Recenze: Saskia Sarginsonová – Dvojčata

Velmi silný příběh o dvou sestrách, které se kvůli společné vině rozdělily. Každá se se svými pocity vyrovnává jinak a po svém. Jedna se týrá hlady a žije ve squotu, druhá se věnuje oslnivé kariéře módní redaktorky plné večírků a světel fotografů.

Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 312
Rok: 2013

Anotace:
(Převzato z Databáze knih)
Isolte a Viola jsou dvojčata. Jako děti byly neoddělitelné, ale dospěly ve dvě naprosto odlišné osobnosti: Isolte je úspěšná novinářka pracující pro módní časopis, zatímco Viola je zoufale nešťastná a už léta bojuje s anorexií. Co se stalo, že se jejich cesty nyní ubírají tak odlišnými směry? Když začnou obě vyprávět o tragédii, která se odehrála během jednoho polozapomenutého léta, z minulosti se postupně začne vynořovat děsivé tajemství, které hrozí, že jim nenávratně zničí i jejich dospělé životy… Velmi očekávaný románový debut britské autorky, balancující na pomezí milostného příběhu a psychologického thrilleru.

Recenze:
O Dvojčatech jsem uvažovala delší dobu, ale pořád jsem si nějak nebyla jistá, zda do koupě jít. Na vině byl neurčitý žánr. Vůbec jsem podle anotace netušila, kam knihu zařadit. Někdo ji komentoval jako thriller, což bych tak vůbec neviděla, někdo jako společenský román, to už by bylo lepší zařazení… Zkrátka, váhala jsem dlouho, ale jak už to bývá, rozhodla jsem se pozitivně. A udělala jsem dobře. 🙂

Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se do příběhu začetla. Prostředí, ve kterém se dívky nacházely a ve kterém vyrůstaly především jako malé, bylo pro mě nezvyklé. Nevzpomínám si, že bych někdy četla nějakou podobnou knihu. Navíc mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala v textu. Kapitoly byly totiž vyprávěny nepravidelně na přeskáčku. Chvíli jsme četli ich-formou příběh Violy, chvíli er-formou příběh Isolte. Navíc se jejich současný život vracel neustále do minulosti, neboť právě dětství obou dívek bylo na knize to nejdůležitější.

Zhruba v polovině knihy začal mít příběh rychlejší spád. Bylo to dáno především napětím v jejich vyprávění. Co se v dětství stalo, že to ovlivnilo jejich životy a zničilo budoucnost? Dá se minulost vyvrátit, nebo změnit? Může se ještě Viola zachránit a začít žít lépe? A je Isolte opravdu šťastná, nebo si jen neustále něco nalhává?

V knize bylo mnoho otazníků a ne všechny byly zodpovězeny. Prakticky až do samého konce držela autorka v tajnosti to nejdůležitější z celého příběhu a tím si získala mou plnou pozornost. Nedokázala jsem knížku odložit.

Stále nevím, kam ji zařadit. Společenským románem ji nazvat můžeme. Je to rozhodně příběh s rodinným tajemstvím, což mám ráda a rozhodně jsem to právě v této knize nečekala, není tu však příliš prostoru pro velkou romantiku.

Postavy jsou vykresleny velmi dobře především po psychologické stránce. I když se zdá, že příběh obou dívek je hodně nadsazený, s trochou fantazie přiznejme, že se to opravdu mohlo stát. Přece jen dívky vyrůstaly v sedmdesátých letech stranou od normální společnosti, v lese, v chatě s matkou, která volila velmi osvobozující, ne však příliš disciplinární způsob výchovy.

Z knížky jsem nakonec byla nadšená a jsem moc ráda, že jsem si ji koupila, i když je třeba překonat počáteční obtíže a zvyknout si na styl vyprávění. Výsledek je však jedinečný a pokud od autorky vyjde něco dalšího, určitě si to ráda přečtu.

Hodnocení: 4/5  

0 odpovědí na “Recenze: Saskia Sarginsonová – Dvojčata”

  1. Z počátku jsem četla dost negativní recenze na tuhle knížku, ale poslední dobou se konečně objevily i kladné. Takže se na knížku moc těším, až na ni dojde řada 🙂 Ale recenzáky mi už docházejí, tak si asi udělám nějakou výběrovou hromádku, ze které budu číst 🙂

Napsat komentář