Recenze: Oscar Wilde, Obraz Doriana Graye/Cantervillske strašidlo

Tato knížka mi padla do oka hned, jak jsem po delší době otevřela internetovou stránku Levných knih. Zaujala mě nejen krásně vyvedenou obálkou, ale i obsahem. Totiž nešlo mi ani tak o Obraz Doriana Graye, jako především o povídku Cantervillské strašidlo, kterou už jsem delší dobu chtěla číst a proto jsem pokukovala po antikvariátech. Jsem ráda, že jsem vyčkala, protože spojení s Wildeovým nejslavnějším dílem v jedné knížce je báječné.

Nakladatelství: Fortuna Libri
Počet stran: 384
Rok: 2016
Obraz Doriana Graye
Anotace:
         Malíř Basil Harward maluje obraz svého přítele Doriana Graye, nezkušeného pohledného mladíka, ten se díky obrazu stane miláčkem společnosti a snadno podlehne jejímu vlivu a vrhne se do života plného erotiky, alkoholu a drog.
Recenze:
       Uvedená anotace je podle mě trochu zavádějící. Osobně bych dílo popsala jinak… Dorian Gray je nezkušený naivní mladík, který se dívá na svět skrze růžové brýle. Jednoho dne stojí opět modelem Basilovi, aby mohl dokončit jeho obraz. U Basila je právě na návštěvě životem protřelý lord Henry Wotton, který má na vše svůj vlastní, dosti kritický a sarkastický názor. Během dokončování obrazu všichni tři muži rozprávějí a Henry otevře naivnímu mladíkovi v mnohém oči. Dorian po dokončení obrazu poznamená, že na něj žárlí, neboť zatímco on sám bude stárnou a jeho krása bude uvadat, obraz zůstane krásný a svěží navždy. Vysloví přání, aby to bylo naopak.
       Netrvá dlouho a Dorian se projeví jako hejsek, který je zvyklý dostat co si zamane a nepřemýšlí, zda svým jednáním někomu ubližuje. Citově raní mladičkou herečku, která se do něj zamiluje, on ji nejprve požádá o ruku a pak náhle sňatek zruší. Dívka v žalu páchá sebevraždu a Dorian zjišťuje, že se obraz změnil. Propsalo se do něj cosi z jeho krutosti. Obraz ukryje v komoře, aby ho nikdo neviděl a vrhne se po hlavě do prostopášného života plného hříchu. Zatímco on zůstává nedotčen činy a jednáním, obraz se mění v hrůznou bytost vyjadřující zlo v Dorianově nitru.
      Upřímně řečeno, netuším, zda jsem již ve třiceti letech dospěla k tomu, že přicházím na chuť klasickým dílům, nebo mám v poslední době štěstí na čtivé knihy. Obraz Doriana Graye jsem četla spíše ze zvědavosti, jaké tohle dílo je. A rozhodně jsem nečekala, že mě tak chytne za srdce, svědomí a bude mě nutit přemýšlet nejen nad knihou, ale i nad životem a jednáním různých lidí. Tento příběh mě opravdu hluboce zasáhl a ač jsem ho dočetla před pár dny, stále si ho přehrávám v hlavě a přemýšlím o něm.
       Tento hororový román je napsán velmi čtivě. Autor v něm střídá popisy a rozhovory, které nutí čtenáře přemýšlet nad probíranými tématy a ani chvíli se nenudí. Jen pasáž zhruba uprostřed knihy, kde Wilde popisoval Dorianovu proměnu a stárnutí, mě trochu nudila. Pak však došlo k mnoha novým zvratům a já šokovaně lapala po dechu nad Dorianovými činy a bezohledným jednáním.
I když je to román, kde se mihne sotva pár postav, je velmi napínavý a strhující. Věřím, že dokáže oslovit čtenáře všech generací a pokud jste dosud váhali nad jeho přečtením, tak se do něj bez obav pusťte. Já si přidávám Oscara Wildea k oblíbeným autorům a určitě si pořídím i jeho další díla.
Cantervillské strašidlo
Anotace:
        Duch sira Simona je vytržen z poklidné existence na anglickém zámku Canterville, kde už po staletí osvědčenými metodami úspěšně děsí generace svých potomků. Nový majitel panství, vyslanec Spojených států amerických, ani jeho rodina nemá však pro strašidla nejmenší pochopení…
Recenze:
        Povídku jsem si chtěla přečíst již delší dobu, neboť jsem kdysi viděla televizní adaptaci, o které jsem si myslela, že je natočena právě podle Cantervillského strašidla. Po přečtení povídky musím uznat, že jsem si to patrně popletla, ale rozhodně mi toto poznání nevadí. Povídka byla totiž výborná a dobře jsem se u ní pobavila.
        Americká rodina, která nově vlastní zámek, se rozhodně strašidel nebojí. Na krvavou skvrnu před krbem, která po tři sta let nešla vyčistit, vezmou svá americká čistidla, strašidlu doporučí americké mazadlo, aby mu tolik nerachotily zrezivělé řetězy a zkrátka si z ducha nic nedělají. Ten se snaží strašit a vypudit je ze zámku, ale částečně jejich přičiněním a částečně vlastní nešikovností si způsobuje jeden malér za druhým. Nakonec zcela nešťasten a vyčerpán zůstane o samotě v místnosti s mladou slečnou, která se ho nebojí a je ochotna mu pomoci ukončit všechny útrapy.
          Povídka to byla krátká, možná až moc. Dokázala bych si ji klidně představit rozpracovanou na román, kde by autor popisoval více pokusů o strašení a hlavně více dopodrobna. Takhle jsem se nestihla příliš vžít do jednotlivých postav, a vlastně jsem více poznala jen samotné strašidlo. O členech rodiny toho moc nevíme, což je škoda.

