Minirecenze 2 v 1: Falešný román a Falešný sňatek – Magdaléna Mintová


Když se v minulém roce na pultech knihkupectví objevila novinka Knižního klubu od této mladé autorky pod názvem Falešný román, zalíbila se mi především obálka v pastelových barvách. Anotace slibovala celkem vtipnou zápletku, a tak jsem si ji zařadila na seznam knih k přečtení. Než se rok s rokem sešel, vyšlo pokračování Falešný sňatek.

Obě knížky jsem tedy nakonec měla možnost přečíst hned po sobě. A jsem tomu ráda, protože dle mého první část končí přímo uprostřed rozehraného děje, což by mě asi dost rozladilo, kdybych neměla po ruce pokračování. Doporučuji tedy s tímto počítat. A proto jsem se rozhodla i tuto minirecenzi napsat dohromady.


Emě Studené, hlavní postavě bude brzy 30 let, je svobodná bez stálé známosti, nepracuje, stále bydlí v domě svého otce a užívá si komfortu a jeho peněz. A plánuje, že napíše román. Zatím o tom ale spíše mluví. Aby to působilo dostatečně věrohodně, koupí si dokonce v jednom vetešnictví starý psací stroj. Rodičům pomalu dochází trpělivost. A když otec zjistí, že Ema vlastně psaní románu jen předstírá, pohár trpělivosti definitivně přeteče. Přestěhuje Emu do jejího vlastního bytu včetně jejího rozsáhlého šatníku a botníku, zaplatí první nájem a dál už se Ema musí postarat sama. Jak z toho ven? Ema se rozhodne, že si musí najít bohatého manžela, který se o ni postará, tak jako to dělal doposud táta. Jak to s plánovaným sňatkem dopadne, to už je předmětem pokračování v románu Falešný sňatek.

Když jsem knížku Falešný román začala číst, skoro jsem byla v pokušení ji po pár stránkách odložit. Ale než jsem tak stihla učinit, začalo mě zajímat, jak se Ema s nastalou situací vypořádá. K Emě, která mi zpočátku přišla naprosto příšerná, jsem si postupně našla cestu. Falešný sňatek jsem už četla jedním dechem. Přesto jsem měla chvílemi pocit, že čtu knížky pro náctileté. Těžko se mi věřil věk hrdinky, která na mě působila mladším dojmem minimálně tak o 10 let. Z anotace jsem si také slibovala, že půjde o humorné čtení, ale za břicho jsem se rozhodně nepopadala, spíše jsem se místy lehce usmívala. Myslím, že si obě knížky své čtenáře najdou. Já sama budu zvědavá, jak se bude eventuální další tvorba Magdalény Mintové vyvíjet.

Hodnocení: 75 %

Text a fotografie: Jana Hlinecká

Minirecenze: Sophie Hannah – Záhada tří čtvrtin

Tak tohle je nutnost pro každého, kdo miluje belgického detektiva Hercula Poirota. Sophie Hannah ho opět oživila ve svém novém detektivním románu Záhada tří čtvrtin a příběh je tak skvěle napsaný a zamotaný, že vám nedá spát.

Po dlouhé době opět kniha, kterou jsem doslova přečetla jedním dechem. Hannah je pro mě vynikající spisovatelka, která je opravdu hodna toho, aby psala na tělo příběhy právě Poirotovi. Její detektiv je stejný, jako ten Agathin, jen dostává více času a prostoru pro své vyšetřování.

Záhada tří čtvrtin nás zavede do Londýna v první polovině 20. století a posléze i na anglický venkov, do starého a studeného sídla Barnabase Pandyho. Tento muž byl údajně zavražděn. Alespoň to tvrdí pisatel čtyř dopisů, které obviňují čtyři různé a zdánlivě nevinné lidi z jeho vraždy. Dopisy jsou podepsány Herculem Poirotem, on se o nich však dozvídá až od korespondentů samotných.

Pokud máte rádi příběhy Agathy Christie a tohoto slavného detektiva, Záhada tří čtvrtin vás jistě nadchne, tak jako mě.

Hodnocení: 95%

Text a fotografie: Sabina Huřťáková

Knihu Záhada tří čtvrtin koupíte nejlevněji ZDE.

Minirecenze: Fionnuala Kearneyová – Den, kdy jsem tě ztratila

Román Den, kdy jsem tě ztratila je o tom, jak je těžká ztráta dítěte a jak se s tím rodiče vždy velmi těžce vyrovnávají. V tomto příběhu, ale zůstala malá vnučka a proto je důvod bolest vydržet a jít dál.

Bohužel mrtvá Anna měla svá tajemství, která se postupně odkrývají a i teď, po její smrti napáchají škody. Kdo další má stejná tajemství? A jak po jejich odhalení žít dál?

