Recenze: Julia Heaberlin – Papíroví duchové

Další vynikající psychologický thriller od Julie Heaberlin nás zavádí do Texasu současné doby. Hlavní hrdinka trpí od dětství ztrátou své sestry. Ráchel totiž jednoho dne zmizela a nikdy se rodina nedozvěděla, co se s ní stalo. Mladá žena je přesvědčená, že Rachel je mrtvá. A tak léta pátrá po tom, kdo je jejím vrahem. Nyní už je tak blízko, že z toho až mrazí…

Nakladatelství: Omega
Počet stran: 368
Rok: 2018
Recenze:
Na začátku loňského roku jsem měla možnost držet v ruce prvotinu od této autorky Černooké Zuzany. Julia Heaberlin dokázala, že její thriller je mrazivý, umí vystrašit a také nás udržuje ve správném napětí. Přestože se mi Černooké Zuzany líbily, četly se mi trochu hůře. Především začátek knihy byl náročnější na soustředění.
Při čtení novinky Papíroví duchové už jsem věděla, co mám čekat a tak mi počáteční mlžení autorky vyhovovalo. Líbilo se mi, že čtenář zpočátku vůbec neví, na čem je, kdo je Carl a kdo je vlastně hlavní hrdinka, jejíž jméno zjistíme až na konci, neboť si pozměnila identitu. 
Mladá žena je totiž přesvědčená, že senior trpící stařeckou demencí, dříve slavný fotograf Carl Louis Feldman je vrahem jeho sestry. A je rozhodnutá donutit ho za každou cenu, aby ji dovedl k jejím ostatkům. Navštěvuje ho proto v jeho domově tak dlouho, až ho přemluví ke společné cestě. Zastavuje se s ním na místech, kde se staly vraždy, z nichž byl kdysi obviněn, ale které mu nikdy nebyly dokázány. Doufá, že se dementní stařec rozpomene a prozradí o vraždách víc. Uvědomuje si vůbec hlavní hrdinka, že může probudit predátora?
Heaberlin opět píše tak, že především na začátku hodně mlží. Chvíli trvá, než si uvědomíme, kdo Carl ve skutečnosti je, nebo kým kdysi možná byl. Zjišťujeme, že zřejmě nejen on trpí psychickou poruchou. Je posedlost hlavní hrdinky jeho údajnými činy normální? Co se stalo, než Rachel zmizela? Kdo hlavní hrdinka vlastně je? A opravdu je Carl spáchal vraždy, které mu nebyly nikdy dokázány?
Od samého začátku mě Papírové duchové zcela pohltily. Fascinovala mě především temná atmosféra, kterou autorka dokázala vytvořit, přestože příběh není nijak zvlášť dynamický. Naopak poklidně plyne. Má však v sobě náboj, napětí a jakési dusno. Očekáváme, že pomylsný tlakový hrnec musí někdy bouchnout, ale nevíme kdy.
Hlavní hrdinka se snaží probudit starcovu paměť a svědomí nejen místy, na které ho přiváží, ale také jeho vlastními fotografiemi. Je přesvědčená, že se jedná o místa vražd a vyfocené ženy jsou oběti. Obrázky máme možnost v knize osobně vidět. Jsou tajuplné, přízračné a skvěle dokreslují atmosféru. Papíroví duchové – ženy, které jsou zachyceny na starých snímcích se skutečně podobají duchům. A my si musíme počkat až na samý konec, abychom zjistily, jak to s nimi všechno bylo a kde je Rachel.
Papíroví duchové mě bavily. Četla jsem je jedním dechem a nemohla se odtrhnout. Velmi mě bavila výborně propracovaná psychologie Carla, o kterém jsem nevěděla, co si myslet. Je skutečně dementní, nebo to jen dělá? Je vrah a dobře se baví, nebo je nevinný a vůbec nechápe, co po něm dívka chce? Stejně tak psychologický profil hlavní hrdinky byl hodně zajímavý. Ani u ní jsem do poslední chvíle netušila, zda je postavou kladnou, či zápornou. A to je přesně to, co od dobrých psychologických thrillerů očekávám a co mě na nich baví! Za mě je to velice podařený román, ještě o chlup lepší, než byly Černooké Zuzany. Možná bych uvítala trochu akce na závěr a překvapivější konec. Přesto jsem s knihou velmi spokojená a moc se těším, až vyjde další autorčin thriller Hraj mrtvého.
Hodnocení: 90%
Knihu Papíroví duchové zakoupíte na stránkách nakladatelství Omega.

