Recenze: Andrea Laurenová – Ruční tisk


Někoho možná recenze na tuto publikaci na mém blogu překvapí, ale kdo mě dobře zná a sleduje i můj druhý – lifestylový blog Bláznivá máma – ten se zase tak moc divit nebude. Kromě čtení se věnuji i tvoření a volba technik u mě záleží hodně na náladě a na tom, co potřebuji, nebo toužím vytvořit. A jelikož v minulosti jednou z mých oblíbených činností byl linorit, bylo jasné, že nová publikace nakladatelství MetaforaRuční tisk, mi nemůže v knihovně chybět.


Nakladatelství: Metafora

Počet stran: 144
Rok: 2017
      
Recenze:
Jak jsem už napsala výše, v dřívějších letech jsem se hodně věnovala různým tvořivých technikám. V dětství mezi ty nejoblíbenější patřil linorit a kresba suchou jehlou. V posledních letech jsem se zase více věnovala malování na oblečení a používala i různé obtiskávání barev na trička. Když vyšla kniha Ruční tisk, rozhodla jsem si ji pořídit. Jednak abych si určité techniky tisku oživila a jednak proto, abych se naučila i nové způsoby a varianty.
Ruční tisk je publikace, která se věnuje tisku linoleovou formou – tedy můj oblíbený linorit, gumovou formou, tisku z pěnových archů a také pomocí razítkových sad, což je technika, která by mohla dobře fungovat právě při využití na látku, přestože kniha se přímo tisku na tkaniny nevěnuje.
V první části knihy nás autorka seznamuje poměrně čtivou formou s materiály a nástroji potřebnými pro tisk. Tady je potřeba si uvědomit, že tiskové techniky nebudou pro každého a je třeba počítat s nějakou investicí do začátku, protože různá rydla, řezáky, válečky a materiál pro tisk něco stojí. Výsledek však stojí za to. 
V další, nejobsáhlejší části nám autorka představí jednotlivé typy tisku a také postupné návody, jak docílit požadovaných obrázků. Méně zkušení jistě ocení, že je zde postup očíslovaný a k podrobnému srozumitelnému popisu vždy patří i fotografická dokumentace postupu. 
Návody jsou psány celkem jednoduše a ač jsem to ještě v praxi neměla čas ozkoušet, bude se podle nich dělat jistě dobře. Přesto je třeba přistupovat k této publikaci s jistým respektem. Pokud si ji pořídí úplný začátečník, doporučila bych nejprve celou publikaci pečlivě pročíst a vybrat, která technika bude dotyčnému nejlépe vyhovovat a se kterou začne. Já začátečník nejsem a proto mi postupy přijdou jednoduché a logické a k provedení celkem snadné. Přesto je třeba si uvědomit, že tisk – především vícebarevný – není úplně jednoduchá záležitost a i přes dobře napsaný návod, který kniha rozhodně poskytuje, je třeba nad tvorbou hodně přemýšlet. Především je potřeba uvědomit si zrcadlové přetočení obrázků, co bude tmavé a co světlé, atd. Ale to už bych moc zacházela do detailů, což není cílem této recenze.
Ruční tisk určitě není publikace, kterou si pořídí do své knihovničky každá „tvořilka“. Bude pro určitou sortu lidí, kteří se věnují tisku a podobným technikám a určitě dobře poslouží i v různých rukodělných kroužcích a uměleckých školách při výuce. K rozšíření znalostí a technik dobře poslouží i poslední část, která představuje světové umělce, kteří tvoří právě pomocí tisků.
Hodnocení: 100%

Knihu Ruční tisk zakoupíte na stránkách nakladatelství Metafora.

Recenze: Philippa Gregory – Zkrocená královna


Máte rádi historické romány, které se zakládají na pravdě, ale nechybí v nich také špetka autorovy fantazie, popř. i nějaké té romantiky? Máte rádi tudorovské období v Anglii? A zajímá vás, jaký byl život na dvoře Jindřicha VIII. a především po jeho boku? Pokud jste alespoň jednou odpověděli ano, pak vás jistě potěší nová kniha oblíbené autorky Philippy Gregory – Zkrocená královna.


