Recenze: Jeffery Deaver – Ostrý řez

Pokud patříte mezi fanoušky Lincolna Rhyma a Amélie Sachsové, zbystřete. Je tu již čtrnáctý případ, který vyšetřuje tato dvojice se svými kolegy. Tentokrát poznáte ostrou čepel odlamovacího nože a opravdu neobvyklý motiv vraždícího šílence. „Ostrý řez“ je zaměřen na snoubence, kteří se chystají koupit snubní prsteny. To je vážně síla, co říkáte? Pokračovat ve čtení „Recenze: Jeffery Deaver – Ostrý řez“

Dědictví – kniha, která zacloumá city a srdce rozerve na kusy

Znáte Evu Tvrdou? Ne? Tak to nejste sami! Já už ji znám, ale jen díky tomu, že jsem měla tu čest, setkat se s ní osobně na stánku jejího vlastního nakladatelství Littera Silesia, a to na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodu. Kolem jejích knih jsem několikrát prošla a přitahovaly mě čím dál víc. Autorka, která seděla ve svém stánku, si toho patrně všimla a když jsem šla okolo asi potřetí a konečně jsem se na chvíli zastavila, abych na knížky nahlédla více, oslovila mě.

Název: Dědictví
Autor: Eva Tvrdá
Nakladatelství: Littera Silesia
Počet stran: 152
Rok: 2018 (4. vydání)
Recenze:
Jak mé setkání s autorkou dopadlo, to už asi tušíte. Koupila jsem si od ní knížku Dědictví, která je spolu s dalším titulem – Pandořinou skříňkou řazena do souboru Slezské století. Dědictví je ale zařazeno i do dalšího souboru, s názvem Slezská trilogie. Do té vedle něj patří ještě knihy Třešňovou alejí a Okna do pokoje.
Upřímně řečeno, kdybych autorku navštívila o něco dříve, určitě bych si vybrala rovnou celý soubor. Alespoň jeden. Jenže ve chvíli, kdy jsem se u ní zastavila, už jsem měla narvané tři tašky a i peněženka nahlas bědovala. A tak jsem odešla jen s Dědictvím. A je to opravdu velká škoda. Dlouho jsem totiž nečetla knihu, která by mi tolik rozervala srdce a donutila přemýšlet nad lidskými osudy.
Hlavní hrdinkou knihy je Agnes. Mladá žena, kterou poprvé potkáváme ve třicátých letech dvacátého století, kdy se má vdávat. Brát si má Karla, jehož rodiče vlastní menší statek. Agnes byla do Karla zamilovaná, ale sňatku se bála. Tušila, že život s dalšími lidmi pod cizí střechou nebude jednoduchý. 
Po svatbě se nastěhovala do svého nového domova. Tchyně i švagr jí dávali nepokrytě najevo, že jim není po chuti a že se jim nelíbí, jak dokáže jejich příkazům vzdorovat. Agnes byla silná a pracovitá žena a dobře věděla, že jednoho dne bude paní v tomto domě ona. Ani tchyně, která stárne, ani švagr Johan, který je pouhým mladším bratrem. Dědit bude Karel.
Život na vesnici na Hlučínsku, jak byla tato slezská část za první republiky nazývána, nebyl nijak jednoduchý. Většina obyvatel po staletí patřila k německému národu a vytvořením republiky v roce 1918 se z nich pojednou měli stát Češi. Mnoho z nich česky vůbec neumělo a politické machinace příliš nechápalo. Když se v Německu začal dostávat k moci Hitler, mnoho z těchto lidí se v něm zhlédlo. Viděli v něm naději na opětovné připojení k Německu a na lepší život. Jedním z těchto nadějeplných lidí byl i Johan. Příchod Německých vojáků však nepřinesl kýženou naději, nýbrž válku a zkázu.
Ač jsem toho o válce přečetla již hodně, tento příběh byl velmi silný a netradiční především místem, kde se odehrával. Jeho obyvatelé totiž nemluvili česky, ale zároveň nepatřili k Hitlerovu Německu. Ať chtěli, nebo ne, museli muži odejít bojovat za vojska SS a o to více se pak báli Ruska a jeho pomsty, která dopadla nejen na přeživší vojáky, ale především rodiny. Nenávist se pak s obyvateli Hlučínska táhla ještě dlouhá desetiletí.
Autorka v první části vypráví příběh zmíněné Agnes. Ve druhé, kratší části, pak předkládá čtenáři několik krátkých kapitol, jakýchsi samostatně stojících povídek, kde představuje osudy dalších obyvatel z Hlučínska. Nejprve jsem se obávala, že už se nedozvím nic o lidech z prvního příběhu, ale i na ty se dostalo a celá kniha se uzavřela. 
Ač běžně povídky nemusím, tyto krátké slohové útvary byly tak bravurně napsané, že se nad tím tají dech. Autorka dokázala na pár stranách vystihnout to nejpodstatnější a nejsilnější z osudů lidí, že mě totálně rozebrala. Ještě dobré dvě hodiny po dočtení mi běžely tyto osudy hlavou a nemohla jsem spát. V tu chvíli jsem si říkala, že se mám naprosto dokonale. Můj život je neuvěřitelně krásný. Jsem ráda za to, v jaké době a na jakém místě žiji.
Dědictví je sice tenká publikace o 152 stranách, ve skutečnosti však obsahuje tak silné příběhy a osudy, že máte po přečtení pocit, jako byste přečetli šestisetstránkovou bichli. Jste absolutně vyčerpaní a zničení.
Dědictví rozhodně doporučuji k přečtení, protože vám otevře oči. Nebudete chápat, budete se bát, nebudete moc dýchat a budete plakat. Dědictví by se mělo číst povinně na středních školách. Pak by si mladí lidé více vážili toho, co mají.
Hodnocení: 100%
Knihu Dědictví zakoupíte za zvýhodněnou cenu na Booktook.cz.
Text a foto: Sabina Huřťáková

