Recenze: Robert Bryndza – Do posledního dechu

Čtvrtý případ s Erikou Fosterovou nás zavádí opět do Londýna současné doby. V jednom z kontejnerů na odpadky je nalezeno brutálně zmasakrované lidské tělo. Patří mladé dívce a není vyloučeno, že případ má spojitost s další mrtvolou, která byla nalezena rovněž v kontejneru o pár měsíců dřív. Má Erika před sebou další složitý případ, kdy bude hledat šíleného vraha? A jak je to s jejím soukromým životem?

Nakladatelství: Cosmopolis (Grada)
Počet stran: 416
Rok: 2018
Recenze:
Robert Bryndza opět dokazuje, že má čtenářům co říci a co předat. A není to jen o skvěle napsaném thrilleru, který čtenáře chytne a nepustí až do poslední stránky. Je to také tím, že otevírá velmi aktuální problematiku veřejných profilů na sociálních sítích. Kniha Do posledního dechu mě lapila od prvních řádků a nedokázala jsem ji odložit. 
Erika Fosterová nejprve k případu nesmí. Pracuje na jiném oddělení a tomuto vyšetřování šéfuje její zarytý nepřítel, kterého nenávidí. A on ji. Jenže Erika se na současném místě nudí a užírá, a ze všeho nejvíc se touží vrátit zpět ke kriminálním případům. Tak moc, že přehodnotí své priority a rozhodne se zakopat válečnou sekeru.
Brzy zjišťuje, že za vraždou stojí člověk, který si na facebooku vytváří falešné profily a láká na schůzku osamělé ženy a dívky. Láká je tak přesvědčivě, že jdou na setkání, aniž by si jen připustily, že jim může hrozit nebezpečí. Jenže ono hrozí. Člověk od dětství týraný, šikanovaný a ponižovaný, si začíná své mindráky léčit po svém. Díky sociálním sítím si dokazuje, že má na to, mít krásné a úspěšné ženy a díky týrání a vraždám si dopřává opojný pocit moci.
Bryndza perfektně vytvořil postavu vraha, jako věčného outsidera, který si v životě užil své. Zároveň mu dokázal do cesty postavit natolik nepříjemnou a chytlavou postavu, že vám lezla krkem, stejně jako vrahovi. Málokdy se stává, že bych soucítila s vrahem a užívala si jeho činy a kroky. V knize Do posledního dechu tomu tak bylo. I přesto jsem v závěru samozřejmě fandila Erice a jejím lidem, aby vraha dopadli.
Autor dokázal velmi dobře propojit linku nového případu s Eričiným životem, tedy dějovou linkou, která se táhne od prvního dílu. Kniha Do posledního dechu se dá číst určitě i samostatně, aniž by čtenář znal předchozí díly, ale nedoporučuji to. Připravil by se tak o mnoho především emotivních zážitků, které s postavou Eriky prožíváme a která se pozoruhodně mění.
Díky svému příběhu otevírá Bryndza také zajímavé téma sociálních sítí a jejich případného nebezpečí. Je opravdu dobré se zamyslet, co všechno publikujeme a zveřejňujeme, aniž bychom si uvědomovali, kdo to může číst, vidět a použít proti nám. Jsme ohroženi my, nebo naše děti? Nesedí ve vedlejším bytě psychopat, který naše příspěvky pečlivě sleduje a jednoho dne je použije, aby nás zničil? Autor ukazuje nejen zdrcující sílu tohoto neviditelného nebezpečí, ale také naivní uživatele sociálních sítí, kteří neřeší následky a užívají si života a zábavy pomocí facebooku i jiných aplikací.
Kniha Do posledního dechu je stejně jako všechny předchozí díly velmi čtivá, napínavá a strhující a to i přes to, že opět víme, kdo je vrah, co dělá a proč. O to víc si užíváme hloubku příběhu a všechny události.
Doufám, že Robert Bryndza napíše ještě hodně dílů, ve kterých se budeme moci setkat s Erikou, postavou, která nám v první dílu mohla přijít protivná a asociální, ale v dalších dílech jsme ji mohli více pochopit, dokud nám nepřirostla k srdci.
Hodnocení: 98%
Za knihu Do posledního dechu děkuji nakladatelství Cosmopolis (Grada), na jejichž stránkách si můžete knihu zakoupit.
Pokud se chcete dozvědět více o předchozích knihách s Erikou Fosterovou a také byste chtěli více poznat samotného autora, navštivte jeho stránky www.robertbryndza.cz

