Recenze: Sharon J. Bolton – Tak to je, tak to bude


Čtvrtý thriller od této výborné britské autorky a v pořadí třetí ze série s Lacey Flintovou nás opět zavádí do současného Londýna. Hlavními hrdiny této knížky jsou děti. Jedenáctiletý Barney a jeho kamarádi, kteří na vlastní pěst pátrají po zmizelých chlapcích ve stejném věku, jako jsou oni sami. Najdou vraha dříve, než policie?



Nakladatelství: Domino
Počet stran: 496
Rok: 2016

Recenze:
S.J.Bolton je moje srdcová autorka. Ano, myslím, že po čtvrté přečtené knížce, která mě více než nadchla, už to mohu klidně napsat. Nepíše totiž jen tak obyčejné kriminální příběhy, nebo thrillery. Ona píše příběhy, které se vám zažerou pod kůži a jen tak se jich nezbavíte. I když je kniha Tak to je, tak to bude poměrně kvalitní bichle (téměř 500 stran), přečetla jsem ji velmi rychle. A v mezičase, kdy jsem také musela dělat i jiné věci, než jen číst, jsem nad ní neustále přemýšlela. Příběh Barneyho a jeho otce mi nedával spát. A i když jsem s tipem na vraha byla hodně blízko, neuhodla jsem. Vlastně jsem byla těsně vedle. Mohu se ale poplácat po rameni, většinu ostatních souvislostí (u ostatních podezřelých) jsem uhodla. A i to mě na knize bavilo.
Opět se zde setkáváme s hrdiny předchozích autorčiných knih. Danna Tullochová, kterou jsme mohli „potkat“ ve všech čtyřech dosud česky vydaných knihách, je hlavní vyšetřovatelkou. Tak trochu zpovzdálí jí tentokrát sleduje přítel a tajný detektiv Mark a naše problematická oblíbená i na nervy lezoucí Lacey Flintová je na zdravotní dovolené. Resp. skrývá se doma, dochází na psychoterapie, o kterých si myslí své, navštěvuje ve vězení svou dávnou přítelkyni a sériovou vražedkyni, kterou pomáhala sama dopadnout a při tom nechtěně sleduje, jak se vyvíjí případ se ztracenými chlapci, kteří se po nějakém čase objevují v oblasti londýnských vod brutálně zavražděni.
Lacey je případu velmi blízko, ať už sama chce, nebo ne. Vedle ní v domě totiž bydlí malý Barney, jedenáctiletý chlapec trpící obsedantně kompulzivní poruchou, který se nesnese s žádnou chůvou a tak vyrůstá sám, bez matky, pouze s otcem, akademickým vědcem. Když musí otec večer do práce, je Barney doma sám. Místo aby byl v bezpečí ve své posteli, se potlouká po Londýně, stýká se s partičkou starších přátel a hledá svou matku, která zmizela, když byl malý. Kromě toho vyvíjí až nezdravý zájem o zavražděné chlapce. Doma má mapu Londýna, kam zakresluje místa nálezů těl, shromažďuje si o nich údaje a přemýšlí, kdo by mohl být vrah. Důkazy ho zavedou na hodně citlivou stopu, která je jemu samotnému velmi velmi blízko. Dokáže se s tím problematický chlapec vyrovnat? Pomůže mu Lacey, která ho starostlivě nenápadně střeží a hlídá jeho bezpečnost?
Je možná trochu zvláštní, že hrdinou thrilleru je chlapec, ale je to rozhodně velmi působivé. Barneyho příběh se zažere pod kůži a vy ho prostě nemůžete dostat z hlavy. I když se zpočátku zdá, že Lacey bude tentokrát stát stranou, protože není v práci a nemůže se stát součástí vyšetřovacího týmu, nakonec je do problému zatažena, ať už chce, nebo ne. Na jednu stranu to bylo příjemné zpestření, na druhou stranu už mě rozebírání jejích problémů a hlavně neschopnost vyrovnat se s nimi trochu nudila. Proč pořád dokola omílat stejné téma? Kdo četl předchozí díly, tak přece ví, co je Lacey zač… Na druhou stranu musím pochválit autorku, že se nepouštěla do vleklého vysvětlování událostí v předchozích dílech. Kdo je nečetl, nebo čte knihy S.J.Bolton na přeskáčku, možná bude chvílemi trochu mimo, myslím, že se však nestane nic strašného. Vysvětlování a připomínání předchozího děje mi rozhodně nechybělo. Přesto doporučím, kdo ještě žádnou z jejích knih nečetl, čtěte je postupně, tak, jak vycházely.
Tak to je, tak to bude je dosud nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četla. Kdybych měla být přesnější, tak i když jsem četla díly trochu na přeskáčku, autorka je knihu od knihy lepší a lepší. Její postavy jsou perfektně vykreslené, především po psychické stránce. Není to jen o jedné osobě, ale dokáže nádherně popsat snad všechny osoby vyskytující se v příběhu. Každý má svůj život, svůj vnitřní svět a vy ho za tu knihu nenásilně poznáte. Navíc píše s neuvěřitelnou lehkostí. Polapí vás od první stránky, nezdržuje se žádnými náročnými popisy a přechází rovnou k věci. V podstatě se ocitnete rovnou uprostřed problémů a postupně se dozvídáte, o co vlastně jde, kdo jsou hlavní postavy, co se v Londýně děje, atd. Píše přesně tak, jak to mám ráda. Děj plyne svižně, čtení rychle ubíhá, čtenář se ani chviličku nenudí. Prostě S.J.Bolton je spolu s Kristinou Ohlssonovou mou nejoblíbenější autorkou thrillerů, či kriminálních příběhů, chceme-li. 

Hodnocení: 100%

0 odpovědí na “Recenze: Sharon J. Bolton – Tak to je, tak to bude”

  1. Zní to zajímavě, od S. J. Bolton jsem četla jenom Obětinu a na další se chystám už hrozně dlouho… ale určitě se k ní jednou dostanu, to vím jistě 🙂

Napsat komentář