Recenze: Ruta Sepetys – Potrhaná křídla


New Orleans – 50.léta. Když zavřete oči….Vidíte ty starý černošky? Vidíte jak celé město hýří barvami? Vidíte ty podivný chlápky v klobouku, z kterých mafie čiší na sto honů? A slyšíte ten podmanivý jazz s příchutí saxofonu?
…..a mezi tím vším je holka, která se snaží vzlétnout i s potrhanými křídly…. 

Tak tohle všechno a ještě víc je kniha POTRHANÁ KŘÍDLA od spisovatelky RutySepetysové.

Název: Potrhaná křídla
Autor: Ruta Sepetysová
Nakladatelství: CooBoo ve společnosti Albatros
Počet stran: 295
Rok vydání: 2014
Recenze:
Josie Moraineová je holka, která neměla zrovna štěstí na rodiče. Otce nepoznala vůbec a „chabá náhražka“ její matky se věnuje prostituci. Sedmnáctileté Josie nezbývá nic jiného než se o sebe postarat sama. Pracuje jako uklízečka u bordelmamá Willie, která nad ní drží ochrannou ruku a taky v knihkupectví, kde najde spřízněnou duši v podobě majitele a jeho syna. Život a hlavně její matka ji neustále házejí klacky pod nohy, ale Josie se nevzdává. Jejím snem je vymanit se z bahna této „špinavé“ čtvrti a odejít studovat vysokou školu.
Podaří se jí nakonec jako pták roztáhnout svá potrhaná křídla a odletět za lepším životem?
Josie vám přiroste k srdci. Není to žádná „fňukna“, která se hroutí před každým problémem a i když někdy udělá nějakou tu „botu“, jí to prostě odpustíte.
Ruta Sepetysová píše vážně skvěle. Z knihy na vás dýchne atmosféra 50.let, kde otěže v rukou svírá mafie, neviditelné oči a uši vás sledují a prostituce bují na každém rohu. Trochu mi ten její styl připomíná Luca di Fulvia. Příběh vás chytne hned od první stránky a až do konce vás nepustí.
Autorka má své knihy proloženy tzv. „životními moudry“, ale necpe to do vás za každou cenu a pod tlakem. Jsou ukryty v příběhu tak bravurně, že když k nim dojdete je to jak rána z čistého nebe a vy máte zase námět k přemýšlení.
….“ Nemůžeš tady přece zůstat jen proto, že se bojíš. Někdy vyrazíme na cestu, ale nakonec dojedeme úplně jinam, než jsme chtěli. Ale to nevadí. Důležité je vyrazit.
Já vím, že to zvládneš. No tak, Josie, zkus ty svoje starý potrhaný křídla roztáhnout“…
Velkým táhlem jsou i obálky jejích knih. Zaujmou vás na první dobrou. Jsou nevtíravé a přece vás na nich něco láká.
Od této autorky jsem již četla její prvotinu V šedých tónech – příběh patnáctileté Liny, která je deportována do pracovního tábora na Sibiři. Rozhodně stojí za přečtení.
A já už teď s klidným svědomím mohu tuto autorku zařadit mezi mé oblíbené spisovatelky. Takže pokud jste od ní ještě nic nečetli, doporučuji napravit 🙂
Hodnocení: 90%

Knížku Potrhaná křídla kouíte nejlevněji ZDE.

