Audioknihy a já

Krásný den!
Dnes mám pro vás jeden článek trochu na zamyšlení. Ano, je to o knihách, o čem také na tomto blogu jiném, ale o knihách jako mluveném slovu. Přiznám se, že u některých booktuberek sice audioknihy vídám, ale není to moc. Zato u knižních blogerů jsem snad na recenzi či nějakou upoutávku na audioknihu nikdy neviděla. Možná, jsem ji přehlédla. Ale dělá to na mě dojem, že tato varianta „čtení“ je zatím stále hodně opomíjená. A při tom mám kolem sebe dost lidí, které mluvené slovo zaujalo a poslouchají audioknihy pravidelně a rádi. Hodně při jízdě autem, ale i třeba doma při práci. A jak to mám já?

K audioknihám jsem se poprvé dostala asi před rokem a kousek, když jsem měla Nelu ještě v hlubokém kočáru, chodila jsem na procházky dvakrát denně – a to na dlouhé procházky – a venku mrzlo, až praštělo. Vézt tudíž kočár a druhou rukou držet knihu bylo nemožné. Po dvou měsících už jsem tu měla všechno prochozené a procházky se stávaly nutnou a nudnou rutinou a povinností. A tak jsem řešila, jak si je ozvláštnit. A v tom mě napadlo – co takhle audioknihy v mobilu a poslech knížek při tom courání venku? A tak jsem to zrealizovala.
Poslechla jsem si Duškovy „Dohody“, Stoletého staříka, jednoho Coela a co co mě nadchlo nejvíc, byl Jo Nesbo. Jeho Nemesis mě strhla a učarovala, až jsem chodila domů s omrzlinami, protože jsem nedokázala přestat poslouchat.
Pak nastalo jaro, mrazy ustaly, já vyměnila hluboký kočár za lehoučký sporťák a audioknihy opět za knihy v pevné vazbě, které jsem při courání držela v ruce a četla. Nyní s očekáváním narození druhého potomka uvažuji, že se k poslechu vrátím. Jde i o to, že dcera je čím dál více závislá na televizi. Ne, že by se na ni dívala. Občas se zasekne u nějaké reklamy, nebo znělky k seriálu, ale spíš ji vyžaduje jen jako kulisu. A tak si říkám, že bych místo televize zkusila pouštět audioknihy. Jestli to bude fungovat a jestli z toho budu něco mít, to opravdu zatím netuším, ale myslím, že za pokus to stojí i kdybychom měly poslouchat pohádky. 🙂
A s tímto nápadem jsem samozřejmě zamířila na stránky e-shopu, kde mají opravdu veliký výběr audioknih. Audiotéka.cz nabízí širokou škálu žánrů, vedle již zmíněného Nesboa mě hodně láká Peter May, kterého jsem vlastně tehdy také jednoho rozposlouchala, ale už jsem nedošla na konec, takže by byl čas to napravit. K dispozici mají ale i vzdělávací a seberozvojovou literaturu, pohádky a klasiku, jako třeba Bylo nás pět, což je audiokniha, která se momentálně nachází v novinkách. 
Mě asi nejvíce lákají právě thrillery a detektivky, protože prostě ten Nesbo… já vím, že se už opakuji, ale tehdy mě opravdu zasáhl. 🙂
A ještě takové tajné přání na závěr, které možná u mě někoho hodně šokuje. Víte, na co se těším po mateřské? Já, vysokoškolsky vzdělaný člověk jsem s narozením dcery a mateřskou zcela přehodnotila svůj život a své cíle a ambice. Do budoucna se chci věnovat hlavně rodině, domu, zahradě a svým koníčkům. Kdybych se vracela po mateřské do původního zaměstnání, není to možné realizovat, protože budu od rána do večera v práci. Co s tím? Jedna varianta je částečný úvazek, který toho ale asi moc nevyřeší. Druhá varianta je rezignovat na vzdělání a jít si sednou jako každá obyčejná ženská někde poblíž do továrny. Budu sice montovat drátky, šroubky a podobně, ale budu v půl třetí doma a budu mít čas na výše zmíněné. A pokud se mi poštěstí, bude v továrně povoleno mít v uších sluchátka a něco si poslouchat. No a copak bude poslouchat Sabinka? 🙂
Tolik k mému poslechu audioknih, ať už současnému, nebo budoucímu. Zajímalo by mě, kolik z vás audioknihy poslouchá a při jaké činnosti nejčastěji. A také – jaké audioknihy vás baví více – ty, kde všechno čte jeden hlas, nebo ty, kde je hlasů více a do textu je přidáno pomocí vedlejších zvuků více dramatičnosti?
Pokud by vás zajímala nabídka Audiotéky.cz, můžete mrknout zde. Mají úplně úžasné novinky, o kterých vás budu čas od času informovat a také bomba slevy, na které se jdu hned teď podrobněji podívat. 🙂 Jo a mimochodem, když najedete na konkrétní audioknihu, můžete si zdarma kousek poslechnout, abyste nekupovali tzv. „zajíce v pytli“. 🙂
Odkaz ZDE!


0 komentářů u “Audioknihy a já”

  1. Já mám problém s audio knihami, nedokážu se soustředit. Ráda si v audio verzi poslechnu něco, co znám nebo co až není tak důležité poslouchat tip ťop. Ale detektivku bych nedala, musela bych u toho sedět a ani se nehýbat, aby mi něco neuniklo. Ráda poslouchám Saturnina, toho znám, tak je to prima kulisa k nějaké práci.

  2. Mně se právě hodně dobře poslouchal ten Nesbo, protože to bylo takové hodně dynamické. Spíš rozhovory, než vyprávění. Oproti tomu se Staříkem jsem se trápila. Ale tam šlo spíš o to, že to nebyl zrovna příběh pro mě. Ze začátku byl super a pak mě to spíš nudilo… ale za to nemůže audiokniha. Oproti tomu Nevěra vyprávěná Strykovou byla úžasná! Prostě jak to tak procítěně vyprávěla ženská… Je to zase jiný rozměr, jak si vychutnat knihu. 🙂

Napsat komentář