Recenze: Jiří Hájíček – Selský baroko


Parné léto, jihočeské vesnice, Třeboňský archiv a jeden zapálený genealog váhající, zda přijmout pochybnou zakázku. Selský baroko je kniha, za kterou Jiří Hájíček získal cenu Magnesia Litera a já ji (zcela nepochopitelně) dlouho míjela. Až minulý čtvrtek, kdy jsem bloumala po knihkupectví, jsem na ni narazila – jako jediná z jeho knih byla v paperbacku, pro které mám slabost. A tak jsem si přečetla anotaci…


Nakladatelství: Host
Počet stran: 208
Rok: 2016 (1. vydání 2005)

Recenze:
Pavel Straňanský se živí již pár let jako profesionální genealog. Žije na volné noze, pobývá buď v pronajatém panelákovém bytě v Třeboni, nebo ve vesnické chalupě v Touchově se svým známým, kamenickým mistrem v důchodu. Snaží se vyhrabat z dluhů, do kterých zabředl kvůli rozvodu a také neproduktivnímu povolání bývalé manželky. Pro syna si jednou za čas jezdí až na druhý konec republiky – do Brna, ale v životě mu vlastně nic moc neschází. Žije především svou prací, kterou miluje. Jednoho dne dostane zakázku, která není úplně nejpoctivější. Má zjistit něco o několika vesnických rodinách a také o situaci, která se jim v padesátých letech 20. století udála. Velkou roli v tom hraje jistá žena – Rozálie Zandlová. Je opravdu udavačkou, nebo jen obětí? A jak to tehdy opravdu bylo s velkými sedláky, nazývanými komunisty kulaci, kteří byli připravování o své statky a lety vydřené živobytí?
Pavel sice dlouho váhá, zda zakázku přijmout, postupně si však oťukává všechny možnosti a pátrá víceméně na svou vlastní pěst. Letní povyražení mu přináší třicetiletá blondýna, která v třeboňském archivu sestavuje rodopis jako dárek pro svou matku. Je absolutně nezkušená a tak jí Pavel pomáhá, seč může. Je to vlastně v jeho zájmu – dobře se baví, vozí ji po vesnicích, vypráví příběhy a sám při tom sbírá materiály pro své zakázky, především pro tu o Rozálii Zandlové.
Jelikož jsem vystudovala historii, žiji v jižních Čechách a dobře znám většinu popisovaného prostředí, ve kterém se Pavel pohyboval, bylo to pro mě velmi nostalgické a zajímavé čtení. Před cca dvěma lety jsem si navíc sama vyzkoušela genealogickou práci coby amatér – pustila jsem se do sestavování rodokmenu své rodiny. A tudíž jsem dobře věděla, o čem autor píše, co hlavní hrdina dělá, jak postupuje a už jen to mě velmi bavilo. Takových knížek bych mohla číst spousty a nikdy by se mi neomrzely. Možná už chápete, proč v knihkupectví ona zmíněná anotace rozhodla. 🙂
Příběh samotný byl trochu zamotaný a bylo třeba se na text soustředit, aby se v rodinách, vesnicích a událostech čtenář neztratil. Autor však píše velmi poutavě a čtivě a tak se i složitější věci četly takřka sami. Selský baroko mě bavilo nejen prostředím a sympatickým hlavním hrdinou, ale i poutavou zápletkou, kde jsem stejně jako Pavel až do poslední chvíle netušila, o co vlastně jde. 
Selský baroko je pro mě první kniha od tohoto autora, kterou jsem četla a rozhodně nebude poslední. Jiří Hájíček se díky ní u mě zapsal jako vynikající spisovatel, jehož knihy opravdu stojí za to číst a cenu Magnesia Litera získal právem. Po jeho dalších kouscích se chci poohlédnout co nejdříve a zařadit je do své knihovny.
I když mě kniha zlákala především díky prostředí a práci hlavního hrdiny, věřím, že i nezainteresovaným čtenářům se může líbit, především díky zajímavé zápletce týkající se vykořisťování, udávání a zabavování majetku mnoha lidí v éře komunismu. Především lidí, kteří přišli o těžkou dřinou vybudované statky a živobytí. Už jen pro tuto historii v knihách hodně opomíjenou, by si ji měl přečíst každý správný Čech, aby věděl, co se tehdy opravdu dělo.

Hodnocení: 95%

0 komentářů: „Recenze: Jiří Hájíček – Selský baroko

  1. Nalákala jsi mě 🙂 Hájíček mě zatím úplně míjel, ale téma genealogie je velice zajímavé. Jednou bych se taky chtěla pustit do pátrání po kořenech své rodiny.

Napsat komentář