Recenze: Iva Gecková – Florentýna a kouzelná kniha

Milý a dojemný příběh o holčičce, která přišla o maminku a zůstala pouze s velmi zaměstnaným otcem. O její vzdělání se stará protivná francouzská vychovatelka a o její zdraví – duševní i fyzické –  stará kuchařka a dobrácký zahradník. Florentýna se cítí osamělá a touží po klidném životě s tatínkem někde u moře. Zdá se, že to je nesplnitelný sen – dokud neobjeví v knihkupectví kouzelnou knihu.

Nakladatelství: Grada – Bambook
Počet stran: 208
Rok: 2018
Recenze:
Musím se přiznat, že ač teď dětské knihy pořizuji hlavně proto, abych mohla číst dětem, prvotinu Ivy Geckové Florentýna a kouzelná kniha jsem si přála hlavně pro sebe. Je určena dětem, které už umí číst sami (cca 2-5 třída). Mě zaujala už anotace slibující příběh o knihách, knihkupectví a nějakém tajemství. Ale to, co se mi dostalo do rukou předčilo má očekávání. Knížka mě naprosto okouzlila a to jsem dospělá. Číst ji, jako malá holčička, asi bych se do ní úplně zamilovala.
Jak jsem popsala výše, hlavní hrdinkou je Florentýna. Malá holčička, která žije ve velkém domě jen s tatínkem, francouzskou vychovatelkou, kuchařkou a zahradníkem. Příběh se odehrává na počátku dvacátého století. Florentýnin tatínek je úspěšný podnikatel vlastnící továrnu na klobouky a své práci dává vše. Také proto, aby mu pomohla zapomenout na nedávno zemřelou manželku a Florentýninu maminku. I Florentýna truchlí. O to více, že při nezáživných a úmorných hodinách s vychovatelkou vzpomíná na to, jak se kdysi krásně učila s maminkou. 
Jednoho dne se Florentýna vychovatelce ztratí a zabloudí do knihkupectví, odkud jí tatínek nosí oblíbené knížky. A tak objeví jednu, do které se hned začte. Ta knížka je kouzelná a přenese ji do světa, který si Florentýna vysnila.
Tato knížka je vykreslena neuvěřitelně milým způsobem. Florentýnu si musíte zamilovat, stejně jako jejího bezradného tatínka. Zpočátku jsem sice dívku vnímala dospěláckým pohledem a občas mi přišla až moc rozpustilá, ale zároveň jsem chápala její touhu po tom, být více v přírodě i mezi přáteli. Příběh je sice předvídatelný, ale asi jen pro dospělé čtenáře. Dítě pravděpodobně tak moc dopředu myslet nebude a tudíž ho závěr knížky příjemně překvapí.
Knížka není jen zábavná, ale i poučí. Děti poznají, jak se na počátku minulého století děti učily, co jedly, nebo jaké po nich bylo vyžadováno chování. Také poznají, jak to vypadá v Itálii, v čem jsou tamní zvyky a život odlišný od našeho a také zjistí, co se pěstuje a jí v Itálii.
Příběh Florentýnky je zábavný, milý i poučný a čte se velmi dobře. Délka knížky je tak akorát, aby bavil především malé slečny do cca 13 let, ale při tom je nezačal nudit. Já, jako dospělý čtenář jsem si knížku moc užila a těším, se, až bude Nela o něco větší a bude příběhu rozumět, abychom si ji mohly přečíst spolu.
Hodnocení: 100%
Knížku Florentýna a kouzelná kniha koupíte na stránkách nakladatelství Grada.

