Recenze: Louis Gros, Flint Whitlock – Přežil jsem Buchenwald

Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 247
Rok: 2016

Anotace:
Svědectví chlapce, jenž byl spolu se svých otcem zatčen kolaborantskou policií; později byli umístěni v koncentračním táboře Buchenwald. 
„Bylo mi teprve sedmnáct, když se jednou pozdě v noci ozvalo bušení na dveře. Francouzská kolaborantská policie vtrhla dovnitř a zatkla mne a mého otce coby členy odboje. Po měsících v celách francouzských věznic nacpali dva tisíce muklů do dvaceti železničních vagonů. Naším místem určení byl Buchenwald, nejstrašnější tábor na území nacistického Německa. Stráže SS v nás viděli podlidi, jejichž život nemá žádnou cenu a jediným smyslem jejich existence je otrocká práce. Byl jsem mnohokrát zbit a hladověl jsem. Byl jsem svědkem brutálního mučení a nesmyslných vražd. Ale nakonec jsem přežil…“
Druhý díl tzv. Buchenwaldské trilogie (další díly: Buchenwaldské bestie – Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže; Buchenwald – Peklo na kopečku).

Recenze:
Literaturu faktu a především knihy o hrůzách a utrpení lidí ve druhé světové válce čtu, pokud se to tak vůbec dá napsat, aniž by to znělo divně, ráda. Není to však literatura, kterou bych vyhledávala neustále a četla všechny vyšlé tituly k tématu. Jelikož je těchto knih nepřeberně – a je to rozhodně dobře, protože to, co si lidé ve válce a především v koncentračních táborech prožili, je třeba zveřejňovat a neustále připomínat pro budoucí generace – dobře si vybírám, co budu číst. Knížka Přežil jsem Buchenwald mě zaujala již dříve a váhala jsem, zda si ji koupit. Pravděpodobně by se tak v nějaké dohledné době i stalo, nebýt skvělého nakladatelství Cosmopolis, které mě oslovilo a nabídlo mi své knihy k recenzi. A tak jsem ani chvilku neváhala a knížku objednala.
Až když přišla, všimla jsem si, že se jedná o druhý díl trilogie. Rozhodně se však nestala žádná velká tragédie, protože tyto knihy se dají číst na přeskáčku a přečtením druhého dílu prioritně mi nic neuteklo, ani mi nechyběly žádné souvislosti.
Ale nyní již ke knize samotné…

Flint Whitlock, který je autorem prvního a třetího dílu této trilogie, je současně spoluautorem dílu druhého. Hlavním autorem knihy Přežil jsem Buchenwald je Louis Gros, muž, který vypráví vlastní zážitky téměř den po dni, situaci po situaci, tak, jak se ve skutečnosti udály. Louis se ocitl v koncentračním táboře Buchenwald ve svých sedmnácti letech, když byl obviněn z protinacistické činnosti a propagandy. Rozvážel nežádoucí letáky a byl nahlášen. Jelikož byl v době zatčení nezletilý, současně s ním odvedli i jeho otce a dlouhou dobu je drželi pohromadě.
Louis začíná své vyprávění krátkým představením sebe, své rodiny a místem, kde žil. Po té přichází zatčení, věznění v několika věznicích a děsivá jízda nákladním vozem spolu s dalšími vězni do Buchenwaldu. Už při tomto vyprávění mrazí v zádech a místy se zvedá žaludek. Co museli lidé prožít a že se s nimi zacházelo hůře, než se zvířaty, to znám, již jsem o tom četla vícekrát. Nikdy však takové vyprávění nepřestane děsit a hýbat mou duší.
Pak už přichází popis příjezdu do Buchenwaldu, „zabydlování“, dá-li se to tak vůbec napsat, strašlivé pocity hrůzy a beznaděje, když Louis zjistil, že sice bude žít lépe, než tomu bylo v onom vagonu smrti, ale o moc lepší to rozhodně nebude. V táboře malém i velkém prožívá mnoho příběhů, vzpomínek, některé jsou navzdory těžké situaci i humorné a milé, zkrátka tito lidé zasluhují obdiv, neboť si dokázaly zachovat chladnou hlavu a svérázný humor i v tak děsivém místě plném smrti, týrání a utrpení.

