Recenze: Mark Pryor – Knihkupec

Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 328
Rok: 2014

Anotace:
(Převzato z Databáze knih)
Na březích řeky Seiny prodávají staré knihy – říká se jim bukinisté a patří mezi ně i Max. Toho však právě unesli, přímo před očima jeho přítele Huga Marstona, šéfa bezpečnosti na americkém velvyslanectví. Hugo zalarmuje policii, ta má ale zrovna plnou hlavu vraždy místního drogového bosse. A tak se Hugo pouští do pátrání sám. S pomocí bývalého kolegy ze CIA Toma se noří do případu, kde svou roli sehrají antikvariátní poklady nedozírné ceny i nepotrestané zločiny z válečné minulosti, to vše v elegantních kulisách přitažlivé, divoké a nebezpečné Paříže.

Recenze:
Popravdě řečeno, anotaci ke knize Knihkupec jsem ani moc nepročítala. Stačila mi upoutávka na přebalu knihy „Smrt číhá na stránkách starých knih…“ Vždyť co může být lepší, než číst o starých knihách a k tomu mít mezi řádky schované nějaké to kriminální tajemství?
Asi jsem byla až moc namlsaná knihou První dojmy, která mě naprosto nadchla a rovněž byl ústředím problémem „lov“ na starou knihu. Proto jsem věřila, že toto bude něco podobného. Výsledek mě poněkud zklamal…

Hlavním hrdinou knihy Knihkupec je Hugo Marston pracující na americkém velvyslanectví ve Francii. Jelikož mu právě začínají dva týdny dovolené, staví se za svým přítelem bukinistou Maxem na břehu Seiny, aby od něj koupil nějaký pěkný kousek pro exmanželku. Chystá se vrátit na dva týdny do Texasu a přesvědčit ji, aby se k němu vrátila. Bukinista se však chová divně. Jakoby něco skrýval a něčeho se bál. Hugo brzy zjistí, že Max se zapletl do něčeho nebezpečného a stane se svědkem jeho únosu, kterému nemůže zabránit. Od návratu do Texasu logicky upouští…
Přestože má nařízeno od svého šéfa neplést se francouzské policii do vyšetřování, její laxní postoj k únosu přítele ho dožene k opaku. Pouští se do pátrání sám a zjišťuje zajímavé informace. Navíc jedna z knih, které mu Max prodal, se vydraží za obrovské peníze, které Huga zajistí na dosti dlouho.
Když začnou mizet další bukinisté, už je na stopě velkému zločinu. Jak do toho všeho zapadají staré knihy, Hugova nová milenka – novinářka Claudie i její nechutně bohatý homosexuální otec?
Knížka byla psána velmi čtivě a děj rychle ubíhal. Nudit jsem se začala až těsně před koncem, kdy autor podle mého názoru zbytečně moc protahoval vyvrcholení celého příběhu. Přestože se jednalo o příběh protkaný starými knihami, neseděl mi. Knihy byly zmiňovány jen tak na okraj, chyběla mi láska k nim, která by na mě ze stránek dýchla. Mnohem více autor propíral drogové gangy v Paříži a celkově se zdálo, že děj postupuje od knih k drogovým dealerům.
Navíc příběh byl psán čistě mužským stylem, výrazy a názory Huga i jeho kamaráda a pomocníka Toma byly čistě mužské, dokonce i Claudie se chovala a jednala tak, jak by si přál muž. Pochybuji, že by ji takovou stvořila žena – spisovatelka. Zkrátka na mě dýchal testosteron snad z každého slova a i když by mi to jindy nevadilo, tady mi to prostě nesedělo a přišlo mi to až moc.
Věřím, že je to jen můj subjektivní pocit a že se mnohým z vás knížka bude líbit. Možná že více osloví muže, než ženy, právě z výše uvedených důvodů. Mě však zklamala, i když jsem od ní neměla žádná přehnaná očekávání. Řadím ji do knižního průměru a určitě si nebudu od autora pořizovat další knihy.
Musím však podotknout, že až dosud jsem netušila, kdo jsou bukinisté a že se někdo takový nachází na březích Seiny. Z toho důvodu jsem ráda, že jsem knihu četla a něco se o nich dozvěděla. Vím, kam zamířím, až zase jednou navštívím Paříž.

Hodnocení: 3/5

0 odpovědí na “Recenze: Mark Pryor – Knihkupec”

  1. Tak jsem zvědavá na tvou recenzi, až ji přečteš. Ale třeba se ti bude líbit moc… jak píšu. Napsaná je moc dobře. Jen mi nesedly ty drogy a představovala jsem si něco ve stylu Dana Browna…

Napsat komentář