Druhý den nastal neskutečně rychle. Taky aby ne, když jsme šly spát ve dvě. Nějak jsme se ještě zapovídaly nad sklenkou vína na pokoji.

Původní plán byl stihnout v sobotu snídani v kavárně Petrkov na náměstí, muzeum, další kávu s Irenkou z Knihánkova a Martinkou z Marťáskovy knihovny. Ale nějak to prostě nevyšlo. Než jsme se doploužily na nádraží do úschovny s taškami a kufrem, bylo devět. A tak jsme si rozbalily snídaňový balíček z hotelu Brixen na lavičce před nádražím, kávu si koupily v místním bufetu a společnost nám opodál dělal
feťácký pár se dvěma pejsky a hlasitou hudbou.

Než jsme došly zpět na náměstí, bylo půl desáté. Usoudily jsme, že chvátat do muzea nemá cenu a tak jsme šly rovnou do kavárny Petrkov, kde jsme se setkaly opět s Danuškou Goliášovou a společně jsme čekaly na Irenku a Martinku.

Tato kavárna je nádherná. Zdobený interiér skvěle ladí s nádhernými obrazy často s knižní tématikou a příjemný personál podává kromě výborné kávy i naprosto dokonalé domácí dezerty.

Kdybyste ji hledali, najdete ji v patře nad stejnojmenným knihkupectvím.

Irenka s Martinkou dorazily kolem půl jedenácté. Strávily jsme společně další milou hodinu a půl a skvěle jsme si rozuměly. Probraly jsme všechno možné, od knížek až po chlapy. 😀 mohly bychom sedět klidně celé odpoledne, ale my chtěly ještě tu kulturu, že.

Procházka městem podruhé

V plánu bylo alespoň muzeum, nebo galerie. Bohužel jsme se nepodívaly, zda mají polední pauzu a do kolika. Tudíž jsme se do muzea vypravily přesně v době pauzy, která končila ve chvíli, kdy jsme už potřebovaly vyrazit na nádraží.

Nedalo se nic dělat. Galerie měla zavřeno úplně a tak jsme se znovu prošly po městě, které mě překvapilo svou čistotou a krásnou architekturou.

Na nádraží jsme vyzvedly kufry a prošly místní levné knihy a antikvariát. A pak už nás čekalo loučení a cesta zpět.

Byla dlouhá a únavná, ale za ty dva nádherné dny stála.  Jsem nesmírně šťastná, že patřím do komunity knižních blogerů, že jsem nepřestala psát tento blog a že mám tu čest poznávat skvělé lidi a knižní závisláky.
Jsem šťastná, že mohu tyto zajímavé čtoucí ženy označit nejen jako kolegyně – blogerky, ale především jako své přítelkyně.

Myslím, že to tak cítíme všechny stejně a já si toho nesmírně vážím. Mám vás ráda a těším se, až se znovu uvidíme. Třeba zase na nějaké zajímavé knižní akci.

S láskou
Vaše Sabi 🙂

A ještě trochu Havlíčkova Brodu 🙂