Recenze: Adrew Krivak – Dlouhý návrat

Zajímavý příběh obyčejného muže, který vyrůstal s otcem v horách a pásl ovce, aby následně odešel i se svým nevlastním bratrem do války. Jako vynikající lovec byl předurčen k přežití, avšak válka kosila životy silných mužů, stejně jako těch slabých. Jak dlouho trval jeho návrat do rodné země?

Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 176
Rok: 2013

Recenze:
Knihy z Odeonu jsem objevila teprve nedávno, ale už jsem jich stihla pár přečíst. Až dosud pro mě žádná nebyla zklamáním. Naopak, dostávala jsem vždy velmi silné příběhy, které byly i přes svou vážnost velmi čtivé. Odeon je pro mě zárukou kvalitní světové četby. Přesto se tentokrát stalo, že mé nadšení nebylo takové, jaké jsem očekávala.

Dlouhý návrat je román o 160 stranách, který přináší pohled na životy obyčejných chudých lidí v maďarských Karpatech a na Slovensku. Jozef se narodil na sklonku 19. století v Americe, kam jeho rodiče odešli, aby našli lepší život, než který nabízely chudé Karpaty. Ještě když byl nemluvně, dostala se jeho matka do smrtelného nebezpečí a musela učinit důležité rozhodnutí. Zatímco sama zahynula pod koly rozjetého vlaku, syna zachránila jeho svržením do řeky tekoucí pod železničním mostem.

Jozef pak vyrůstal nějakou dobu pouze se svým otcem a společně se protloukali Amerikou. Nikde však nenašli to, kvůli čemu sem rodiče před lety odešli. Proto se otec rozhodl pro návrat do rodné země. V Karpatech se znovu oženil a stal se bačou. Zatímco syn strádal ve vsi s macechou a jejími dvěma syny, otec pásl v horách ovce. Když zjistil, jak špatně se o něj macecha stará, vzal ho do hor s sebou a naučil ho vše, co sám uměl.

Jozef se tak stal vynikajícím lovcem. Časem se k nim připojil další chlapec, syn otcovy příbuzné. Marian, kterému nikdo neřekl jinak, než Zlý, se stal Jozefovým přítelem, bratrem a druhem. Společně odešli do války, aby čelili jejím nástrahám a chránili jeden druhého.

Nebudu prozrazovat, jak příběh pokračoval, protože bych tak mohla pokračovat a převyprávět celou knihu. Zdá se vám to jako zajímavý a silný příběh? Ano. I mně se tak zpočátku jevil. Zpočátku… Až do první světové války mě příběh Jozefa a jeho „bratra“ bavil a líbil se mi. Prostředí Karpat znám již z několika knih a ráda o něm čtu. Ovšem ve chvíli, kdy autor začal zdlouhavě popisovat válku, boje, mrznutí, hlad a nekončící strach o život, zjistila jsem, že mi kniha nic neříká. Tohle jsem nechtěla číst a opravdu to nebyl můj šálek kávy. Což ale neznamená, že je to špatná kniha. Naopak. Když se pak Jozef z války vracel a příběh dostal opět trochu dynamiky, znovu jsem četla s větším zaujetím. Přesto…

Kniha se místy četla velmi dobře a rychle a na jiných místech se neuvěřitelně táhla. Ano, bylo to hlavně tím, že někde mě příběh bavil a někde naopak vůbec. Navíc se jedná o téměř jednolité vyprávění s minimem přímé řeči. Snad pouze na pár místech se objevilo jedno dvě slova v uvozovkách, více ne. Jozefa, Mariana i jeho otce jsem z vyprávění poznala dobře a představím si i jejich charakter, přesto jsem se s jejich životy nedokázala ztotožnit. Nic jsem neprožívala, nic jsem nepociťovala. Tak silný příběh by se mi přece měl zažrat pod kůži. Nebo ne?

Znovu bych tuto knihu číst nechtěla a kdybych předem věděla, co mě čeká, nečetla bych ji vůbec. Ale i tak jsem ráda, že jsem nakonec vydržela a knihu neodložila. Příběh a jeho vypovídací hodnota je bezpochyby kvalitní a já pro příště vím, že se budu příběhům z první světové války spíše vyhýbat.

Hodnocení: 59%

0 odpovědí na “Recenze: Adrew Krivak – Dlouhý návrat”

Napsat komentář