Recenze: Benjamin Black – Černooká blondýnka


Máte rádi americkou drsnou školu? Zamilovali jste si svérázného tvrďáka Phila Marlowa? Tak právě tento hrdina ožívá v novince současníka Benjamina Blacka. A co víc. „Černooká blondýna“ je ještě zdařilejší než všechny originály. Black je citlivý, poetický a kromě jeho hlavního hrdiny si zamilujete i jeho styl psaní.


Nakladatelství: Moba
Překlad: Martina Knápková

Počet stran: 344  
Rok: 2016

Anotace:
(Převzato z Databáze knih)
„Bylo jedno z těch úterních letních odpolední, kdy si začínáte říkat, jestli se Země nepřestala otáčet. Telefon na stole vypadal jako někdo, kdo ví, že jej sledujete. Doprava plynula dole v ulicích a bylo tam také pár chodců, mužů v kloboucích, kteří jen tak postávali.“

Tak začíná Černooká blondýnka, nový román s Philipem Marlowem. Ano, TÍM Philipem Marlowem! Pokračovatel Raymonda Chandlera, Benjamin Black, přivedl Marlowa zpět k životu a knovému dobrodružství ve špinavých chudinských ulicích Bay City v Kalifornii. Začátkem 50. let je Marlowe neklidný a osamělý – jako vždy – a podnikání mu trochu vázne. Pak ale přichází na scénu nový klient: mladá, krásná a noblesní žena, která po Marlowovi chce, aby našel jejího bývalého milence

Recenze:
Phil Marlow je ve světě detektivky pojem a neexistuje snad nikdo, kdo by o něm ještě neslyšel. Jeho duchovní otec Raymond Chandler o něm napsal třináct knih, které ho proslavily po celém světě. Knihy byly zfilmovány a z Marlowa se stala ikona, jako je například Sherlock Holmes nebo Hercule Poirot. Každá takto významná literární postava má řadu epigonů a zájem spisovatelů se nevyhnul ani Marlowovi. Některé příběhy byly zdařilé, jiné méně, někomu styl vyprávění sedl a někomu vůbec.

„Černooká blondýnka“ patří k naprosté špici, a co se týče stylu psaní, Blackův text mi připadá lepší než všechno, co kdy napsal Chandler. Chandler byl drsňák do morku kostí a jeho příběhy jsou drsně cynické. Jeho Marlow si nemohl dovolit žádnou slabost, a když si z někoho utahoval, byl to vždy někdo, s kým se právě setkal. Black si dovolil sebeironii a jeho Marlow je muž citlivý a poetický. Obsahově má „Černooká blondýnka“ řadu motivů z Chandlerových knih a přiznejme si, že by bylo velice obtížné přijít s něčím naprosto novým a nečekaným.

Zápletka se točí kolem pátrání po mladém muži, který byl prohlášený za mrtvého. Jeho bývalá přítelkyně a Marlowova klientka trvá na tom, že mladík žije, a chce, aby ho Marlow vypátral. Ona černooká blondýnka je kost z bohaté rodiny, a pokud znáte Chandlerovy knihy, pak víte, co bude s největší pravděpodobností následovat. Marlow se do své klientky zakouká, což mu přinese nebývalé problémy. Blackovi se povedl skvělý husarský kousek, protože v „Černooké blondýnce“ použil řadu motivů z Chandlera a naložil s nimi jako s falešnými stopami. Díky tomu je děj nepředvídatelný a na konci vás čeká parádní překvapení.

Autoři americké drsné školy nešetří akcí, násilím ani mrtvolami a všeho tady bude požehnaně. Phil Marlow není žádný beránek, ale chlápek, co si umí poradit v každé situaci. Možná pár lidí zemře i jeho rukou, ale kdo by se na něj zlobil? Vždyť je tak okouzlující a šarmantní. Pokud mu někdo nesedne, řekne mu hezky od plic, co si o něm myslí, a proto je téměř zázrak, že se dožil poslední stránky. Děj posouvají dopředu akční scény a dialogy, ale přesto tu nechybí ani poetické pasáže nebo téměř básnická přirovnání. Stručně řečeno: tenhle Marlow je nejen soukromé očko, ale také básník.

Zápletek je tu hned několik a všechny jsou inteligentní a dobře promyšlené. Čtenář má k dispozici řadu stop k řešení, ale myslím, že nějaké dedukce budou to poslední, na co budete myslet. „Černookou blondýnu“ si budete vychutnávat kvůli každému jejímu slovu, protože to, jak Black čaruje s jazykem, je něco neuvěřitelného. Z jeho textu je cítit, jak miluje psaní, lidi i Phila Marlowa v podání svého předchůdce. „Černooká blondýnka“ je skvělý čtenářský zážitek, který by neměl uniknout jak milovníkům detektivek, tak těm, kteří mají rádi Literaturu.

Autor recenze: Veronika Černucká

Napsat komentář