O ilustracích, malbě i čtení s Katkou Brabcovou alias Brabikate

Kateřina Brabcová alias Brabikate je talentovaná mladá dívka, jejíž tvorbu sleduji již řadu let. Dříve působila především jako blogerka a copywriterka, a nějakou dobu pracovala i v marketingu. V současné době se věnuje především ilustracím a umělecké tvorbě. Její díla můžete vidět na různých výstavách, ale také na obálkách některých knih. Já vlastním hned dvě – Kavárnu v Kodani a Pekárnu v Brooklinu. Chcete se o Brabikate dozvědět více? Čtěte dnešní rozhovor. Pokračovat ve čtení „O ilustracích, malbě i čtení s Katkou Brabcovou alias Brabikate“

Rozhovor: Jak se píše v Austrálii? O tom jsem si povídala se Sabinou Zelenou

Sabina Zelená je sympatická mladá autorka, která před pár lety překvapila knihou Tisíc východů slunce a letos naprosto uchvacuje čtenáře novinkou – Nejdelší cesta domů. Na tuto novinku už jste mohli na blogu číst recenzi. Víte tedy, o čem kniha je. Nedalo mi to a rozhodla jsem se autorku trochu vyzpovídat. Pokračovat ve čtení „Rozhovor: Jak se píše v Austrálii? O tom jsem si povídala se Sabinou Zelenou“

Velmi intimní rozhovor s Marky Volf – o nemoci, psaní i o motýlech…

Modrobílá obálka s fotografií krásné ženy s holou hlavou budí zájem i poprask. Někdo má problém s nahotou na obálce, jiný za to autorku obdivuje. Ano, autorku! Na obálce je totiž vyfocena samotná Marky Volf, spisovatelka a onkologická pacientka, která stojí za knihou I motýli pláčou. (Ukázku z knížky si můžete přečíst tady.) Nemohla jsem jinak a položila éterické sympatické autorce několik otázek nejen ke knize. Zajímá vás, jak vznikla a co autorka při její tvorbě prožívala? Pokračovat ve čtení „Velmi intimní rozhovor s Marky Volf – o nemoci, psaní i o motýlech…“

Rozhovor: S Jiřím Březinou o detektivkách, o psaní i o rodině

Jiří Březina je mladý český a velmi sympatický spisovatel, který se věnuje především detektivnímu žánru. Jeho prvotina Na kopci vyšla v roce 2013 a vzbudila velký rozruch mimo jiné i tím, že za ni autor získal cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku.

Nedávno mu vyšla již čtvrtá kniha  – Vzplanutí, která se věnuje tematice samovznícení. O tom, kde přišel na takové téma, ale i o jiných věcech se s Jiřím Březinou bavila Jana Hlinecká.

Jak jste se dostal ke psaní a proč jste si vybral zrovna detektivní žánr?

Obojí je tak trochu dílem náhody (i když knížky mě vždycky bavily a první pokus o román jsem učinil už v první třídě). Na psaní detektivky jsem se vrhnul vlastně z hecu někdy v roce 2011, kdy naše země zavalila vlna skandinávských detektivek. Před kamarádkou jsem pronesl, že „něco takovýho bych napsal taky“. A nějak mě ta myšlenka chytla, takže jsem ještě ten den začal vymýšlet příběh.

Poručík Tomáš Volf je takový správný týpek. Máte s ním něco společného?

Možná to, že jsme oba spíš introverti. Jinak Tomáš vypadá a jedná jinak než já… Ale naučil mě poslouchat metal, takže to je teď náš společný koníček.

V únoru vyšla Vaše nová knížka Vzplanutí, kde Tomáš Volf řeší případ dokonalého uhoření. Kde jste našel námět právě na tento případ?

Už je to pár let, co jsem viděl dokument o fenoménu tzv. spontánního vzplanutí. Přišlo mi to jako dobrý motiv do detektivky. Nosil jsem to v hlavě a pomalu to rozpracovával. Také jsem měl štěstí v tom, že jsem se během vymýšlení děje spojil se skutečnými vyšetřovateli požárů, takže jsem pak v knížce mohl tohle téma popsat co nejrealističtěji.