Thrillery, které mi v poslední době vyrazily dech

Nejsem sice naprostý znalec thrillerů a nehltám každý, který právě vyjde, ale když už ale po nějakém thrilleru sáhnu, většinou si vyberu sakra dobře. A protože několik z těch, které jsem za poslední období četla, ve mě zanechaly poměrně hlubokou stopu, rozhodla jsem se o ně s vámi podělit.

Asi největší překvapení mi přinesly Tváře noci od Corrie Jackson. Tato kniha mě zaujala především tím, že dochází k vraždám modelek, a modelingové prostředí mi přišlo prostě lákavé a zajímavé. Vůbec jsem netušila, jak moc bude kniha čtivá a že se do ní zakousnu okamžitě po přečtení prvních řádků. Málokdy hodnotím thrillery pěti hvězdičkami, ale tady to ani jinak nešlo. Skvělý počin, který rozhodně stojí za přečtení!
Pokud byste chtěli knížku koupit, nejlevněji ji seženete ZDE.

Manželský pakt Michelle Richmond bylo další velké překvapení, tentokrát z nakladatelství Domino. Kniha pojednává o neobvyklém svatebním daru pro dva mladé novomanžele. Dostanou podivnou smlouvu nazvanou manželský pakt. Berou to spíše jako vtipnou hru a stylový dárek, ale brzy zjistí, že se dostali do podivné sekty, kde si nemohou určovat vlastní pravidla. Zatraceně čtivý thriller s velmi neokázalým námětem.
Knihu nejlevněji koupíte ZDE.
Papíroví duchové jsou druhou knihou od Julie Heaberlin. Autorky, která v loňském roce ohromila prvotinou Černooké Zuzany. I když se mi první kniha hodně líbila, především „jiným“ stylem psaní, který se ovšem četl trochu krkolomně, Papíroví duchové jsou mnohem mnohem lepší. Krkolomný sloh zmizel, zbyla jen čtivost a strhující příběh vystavěný na originální zápletce. Mladá žena hledá muže, který zabil její sestru. Má tip na muže, který byl vyšetřován, ale pro nedostatek důkazů omilostněn. Bere ho tudíž na „výlet“ zcela rozhodnutá, že ho donutí se přiznat. Knihu teprve dočítám, ale tajím při tom dech!.
Papíroví duchové jsou nejlevněji k sehnání ZDE.

Roberta Bryndzu asi představovat nemusím. Snad každý milovník thrillerů už četl jeho Dívku v ledu a ti, kteří tak ještě neučinili, se na ni chystají. Do posledního dechu je již čtvrtá kniha v pořadí s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. Mladou ženou, která přišla tragicky o manžela a proto veškeré síly vkládá do vyšetřování, místo do rodiny. Pochází při tom ze Slovenska, což je pro nás, české a slovenské čtenáře ještě zajímavější. Erika řeší jeden skvělý případ za druhým a ani ten poslední, ve kterém hledá brutálního vraha žen nalezených v kontejnerech, si nezadá s tím nejlepším, co jsem kdy v tomto žánru četla.
Do posledního dechu koupíte nejlevněji ZDE.