Ukázka:
Všechny ty obličeje přátel mi jako procesí probíhali před očima a mizely v minulosti. Nesměli jsme přestat doufat. Prohlásit to v té chvíli a na tom místě se může zdát bláznivé, ale naděje byla tím jediným, co jsme měli, byla tím posledním zlatým zrnkem, které nás zachrání. Ztratit po vší té prolité krvi a poté, co jsme ztratili tolik přátel, naději by znamenalo odsoudit se k blízké smrti. bylo by to jako se vzdát – jak nepříteli, tak i sám sobě. Nabízeli nám smrt. my chtěli přežít – a nebylo nic mezi tím. (Str. 162)

Díky názvu knihy mohu prozradit, že Louis Buchenwald samozřejmě přežil a tak kniha nekončí osvobozením, ale dalšími vzpomínkami na dobu po válce. Na jeho návrat do normálního života, na zdravotní problémy, jež si s sebou přinesl a které ho těžce poznamenaly na celý život. To je část, která v mnoha podobných knihách chybí a je velmi zajímavá, protože začleňování přeživších do běžného životního a pracovního procesu jistě nebylo jednoduché a hodně mě zajímá.
Co jsem postrádala, bylo svědomí. Když si uvědomím, že s Louisem byl uvězněn i jeho otec, který k tomu přišel vlastně díky Louisově mladické nerozvážnosti a trpěl mnohdy více, než Louis, který byl mladší, silnější a odolnější… Zkrátka já osobně bych určitě měla plnou hlavu výčitek, do čeho jsem to otce stáhla s sebou. Ale Louis se o tom ani nezmínil… To mi v knize skutečně chybělo a stále jsem čekala, kdy přijde nějaká taková zpověď – nepřišla.

Celé vyprávění bylo doprovázeno fotografiemi z cesty, z tábora, z továrny, kde Louis pracoval, i Louise a jeho rodiny před a po válce. Nechybí plánek Buchenwaldu, abychom se lépe orientovali, i když ten snad ani nebyl třeba, neboť Louisovo vyprávění bylo naprosto skvělé a čtenář si dovedl vše snadno představit i bez plánku.

I když se jedná o literaturu faktu, kniha je psána velmi čtivým jazykem, který se čte velmi snadno. Původně jsem měla v úmyslu do knihy jen nakouknout, jak je napsána, protože jsem, měla rozečtenou ještě jinou knihu. Nakonec jsem zjistila, že se od ní nedokážu odtrhnout a četla jsem dál, dokud jsem se nedostala nakonec.

Kniha Přežil jsem Buchenwald je jedna z těch, které ve mě zanechali hluboký dojem a ještě dlouho po přečtení o ní budu přemýšlet. Také to rozhodně není poslední kniha, kterou jsem o této tematice přečetla a brzy si jistě přečtu i ostatní díly trilogie – Buchenwaldské bestie a Peklo na kopečku.

Ukázka:
… Navzdory tomu, že pravda vyšla skrze velké množství dostupných písemných i dalších důkazů jasně najevo, na jejich chorobném stavu mysli či vrozených sklonech k rasismu se vůbec nic nezměnilo. Do jisté míry je to bezohlednost, ale v posledku je to zlo.  (Str. 232) – Louis Gros k současné situaci – skinům, neonacistům, apod. (Pozn. SH)

Až dosud jsem četla knížky, které se týkaly především Terezína a Osvětimi. Toto je úplně první, která mi odkryla životy a osudy mnoha lidí, kteří trpěli, pracovali, přežili a zahynuli v Buchenwaldu. Je to děsivé čtení, ze kterého se svírá srdce i žaludek, ale je třeba takové knihy psát, vydávat a číst! Protože jedině tak si budoucí generace ponesou tento odkaz v sobě a vyvarují se podobných katastrof a nelidského zacházení.

Hodnocení: 4/5

Knížku je možné zakoupit zde.

Nakladatelství Cosmopolis tímto moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku!

0 komentářů: „Recenze: Louis Gros, Flint Whitlock – Přežil jsem Buchenwald

  1. Pěkná recenze na nepěkné téma 🙁 Dlouho už váhá nad koupí této knihy. Teď čtu Romea, Julii a tmu, což je na podobné mírnější téma. Připadá, že si ani nedokážeme představit, jak hrozné to muselo být.

    cernobilydenik.blogspot.cz

Napsat komentář