Sledujete práci vašich kolegů českých autorů detektivek? Čtete jejich knížky?

Sleduju a jsem s nimi také v kontaktu. Řekl bych, že se navzájem respektujeme a podporujeme, necítím žádnou rivalitu nebo nepřejícnost.

České detektivky se snažím samozřejmě i číst, ale nestíhám pokrýt všechny… Třeba takový Martin Goffa je úplná továrna na dobré detektivky, vydává jich několik ročně. Rád mám Michaelu Klevisovou, za pozornost čtenářů stojí také Michal Sýkora nebo nový autor Martin Stručovský. A mohl bych vyjmenovávat další a další, protože mám pocit, že úroveň české krimi prózy se zvyšuje. Do detektivek se vrhají renomovaná nakladatelství a celý ten žánr ztrácí punc brakové literatury.

Máte nějaký spisovatelský vzor v zahraniční literatuře?

Přímo vzor asi jmenovat nemůžu, protože vzor se napodobuje – a mě by ani nenapadlo pokoušet se napodobovat génie jako byli Antony Burgess nebo Norman Mailer. A co se týče detektivek, král je jen jeden a jmenuje se sir Arthur Conan Doyle.

Co dělá Jiří Březina, když zrovna nepíše?

To, co ostatní lidi. Pracuju, čtu si, poslouchám muziku, koukám na televizi, spím. Jsem rád, když můžu být se svými blízkými, když můžu být venku, v přírodě, někde se toulat nebo běhat po lese.

Knížku Vzplanutí jste věnoval svým dvěma synům, „bez kterých by knížka vznikla mnohem dříve“… Znamená to, že trávíte hodně času se svou rodinou?

Určitě. Naši kluci jsou ještě malí a čas s nimi hrozně rychle utíká. Chci si to dětství s nimi trochu užít a být u toho.

Pracujete již na další knize a máte představu, kdy se čtenáři dočkají pokračování s Tomášem Volfem?

Mám rozpracovaný příběh, nebo spíš jeho kostru. Čekají mě rešerše a také musím vymyslet prostředí, postavy a všechny tyhle detaily, které ve výsledku vytvoří knížku. Tomáš Volf tu samozřejmě chybět nebude.

A kdy to bude? To raději nebudu ani odhadovat, Vzplanutí jsem takhle sliboval skoro tři roky. Takže jen doufám, že další knížku stihnu dřív.

Za celou redakci děkuji za rozhovor a přeji plno tvůrčích myšlenek.

Rozhovor připravila: Jana Hlinecká

 

 

Rozhovor: S Dankou Šárkovou o knihách, horách i cestování

Danka Šárková je česká spisovatelka společenských románů a povídek. Musím se přiznat, že jsem ji zaznamenala až v loňském roce na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě. Absolutně nechápu, že tak vynikající autorka není vůbec vidět. Pravděpodobně je na vině český knižní trh, který dává přednost světové literatuře a českým autorům s velkou mediální propagací.

A protože to je škoda, a protože Danka Šárková vydala před Vánoci novou knihu Ukradené dětství Kamily, která rozhodně stojí za přečtení, rozhodla jsem se jí položit pár otázek. Tady jsou: Pokračovat ve čtení „Rozhovor: S Dankou Šárkovou o knihách, horách i cestování“

Rozhovor: S Martinem Stručovským nejen o románu Bez duše

Martin Stručovský je mladý spisovatel, kterého budou znát hlavně příznivci sci-fi literatury. Od roku 2012 vede internetový deník Sarden, který se zaměřuje na fantastiku ve všech jejích podobách.  Jeho románovou prvotinou je detektivka Bez duše, kterou jsem měla tu čest přečíst. Kniha vás zaujme hned svým obalem a to, co se nachází uvnitř, není rozhodně „bez duše“. A jelikož jsem „všetečka“ lačnící po dalších informacích oslovila jsem Martina Stručovského a trochu jsem si s ním popovídala. Pokračovat ve čtení „Rozhovor: S Martinem Stručovským nejen o románu Bez duše“