Recenze: Gilly Macmillanová – Spálená obloha

Nakladatelství: Knižní klub

Počet stran: 408
Rok: 2016
Anotace:

Stačí jen okamžik – a život se změní v peklo. A umí ho vykreslit nejen Gillian Flynnová… 

Rachel Jennerová zůstala na moment pozadu. Od té chvíle se její osmiletý syn Ben pohřešuje. Avšak co se vlastně onoho osudového odpoledne na jejich procházce v lese stalo?

Rachel se zhroutí svět, navíc proti sobě poštve téměř celou veřejnost. Ani spolupráce s policií neprobíhá zrovna ideálně. 

Ubíhají minuty, hodiny, dny… neúprosně ukrajují šanci, že Ben je ještě naživu. Že se najde. A vrátí se zpět.

Rachel zjistí, že nikomu nemůže věřit. Dá se však věřit Rachel?



Recenze:
        Jelikož jsem v poslední době zjistila, že mě opravdu hodně baví psychothrillery, rozhodla jsem se objednat na recenzi i novinku z nakladatelství Knižní klub – Spálená obloha. Četla jsem na ni vynikající ohlasy, komentáře a recenze, a tak jsem neodolala. Mé pocity? Smíšené!
        Jako obvykle, když čtu na nějakou knihu tolik pozitiv, mám od ní velká očekávání. Navíc, knížka má bestsellerovou nálepku a je porovnávána se Zmizelou, která zatím pro mě zatím byla nejlepší psychologický thriller, jaký jsem četla. A tak se stalo, že jsem zpočátku byla poněkud vyvedena z míry a také zklamaná. Čekala jsem text, který mě okamžitě pohltí a strhne a nedovolí mi knížku odložit. Jenže, i když byla Spálená obloha napsána moc dobře, kapitoly byly ukončovány tak, že mě to k neustálému čtení prostě nenutilo. Až mnohem později, za polovinou knihy jsem se začetla a už nedělala ve volném čase nic jiného. Nakonec se mé hodnocení knížky vyšvihlo nahoru, ale pořád si nejsem jista, zda ji hodnotit stejně jako Pusinku od Sophie Hannah (5/5), kterou jsem četla před krátkým časem.
        V anotaci už jste si přečetli, že se jedná o příběh matky, které se jednoho dne ztratí syn. Zmizí na obvyklé procházce v lese, když se mu Rachel snaží dát trochu volnosti a pustí ho napřed na procházce k oblíbené houpačce. Ben tou cestou šel již mnohokrát. Má s sebou svého psa. A Rachel jde kousek za ním. Tak co se mu může stát?
        Když Rachel dojde k houpačce, najde ji prázdnou. Zpočátku si myslí, že je to jen Benova hra a tak se ji snaží hrát. Jenže po chvíli si uvědomí, že syn opravdu zmizel a tak spustí poplach, který vygraduje v pátrání policie. Rachel je ostře sledována veřejností. Někteří s ní soucítí a chápu zoufalství a beznaděj čerstvě rozvedené matky. Většina však vidí v Rachel bestii, která nedokázala ohlídat vlastního syna, nebo co hůř, možná mu sama něco udělala.
          Autorka rozehrává dramatický příběh vyprávěný z několika úhlů, většinu v ich-formě. Střídá kapitoly, kdy příběh vypráví Rachel, a kapitoly, kdy ho vypráví Jim – hlavní vyšetřovatel případu. Jim k hledání Bena přistupuje velmi subjektivně. Jednak vidí možnost v tomto velkém a veřejností ostře sledovaném případu postup na karierním žebříčku pro sebe i svou přítelkyni, kterou pověří rolí styčného důstojníka pro komunikaci s rodinou, a jednak v Benovi vidí sebe samého ve stejném věku. Obě vyprávění doplňují komentáře z blogu, novinové články a tiskové zprávy. Některé jsou nechutné, drsné a šokující, zprávy z tiskovky jsou naopak jediné objektivní.
          Po polovině knížky jsem se začetla nadočekávání hluboce a přestala jsem vnímat realitu. Měla jsem pocit, jakoby se stejný příběh stal mně, nebo někomu blízkému v mém okolí. Jestliže jsem se obávala, že Pusinka pohne mou psychikou, netušila jsem, co mě čeká při čtení Spálené oblohy. Nakonec se přikláním k názorům většiny a i já musím napsat, že je to výborně napsaná prvotina a skvělý psychologický thriller.

Hodnocení: 4/5

0 komentářů: „Recenze: Gilly Macmillanová – Spálená obloha

  1. Kdybych si měla vybrat mezi Spálenou oblohou a Pusinkou – tak vede jednoznačně Spálená obloha. U Pusinky mi vadilo, že jsem moc brzo odhalila kdo za tím vším je – škoda. A také mi Spálená obloha přišla víc reálnější – četla jsem jí na dětském hřišti – to jsem neměla dělat – pořád jsem sledovala, kde mám dítě 😀 Jinak hezká recenze – ráda si přečtu další názor pro srovnání.

Napsat komentář