Recenze: Julia Heaberlin – Černooké Zuzany


Zatraceně dobrý thriller, který dá zabrat vašim mozkovým závitům, vás pozve do Texasu v současnosti, kde žije mladá žena a matka, Tessa Cartwrightová se svou dcerou a také s podezřením, že netvor, jak říká vrahovi, který po ní před lety šel, je stále někde na svobodě a hlídá ji.


Nakladatelství: Omega
Počet stran: 384
Rok: 2017

Recenze:
Naprosto čerstvá novinka z nakladatelství OmegaČernooké Zuzany mě zaujala nejen zvláštním názvem a překrásnou obálkou, ale především zajímavou anotací. V Texasu má být popraven muž, který sedí odsouzený za vraždu několika žen a za pokus o vraždu hlavní hrdinky Tessy. I když je ve vězení již skoro dvě desítky let, až nyní má být jeho život ukončen popravou. A to se Tesse nelíbí. Je totiž přesvědčená, že odsouzený muž je nevinný. Něco jiného je sedět v base a něco jiného přijít o život. A tak se Tessa rozhodne, že oživí vzpomínky i fakta a pokusí se odsouzeného osvobodit. Podnětem není jen její svědomí, ale důkazy, které jsou nepopiratelné. Od chvíle, kdy byl muž uvězněn, jí někdo sází pod okna žlutočerné květiny, které byly spolu s ní a s mrtvými dívkami v hromadném hrobě.
Tím se dostávám k tomu, co se vlastně tehdy stalo i k vysvětlení zvláštního názvu knihy. Tessa byla v šestnácti letech nalezena na pokraji smrti ve vykopané jámě, která se měla stát hromadným hrobem. Pro ni a několik dalších dívek. Kolem nich byly poházeny květy žlutočerných květin, které se v Texasu nazývají černooké Zuzany, pro jejich barvu. Hrob byl naštěstí nalezen dříve, než jej vrah stihl zasypat a tak Tessa přežila. Problém je, že trpí ztrátou paměti a navíc na čas přijde o zrak. Dochází proto psychiatrovi, který jí má pomoci vyrovnat se se situací a zároveň ji připravit na soudní proces s obviněným mužem. 
Kniha je rozdělena do tří částí. V první se střídají po kapitolách dvě časové linie. Současná Tessa vypráví události o tom, jak znovu otevírá případ a co všechno se kolem toho děje. Je to vlastně hlavní osa celé knihy, která se táhne až do konce. Tyto kapitoly se pak střídají s vyprávěním mnohem mladší Tessy, z roku 1995, kdy popisuje svá sezení u psychiatra. Tady se dozvídáme, jak celou situaci vnímala a jak těžce se s ní před lety vyrovnávala.
V druhé části pak opět sledujeme současnou Tessu a spolu s těmito kapitolami se nyní střídají poznámky, střípky ze soudního procesu. Zjišťujeme, jak vypovídala nejen Tessa, ale také ostatní svědkové. 
V poslední a závěrečné části se kapitoly vyprávěné Tessou střídají s těmi, které vypráví její kamarádka Lydie. To je dívka, která stála Tesse po boku od dětství a v době, kdy se jí ona strašná událost stala, jí pomáhala se s tím vyrovnat. Bohužel krátce po té se velice změnila a najednou zmizela, aniž by dala komukoli vědět, co se s ní stalo. Byla snad další obětí vraha, který zřejmě stále běhá na svobodě? Nebo je všechno jen výplod Tessiny fantazie a vrah sedí oprávněně ve vězení. A posílá jí někdo květiny, jako vzkazy, nebo je to všechno jen náhoda a Tessa už prostě blázní?
Tento psychologický román je napsán opravdu originálně a poutavě. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na chuť způsobu, jakým je sepsaný. Vinou překlepů v textu mi některé věty nedávaly smysl a spolu s celým kontextem vyprávění jsem trochu tápala a četla některou pasáž třeba i víckrát, než jsem pochopila, že se jedná opravdu o překlep. Celkově na styl vyprávění si čtenář musí nejprve zvyknout. Když se však začte a z jednotlivých střípků Tessina vyprávění pochopí, co se tehdy vlastně událo a co se děje nyní, zcela se do knihy ponoří. 
Nemůžu napsat, že byl tento thriller strhující od první stránky. Opravdu mi chvíli trvalo, než jsem se začetla. Rozhodně mě však od začátku zaujal způsob, jakým autorka dávkovala informace předložené čtenáři. Vlastně více mátla, než vysvětlovala a až opravdu někde v polovině knihy začne čtenář chápat, o co se vlastně jedná. Ale chápe to správně? Nebo s ním autorka jen manipuluje, tak, jako s Tessou manipuluje její vlastní mysl a svědomí?
Ani po přečtení závěru jsem si nebyla jistá, jestli mohu autorce věřit. Měla jsem svůj tip na vraha a samozřejmě to bylo úplně jinak. Jenže bylo to opravdu tak, jak autorka popsala? Nebo je v tom zase nějaké „ale“? Tahle kniha mě donutila opravdu hodně přemýšlet a ještě i po tom, co jsem šla spát, jsem si v hlavě přehrávala jednotlivé události. Myslím, že budu ještě dlouho přemýšlet, jestli jsem všechno pochopila správně a jak to vlastně opravdu bylo. A ve finále si knihu přečtu znovu, abych ty správné nitky sledovala hned od začátku.
Pokud si chcete přečíst opravdu originální a zajímavý psychologický thriller, rozhodně vám Černooké Zuzany doporučím. Nudit se rozhodně nebudete a raději si vyhraďte více času, ať nemusíte knihu často odkládat! 

Hodnocení: 83%

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega a knihy Dobrovský. Černooké Zuzany můžete zakoupit zde.

0 komentářů u “Recenze: Julia Heaberlin – Černooké Zuzany”

Napsat komentář