Recenze – audiokniha: Erik Tabery – Opuštěná společnost

Knihy s politickým námětem nikdy nečtu. Ne proto, že bych na to neměla „hlavu“, ale prostě mě politika příliš nezajímá a nudí mě. Opuštěná společnost Erika Taberyho je kniha čistě o politice. Tak jak to, že jsem sáhla právě po ní? Konkrétně, po audioknize namluvené dvěma skvělými herci – Jiřím Dvořákem a Ivanem Trojanem?

Název: Opuštěná společnost. Česká cesta od Masaryka po Babiše
Autor: Erik Tabery
Forma: Audiokniha
Délka:10 hodin, 32 minut
Vydavatel: Audiotéka, Bookmedia
Interpret: Jiří Dvořák, Ivan Trojan
Recenze:
Publicista a novinář Erik Tabery dokázal, že skutečně ví, o čem píše. Opuštěná společnost je perfektně vystižená filozofická úvaha o tom, kam se naše společnost dostala od vzniku samostatného československého státu v roce 1918 až dodnes. Tabery předvádí skvělou znalost politických dějin i politiky současné. Zabývá se postupně mnoha otázkami, týkajících se státu, jejího vedení, vlády i hlavních představitelů. Poukazuje na to, co bylo rozdílné v éře první republiky, za komunismu a v současné demokratické éře. Tvrdě se naváží do představitelů tehdejších i dnešních politických uskupení i hlav státu. 
Měla jsem obavy, že se mi knížka nebude líbit a bude na mě příliš složitá. Proto jsem využila možnosti poslouchat ji jako audioknihu. Přiznávám, že mě nalákali především interpreti – Jiří Dvořák a Ivan Trojan, které mám moc ráda. A byla to skvělá volba. V jejich podání se úvahy poslouchaly velmi dobře, hlasy obou interpretů jsem si velmi užívala a dozvěděla jsem se opravdu mnoho informací, které bych jinak hodně těžko a dlouho hledala v mnoha publikacích a novinách. 
Zatímco Jiří Dvořák byl hlavním vypravěčem, Ivan Trojan četl různé citace a výroky slavných politiků, popř. úryvky z jejich proslovů, knižních vyjádření a pod. Bylo tak přesně jasné, co jsou citace – úryvky a co je hlavní vyprávění. To bylo vymyšleno výborně. 
Celkově se mi audiokniha hodně líbila. Neříkám, že jsem úplně nadšená, byly okamžiky, kdy jsem se i nudila. Prostě éra komunismu mezi mé „hobby“ patřit nikdy nebude, a tak když se autor věnoval této problematice, dost jsem se nudila. Na druhou stranu ve chvíli, kdy přikročil k porevoluční politice, doslova jsem pana Dvořáka hltala. Porevoluční politická scéna mě hodně bavila a nejvíce ta témata, která jsou nejaktuálnější a která si dobře pamatuji a sledovala jsem je prostřednictvím zpravodajství vlastně nedávno. Ať už je to uprchlická krize, problém menšin, současná politická scéna a především prezident a jeho volba. 
Oceňuji také portréty dvou výrazných osobností dnešní politické scény – Miloše Zemana a Andreje Babiše. Tabery nikomu nemaže med kolem úst a ukazuje věci takové, jaké jsou. Otevře tak oči mnohým, kteří o nich až dosud netušily spoustu věcí, tak jako já.
Myslím, že tato kniha – audiokniha by měla být povinnou četbou na středních a vysokých školách. Studenti by si tak mnohem více uvědomovali, kam vede nezájem o politiku dnešních mladých lidí a k volbám by pak jistě přistupovali mnohem zodpovědněji.
I když to bylo poměrně náročné a hutné sousto, jsem ráda, že jsem si audioknihu Opuštěná společnost poslechla. Volba obou interpretů byla podle mě naprosto klíčová a velmi dobře vyřešená. Oba páni herci, především však Jiří Dvořák, mě uchvátili. Namluvit dobře filozofické úvahy o politice vážně není nic jednoduchého a oni se toho zhostili bravurně.
Hodnocení: 80%
Za poskytnutí audioknihy Opuštěná společnost děkuji obchodu Audiotéka.cz