Podobnou vyšetřovatelkou jako Erika, je i Anna Fekete. Žena s maďarsko – jugoslávskými kořeny vyšetřuje svůj první velký případ ve Finsku. Řeší nejen přistěhovateckou komunitu a její kriminalitu, ale i vraha ženy, které spojuje podivný symbol kolibříka. Najde nováček Anna vraha, nebo se nechá udolat nemístnými poznámkami alkoholického staršího kolegy, který není s její spoluprací nijak nadšen?
Kolibříka od Kati Hiekkapeltové jsem přečetla jedním dechem a doufám, že brzy vyjde další díl, protože stejně jako Erika i Anna je mi hodně sympatická a ráda se dozvím, jak její život pokračuje dál.
Tento skvělý thriller koupíte nejlevněji ZDE.
Tak co, četli jste některou z knih? Jak se vám líbily? Mně tedy moc a to na mě dva velmi slibné kousky čekají v knihovně a další dva v knihovničce na Palmknihách. 😀 Takže teď asi budu mít tak trochu thrillerové období.
Vaše Sabi 🙂

Recenze: Jan Bauer – Prahu rdousí strach

Doba Václava IV. v Čechách, mordy na Novém Městě pražském a pražské podsvětí i pořádek v podání novoměstského rychtáře Jakuba Protivy a mnicha Blasia. To jsou dvě starší, ale oblíbené a dobře hodnocené knihy Jana Bauera, které nyní nakladatelství Moba vydalo znovu, dohromady jako jednu knihu s příhodným názvem Prahu rdousí strach.

Nakladatelství: Moba
Počet stran: 376
Rok: 2018
Obsahuje knihy: Pražský rozparovač a Vampýr z Koňského trhu
Recenze:
Od Jana Bauera mám doma pouze jednu knížku a to ještě populárně naučnou, ve které shrnuje všechny naše panovníky. Tu jsem sice nečetla celou, od začátku do konce, ale tu a tam jsem do ní nahlédla, když jsem potřebovala zjistit něco o nějakém panovníkovi. A bylo to napsáno opravdu čtivou formou. Jako studentka historie na vysoké škole jsem si však v sobě nesla hloupé předpoklady, že se autor nedrží historických faktů a vymýšlí si ve svých knihách pohádky. No ano, píše přece beletrii. Ale to dělá i můj oblíbený Vlastimil Vondruška. A tak jsem se rozhodla, konečně si něco od pana Bauera přečíst a dát mu šanci. A rozhodně jsem udělala dobře!
Vybrala jsem si novinku z nakladatelství Moba – Prahu rdousí strach, což je publikace, která spojuje dva příběhy, které již dříve vyšly samostatně. Obě knihy byly již dříve hodnoceny velmi pozitivně a tak jsem vlastně takříkajíc sázela na jistotu.

