Recenze: Marissa Meyerová – Cinder. Měsíční kroniky (1)

Měsíčňané, lidé, androidi a kyborgové? Pohádka o Popelce trochu jinak? Nebezpečná nemoc kosící obyvatele Nového Pekingu v době, kdy už se zdá, že všichni všechno znají a umí napravit a vyléčit? I když se to zdá neuvěřitelné, že se toto všechno schází dohromady v jedné knize, je tomu tak. Marissa Meyerová dokázala neuvěřitelné. Napsala napínavý a chytlavý příběh o mladé dívce, která slouží své maceše a sestrám a při tom vytvořila naprosto originální dílo.

Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 394
Rok: 2012

Recenze:
Musím se přiznat, že jsem nikdy neholdovala knihám, ve kterých se jedná o jakýsi převyprávěný příběh něčeho, co je již notoricky známé. Proto mě ani Měsíční kroniky od Marissy Meyerové od začátku nijak nezaujaly. Jenže jak plynul čas a vycházely postupně další díly, knihy byla čím dál více omílané na různých knižních stránkách, blozích či ve videích. Mám pocit, že už je snad všichni četli a všichni z nich jsou nadšeni. A nejen z prvního dílu – Cinder, která se mi nedávno dostala do rukou, ale i z těch následujících. A tak jsem si řekla, že by bylo na čase zjistit, co na této sérii všichni mají. Navíc když jsem ji objevila v knihovně, mezi fantasy literaturou, už nešlo odolat.

Pustila jsem se do ní ještě ten den, kdy jsem ji donesla domů. A moje reakce – byl šok! Vím, že se jedná o fantasy literaturu, ale to, co jsem začala číst, jsem rozhodně nečekala. V tomto žánru jsem sice pár knih četla, ale rozhodně nejsem žádný přeborník. Nicméně Cinder mi svým podivným technickým světem vyrazila dech a dost jsem váhala, zda číst dál. Jenže to by autorka nesměla psát tak čtivě…

Hlavní hrdinkou knížky je Cinder. Mladá dívka, která není člověkem, nýbrž kyborgem. Vypadá sice lidsky, ale uvnitř ní místo srdce a orgánů funguje dokonalý stroj. Je adoptovaná a její otčím již zemřel. Momentálně žije se svými dvěma sestrami a macechou, kterým slouží. Nikoli jako služebná, i když občas i nějakou takovou podřadnou práci po ní chtějí, ale jako mechanička. Cinder se totiž jako nadaná mechanička živí a přispívá tím do rozpočtu celé rodiny. A že v tomto světě má co opravovat. Všechno totiž řídí stroje, lidé i kyborgové mají k ruce soukromé robůtky, tzv. androidy, atd.

Jednoho dne k ní do stánku přijde sám princ, který potřebuje opravit svou androidku. Mladá mechanička se mu velice líbí a tak se s ní dá do řeči. Nezapomene ji pozvat na výroční ples. Jenže Cinder nehodlá na ples přijít – už jen proto, že si to macecha nepřeje. Má jiný plán. Ten však zkomplikuje zákeřná nemoc, která kosí obyvatelstvo celé země. Smrtelná nemoc zasáhne i její rodinu. Jedna ze sester a zrovna ta, ke které má Cinder hodně blízko, se nakazí. Macecha obviní Cinder a prodá ji do výzkumného střediska, aby na ní cestovali možný lék. Cinder dobře ví, že kdo se do střediska dostal, živý odsud už nevyšel.

Jak jsem psala výše, nikdy jsem nečetla knihu, ve které by takto žili „na hromádce“ lidé, roboti a do toho ještě tajemní měsíčňané, kteří se do příběhu přimíchají později. Zpočátku mi to dělalo velký problém. Očekávala jsem hrady, tajemné jeskyně, postavy na koních, rytíře a víly s magickými schopnostmi a místo toho jsem dostala mechaničku – polovičního robota. To mě opravdu hodně zaskočilo a popravdě jsem si na to za celou knihu nezvykla. Cinder byla naštěstí velice čtivá, děj měl spád a autorka měla vymyšlený svět opravdu velmi dobře naplánovaný. Vše fungovalo, nevšimla jsem si, že by někde něco nedořešila… Navíc mě potěšilo, že i když názvem i citáty na začátku jednotlivých částí autorka poukazuje na pohádku Popelka, jedná se ve skutečnosti o zcela originální příběh.

Rozhodla jsem se, že Cinder nebudu hodnotit procentuálně. I po několika dnech po dočtení si totiž nejsem jistá, zda se mi kniha líbila a nakolik. Vím, že kupovat si celou sérii určitě nebudu, ale ráda bych si při tom další díly přečetla, takže mi nezbývá, než věřit knihovně, že je přikoupí. Trvám si na tom, že mi v příběhu neseděl ten technický smyšlený svět. Na druhou stranu velmi oceňuji originální nápad a vůbec, celý příběh, kterému nechybělo napětí a spád.

Díky své čtivosti byla Cinder skvělým odpočinkovým čtením a já jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.

Cinder i ostatní díly můžete nejlevněji koupit ZDE.

Máte rádi knihy nejen ke čtení, ale i k poslechu?

Pak se mrkněte na odkaz
Audiotéka cz má skvělé akce na audioknihy! 🙂

0 odpovědí na “Recenze: Marissa Meyerová – Cinder. Měsíční kroniky (1)”

  1. Sabi, myslím, že by se ti mohla víc líbit Pomsta a rozbřesk od Renée Ahdieh 🙂 Jinak recenze je opravdu povedená, taky jsem nic podobného nečekala.

Napsat komentář