Recenze: Hana Kneblová – Život v českých zemích za Františka Josefa I.

Nakladatelství Brána nám vedle romantických příběhů a jiné beletrie přináší čas od času i populárně naučnou literaturu. Jednou z takových knížek je i novinka od Hany Kneblové, která již v nakladatelství Brána pár takových publikací vydala. Její nejnovější počin se jmenuje Život v českých zemích za Františka Josefa I. a přináší spoustu zajímavých postřehů a „drbů“ z tehdejší společnosti.

Nakladatelství: Brána
Počet stran: 160
Rok: 2017
Recenze:
Hana Kneblová je absolventkou Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci. Dříve pracovala jako překladatelka, nyní se věnuje převážně psaní vlastních knih. Většina z nich je zaměřená na dějiny českých zemí, ať už je to Život českých panovníků, nebo Život v českých zemích ve středověku.
Už tím, jaký časový a dějinný rozsah mají knihy Hany Kneblové mi bylo jasné, že musím k této publikaci, (i k těm předchozím), přistupovat s jistou rezervou. Jako vystudovaná historička mám tendence posuzovat takové knihy příliš kriticky. Musela jsem si však uvědomit, že toto není kniha pro historiky, ale pro laickou veřejnost, která má spíše pobavit, než ozřejmit nějaká fakta do podrobných detailů. A tak jsem se snažila knihu vstřebávat z pohledu laika.
Autorka se věnuje především každodennímu životu a umělecké prezentaci českého národa. Politiku bychom hledali v této knížce marně. Ostatně každodennost a umělecká společnost přináší mnohem více pikantních témat, než právě scéna politická. Autorka tak mohla propírat soukromé životy malířů, spisovatelů, sochařů i třeba samotného panovníka Františka Josefa I. Dozvíte se, jak se žilo v měšťanských domácnostech, kam lidé chodili nakupovat, proč byly komplikované sňatky, ale třeba také kde a jak se družili. Spolkům pak autorka věnuje větší počet kapitol, především Sokolu a Americkému klubu dam. 
Musím se přiznat, že i když jsem většinu popsaných informací znala, čtení mě celkem bavilo. Hodně zajímavé mi přišlo téma Národního divadla a jeho požáru. Znám samozřejmě knihu pana Ivanova, kterou i Kneblová zmiňuje, ale už jsem z ní hodně věcí zapomněla. Proto mi informace nyní problematiku oživily a znovu probudily mou chuť si Ivanovovu knihu přečíst.
Zajímavé bylo také číst o tom, jak se lidé „měli“, nebo spíše „neměli“ za první světové války, jak probíhala asanace Prahy, nebo o co šlo ve sporu o rukopisy. Jak píšu výše, všechna tato témata a informace dobře znám a tón této knihy je opravdu populární a senzacechtivý. Pokud máte rádi současné časopisy píšící o historii, ať už české, nebo světové, bude vás bavit i tato kniha. Připomenete si něco, co jste se učili ve školních lavicích, zjistíte, o čem se na školách rozhodně nemluví a budete zase o něco „chytřejší“. Věděli jste například, jak byla nejslavnější žena české literatury – Božena Němcová – záletná? 🙂
Pokud studujete historicky zaměřený obor, určitě tuto knihu nepište do přečtené literatury. Vaši zkoušející by jistě měli škodolibou radost a pěkně by si na vás u zkoušek smlsli. Pokud se ale chcete dozvědět různé drby a pikantnosti o českých historických osobnostech 19. století, neměla by vám v knihovně chybět.
Hodnocení: 75%

Za knihu děkuji nakladatelství Brána a holkám z blogu Knihy na cestách. 🙂 Zakoupit ji můžete ZDE.