Pražský rozparovač
První kniha nás seznamuje s hlavními hrdiny – s rychtářem Nového Města pražského Jakubem Protivou a jeho přítelem a neoficiálním pomocníkem, mnichem Blasiem. Obě postavy jsou originální a hned jsem si je oblíbila. Zatímco Jakub je vlastně rytíř, který kdysi bojoval po boku Karla IV., Blasius je velmi hříšný mnich a skvělý kazatel, který se rád napije a proto mu říkají mnich Bumbálek. 
V prvním příběhu vyšetřují morbidní vraždu ženy, která je nalezena s rozpáraným hrudníkem, vyjmutým srdcem a na něm znamení kříže. Postupně mrtvé přibývají a všechno jsou to nevěstky. Vraždí snad po Praze šílenec, který se mstí nevěstkám? Co pohání vraha k tak morbidnímu činu? Očividně jím chce něco sdělit – ale co?
Vedle této hlavní linie běží ještě další, kterou nebudu prozrazovat, protože bych vás připravila o požitek ze čtení. Ač je totiž příběh vlastně kriminální zápletkou, je od začátku celkem jasné, kdo je vrahem. Alespoň já to tušila hned od počátku. A určitě to dojde i dalším čtenářům. Za to, že vrah byl tak nápadný, jsem autorovi hodnocení trochu strhla, ale jinak mě příběh zaujala a opravdu moc mě bavil. 
Vampýr z Koňského trhu
Druhý příběh se opět odehrává na Novém Městě. Tentokrát zemře alchymista, který přišel odněkud i Itálie a nikdo o něm nic moc nevěděl. Většina lidí se ho bála a měla za to, že je to čaroděj. Po jeho smrti se začnou objevovat zavražděné ženy s podivnými otisky na krku, jakoby je kousl upír. Pražané si dají dvě a dvě dohromady a je jim jasné, kdo za to může. Jenže Jakub Protiva, stejně jako mnich Blasius jsou jiného názoru. Jsou rozhodnuti vypátrat skutečného vraha. Toho, kdo po městě rozsévá smrt i strach a fámy. Jejich práci navíc komplikuje informace, že do Prahy se blíží mor. Všichni, kdo něco znamenají, prchají na venkov.
Druhý příběh už byl o něco zamotanější a tak jsem vraha nevypátrala. ostatně autor se ho zase až tak moc zahalit nesnažil. Časem se vrah sám prozradí, ale hlavním úkolem obou našich hrdinů je dokázat mu, že to skutečně spáchal. Tím, že chapadla sahají až na královský dvůr, se situace pro Jakuba protivu stává ještě složitější a nebezpečnější.
Oba příběhy Jana Bauera mě nadchly. Četly se opravdu hodně dobře. Byla to báječná oddechovka, navíc napínavá a dobrodružná. Narozdíl od detektivek pana Vondrušky však nebyly tyto příběhy tak zamotané a o to více se mi líbily. Nebylo potřeba takového soustředění a neztrácela jsem se v případu. Četla jsem je jedním dechem, dobře se bavila a oba hrdinové mi okamžitě přirostly k srdci. Historické pozadí bylo vykresleno velmi pěkně a politiky bylo tak akorát, aby to pobavilo a trochu i poučilo i laického čtenáře. Samozřejmě k historickým faktům je třeba přistupovat s obezřetností. Ale pokud toto vypustíte a budete si pouze užívat příběh, jako já, budete nadmíru spokojeni.
Na knihy Jana Bauera se od teď budu těšit a rozhodně si časem dokoupím ty, které mi chybí a které se mi podaří sehnat. A že jich bude požehnaně, to je mi jasné už teď. Rozhodně však budou stát za to.
Hodnocení: 90%
Knihu Prahu rdousí strach můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Moba. 

Recenze: Barbara Woodová – Vzdálená řeka

Barbara Woodová je autorka, u které jsem jeden čas věděla, že je to tzv. sázka na jistotu. Její knihy byly vždy strhující, silné, emotivní a nezapomenutelné. Přinášely dobrodružné a napínavé příběhy, stejně jako silné lidské osudy a dávná tajemství. V poslední době jsem však měla pocit, že jsou její poslední knihy trochu slabší a nepřinášejí mi takové uspokojení, jako dříve. Vzdálená řeka – její nejnovější román vydaný v nakladatelství Alpress však předčil má očekávání a stal se druhou nejlepší přečtenou knihou za tento rok

