Recenze: Evžen Boček – Deník kastelána


Deníkové záznamy začínajícího kastelána Vika, který nic podobného nikdy nedělal. Jako obyčejný muž od obyčejné rodiny s problémy se přestěhuje z velkoměsta na vesnici, aby se ujal povinností jako kastelán na místním zámku. Jeho předchůdce byl nedávno nalezen mrtev v zámeckých prostorách a je na novém kastelánovi, aby se rychle zaběhl, obnovil pořádek a přišel na kloub některým záhadám.


Nakladatelství: Druhé město
Počet stran: 232
Rok: 2014

Recenze:
Když se řekne jméno Evžen Boček, většinou každý, kdo se zajímá o českou literární scénu si vybaví knihy o aristokratce Marii z Kostky, které v posledních pár letech obsadily žebříčky oblíbenosti a stále se drží. Zatímco „Poslední aristokratka“ a její pokračování jsou knížky humorné, Deník kastelána mě překvapil svým smutným tónem a pesimismem. 
Čekala jsem něco v podobném duchu, a částečně jsem to i dostala. Kniha je opět psána deníkovými záznamy a opět je z prostředí českého zámku. Narozdíl od chátrající chudé Kostky má tato památka návštěvníků dostatek, zbytek je však hodně podobný. Na zámku žije několik osob, které jsou zde zřejmě již dlouhodobým inventářem. Alkoholický zahradník, bláznivý hlídač se psem, který se z krvelačné bestie promění na milovníka a ochránce kastelánovy malé dcerky, správce se svou manželkou pracující jako uklízečka a udržbář, který se jako jediný zdá být v pořádku a bez skrývaného tajemství.  Ostatně ani nebožtík původní kastelán nebyl zřejmě zcela normální. Jak by se totiž daly jinak vysvětlit zrcadla po celé kanceláři, včetně stropu?
Nový kastelán se nastěhuje na zámek a prvních čtrnáct dní se seznamuje s kolegy a prostředím. Připravuje zároveň velký byt k nastěhování. Když za ním přijede manželka Ivanka s pětiletou Evičkou, zdá se, že jejich manželské problémy budou zažehnány. Ne však na dlouho. Na zámku se děje plno podivných jevů, z nichž ne všechny se dají vysvětlit racionálně. Kastelán na paranormální jevy nevěří, ale když je začne budit hrající gramofon z pokoje mrtvé hraběnky, dcera se začne procházet po zámku náměsíčná a dokonce prochází i místnostmi, kde je zapnut alarm, aniž by systém spustil, musí přiznat, že se skutečně něco děje. K jeho starostem moc nepřidá ani nemoc, která drobnou Evičku sužuje čím dál víc. Netuší, že v maličkém tělíčku číhá agresivní choroba, aby mohla naplno vypuknout.
I když jsem čekala humorný text a dostalo se mi čtení poněkud pesimistického a hořkého, nebyla jsem zklamaná. Kniha se mi líbila opravdu moc a stejně jako všechny tři „Aristokratky“ jsem ji přečetla za dva večery doslova jedním dechem. A to přiznávám, že nemít doma dceru, dočetla bych ji v noci hned napoprvé. 
Deník kastelána mě rozhodně nezklamal. Deníkové záznamy, jednoduchý text i vyjadřování, sarkasmus, ironie i pokus o nadhled, to všechno se mi moc líbilo a naprosto mi to vyhovovalo. Oceňuji, že se autor nebál psát i o politice (opět návrat ve vyprávění ke komunistické éře), komentovat aktuální situaci v devadesátých letech na politickém poli, ale také ve zdravotnictví a koneckonců i v památkách, protože o tom je kniha především. Nebál se řešit problémy alkoholismu, ale i některých vážných nemocí.
Kniha není rozhodně optimistická, přesto mě pobavila. Bavil mě styl psaní, vyprávění i děj, a i když mi rychlé nečekané zvraty v některých situacích vadily, neboť jsem neustále čekala, kdy se to zase zvrtne zpět, nebo se mi dostane nějakého racionálního vysvětlení, dokážu to autorovi odpustit. 
Tahle kniha rozhodně stojí za přečtení a jsem přesvědčená, že je opomíjená velkým neprávem. Zasloužila by si stejnou popularitu, jako mladší „Aristokratka“. Snad se jí jednou dočká.

Hodnocení: 90%

0 odpovědí na “Recenze: Evžen Boček – Deník kastelána”

Napsat komentář