Recenze: Dvě novinky z Metafory pro šikovné ruce

Vedle beletrie vydává nakladatelství Metafora také skvělé kuchařky a knihy „pro šikovné ruce“, tedy pro ty z nás, co rádi tvoříme. Díky tomu máme možnost naučit se spoustu nových výrobních postupů, činností, a zabavit tak sebe i naše děti ve volném čase, aniž bychom museli cestovat na nějaké kurzy. Nejnovějšími přírůstky z této kategorie literatury jsou dvě nádherné publikace Quilling – šperky z papíru a Mandaly malované na kamenech. I když jsem původně chtěla o knihách psát pouze na svém druhém blogu Bláznivá máma, nakonec jsem se rozhodla, že recenze předložím i vám, čtenářům „kavárny“. Proč? To se dozvíte níže. 🙂

Obě techniky – ať už quilling, nebo malování na kameny znám již z minulosti. Již jako malá holka jsem tvořila z papíru a malovala na kameny, které jsem si vozila ze všech možných cest. Samozřejmě to mělo zcela jinou úroveň a rozhodně jsem na kameny nemalovala mandaly. Quilling až dosud znám jako techniku pro vytváření přáníček a různých dekorací, proto mě hodně zaujala možnost tvořit takto i šperky. Obě novinky jsem proto musela mít a prostudovat. Quilling mám zatím vyzkoušený z běžného kancelářského papíru, a protože mě chytil hned od začátku, objednala jsem si materiál, abych mohla tvořit šperky více. Mandaly na kameny znám již z facebooku, kde občas kolují v různých rukodělných skupinách. Velmi je obdivuji a proto se těším, až se do nich pustím sama. Mou snahu však zatím bojkotuje počasí, neboť pod sněhem se pěkné oblé kameny hledají dost špatně, a také čekám, až mi dorazí objednaná tečkovací pera. Tečkovací technika mi totiž učarovala úplně nejvíce. Ale teď již pojďme k jednotlivým knihám…

Jak už jsem psala, až dosud jsem se s quillingem, tedy se stáčenými proužky papíru setkala jen s jako dekorační technikou na přáníčka a dekorační předměty. Nápad tvořit takto šperky, mě velmi zaujal. Sice jsem měla zpočátku jisté výhrady k trvanlivosti takových šperků, ale autorka mě těchto obav hravě zbavila. 
Hned v úvodu knihy představuje tuto techniku, materiál, který využívá, a také pomůcky. Stejně jako plno jiných technik si buď můžete podle této publikace pořídit pomůcky speciální, nebo zkoušet improvizovat, jako já. Ostatně, uvidíte sami, jak vás technika bude bavit. Pokud vás chytne, budete si postupně pořizovat potřebné pomůcky, jak se budete hlouběji a hlouběji dostávat do zákoutí problematiky quillingu. Znám to již z provozování jiných řemeslných technik, takže rozhodně vím, že nemá cenu pořizovat drahé pomůcky ihned. I když jsou samozřejmě techniky, u nichž to bez počáteční investice nejde…
Autorka nás tedy nejprve seznámí s postupy, materiálem a pomůckami a pak již přichází s jednotlivými nápady na šperky. 
Každý šperk má svou kapitolu. Na úvodní straně vidíte, jak bude budoucí výrobek vypadat, popř. jak by měl vypadat a nechybí pečlivý rozpis, co k jeho výrobě budete potřebovat. Na následujících stranách už jsou fotografie, jak postupně šperk vzniká. Fotky jsou doprovázeny podrobnými popisky, takže není problém se rychle zorientovat a tvořit.
Některé kousky jsou jednoduché, jiné složitější a některé už vyžadují velkou pečlivost, zručnost a soustředění. Je to – jako u mnohých jiných – technika, která se musí nejprve naučit. I přes to si ji zamilujete. A větší šikovné a hlavně trpělivé děti s vámi.
Nemusíte samozřejmě začínat hned s profi papírem na quilling. Vyzkoušejte si stáčení papírových proužků nejprve na obyčejných barevných papírech, naučte se techniky a pak teprve vyrábějte šperky. Já to tak dělám a myslím, že je to ideální postup. 🙂
Knihu Quilling – šperky z papíru můžete koupit ZDE.