Nakladatelství: Alpress
Počet stran: 448
Rok: 2018
Recenze:
Většinou začínám recenze popisem, kdo je hlavní hrdina, či hrdinka knihy. Tentokrát to bude jinak. Vzdálená řeka je totiž obsáhlá rodinná sága, která nás provede přibližně sto lety v jedné vinařské rodině, která se z německého Porýní vypraví do Kalifornie, aby tam našla své štěstí.
Jako takovou pomyslnou hlavní hrdinku bychom mohli označit Claru, u které vše začalo a kterou sledujeme po celou knihu, až do samého závěru. Clara byla dcera lékárníka a jednoho dne se v otcově obchodě seznámila s mladým vinařem Wilhelmem, který se měl brzy spolu s bratrem Johanem vydat do Kalifornie, aby tak pomohli otci založit nové vinařství a dovést ho ve vzkvétající podnik. Mladá a odvážná Clara toužící po dobrodružství je tímto plánem nadšená. Navíc se do Wilhelma zamiluje. Když ji pak mladík požádá o ruku, neváhá, vdává se a odplouvá s ním do daleké neznámé země, vstříc nejisté budoucnosti.
Clara je hodně překvapená, když se náhle ocitne se třemi muži v dřevěném srubu a musí dělat i to, co u nich doma dělali služebné. Ale ani muži to nemají snadné. Vybudovat prosperující vinařství takřka z ničeho, je velmi složité a náročné. A tak se začne odvíjet nekonečné klubko osudů, které zasahují rodinu Schallerovu až do současnosti.
Autorka opět zvolila ke svému vyprávění dvě časové roviny. Nesledujeme proto jen život Clary. Kniha vlastně začíná u Nicol, Clařiny pravnučky, která se po smrti otce chystá prodat rodinou firmu a odejít do New Yorku. Během prací na statku však dojde k překvapivému nálezu. Za jednou zdí vinného sklípku je nalezena mrtvola s dírou po kulce v čele. A tak začíná náročné pátrání, které Nicol odhalí celý Clařin příběh.
I když mě Vzdálená řeka chytla od samého začátku, nejprve mi kapitoly ze současnosti připadaly trochu zbytečné. Mnohem raději bych četla plynule se odvíjející příběh Clary a obou bratrů Schallerových. Tušila jsem však, že v současnosti dojde k uzavření celého problému, který vznikl již na počátku minulého století a tak sehraje Nicol důležitou roli.
Woodová v tomto románu opět dokázala, že je spisovatelka s velkým „S“. Příběh mě lapil do svých sítí a nebyla jsem se schopna odtrhnout. Byl napínavý, poutavý, dojemný a opravdu velmi silný. Postavy na papíře náhle ožívaly, jako by byly živé. Všechny byly zcela uvěřitelné a mě velmi imponovalo, že se autorka nesnaží čtenáři vnutit, že byl někdo z nich absolutní klaďas, či záporák. Každá z postav měla své chyby i své přednosti a tím mi byly blízké. Zamilovala jsem si především postavu Clary a Johana a sledovala jejich zakázanou lásku, která přetrvávala věky.
Vzdálená řeka je román o lidských citech, chybách, lásce, zradě, pomstě a nenávisti, stejně jako o odpuštění a touze vzepřít se tradicím. Každá z postav této veliké rodiny byla jiná a každá měla něco do sebe. Navíc fakt, že se v jednom okamžiku rodina rozdělila a najednou proti sobě stály dva klany, které pak téměř celé století soupeřily a nenáviděly se, dodával knize neobvyklý náboj.
Po dlouhé době jsem opět měla možnost číst naprosto úžasný román z pera této autorky a Barbara Woodová se tak u mě řadí opět k těm nejoblíbenějším spisovatelkám. Vzdálená řeka mě uchvátila, strhla, emotivně vyždímala a dojala. Pro mě je to jedna z nejkrásnějších rodinných ság, které jsem až dosud četla. 
Hodnocení: 100% – TOP
Knihu Vzdálená řeka můžete koupit na stránkách nakladatelství Alpress, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Knižní přírůstky 8/2018

Vidíte dobře! 🙂 Tenhle sloupek knih mi dneska dorazil a udělal mi tak ráno krásnější a veselejší. Ale nepřišel sám. Kromě dnešních dvou megabalíků z Alpressu a hlavně z Omegy dorazilo pár balíčků i v týdnu. Takže? Takže jedny mega-přírůstky jsou právě nachystané k přečtení. 🙂

