Recenze: Tamara McKinley – Příslib naděje

Knížka vonící australským sluncem, božskou divokou přírodou a hořkým tajemstvím. Architektka Fleur se zmítá v osobní krizi, když přijde dopis oznamující dědictví kdesi v australské divočině. Kdo byla tajemná Annie, která jí odkázala nádherný dům, prospívající farmu a spoustu peněz? A proč právě jí?

Nakladatelství: Alpress
Počet stran: 334
Rok: 2016

Anotace:
Dědictví po tetě, kterou Fleur nikdy nepoznala, nemohlo přijít ve vhodnější chvíli. Právě se jí zhroutil vztah, a navíc se ocitá uprostřed vážné rodinné pře. V australské pustině díky tetiným deníkům poznává, co její život ovlivnilo tak drtivým způsobem. Postupně Fleur rozplete složitá pokrevní pouta plná rivality a pochopí, že ničeho – ani lásky – se nesmí vzdát bez boje.

Recenze:
Knížky z nakladatelství Alpress čtu velmi ráda. Většinou se jedná o odpočinkové čtení, nad kterým není třeba moc přemýšlet a při tom čtenář dostane krásný příběh, který ho pohltí. A knihy vonící dálkami, jako je Afrika či Austrálie čtu od Alpressu snad nejraději. Přestože toto bylo mé první setkání s Tamarou McKinley, určitě nebylo poslední. Autorka mě svým stylem psaní zaujala a knížka se mi líbila, i když nepředstavovala to nejlepší, co jsem kdy četla.

Hlavní hrdinkou byla mladá žena Fleur, která právě přišla o svou práci v architektonické firmě. Jelikož se její biologické hodiny začaly hlásit a ona toužila po dítěti, navrhla to jako možné řešení její současné nezaměstnanosti partnerovi. Ten si však stál pevně za svým. Nikdy děti nechtěl a nehodlá na tom nic měnit! Fleur najednou neměla v rukách nic. Ani kariéru, ani dítě a stála před bolestivým rozhodnutím, co dál…

Ze smutku a problémů jí vytrhl dopis, který oznamoval značné dědictví po jakési Annie. Fleur si nejprve myslela, že se jedná o podvod, ale když se ohlásila solidní právnická firma a její dědictví potvrdila, uvědomila si, že tímto se jí život od základů změní. Začala pátrat po tajemné ženě, o které nikdy neslyšela a netušila, že přijde na stopu mnohem smutnějšímu a hořkému rodinnému tajemství.

Nebudu psát z děje více, abych neprozradila to podstatné! Faktem je, že další kroky Fleur směřovaly do australské divočiny, kde se seznamovala s příbuznými a přáteli Annie, se svým dědictvím i tajemstvím, které změnilo vše, co si od dětství o své rodině pamatovala.

I když se jednalo o příběh, který měl být opředený velkým rodinným tajemstvím, přišlo mi to trochu chabé. Asi už jsem toho na toto téma přečetla moc, ale jedno tajemství bylo prozrazeno poměrně brzy a zase až takové „tajemství“ to ve skutečnosti nebylo a to druhé sice autorka odhalila až na samý závěr, ale já jsem na něj přišla mnohem dříve a pak jsem se spíše soustředila na to, zda jsem jej odhadla dobře, než abych toužila poznat, jak dopadne celý Fleuřin příběh.

I když mi závěr knížky hodně připomněl knihu Barbary Erskinové – Nejtemnější hodinu, tato knížka nebyla úplně to nejlepší, co jsem dosud na dané téma četla. Byla napsána dobře a oceňuji, že autorka nesledovala pouze život Fleur, ale držela dějovou linku i nad jejím partnerem a sestrami. Jejich příběhy se totiž celým románem prolínaly. Jenže to byl možná ten problém. Autorka se pokusila o cosi, jako rodinná sága, avšak na to měl příběh příliš krátký časový záběr a tím, že věnovala spoustu stránek dalším postavám, odpoutávala pozornost od toho, co slibovala anotace a co jsem očekávala. Proto mě možná knížka nenadchla tak, jak jsem čekala.

Rozhodně to neznamená, že si od autorky nepřečtu nic dalšího. Naopak. Knížka se četla velmi dobře, bavila mě a závěr byl přímo famózní. Nepopírám, že mi běhal mráz po zádech. Nebudu však vyhledával její knihy přednostně a spíše si je ponechám v záloze na nějaké klidné odpočinkové období, až opravdu nebude co číst.

Hodnocení: 3/5

Četli jste tuto knihu, nebo nějakou od Tamary McKinley? Jak se vám líbila/ly?

0 komentářů: „Recenze: Tamara McKinley – Příslib naděje

  1. Hezká recenze. Na knihu jsem se taky koukala, ale nakonec jsem se rozhodla dát přednost jiným a ani toho nelituji. Říkala jsem si, že mě třeba nějaká recenze přesvědčí o tom, že to byla chyba, ale zatím se tak nestalo 🙂
    Kateřina

Napsat komentář