Knižní tip: Vítězslav Jareš a jeho novinka Zavěšená pizza

Vítězslav Jareš je oblíbený český autor, který má na svém kontě už několik úspěšných knih. Píše příběhy ze života i kriminálky. Novinka, která ještě voní tiskárnou a čerstvě nařezaným papírem, se jmenuje Zavěšená pizza. Zajímá vás, o čem je? Tak mrkněte na článek, přečtěte si anotaci a hlavě – ukázku. 🙂

Anotace:

Představte si, že dostanete darem zavěšenou pizzu. Zjistíte, že na vás někdo myslí, ačkoli vůbec netušíte, kdo ji mohl objednat. Co všechno se díky takové pizze může stát?
Petr pracuje v rádiu. Přetrpěl rozchod a sní o vlastní kapele. Manžel hostinské Ály zase často utíká na půdu. Nikdo netuší, co se děje a proč netráví víc
e času se svou rodinou. Markéta, Kamila a Irena založily klub Sněhurek. Už dlouho totiž čekají na spásný polibek toho pravého. Markéta, řešící rozchod rodičů, se díky vztahovým peripetiím nedopatřením stává promiskuitní. Irena alias Zelňačka, skáče ze vztahu do vztahu a je nešťastná. Není divu, když jí komplimenty skládají hlavně ženatí muži – prstýnkáři. Kamila okolí neustále podstrkuje svou kreativní kuchyni, ačkoli vůbec neumí vařit a získává nabídku na post moderátorky televizních novin. Jenže – nic není zadarmo!
Lidské osudy provází láska, nenávist, přátelství, tolerance i smutek a ať chceme nebo ne, mnohdy se navzájem dotýkají. Kniha s vtipným nadhledem vypráví příběhy, které píše sám život. A kdo ví, třeba jedna taková zavěšená pizza obrátí život naruby i vám…

Ukázka:

Markéta si firmu na rychlý rande vybrala podle jména. Láska z lusku ji zaujala, a tak se ocitla na její nejbližší akci.

Šoumen, který moderoval večer rychlé seznamky vypadal jako ze silvestrovské estrády. Po nose mu neustále sklouzávaly brýle ve tvaru pěticípých hvězd, měl červenobílé pruhované sako, modrou vestu a šátek s hvězdami.

„Vítám vás na rychlém rande, které pořádá firma Láska z lusku. U nás si můžete svou lásku vyloupnout. Máte na to pět minut. Proto v našem logu je právě pět hrášků v rozpůleném lusku.“

„Ten přijel rovnou z předvolební kampaně Trumpety,“ glosoval pobaveně chlapík s hustým obočím, který Markétu okamžitě zaujal. Seděl s ostatními u stolku a poslouchal toho amerického mužíka, jak vysvětluje pravidla. „Prostě Trumpař,“ dodal druhý a tato přezdívka se mezi osazenstvem ihned ujala. Trumpař si svou pozici užíval, kroutil se, lísal se k mikrofonu, střílel kolem sebe úsměvy a snažil se uvolnit atmosféru. Více méně dokonce možná i více se mu to dařilo.

„Dámy mají výhodu. Jsou to přece dámy. Výhodu si co? Výhodu si zaslouží.“

„To si piš,“ řekla žena při těle, která seděla vedle Markéty, popíjela latté a lžičku zabořovala do několika šlehačkových dortů. „Dobrý na nervy,“ řekla, když zachytila Markétin pohled.

„Já miluju chlebíčky.“

„Těma taky nepohrdnu.“

Markéta se rozhlédla kolem, zachytila bázlivý pohled ženy sedící prkenně na okraji židle, která se vyplašeně rozhlížela. Usmála se na Markétu, jakoby pro ni byla ostrovem jistoty a nervózně si popotáhla svetr.

Trumpař udělal náhlý výpad jako při šermu a místo kordu píchal mikrofonem směrem k nim.

„Dámy sedí u svých stolků a pánové kolem nich co? Pánové kolem nich krouží a přesedají si k jejich stolkům v pětiminutovém intervalu. Jak se ozve gong, uděláme co? Přesedneme si k dámě k vedlejšímu stolu.“

Muž s hustým obočím se přihlásil. „Nás je deset, dam je devět, takže…“

„Takže co? Takže jeden pán si sedne k prázdnému stolku, a prostě počká, až se bude moci posadit k další dáme. Paní s číslem devět si vyvrkla nohu, proto nepřišla.“

„Nemám skočit ven a sehnat nějakou náhradnici?“ řekl chlápek s mrožím knírem a sebevědomým posezením, které se dalo přirovnat k rozvalenému vyvrhnutému vorvani.

Chcete si přečíst více?

Tak mrkněte na autorovy stránky přečtěte si celý úryvek. 🙂

 

Napsat komentář