Jako úplně první dorazil začátkem týdne první balík a to z Euromedia-group a druhý z Moby. V Mobě jsem se rozhodla, že když se mi tak líbí knihy pana Vondrušky, měla bych se odpoutat od předsudků, které jsem získala na vysoké škole, a konečně si přečíst něco od pana Bauera. Narozdíl od těch, kteří ho hanili, je Jan Bauer mnohem více prodávaný a určitě i čtivější. Já už od něj čtu druhý příběh z knihy Prahu rdousí strach a moc se mi to líbí. 🙂
Ohnivý pták od Susanny Kearsleyové je recenzák pro stránky Vašeliteratura.cz a dneska jsem ho dočetla. A byla jsem fakt ohromně zklamaná. Po nádherné Marianně a božském Zimním moři mě tato kniha vůbec nezaujala, neměla žádný pořádný příběh, spád, žádné zvraty. Prostě nuda a politika. 🙁
Další knížkou je Vlčí proces. Tahle kniha je neuvěřitelně krásná na omak i na pohled. Doufám, že stejně krásný bude i příběh, který má být o prvním sériovém vrahovi v dějinách.

Dnes dorazily balíky dva, jak už jsem psala výše. V prvním, menším, od Alpressu byla kniha od Nory Roberts – Co přetrvá věky. A ne – nevidíte dvojmo, opravdu mi kniha přišla dvakrát. V příštím týdnu si totiž o ni zasoutěžíme na facebookových stránkách Knižní kavárny, tak pokud ji ještě nesledujete, tak to napravte, ať vám soutěž neunikne. 🙂

A teď už ten úžasný megabalík z Omegy, na který jsem se fakt těšila. Medičejští – Muž u moci od Mattea Strukula, je historický román z italského prostředí. Tento rod asi nemusím představovat, všichni víme, o co jde. Takže očekávám čtení plné intrik, zvratů a možná i politiky. 

Vytoužené dítě od Catherine Chidgey je román o situaci v poválečném Berlíně. O této době jsem toho zase tolik nečetla, o to více mě kniha zaujala. 

Julia Heaberlin se nám představila na začátku loňského roku s prvotinou Černooké Zuzany. Thriller sice asi nesedl každému, ale mně se její složitější styl vyprávění docela líbil a tak jsem si řekla, že si přečtu i novinku Papíroví duchové. Asi nemusím dodávat, že obálky z Omegy mě prostě dostávají…
No a aby toho nebylo málo, dorazila ještě kniha První život od Geny Showater. O této knížce vůbec nic nevím, protože jsem si o ni nepsala a přišla navíc. Čekám teď, zda ji mám někomu přeposlat, nějakému nešťastníkovi, kterému bude chybět, nebo…? Popravdě, podle anotace, kterou jsem rychle prolétla, asi kniha nebude vůbec můj styl a nějak se mi do ní nechce.

Další balík přišel z nakladatelství Grada. Na svou obranu musím dodat, že pro mě je jen jedna kniha – Prokletá a tajemná místa.  Ostatní jsou dětské knížky, které sice budu také číst já, ale budu je číst dětem. 🙂 Kočičí pohádky asi přijdou na řadu první a už se na ně těším. Za poslední dva týdny už jsem asi šestkrát přečetla Jak šlo vejce na vandr a Tři prasátka, tedy pohádky z knihy od Portálu – Dvě pohádky. 😀
Pak se pustíme do Florentýny. To je sice knížka pro starší děti a přiznávám, že jsem ji chtěla vlastně trochu pro sebe, ale třeba zaujme i Nelču. Uvidíme. 🙂
Poslední z pohádek – Psí hrdina je čtení pro prvňáčky a tato kniha není ani pro mě, ani pro mé děti, ale pro vás a vaše děti. 🙂
Je totiž v probíhající soutěži na facebookových stránkách blogu Bláznivá máma. 🙂

A to by snad bylo všechno. V nejbližší době raději ani neočekávám žádný další balík s recenzáky, protože jak vidíte, mám toho víc než dost. Dočítám Ellu a Kandinského, Prahu rdousí strach a jediná přečtená z těchto přírůstků je Ohnivý pták. Zbytek teprve čeká, až jej přečtu. Mám co dělat, že? Jak já bych si přála prázdniny – dát děti – OBĚ na chvíli někam na tábor. I prodloužený víkend by byl krásný. 😀
Vaše Sabi!