Druhou knihou, kterou vám chci dnes představit jsou Mandaly malované na kamenech. Jak už jsem psala, na kameny jsem kreslila a malovala už jako malá holka. milovala jsem kameny a sbírala jsem si je na památku, kamkoli jsem jela. A doma jsem si pak na ně i kreslila. A mandaly? Ty mám ráda, pro jejich barevnost a fascinující, opakující se vzor. Kameny s malovanými a především tečkovanými mandalami jsem již viděla a moc se mi to líbilo. Proto jsem byl nadšená, když jsem zjistila, že Metafora o nich vydá knihu. Chtěla jsem si sama mandaly na kameny malovat. Ať už pro sebe, nebo jako dárek pro své blízké.
Samozřejmě až po otevření knížky jsem zjistila, že to není tak jednoduché, jak jsem si představovala. Už vybrání správných kamenů je náročné, zvlášť pokud bydlíte ve městě a do přírody a k vodě máte daleko. Také namalovat na kámen požadovanou mandalu, dá pěkně zabrat. Autorka však provází své tvořivé čtenáře krok po kroku a tak to jistě s trochou trpělivosti zvládnete.
Na úvod vysvětluje, co jsou to vlastně mandaly a jaký mají význam. Na nákresech ukazuje druhy mandal a také vysvětluje význam jednotlivých barev. Zabývá se také podrobně výběrem a tvary kamenů. Samozřejmé jsou také nástroje pro malování a kresbu, a potřeby – tedy barvy, které používá.  Pak už následuje výroba jednotlivých mandal. Zde nás čeká úvodní fotografie budoucího výrobku a následuje postup, jak ho docílíme. Vedle fotek jsou podrobné popisy a my tak máme možnost tvořit opravdu krok za krokem a namalovat mandaly jednoduché, i složitější. 
Pokud si myslíte, že je to jen o malbě, budete překvapeni. Autorka nás naučí, že je třeba si mandaly pečlivě nakreslit, rozkreslit a dokonce narýsovat přesné tvary. Pak následují barvy podkladu, motivu a konečně barvy, které tvoří jakési kontury mandaly. Jak jsem psala, nejvíce mi učarovala technika tečkování, která se provádí speciálními tečkovacími pery, které využívají hlavně nehtařky. Tady sice můžeme vyzkoušet techniku nejprve nějakou náhradou – já si například zapíchla špendlík s kulatou hlavičkou do konce dřevěné tužky, ale není to ono. Proto v současnosti čekám, až dorazí objednaná zdobítka.
První pokusy sem ani nebudu fotit, protože byly na kamenech s hroznými patvary a také to podle toho vypadá. Výsledek jsem vyházela. Vyzkoušela jsem si však, že se podle knížky tvoří dobře, autorka píše smysluplně a dokáže vést určitě i ty, kteří příliš nemalují a netvoří. Ostatně, můžete využít všechny její nápady a nemusíte se namáhat s vlastními motivy.
Knížku určitě doporučím jak pro dospělé, tak i pro zručnější větší děti.
Knížku Mandaly malované na kamenech zakoupíte ZDE.

