Recenze: Tereza Melišová – Dítě jménem Kuba

Příhody svobodné maminky a malé neřízené střely, to je stručně a jasně popsaný obsah knížky, která se mi dostala do rukou. Autorkou je Tereza Melišová, maminka a také blogerka, v roce 2016 dokonce finalistka ankety Blogerka roku. Příhody své a svého syna Kubíka zveřejňuje na svém blogu a také na facebookové stránce, kterou k blogu zřídila. A její čtenáři se rozhodně nenudí!

Nakladatelství: CPress

Počet stran: 176
Rok: 2017

Recenze: 
Blogerku Terezu Melišovou a její blog jsem znala nejprve z facebooku. Díky vtipným statusům, které se hodně podobaly tomu, co se svou skoro dvouletou dcerou prožívám já, jsem si našla i její blog. A protože se mi její vyprávění líbilo a příhody mě neskutečně bavily, rozhodla jsem se pořídit i knížku, kterou vydala letos na jaře. Dítě jménem Kuba, knížku, která nese stejný název, jako Terezin blog, jsme si nakonec koupily se švagrovou navzájem jako dárek. 🙂
Musím se přiznat, že jsem měla v plánu v červenci číst úplně jiné knihy, ale jednou ráno (ve 4:45), kdy mě vzbudily děti a já šla dceři dělat mlíčko, jsem knížku otevřela, že jen tak nakouknu (den před tím jsem ji teprve dostala). A po chvíli jsem se přistihla, že stojím v kuchyni u linky a čtu si, místo abych dceři dala Sunar a šly jsme zase spát. A tak se stalo, že jsem knížku přečetla takřka na posezení, hned, jak se mi dostala do ruky.
Autorka vypráví o tom, jak zjistila, že je v jiném stavu, naprosto nečekaně a v nevhodné době, jak se potýkala s překážkami, které jí těhotenství přineslo a jak se se vším nakonec poprala. Ani příchod synka na svět nebyl jednoduchý a soužití s divokým dítkem, které nemá příliš potřebu spát, je pro pracující svobodnou maminku opravdu náročné. Naštěstí měla a má pomoc své maminky a také Kubův tatínek se synovi věnuje. Ta největší zodpovědnost však ležela především na Tereze. Vím z vlastní zkušenosti, jak je to s malým nespícím dítkem složité, čímž se dostávám vlastně k tomu, proč se mi kniha líbila. Protože to bylo, jako bych četla své vlastní příhody, protože autorku obdivuji, jako ženu a matku, jako odhodlanou hrdinku vlastního života. Klobouk dolů nejen před tím, jak dokáže o syna pečovat a k tomu pracovat, ale i před tím, jak se s ním sama odvážně vydala na dovolenou. Už cesta letadlem je pro mě osobně nemyslitelná a to i s partnerem po boku. Natož, abych se vydala autem napříč Evropou s dvouleťákem na zadní sedačce. Já jsem ráda, když dojedu do krámu.
Příhody jsou psány velmi lehkou čtivou formou a pobaví – hlavně pobaví. Ale také ukáží ostatní rodičům, že existují – opravdu ano! – děti, které prostě mají svou hlavu a budou ji mít, ať se snažíme sebevíc. Když autorka popisovala, jak si syn hraje na gumáka, když má někam jít, jde zásadně tam, kam ona nepotřebuje, atd. To všechno znám. S tím rozdílem, že moje dcera se při tom nesměje, nýbrž hystericky vřeští. Zase naštěstí spí a neřve v autě, jako autorčin Kuba. Nu, každý máme něco. 🙂
Dítě jménem Kuba je knížka psaná od srdce a rozhodně je to z ní cítit. Mně se líbila především humorným přístupem autorky a tím, že si dokáže dělat legraci nejen ze situací, ze kterých se v realitě chce člověku spíše brečet, ale také si dokáže udělat legraci sama ze sebe. 
Knížka určitě nebude pro každého čtenáře. Cílená skupina budou maminky (i tatínkové), kteří mají děti v podobném věku, jako je Kuba. Ty se pak buď v knížce sami poznají, nebo si budou říkat, jaké mají vlastně doma andílky. 🙂

Hodnocení: 85%

0 odpovědí na “Recenze: Tereza Melišová – Dítě jménem Kuba”

Napsat komentář