Recenze: Smrtící tajnosti – Další strhující případ Eriky Fosterové

Když se řekne ve čtenářské komunitě Robert Bryndza, většina z nás si vybaví sympatického autora, který píše brilantní kriminální příběhy z Londýna, díky svému manželovi má velmi blízko ke Slovensku a tím pádem i k nám – Čechům, a navíc – dal nám čtenářům další oblíbenou neohroženou hrdinku – Eriku Fosterovou. Smrtící tajnosti odhalují již její šestý případ a rozhodně stojí za přečtení. Pokračovat ve čtení „Recenze: Smrtící tajnosti – Další strhující případ Eriky Fosterové“

Recenze: Roxanne Veletzos – Holčička, kterou tam nechali

Holčička, kterou tam nechali je historický román z válečných a poválečných let z Rumunska. Hlavní hrdinka Natalie je matkou samotné autorky. Nebo, chcete-li, autorka je dcerou hlavní hrdinky. Natalii byli necelé čtyři roky, když ji její biologičtí rodiče museli ponechat na prahu cizího domu a utéct před nacisty. Poté si ji adoptovala rodina z vyšších kruhů. Zdálo se, že ji čeká zářivá budoucnost. Politika v Rumunska však psala úplně jiné osudy… Pokračovat ve čtení „Recenze: Roxanne Veletzos – Holčička, kterou tam nechali“

Rozhovor: S Jiřím Březinou o detektivkách, o psaní i o rodině

Jiří Březina je mladý český a velmi sympatický spisovatel, který se věnuje především detektivnímu žánru. Jeho prvotina Na kopci vyšla v roce 2013 a vzbudila velký rozruch mimo jiné i tím, že za ni autor získal cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku.

Nedávno mu vyšla již čtvrtá kniha  – Vzplanutí, která se věnuje tematice samovznícení. O tom, kde přišel na takové téma, ale i o jiných věcech se s Jiřím Březinou bavila Jana Hlinecká.

Jak jste se dostal ke psaní a proč jste si vybral zrovna detektivní žánr?

Obojí je tak trochu dílem náhody (i když knížky mě vždycky bavily a první pokus o román jsem učinil už v první třídě). Na psaní detektivky jsem se vrhnul vlastně z hecu někdy v roce 2011, kdy naše země zavalila vlna skandinávských detektivek. Před kamarádkou jsem pronesl, že „něco takovýho bych napsal taky“. A nějak mě ta myšlenka chytla, takže jsem ještě ten den začal vymýšlet příběh.

Poručík Tomáš Volf je takový správný týpek. Máte s ním něco společného?

Možná to, že jsme oba spíš introverti. Jinak Tomáš vypadá a jedná jinak než já… Ale naučil mě poslouchat metal, takže to je teď náš společný koníček.

V únoru vyšla Vaše nová knížka Vzplanutí, kde Tomáš Volf řeší případ dokonalého uhoření. Kde jste našel námět právě na tento případ?

Už je to pár let, co jsem viděl dokument o fenoménu tzv. spontánního vzplanutí. Přišlo mi to jako dobrý motiv do detektivky. Nosil jsem to v hlavě a pomalu to rozpracovával. Také jsem měl štěstí v tom, že jsem se během vymýšlení děje spojil se skutečnými vyšetřovateli požárů, takže jsem pak v knížce mohl tohle téma popsat co nejrealističtěji.

Sledujete práci vašich kolegů českých autorů detektivek? Čtete jejich knížky?

Sleduju a jsem s nimi také v kontaktu. Řekl bych, že se navzájem respektujeme a podporujeme, necítím žádnou rivalitu nebo nepřejícnost.

České detektivky se snažím samozřejmě i číst, ale nestíhám pokrýt všechny… Třeba takový Martin Goffa je úplná továrna na dobré detektivky, vydává jich několik ročně. Rád mám Michaelu Klevisovou, za pozornost čtenářů stojí také Michal Sýkora nebo nový autor Martin Stručovský. A mohl bych vyjmenovávat další a další, protože mám pocit, že úroveň české krimi prózy se zvyšuje. Do detektivek se vrhají renomovaná nakladatelství a celý ten žánr ztrácí punc brakové literatury.

Máte nějaký spisovatelský vzor v zahraniční literatuře?

Přímo vzor asi jmenovat nemůžu, protože vzor se napodobuje – a mě by ani nenapadlo pokoušet se napodobovat génie jako byli Antony Burgess nebo Norman Mailer. A co se týče detektivek, král je jen jeden a jmenuje se sir Arthur Conan Doyle.

Co dělá Jiří Březina, když zrovna nepíše?

To, co ostatní lidi. Pracuju, čtu si, poslouchám muziku, koukám na televizi, spím. Jsem rád, když můžu být se svými blízkými, když můžu být venku, v přírodě, někde se toulat nebo běhat po lese.

Knížku Vzplanutí jste věnoval svým dvěma synům, „bez kterých by knížka vznikla mnohem dříve“… Znamená to, že trávíte hodně času se svou rodinou?

Určitě. Naši kluci jsou ještě malí a čas s nimi hrozně rychle utíká. Chci si to dětství s nimi trochu užít a být u toho.

Pracujete již na další knize a máte představu, kdy se čtenáři dočkají pokračování s Tomášem Volfem?

Mám rozpracovaný příběh, nebo spíš jeho kostru. Čekají mě rešerše a také musím vymyslet prostředí, postavy a všechny tyhle detaily, které ve výsledku vytvoří knížku. Tomáš Volf tu samozřejmě chybět nebude.

A kdy to bude? To raději nebudu ani odhadovat, Vzplanutí jsem takhle sliboval skoro tři roky. Takže jen doufám, že další knížku stihnu dřív.

Za celou redakci děkuji za rozhovor a přeji plno tvůrčích myšlenek.

Rozhovor připravila: Jana Hlinecká

 

 

Audiokniha: Sarah Pinborough – Tiché lži

Pro milovníky psychologických thrillerů je tu další knížka od britské autorky Sarah Pinborough. Po její dobře hodnocené prvotině „Ví o tobě“ vyšla v rámci podzimního Velkého knižního čtvrtku knížka Tiché lži. Je to příběh tří žen, které vedou zdánlivě spokojený život. Ale je to skutečně tak? Já poslouchala Tiché lži jako audioknihu. A jak se mi poslouchala, se dozvíte v této recenzi. Pokračovat ve čtení „Audiokniha: Sarah Pinborough – Tiché lži“