale tuto proste nedam 🙁

  6. Taky se kolikrát seknu a vyberu si něco, co mi pak nesedí. Ale nedočítám, říkám si, že je tolik knih a tak málo času, že se mi nevyplatí dočítat něco nezáživného. Jinak na mě čekají druhé dvě knihy – Anna Sacher – na tu jsem hodně natěšená, takže uvidím, jestli budu mít stejný dojem jako ty, a Dáma z popela.

  7. Ani jednu zmíněnou jsem nečetla, a nějak mě nelákají… Pro mě největším zklamáním za poslední dobu byla Píseň zimy. Tu jsem dočetla, protože byla recenzák. Ale jinak nedočítám. Podobně jako Ohana mám taky hranici sta stránek (max. sto padesáti, když je kniha delší), a zastávám názor "knih moc, času málo".

Napsat komentář