Recenze: Sarah Watersová – Platící hosté

Nakladatelství: Argo
Počet stran: 552
Rok: 2015

Anotace:
(Převzato z Databáze knih)
Píše se rok 1922 a v Londýně panuje napjatá atmosféra. Váleční veteráni se jen obtížně vracejí do normálního života, všude zástupy nezaměstnaných a v mnoha rodinách chybí muži. K takovým patří i paní Wrayová a její dcera Frances, před válkou dámy z lepší společnosti, jež nyní zápolí s chudobou, a proto musí do rodinného sídla přijmout nájemníky. S příchodem Lilian a Leonarda Barberových, mladých manželů patřících k nové „úřednické vrstvě“ se jejich monotónní životy rychle změní – do domu vtrhnou hudba, barvy, kýč i vášeň. Ale vášeň může být i nebezpečná…

Recenze:
Knihy Sarah Watersové naprosto zbožňuji, přestože jsou mnohdy na přečtení poněkud těžší. I Platící hosté nebyly výjimkou. Četla jsem je delší dobu, v jednu chvíli jsem si udělala pauzu a přerušila čtení kvůli jiné knize, ale ta pauza byla přesně to, co jsem potřebovala. Po návratu k Watersové jsem se do knihy natolik zakousla, že už jsem ji nedokázala odložit.

Kniha začíná tím, že do rodinného domu, nebo chceme-li, vily dvou dam z vyšších vrstev – Frances Wrayové a její matky, se nastěhují podnájemníci. Jedná se o mladé manžele – Lily a Leonarda Barberovi, kteří patří ke střední třídě. Jelikož se obě dámy Wrayovi stydí za svou finanční situaci, která je dohnala až k pronájmu části vily, nazývají tyto nájemníky platícími hosty.

S příchodem mladých manželů jakoby se do staré vily vrátil život. Staropanenská Frances se začíná pomalu seznamovat s divokou a živočišnou Lily Barberovou a netrvá dlouho a prozradí jí, že nežije sama s matkou jen tak pro nic za nic. Nejde o to, že by neměla nabídky k sňatku. Jde o to, že ji nezajímají muži, nýbrž ženy. A po jednom nevydařeném vztahu, který její matka odmítala pochopit, už zůstala Frances sama, smířená se svým osamělým životem uprostřed starých zdí. Jenže to netušila, že příchod Lily Barberové změní její dosavadní život a zcela ho obrátí naruby.
Sarah Watersová, která se ve svých knihách téměř výlučně věnuje lesbické lásce, neudělala výjimku ani tentokrát. Opět poznáváme ženský svět a ženskou lásku z úplně jiné strany a sledujeme, jak se tento druh náklonnosti snažit vybojovat si své místo pod sluncem v době, kdy byla podobná soužití naprostým tabu.
Autorka samozřejmě nepřináší jen tuto problematiku. Přece jen, přes pět set stran jen o lesbické lásce a lidských vztazích by opravdu mohlo čtenáře nudit, i když autorka dokáže psát velice poutavě. A tak přichází naprosto nečekaný zvrat, který otočí soukolím a děj se najednou odehrává úplně jinak, než čtenáři čekali. Nechybí dokonce ani smrt, chce se mi skoro napsat vražda a zajímavý pohled na pátrání po vrahovi ze zcela opačné strany, než jsem dosud četla. My totiž „vraha“ známe a bojíme se, že bude nalezen, prozrazen, uvězněn a pověšen. A to nechceme… Nebo ano?
Sarah Watersová tentokrát naprosto předčila veškeré mé představy. Dokázala, že si umí hrát se čtenářem i s postavami a nic není takové, jak se může zpočátku zdát. Její romány mě prostě baví a nepřestanou. Nikdy si totiž nejsem jistá, jak vše dopadne, kdo je ve skutečnosti ten dobrý a kdo zlý… Navíc vykreslení doby (30. léta 20. století), charaktery postav, popis domu, kultury, oděvů, prostě všeho je tak dokonalý, jako byste byly i vy součástí příběhu. Při čtení jejích knih máte pocit, že nejste čtenář, ale myška slídilka, která sedí v rohu velkého domu, obýváku Barberových, nebo koupelny dam Wrayových a sledujete všechno z nejbližšího pohledu a napětím ani nedýcháte.

Pokud jste dosud žádnou z knih od Sarah Watersové nečetli, doporučím začít knížkou Náklonnost, jelikož je nejtenčí co dopočtu stran a je tak asi nejpříznivější k tomu, abyste si na ní vyzkoušeli autorčin styl. Z jejích knih, které jsem až dosud přečetla (chybí mi už jen Noční hlídka), je však pro mě kniha Platící hosté naprostý favorit. Je to dosud to nejlepší, co jsem od autorky přečetla a už teď se těším, kam se posune ve svém dalším díle.

Hodnocení: 5/5

0 komentářů u “Recenze: Sarah Watersová – Platící hosté”

  1. Možná by mě knížka i lákala. Díky obálce jsem ji zaregistrovala už před časem. Asi mě trochu odrazuje počet stran a to, že autorku zatím neznám a hned bych skočila do takové bichličky 🙂
    Moc pěkná recenze i fotografie 🙂

  2. Fotografie jsou moc pěkné a recenze taky. Na podobné téma – tedy myslím lesbické, jsem zatím četla pouze Studnu osamění a ta se mi líbila moc. I když byla hodně depresivní. Tohle se zdá, že by mohlo být o trochu příjemnější čtení 🙂 Ale je to docela kus, zatím se teda do ní pouštět nebudu, mám tu několik podobně buclatých, tak začnu s nimi 🙂
    Kateřina
    trojtecka.blogspot.cz

  3. Watersová píše opravdu úžasně, četla jsem od ní až na jednu knihu všechny. Ale je pravda, že je to čtení těžší a rozhodně není pro každého. Doporučuji buď tu Náklonnost, ta je nejtenčí co do počtu stran, nebo zkusit vypůjčit z knihovny. 🙂

Napsat komentář