Recenze: David Hidden – Děti boží


„Děti boží“ jsou dalším dobrodružstvím bývalého francouzského legionáře Pé. Ten od svého prvního případu nazvaného „Děs“ zhrubl, zcyničtěl a přišel o veškeré iluze. „Děti boží“ jsou temné a brutální. Pé hravě strčí do kapsy všechny detektivy americké drsné školy a vy se můžete jen modlit, abyste mu nikdy nezkřížili cestu.


Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 296
Rok: 2016

Recenze:
Kanaďan David Hidden (1979) má v rukách všechny triumfy, které ho mohou dostat na literární Olymp. Vystudoval literární vědu a poté léta pracoval v propagaci, takže zná všechny finesy kvalitních spisovatelů a také má v malíku reklamní triky důležité pro prezentaci své osoby. Navíc je to fešák a pro své první romány si vybral originální postavu. Pé (jako Personne) je Francouz, což je národnost Hiddenovy matky. Díky tomu zná prostředí a zvyky země, která se Američanům a Kanaďanům může jevit jako exotická.

Už autorova první kniha „Děs“ zaznamenala nebývalý úspěch. Byla přeložena do mnoha jazyků a zájem o ni projevila i velká filmová studia. „Děs“ i aktuální „Děti boží“ u nás vydalo nakladatelství XYZ. Hidden se nyní na plný úvazek věnuje psaní, takže se máme na co těšit. Čím jsou jeho knihy tak zvláštní? Hidden má svérázný styl psaní, který je ještě čtivější než styl jeho předchůdců R. Chandlera, D. S. Hammetta či J. M. Caina. Jeho styl je doslova kulometný a bezohledný. Hidden rád šokuje, jeho vyjadřování je peprné a surové stejně jako děj. Na čtenářův jemnocit nebere ohled a kašle na všechny konvence.

Jeho texty se nesnaží zalíbit, ale naopak provokují a vyzývají vás k polemice. Hidden píše v přítomném čase, jeho hlavní hrdina vypráví svůj příběh v první osobě a v jeho replikách převládají krátké, mnohdy jednoslovné, věty. Autor se s vámi nemazlí a i v příběhu toho na vás nahrne tolik, až nebudete stíhat. Třebaže je téma aktuální, je kontroverzní a umím si představit, že v některých katolických zemích kniha tvrdě narazí. Hiddenův hrdina sám bojuje proti církvi, která nejenže zneužívá děti, ale zároveň spolupracuje s mafií, aby zakryla své zločiny.

Pé je tu vylíčen jako životní ztroskotanec. „Děs“ skončil tím, že tento bývalý elitní voják opustil Francii v rámci ochrany svědků. V „Dětech božích“ přežívá jako bezdomovec v americkém zapadákově poblíž mexických hranic. Pár šupů, které vydělá uklízením, propije a raději nemyslí na svou minulost a na to, co se přihodilo v „Děsu“. Alkohol a drogy tiší výčitky svědomí, a když je oslovený, aby pátral po ztracených chlapcích, nabídku považuje za dobrý vtip. Jenomže mu to nedá a jistá věc související s jeho dcerou ho přiměje k tomu, aby se pustil do pátrání na vlastní pěst.

Pé je prototypem Hrdiny, osamělého jezdce a bojovníka známého z westernů a z detektivek americké drsné školy. Téměř v každé kapitole je v ohrožení života nebo se alespoň s někým pere. Protože nemá co ztratit a smrt chápe jako vysvobození, ignoruje pud sebezáchovy a do všeho jde hlava nehlava. Nepřátel má tolik, že nejdou ani spočítat, a pokud už získá nějakého spojence, brzy o něj přijde. Příběh je pesimistický, zločinci se v něm chovají odporně, ale i tady platí to, že naděje umírá poslední. Pé čelí nejen rozhořčení církve, ale také mafii. Jeho pátrání po ztracených chlapcích ho zavede do pouště, kde je samo o sobě obtížné přežít.


Některé padouchy znáte jménem, ale protože jsme v detektivce, čeká na vás řada překvapivých odhalení. Pé rozhodně není žádný světec a v jeho životě se objeví i několik žen. Hidden má dar dojmout a donutit vás přemýšlet nad hodnotami, které považujeme za správné. „Děti boží“ jsou kniha, která rozhodně stojí za přečtení.     

Autor recenze: Veronika Černucká

Napsat komentář