Recenze: Joshilyn Jacksonová – Smolný rok

Velmi silný příběh o třech ženách, které se navzájem téměř neznají, přestože žijí v tom nejtěsnějším osobním a rodinném spojení. Babička, matka a dcera vypráví svůj životní příběh a odkrývají postupně bolestná tajemství.

Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 301
Rok: 2014

Anotace:
Pětačtyřicetiletá Ginny je přesvědčená, že je její rodina každých patnáct let stižena kletbou. Ona sama v patnácti otěhotněla a porodila dceru Lizu, jež ve svých patnácti udělala totéž. Teď uplynulo dalších patnáct let a obě svobodné matky, Ginny i Liza, s hrůzou čekají, kdy dospívající Mosey zopakuje stejný scénář. Tentokrát však kletba na rodinu dopadá nečekaným způsobem… Mrazivý román o matkách, které byly samy ještě dětmi, když rodily, dívčích přátelstvích, dávno ztracených i znovu nalezených láskách, zradě, zneužití a zklamání, nenávisti a žárlivosti. A především o rodině a pevných poutech, která vytváří.

Recenze:
Na knihu Smolný rok jsem se těšila už hrozně dlouho. Pokukovala jsem po ní hned, jak se dostala na české knižní pulty, ale nakonec jsem odolala. Když se letos na jaře objevila v Levných knihách za velmi příjemnou cenu, už jsem neváhala ani chvilku. Udělala jsem s její koupí dobře?

Smolný rok je kniha, která podle anotace slibuje příběh o třech ženách, jenž mají nějakým zvláštním osudem dáno, že každý patnáctý rok jejich života jedna z nich otěhotní. Jako první otěhotněla Ginny, dnes babička, které se neřekne jinak, než Velká. Po patnácti letech neuchránila od stejné situace svou dceru Lizu, které se pro změnu říká Malá. Nyní uplynulo dalších patnáct let a ony se snaží za každou cenu uchránit před tímto průšvihem svou dceru a vnučku Mosey. Situace je o to složitější, že Liza před pár měsíci utrpěla mozkovou mrtvici,  je ochrnutá na polovinu těla. Špatně se pohybuje a není schopna se vyjadřovat. Je mladá, však je jí teprve třicet let a tak se její stav může zlepšovat. Pokroky dělá velmi pomalu a Ginny již vyčerpala všechny možné finance na její léčbu. Nyní chce vybudovat bazén na jejich zahradě, aby Liza mohla trénovat každý den v pohodlí domova. Když nechá porazit starou vrbu a vytrhnout její kořeny, aby na jejím místě bazén mohl vzniknout, dostane se na povrch i podivná truhlička ukrývající ostatky dítěte.

Příběh je vyprávěn na přeskáčku z pohledu všech tří žen. Mosey a Velká vypráví sami – v ich-formě, za Lizu stejnou funkci vykonává nezávislý vypravěč. I když by se mohlo zdát, že se do textu promítne věk a vyspělost žen, všechny se chovají tak trochu jako bláznivé puberťačky. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykla. Moc dobře jsem si nedokázala představit Lizu, jako nemohoucí ženu, jelikož to bylo, jako bych si představovala na jejím místě sebe. Přece jen pro mě to byla mladá žena v nejlepších letech a mozková mrtvice ovlivňující následný život tímto způsob je strašlivá.  Nakonec tu byla Mosey. Puberťačka, která se na jednu stranu chovala chvílemi jako dítě, ale občas projevila mnohem více rozumu, než obě její příbuzné. Její příběh mě bavil nejvíce.

Vyprávění žen se střídalo pravidelně po kapitolách a každá byla přesně označená, takže jsem nemusela tápat, která z nich právě vypráví. Příběh postupoval na můj vkus trochu pomaleji a druhá třetina mě nudila. Nakonec se mi však podařilo se začíst a poslední třetinu jsem se od knihy neodtrhla. Příběh totiž v tu dobu dostal konečně ten správný spád.

I když se může z výše uvedených řádků zdát, že se jedná o detektivku, nebo dokonce thriller, není to pravda. Jedná se o společenský román, který ukazuje drsný osud tří žen, které se ocitly ve velkém problému, odsuzované rodinou i okolím, ale dokázaly se z toho vylízat a vlastními silami si vydobít své místo pod sluncem. Nutno dodat, že to vše především díky Velké, která nesla od začátku to největší břímě a stala se prakticky tou, která vychovala nejen svou dceru, ale i její vnučku Mosey.

I když jsem měla uprostřed příběhu trochu čtecí krizi, kniha se mi velmi líbila. Především proto, že se jednalo o silný příběh, který mě chytil za srdce a během vyprávění se dozvíme osud jednotlivých žen za více než třicet let. Knížka určitě nebude bavit každého, ale když si zvyknete na pozvolný styl vyprávění, nebudete zklamaní.  

Hodnocení: 4/5

0 komentářů: „Recenze: Joshilyn Jacksonová – Smolný rok

  1. Tu knihu jsem četla před několika měsíci, musím říci, že máme docela odlišný názor, mně se totiž moc nelíbila ._.

Napsat komentář