Recenze: Stephen King – Řbitov zviřátek


Máte rádi horory? Podivné příběhy, plné nadpřirozených jevů, tajuplných míst a hřbitovů? Lesů, mýtin a domů, kde cítíte přítomnost cizích bytostí a na krku vám při čtení naskakuje husí kůže? Já také. A proto jsem se rozhodla konečně sáhnout po královi hororových příběhů Stephenu Kingovi. Jak jsem byla spokojená, se dočtete níže…


Nakladatelství: Laser
Počet stran: 400
Rok: 1994

Recenze:
Na Stephena Kinga a jeho knihy už jsem četla a slyšela plno skvělých ohlasů. Každou chvíli se setkám s někým, kdo ho čte a miluje. Obdivuje a nedá na jeho knihy dopustit. Rozplývá se v jeho dokonalém popisu a přožitcích hlavních postav, skvělé atmosféře a děsivých výjevech. A protože i já mám ráda takové příběhy a King mě už dlouhá léta láká, dala jsem si takovou soukromou výzvu, konečně si od něj něco přečíst.

Popravdě řečeno, kniha, jsem jsem opravdu chtěla, v knihovně k dispozici není. Zato je tam asi milion jiných, z nichž jsem fakt nevěděla, kterou zvolit. Nakonec mě zaujala anotace knihy Řbitov zviřátek, i když připouštím, že jsem čekala něco zcela jiného.

Hlavním hrdinou je lékař Louis Creed, který se se svou rodinou – manželkou, pětiletou dcerou a dvouletým synkem přestěhuje do Maine, do staršího domu. Nastupuje na místní univerzitě jako hlavní lékař. Kolem jejich domu vede nebezpečná silnice, kde denně projede plno velkých aut a mnoho zvířat už pod ně vběhlo. Louis si je vědom, že musí pečlivě hlídat nejen jejich kočku, ale i děti. Velkým přítelem se mu stane starý soused, který ho zasvěcuje do místních zvyklostí a stane se mu přítelem i otcem. Ukáže mu mimo jiné také hřbitov v nedalekém lese, na kterém se od pradávna pohřbívali domácí mazlíčci. Je nazývaný místním dialektem, jak mu říkali děti, které tam své miláčky pohřbívali – Řbitov zviřátek.

Když jednoho dne odjede Louisova manželka s dětmi ke své rodině do zahraničí a on zde zůstane sám, stane se neštěstí. Jejich kocour vběhne pod kola náklaďáku. Louis přemýšlí, jak to řekne dceři a manželce. Dcera totiž věří, že její kocour nesmí nikdy zemřít a manželka si z dětství nese trauma, které v ní vyvolává panickou hrůzu ze smrti. Do toho se opět vloží soused. Existuje ještě jeden hřbitov. Vlastně staré indiánské pohřebiště, na kterém se dějí podivné věci. Odvede tam Lousie, aby zde pohřbil přejetého kocoura. Druhý den ráno Louis cosi kutí v garáži, když tu si kocour nakráčí dovnitř, živý, zdravý a hladový. I když je to on, žlutě svítící oči a kostrbatá chůze svědčí o tom, že se jedná o bytost z jiného světa. Jak tohle dopadne?

I když jsem měla o příběhu úplně jinou představu, kniha mě bavila. Četla se totiž opravdu velmi dobře. King se sice vyžívá v rozsáhlých popisech, ale v této knize to nijak nepřeháněl. Popisy byly tak akorát, aby se člověk začetl a pochopil, dialogy byly dobře dávkované a řekla bych, že i napětí. Problém u mě byl v příběhu samotném. Byl strašně předvídatelný a tak, jakmile jsem pochopila, o co jde, věděla jsem, jak to bude pokračovat a kam to dospěje. Takže pro mě žádné překvapení, žádné strašení a tak trochu i zklamání. Od velkého mistra jsem čekala víc.

Přesto mi postavy přirostly k srdci, byly mi sympatické, bála jsem se o ně, tajila jsem chvílemi dech a určitě na Kinga nezanevřu kvůli jednomu průhlednému příběhu. Neznamená to, že hned poběžím shánět od něj další knihu, ale určitě si v brzké době přečtu nějakou další. Prostě jen proto, že se mi líbí styl jeho psaní, vyprávění a protože King je prostě King, že. 🙂

Hodnocení: 78%

0 komentářů: „Recenze: Stephen King – Řbitov zviřátek

  1. Touto knihou jsem se seznámila s Kingem. Poprvé jsem ji četla ještě v prváku na učňáku a od té doby ji mám přečtenou několikrát.
    Styl jakým píše se mi líbí, konkrétně u této knihy jsem cítila ono pověstné mrazení a zápach hlíny i přes jistou předvídavost.
    Jestli ti můžu doporučit, zkus sáhnout po Osvícení, nebo třeba Carrie.

Napsat komentář