Jak jsem již napsala, obě práce Oscara Wildea se mi moc líbily a hodnotím je vysoko. Určitě jsem je nečetla naposledy a těším se, až se mi podaří koupit zase nějaké Wlideovy práce, nejlépe opět v tak krásné vazbě, jakou nyní představila Fortuna Libry.
A co vy? Četli jste tuto knihu? Jak se vám příběhy líbily? Napište mi své dojmy, budu ráda. 🙂
Hodnocení: 4/5

0 komentářů u “Recenze: Oscar Wilde, Obraz Doriana Graye/Cantervillske strašidlo”

  1. Přímo tuhle jsem nečetla, ale v rámci povinné četby (tohle je zrovna případ, kdy jsem za ni byla ráda) se mi do ruky dostalo vydání z roku 1965, kde byly i nějaké další povídky. Takže ano, oba příběhy se mi líbily moc 🙂

  2. Jééé, Sabi, tak tady vzdychám nad těmi krásnými fotografiemi. Opravdu nádhera. Taky jsem na tuto knížku v LK koukala, ale nevím, jestli bych jí přišla na chuť, trošku mám strach právě z toho Doriana. Ale tvoje recenze mě teda opravdu asi nalákala. Navíc i ta kniha vypadá moc pěkně pro očko. Krásnou neděli 🙂

  3. Krásná recenze a povedené fotky. Kolem knihy v levných knihách chodím také už docela dlouho, jak píšeš, obálka je opravdu přitažlivá. Obě díla znám, takže knihu nejspíš kupovat nebudu, ale to nic nemění na tom, že se mi obě povídky taky moc líbí.
    Kateřina
    trojtecka.blogspot.cz

  4. Cantervillské strašidlo jsem zatím nečetla, ale z Obrazu Doriana Graye jsem byla zcela unešená. Až mě překvapilo jak mě dílo vtáhlo a donutilo přemýšlet o světě a společnosti, ve které žijeme. Knihu mám moc ráda, a myslím, že je hodně nadčasová. Určitě bude jednou z těch, které si ráda ještě jednou přečtu 🙂
    Veronique beauty

Napsat komentář