Já děkuji nakladatelství Metafora za oba poskytnuté výtisky. Obě knihy jsou totiž nádherně zpracované, perfektně nafocené a jistě potěší mnohé tvořivé duše!
Pokud vás zajímají výsledky mého tvoření, sledujte můj druhý blog Bláznivá máma, kam přidám články o tom, jak jsem z obou knih tvořila.

Vaše Sabi!

Recenze – audiokniha: Ivana Chřibková – Když to tam není, tak to tam nehledej

Krátký, ale opravdu velmi zábavný a vtipný příběh Anny, dívky, která se z vesnice přestěhuje do Prahy, aby tam začala svůj nový život. Ve vsi zanechává svou platonickou lásku – kněze Nathaniela a také milující rodinu. Tatínka, který neumí moc psát dopisy, jak říká esemeskám, a maminku, která Anně neváhá nabalit plnou tašku jídla, aby v Praze nepohubla.

Autor: Ivana Chřibková
Forma: Audiokniha
Délka: 4 hodiny, 2 minuty
Vydavatel: Bookmédia, Audiotéka
Interpret: Vanda Hybnerová
Recenze:
Když to tam není, tak to tam nehledej je kraťoučká knížka, v našem případě audiokniha na čtyři hodiny, plná humorných a lehce ironických zážitků jedné mladé holky z vesnice, která se vydá do Prahy, aby tam začala žít nový a určitě lepší život. Chřibková popisuje Anninýma očima, jak se cítí vesničanka uprostřed velkoměsta, v nemoderním účesu a poválečném kabátu po babičce. Jak začíná, žijíc ve sklepním bytě, spící pouze ve spacáku, jak si hledá první zaměstnání a začíná se pomalu orientovat v Praze.
Osobně nemám příliš ráda, když se mám někam do neznáma vypravit úplně sama a navíc tam bydlet, nikoho neznat, hledat si zaměstnání, přátele… To je pro mě osobně noční můra. Ale Anna to kupodivu zvládne, s pár trapasy a přešlapy velmi dobře a humorně. Najde si první práci – v knihkupectví, najde si první přátele a také nové bydlení i se sympatickou spolubydlící. 
Spolu s ní prožíváme také první pokusy o seznámení s muži, smějeme se jejímu nákupu karimatky a podivné schůzce, prožíváme s ní ztrátu milované osoby i platonickou nenaplněnou lásku ke knězi Nathanielovi. Přejeme jí pracovní úspěchy a prožíváme cestování za rodinou i přáteli.
Musím se přiznat, že jsem od knížky neměla velká očekávání, spíše jsem na ni byla zvědavá. Dostala jsem však naprosto skvělý příběh ze života jedné obyčejné ženy, která začínala jako prodavačka v knihkupectví a postupně se snažila získat své vysněné zaměstnání. S hlavní hrdinkou jsem vše neskutečně prožívala. Obdivovala jsem ji za kuráž a odvahu, smála se jejím příhodám, i smutnila, když přišla o drahou osobu. 
Knížka byla rozdělena na kraťoučké kapitolky, které byly podány tak trochu deníkovou formou. Interpretkou byla Vanda Hybnerová, která se dokázala do Anny neuvěřitelně vcítit a vyprávěla příběh velmi autenticky. Její hlas mi k příběhu dobře seděl a ironické poznámky podávala velmi svěže a vtipně. Dlouho se mi nestalo, že bych se smála nahlas, ale u této audioknihy to ani jinak nešlo. Některé hlášky mi v hlavě zní ještě teď a asi na ně jen tak nezapomenu.
Audiokniha Když to tam není, tak to tam nehledej určitě není na jedno poslechnutí. Je to přesně ten tip audioliteratury, ke které se budete vracet, když se budete chtít odreagovat, uvolnit, zarelaxovat si a nezatěžovat hlavu ničím náročným. Zároveň je to audiokniha, u které se zasmějete a můžete ji poslouchat stejně dobře před spaním, jako v autě, nebo jako já – při práci.
Děkuji obchodu Audiotéka.cz, že mi umožnilo audioknihu poslouchat, protože jsem se opravdu dobře bavila.