Text: Veronika Esserová

Recenze: Iva Gecková – Štěpán Kobliha není žádná bábovka

Máte doma zvídavé kluky (i holky), kteří mají rádi dobrodružství a rádi si o něm čtou? Baví je příběhy o dětech, které mají stejně nepříjemné a přísné učitele, jako oni sami? Pak pro ně bude to pravé nová kniha Ivy Geckové určená převážně klukům – Štěpán Kobliha není žádná bábovka.

Název: Štěpán Kobliha není žádná bábovka

Autor: Iva Gecková
Nakladatelství: Bambook (Grada)
Počet stran: 168
Rok: 2018
Recenze:
Hlavním hrdinou nové knížky není nikdo jiný, než v názvu zmíněný Štěpán Kobliha. Je to tak trochu (ne)obyčejný kluk, který má za rodiče velvyslance cestující po celém světě. Dochází na prestižní českou školu, kde studuje se samými cizinci. Zatímco Štěpánovi rodiče jsou v Indii, on musí chodit do školy a potýkat se s učivem, ale především s hrozivou učitelkou Hrozivou. 
Štěpán má hodně zajímavé kamarády. Jeden je Francouz, druhý Ind, třetí je sice z čech, ale zase má bláznivé nápady a rád čte o přežití ve volné přírodě. Společně vymýšlí různé lumpárny, ale také zlepšováky, jako je speciální tužka, která sama píše tresty, nebo prášek proti zápachu nohou.  A právě prášek na nohy je tím, co rozjede Štěpánovo veliké dobrodružství, při kterém se dostane až do Indie, aby zachránil maharádžův diamant i své vlastní rodiče. 
Iva Gecková je zkušená autorka pohádek a příběhů pro děti. Vedle pohádek pro malé čtenáře napsala ryze dívčí záležitost – Florentýna a kouzelná kniha, a aby kluci nebyli ošizení, vznikl Štěpán Kobliha. Autorka patrně v dětství milovala Indiana Jonese, protože se jedním z dílů v příběhu zřejmě inspirovala, a dokonce tohoto hrdinu zmiňuje. Tvrdit, že Štěpán je takový malý český Indiana, mi přijde trochu nadnesené, ale rozhodně knížku hodnotím jako povedenou.
V první části jsem si připomněla své oblíbené dětské čtivo – knížky o dvojčatech, které žily na internátu a vyváděly lumpárny. A to to prosím byly holky! V druhé části už jsem se nechala zcela pohltit dějem a užívala si Štěpánovo dobrodružství.
Věřím, že knížka díky bláznivým nápadům, vtipným průpovídkám a dobrodružné zápletce bude pro malé zvídavé kluky přesně to pravé. A jsem rovněž přesvědčená, že i holky budou spokojeny. Kdybych tuto knížku ve svých dětských letech četla já, určitě by se mi líbila. Ostatně kromě zmíněných dvojčat mi často dělala společnost třeba Správná pětka.
Příběh o Štěpánovi chytne čtenáře hned od prvních stránek. Autorka se nezdržuje složitými popisy a rovnou šikovně míchá informace s dialogy. Čtenář je tak rychle stržen zajímavou zápletkou a ani si nevšimne, že je polovina knížky pryč.
Knihu Štěpán Kobliha není žádná bábovka rozhodně doporučím všem klukům i holkám na prvním stupni, kteří si chtějí přečíst dobrodružný příběh o vynalézavém a odvážném klukovi, a také se dozvědět jak to chodí v Indii na dvoře maharádži, co se tam nosí, co se jí, jak se stoluje a jaké jsou tam zvyky. Netuším sice, nakolik autorka předkládá fakta a nakolik se nechala unést představivostí, ale určitě děti poznají, že existují i jiné kultury, než je ta naše.
Hodnocení: 86%
Knihu Štěpán Kobliha není žádná bábovka můžete koupit na stránkách nakladatelství Grada.