Recenze: Sophie Hannah – Pusinka

Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 320
Rok: 2015

Anotace:
Jen na pár hodin si Alice odskočila od svého dvoutýdenního miminka. Starost o malou Florence svěřila svému manželovi a poprvé po porodu jde na chvilku ven. Jakmile však po návratu domů vstoupí do dětského pokoje, jakoby se propadla do zlého snu.

Trvá na tom, že dítě, které leží v postýlce, není její dcera. Její manžel David naopak tvrdí, že Alice buď lže, nebo se zbláznila. Ta ví, že musí policii přesvědčit, než bude pozdě, a případ dostanou na starosti seržanti Simon Waterhouse a Charlie Zailerová.
Jenomže o pár dní později přijde David na policejní stanici s tím, že jeho dcera i manželka náhle zmizely…

Recenze:

Nad knihou Pusinka jsem hodně dlouho váhala. Její existenci jsem zjistila krátce potom, co jsem se sama stala maminkou a tak jsem se obávala, co se mnou udělá čtení o matce, které unesou, popř. vymění vlastní dítě. Tím spíš, když to bylo děvče a i já mám doma holčičku. Po začátku roku 2016 už jsem však neodolala. Zrovna nastala jakási recenzní okurková sezona a já si řekla, že je čas objednat si na recenzi výtisky, na které nebyl čas, nebo jsem nad nimi z nějakého důvodu váhala. A tak došlo i na Pusinku.
Musím uznat, že jsem jí naprosto nadšená. Četla jsem celkem dost recenzí a hodnocení – některá byla hodně pozitivní, jiná přesně naopak. A tak jsem vlastně nevěděla, co čekat. A co jsem získala? Naprosto skvělý psychologický thriller, který mě strhl od první stránky. Sophie Hannah jej napsala opravdu bravurně. Hrála si s myslí čtenáře, stejně jako s postavami. Až skoro do poslední stránky jsem netušila, kdo za záměnou dětí skutečně stojí a co je podnětem toho všeho.
Hlavní hrdinkou je Alice – čerstvá maminka, která je teprve dva týdny po velmi náročném a komplikovaném porodu. Miluje svou dceru Florence, i svého skvělého vzorného, i když upjatého manžela. Když jednoho večera zjistí, že v postýlce místo Florence leží jiné miminko, život se jí promění v noční můru. Nikdo jí nevěří, že holčička v postýlce není její dcera, všichni ji mají za blázna, za nervově labilní šestinedělku. Dokonce ani manžel David, který by při ní měl v každé situaci stát. Zcela se od své manželky odvrátí a vypadá to, že se láska mění v opovržení. Když se jeho povaha promění ještě více a Alice z něj začne mít strach, dostává se do skutečného životního pekla. Jakou roli v tom všem hraje kultivovaná, dokonalá a Alicí i Davidem obdivovaná tchýně Vivienne, která jí vždy ve všem pomáhala a stála při ní? Zastane se jí i tentokrát?
Z knížky jsem byla skutečně nadšená. Autorka střídala kapitoly, kde jsme sledovaly události na přelomu září a října 2003, které vyprávěla Alice. Popisovala tam celý děj, včetně svých zoufalých pocitů. Další kapitoly pak byly vyprávěny er-formou a popisovaly detektivní činnost Simona a jeho kolegyně o několik dní později. Kromě pátrání v případu ztraceného miminka se v nich autorka vyžívala v popisu Simonova pracovně – soukromého života a vztahů na pracovišti, které mi někdy přešly zbytečné, přehnané a prodlužovaly děj. Nebyly do celého vyprávění zapasované tematicky, vybočovaly a překážely mi.
Oproti tomu Aliciin příběh byl napsán přímo geniálně. Cloumal mými pocity, měnil charakter postav jako jarní počasí, každou chvíli se zdál být pachatelem někdo jiný a opravdu až do poslední stránky jsem netušila, kdo za tím vším stojí. Podezírala jsem Davida, jeho matku Vivienne a dokonce i Alici.
A jak to celé dopadlo a kdo měl hrozný čin na svědomí? To si musíte přečíst sami, abyste nepřišli o to nejlepší. Prozradím jen, že v pozadí celého příběhu je ještě temnější a zrůdnější čin, který celou aféru odstartoval.

Psychologických thrillerů jsem mnoho nečetla, ale musím říci, že se stávají mým nejoblíbenějším žánrem, hned vedle historických příběhů. Proto vás požádám, zda byste mi do komentářů napsali své vlastní tipy. Jaké psychothrillery jste četli? Které bych neměla minout?

0 odpovědí na “Recenze: Sophie Hannah – Pusinka”

  1. O Pusince uvažuji už celkem dlouho, takže se do ní asi opravdu pustím 🙂 Moc psychothrillerů jsem zatím nečetla, ale určitě můžu doporučit Myši od Reece a Obětinu od S. J. Bolton 🙂

  2. Take rada ctu psychotrillery, na nektere musi mit clovek opravdu zaludek. Co si vzpominam z tech poslednich co jsem cetla, tak se mi libila kniha od Joy Fielding – Jane utika.

Napsat komentář