Hodnocení: 95%

Audioknihu Když to tam není, tak to tam nehledej můžete zakoupit ZDE.

Recenze: Jaroslav Velinský – Hra na smrt

Když mě nakladatelství Mysterypress oslovilo, zda bych chtěla recenzovat jejich nový e-book Hra na smrt, trochu jsem váhala. Jednak je od pro mě neznámého českého autora Jaroslava Velinského a jednak to není vlastně žádná novinka. Knížka vyšla již v sedmdesátých letech. A tudíž je z doby, kterou nemám právě v oblibě – nejsem žádný retro fanda. Bude se mi tedy líbit? Nakonec jsem to „riskla“ a knížku si vyžádala. A výsledek? Bože! Chci další jeho knížky. Bylo to prostě skvělé!!!

Nakladatelství: Mysterypress
Počet stran: 270
Rok: 2018 (pouze jako e-book)
Recenze:
Hra na smrt je v pořadí druhá vydaná kniha ze série s Augustinem Velikým. Prvním je Spravedlivá pistole, který si rovněž musím nutně pořídit! 🙂 Augustin Veliký je vysloužilý detektiv v důchodu, který žije s mladým svérázným malířem Josífkem Smetanou. Přátelí se s nimi dvě mladé ženy, sochařka Gréta Hornová a také její kamarádka, alpinistka Kristina Danišová.
Jednoho dne jde po městě stavbyvedoucí, když mu na velkém prostranství spadne na rameno shnilý kus masa. Myslí si, že ho po něm někdo hodil. Ale kdo? A odkud, když v okolí není žádný dům či převýšení, odkud by lotr házel? Zavolá si tedy četníka, který donese shnilé maso úslužně až na stanici. A tak se dostane podivný kus masa až v bývalému detektivovi Augustinovi Velikému, který se rád připlétá i do současných případů. Poté, co se zjistí, že maso je lidské, začne zajímavé hledání. Kde může být ukrytá mrtvola, že se k ní dostanou ptáci, ale nikdo ji dosud nenašel?
Veliký se se svými přáteli pouští do pátrání zajímavého zamotaného případu a čtenář se opravdu dobře baví. Až dosud jsem nečetla nic, co by mě dokázalo natolik pohltit a bavit, jako knihy Agathy Christie. Navíc aby to mělo stejně dobrou zápletku, chytré dialogy a napínavý děj. Až nyní!
I když se příběh odehrává někdy v 60.letech minulého století, neměla jsem z něj vůbec pocit, že by z toho „čišel“ socialismus. Knížka byla opravdu velmi čtivá, plná svižných, trefných a místy vtipných dialogů, postavy rozhodně nebyly žádné režimem ušlápnuté puťky… Naopak! Tenhle detektivní příběh je prostě nadčasový a mohl by se klidně odehrát v současnosti.
Musím přiznat, že jsem opravdu nečekala, jak moc mě chytne a budu z něj nadšená. Dlouho se mi nestalo, abych četla do půlnoci a nebyla schopna knížku odložit, dokud ji nepřečtu celou. Měla jsem samozřejmě tip na pachatele, ale byla jsem totálně vedle. Neuhodla jsem. Autor totiž celou situaci dokázal perfektně utajit a tak i postavy, které si myslely, že pachatele znají, ho vlastně neznaly. 
Postava Velikého a jeho tří přátel mi neskutečně přirostla k srdci. S touhle partou bych se chtěla seznámit a jít s nimi na vermut, neboť ten rádi pili. A hraje také zajímavou úlohu v celé knize. 🙂
Rozhodně si přečtu i další díly, které vydavatelství chystá a musím si dokoupit první díl, protože tohle mi nesmí chybět!
Knihu Hra na smrt rozhodně doporučuji milovníkům kvalitních detektivek, protože tohle vážně stojí za přečtení!
Hodnocení: 90%

Knížku Hra na smrt můžete zakoupit ZDE.