Recenze: Oldřiška Ciprová – Zatoulaná královna. Hrdá vdova po Václavu III.


Zdá se, že příběh přemyslovských králů na českém trůnu končí Václavem III. zavražděným v Olomouci. Údajně po něm „nezbyl“ žádný potomek a tak se na trůn skrze Elišku Přemyslovnu dostali Lucemburkové. Ale co když to bylo jinak? Co když Václavova vdova Viola Těšínská potomka přece jen povila?


Nakladatelství: Alpress
Počet stran: 236
Rok: 2009

Recenze:
Od české autorky Oldřišky Ciprové jsem četla již několik historických románů. Myslela jsem si proto, že mě nemůže nic překvapit. To jsem se však velmi mýlila. Zatoulaná královna je román, který spíše než historickou fresku připomíná utopii o tom, co se mohlo stát po smrti Václava III. a jak to mohlo ovlivnit české království. 
Román začíná v roce 1306. Tehdy byl zavražděn v Olomouci poslední přemyslovský král Václav III. Po něm zůstala mladá a krásná vdova Viola Těšínská, té doby samodruhá. Byla zde proto naděje na to, že český trůn ještě bude mít svého přemyslovského krále. Jenže jednoho dne si Viola chtěla vyjet na koni a neuváženě si vybrala bujného hřebce, který ji ještě na nádvoří shodil. Následek si asi dovedete představit. Viola o královského potomka přišla a jako zhrzená matka a smutná vdova se rozhodla odjet do Sieny, kde se uchýlila pod ochranu bohatého kupce a politika, dlužníka svého otce. Měla k tomu závažný důvod, který znala jen ona a její služebná Zuzana.
Až potud se může zdát, že takto to tehdy mohlo opravdu být. Jelikož je mi známo, že se Viola po Václavově smrti odebrala do kláštera, kde žila několik let, než přišel další zlomový bod jejího osudu, jsou roky v Sieně jen výplodem autorčiny fantazie. Přesto jsou velmi zajímavé.
Nebudu prozrazovat, co se dělo v Sieně a proč se tam Viola odebrala. Podstatné je, že ji tam navštěvoval Petr z Rožmberka. Muž, kterého kdysi milovala a patrně nikdy nepřestala. Sledujeme, co se odehrává mezi nimi, jak oba bojují s předsudky a povinnostmi (Petr je v Čechách zasnoubený) a jak se mezi nimi rodí silné pouto, aby bylo záhy zpřetrháno dramatickými událostmi. Co Viola tají tak vážného, že to Petra zcela ohromí a donutí ho se jí stranit? Může se jejich láska vůbec někdy naplnit? Dokáže intrikářská Eliška Přemyslovna zasáhnout do jejich vztahu pozitivně, nebo zůstane navždy ztracený?
Ti, kteří znají českou historii trochu podrobněji asi tuší, jak příběh dopadne. Což byl i můj případ. Proto jsem se možná u této knihy nebavila tak, jako u těch ostatních z pera Oldřišky Ciprové. Musím však uznat, že dokázala opravdu věrohodně vystihnout politickou situaci v Čechách, perfektně navodila atmosféru v Sieně, popsala tamní život, že i ten, co se o každodennost ve středověké Itálii nikdy nezajímal, vše vidí, jako na filmovém plátně. Narozdíl od ostatních knih, v této mnohem více popisovala a kniha tak byla o malinko hutnější. To však vůbec nebylo na škodu. K historickému románu to patří! Co mě však překvapilo, bylo množství milostných až erotických scén. Místy jsem neměla pocit, že čtu historický román, nýbrž Harlequinku plnou milostných vzdechů a roztoužených pohledů. K poměru všech ostatních událostí mě po až zarazilo. Autorka vše popsala velmi dobře, to ano. Jen jsem asi očekávala něco jiného.
Důraz byl v tomto románu kladen především na milostný poměr Violy Těšínské a Petra z Rožmberka. Po většinu knihy jsme sledovali, jak se ti dva scházejí a zase rozcházejí, jak jimi zmítají rozporuplné pocity, jak neví, zda udělat to, po čem touží, aby toho vzápětí nelitovali. Větší dějový zvrat se vlastně odehrával jen na začátku a pak až na konci knihy. Právě proto mi přišla Zatoulaná královna až zbytečně zdlouhavá. Možná bych milostné scény a strádání trochu proškrtala.
Jinak se však jedná o nenáročný historický milostný román, který potěší příznivce historických romancí a ukáže, co se vše mohlo v českém království po smrti Václava III. stát, nebýt upjatých konvencí a odejití Violy Těšínské do kláštera.

Hodnocení: 78%

0 odpovědí na “Recenze: Oldřiška Ciprová – Zatoulaná královna. Hrdá vdova po Václavu III.”

  1. Děkuji za milou recenzi. S odstupem času mám na knihu podobný názor jako vy :-), přesto jsem velmi ráda, že vznikla. Že jsem mohla popustit uzdu své fantazii a trochu si pohrát s osudem hlavních aktérů. 🙂 Jsem také ráda, že se Vám líbí víc moje pozdější knihy, neboť je vidět, že se posouvám kupředu. Horší by to bylo naopak 🙂 Děkuji.

Napsat komentář