Pro mě byla knížka hodně pomalá a měla jsem docela problém se do ní zpočátku začíst, ale postupně jsem si na tempo knihy zvykla a knížka mě zaujala. V knížce se postupně zvyšuje napětí, ale stále převládá psychologická linka příběhu. Je to smutný příběh o ztrátách a o tom, že ani o svých nejbližších nevíme vždy všechno.
Hodnocení: 3,5/5
Text a fotografie: Dana Goliášová
Knihu Den, kdy jsem tě ztratila koupíte nejlevněji ZDE.

Minirecenze: Andrew Mayne – Šelma

Šelma – tak takový thriller jsem ještě nečetla. Napětí je s každou další stránkou větší a větší.
Hlavním hrdinou je profesor Theo Cray, který se svým analytickým mozkem dokáže uplatnit vše, co umí, při hledání sériového vraha, v jehož existenci nikdo nevěří.

Příběh je okořeněný špetkou zajímavých vědeckých poznatků, které čtenáři profesor Theo Cray pěkně dávkuje, tak aby bylo jeho počínání pochopitelné.

Profesor je sice společensky trochu neobratný, ale o to víc je houževnatý a neústupný. U knížky jsem se v některých chvílích opravdu bála a běhal mi mráz po zádech. Skoro jsem nemohla dýchat napětím a knížku jsem nedokázala ani na chvíli odložit.

Konec je pojat trochu bombasticky, ale i zde se mi líbilo profesorovo myšlení.
Knížce chybí malé dovysvětlení v podobě epilogu. Přesto svojí originalitou, čtivostí a napětím se u mě knížka řadí k tomu nejlepšímu, co jsem letos četla.

Hodnocení: 5/5

Knížku Šelma koupíte nejlevněji ZDE.

Text a fotografie: Dana Goliášová

Minirecenze: Jessica Shattuck – Prozření


Na knihu PROZŘENÍ jsem byla zvědavá a čekala jsem od ní, že to bude pro mě prozření – nahlédnout na 2. světovou válku z pohledu lidí, kteří se ocitli na straně poražených.

Kniha začíná Křišťálovou nocí a jejími dopady. Nepodařený atentát na Hitlera po sobě zanechá vdovy, o které se slíbí postarat Marianna von Lingenfelsová. Na jejím starém hradě se tak ocitnou dvě z nich, Benita a Annie s dětmi. Každá z nich si střeží svá tajemství a těžko se jim hledá společná řeč. Jejich „bubáci“ ve skříni jim tak úplně nedovolí navázat na život před válkou a nakonec zjistí, že ačkoli spolu žijí několik let, stejně se vlastně neznají.
Z knihy mám trochu smíšené pocity. Námět je velmi zajímavý a jednotlivé postavy jsou skvěle propracované. Navíc z této stránky pohledu jsem o válce ještě nic nečetla (jak se cítili Němci po prohrané válce, ať už sympatizovali s diktátorem nebo se stavěli na odpor).
Problémem se můžou jevit občasné zdlouhavé pasáže celkem o ničem a mně chvílemi napadaly zaječí úmysly knihu odložit.
Příběh neustále skáče z přítomnosti do minulosti, což mně až tolik nevadilo, ale musíte být pořád ve střehu.
Závěr zní: Jsem ráda, že jsem knihu dočetla a neodložila ji, stála za přečtení. Znova už Prozření ale do ruky nevezmu.
Hodnocení: 80%

Knihu Prozření koupíte nejlevněji ZDE.
Text a foto: Veronika Esserová

Minirecenze: Anna Musilová – Černooká

Autorka v knize Černooká dokázala velice věrně vyjádřit, jak se hlavní hrdinka, osmnáctiletá Viktorie, potýká s depresí.

Kdo se s depresí nikdy nesetkal, tomu to možná bude připadat neuvěřitelné, ale já vím, že to tak je. Že člověk dokáže své bolavé nitro skrývat a navenek to nikdo nepozná. A tento stav, který se pomalu zhoršuje, neodhalí většinou ani ti nejbližší. Dokud se nestane něco, s čím už dál bojovat nelze.
Viktorie se již několik let těžce vyrovnává s matčinou rakovinou a smrtí. Ale spustilo u ní právě toto trauma depresi, nebo by ji spustilo cokoli jiného?
Jak se Viktorie se svým druhým já, Černookou, vyrovná? Co dalšího a ještě děsivějšího jí Černooká našeptá? A dokáže Viktorie vyhledat pomoc?
Mé srdce si Viktorie získala a moc jsem jí fandila, zato jejího otce jsem nechápala. Ale život už je takový…
Knížka je hodně ponurá a depresivní a asi nebude pro každého. Autorka v knize používá velmi krásný jazyk, což u českých knížek není vždycky pravidlem. Rozhodně to není běžná young adult literatura a může si ji přečíst čtenář jakékoli věkové skupiny.
Možná se rodiče po přečtení této knížky budou více ptát a zajímat se o život svých dospívajících dětí. Protože někdy to stačí, ačkoli se zdá, že o to naše skoro dospělé děti nestojí…
Hodnocení: 4/5
Text a fotografie: Dana Goliášová