Nakladatelství: Alpress
Počet stran: 424
Rok: 2017

Recenze:
Oblíbená autorka, jejíž knihy nám přináší nakladatelství ALPRESS, se věnuje ve své tvorbě především biografickým příběhům slavných královen. Anglické a skotské královny, popř. šlechtičny mezi nimi hrají prim a tak není divu, že i nová kniha s názvem Zkrocená královna je zasvěcena jedné z nich.
Hlavní hrdinkou je poslední manželka anglického krále Jindřicha VIII., Kateřina Paarová. Když se dostala do centra pozornosti velkého Jindřicha, byla to již třicetiletá zkušená žena, dokonce dvakrát ovdovělá. Právě čerstvě ovdověla podruhé, když ji král vyzval, aby se dostavila k jeho dvoru. Z královy pozornosti nebyla nijak nadšená a žádost o ruku ji přímo zdrtila.
Kateřina se těšila, že jako vdova bude konečně moc rozhodovat o svém životě sama. Byla zamilovaná do krásného mužného Thomase Seymoura a zdálo se, že jejich štěstí už nebude nic stát v cestě. Králova žádost její naděje zničí velmi rychle. Neexistuje, aby ji odmítla. Králi se nic neodmítá. Stát se anglickou královnou přece touží každá žena a dívka v Anglii. Alespoň o tom je Jindřich přesvědčený.
Autorka naprosto skvěle dokázala zachytit atmosféru Jindřichova dvora. Velmi čtivou formou nás provází soudobou politickou a vojenskou situací, stejně jako komplikovanou náboženskou reformou, o kterou se Jindřich snaží. Vzhledem k tomu, že sám dnes chce jedno a druhý den už to neplatí, není to pro jeho poddané nic jednoduchého. Kolem něj se rojí představitelé všech náboženských směrů a tak se král jednou přiklání k protestantům, aby vzápětí začal pochybovat, zda neměl zůstat v náruči římskokatolické církve.
Gregory nám představuje odvážnou, životem protřelou Kateřinu, která přesně ví, co se od ní očekává a svůj osud přijímá se stoickým klidem. V nové situaci hledá pozitiva a jedním z nich je i možnost dalšího vzdělávání, překládání církevních spisů z latiny a možnost podílet se na reformování církve. Tím se však dostává do choulostivé situace. Jeden den je královou milovanou manželkou a druhý den se stává pronásledovanou kacířskou královnou, které hrozí, že skončí s hlavou na špalku, stejně jako některé její předchůdkyně.
Král Jindřich je vylíčený naprosto dokonale. Jako starý arogantní muž, který je přesvědčený o své jedinečnosti a nenahraditelnosti. Ví, že mu Anglie leží u nohou a všichni se ho bojí. Zdá se však, že si neuvědomuje, proč tomu tak je. Je přesvědčen, že muži se ho bojí, protože je hrozivý a neohrožený a ženy po něj do jediné touží, protože je šarmantní a vzbuzuje v nich touhu. Ve skutečnosti strach vzbuzuje to, že veškerou moc drží ve svých starých rukách a navíc poddané ohrožují jeho výkyvy nálad a lehká pomatenost. Jak by mohly ženy toužit po starém, nemocném muži, kterému páchne z úst, má neustálé střevní potíže a navíc mu zaživa hnije zraněná noha a šíří kolem něj mrtvolný puch? Opět je to jen strach z jeho moci, popř. touha získat díky králi moc pro sebe sama.
Myslím, že autorka vystihla hlavní postavy naprosto dokonale, přestože jejich charakteristiku místy až přehání. V některých scénách mi král přišel až jako příliš velký blázen na to, aby to mohlo být skutečné. I když, kdo ví… Autorka také příběh oživovala milostnými scénami, které čtenáře, především čtenářky na chvíli odvádějí od hlavního děje. Ne však vždy. Vzhledem k tomu, že většina z nich se odehrává mezi králem a Kateřinou, tajila jsem dech zároveň s ní a zatínala zuby, když se musela podřizovat králově vůli. Proto, aby zachránila svůj život, proto, aby získala výhody pro své blízké a proto, aby chránila životy svých přátel.
Zkrocená královna je opravdu velmi dobře vykreslený známý příběh. A přestože jsem o Kateřině Paarové četla již několikátý román, opravdu se mi moc líbil a výborně se mi četl.
Hodnocení: 93%
Knihu Zkrocená královna můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Alpress.

Recenze: Yrsa Sigurdadóttir – DNA


Máte rádi islandskou autorku Yrsu? Pak vás jistě potěšilo, že nakladatelství METAFORA vydalo její novou knížku DNA, což je první díl plánované trilogie s novými vyšetřovateli – kriminalistou Huldarem a psycholožkou Freyjou. Já jsem od autorky četla zatím jen mrazivý duchařský thriller Pamatuji si vás všechny a tak jsem byla zvědavá, jak mi sedne její styl v „normálním“ příběhu. 

Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 408
Rok: 2017

Recenze:
DNA je velmi drsný thriller, kde se bojíme s hlavními hrdiny už od samého počátku. Mladá žena Elísa, maminka tří dětí je brutálně zavražděna v noci, ve svém domě. Její sedmiletá dcerka při tom ležela schovaná pod postelí a vše vyslechla. Věděla tedy až příliš a bylo třeba ji před vrahem schovat. Zároveň však bylo nutné, aby vypovídala, což u malých dětí není právě jednoduché. 
Huldar je kriminalista, který dostává svůj první velký případ a je potřeba, aby se osvědčil. Už díky tomu si nese na bedrech velký úkol a tak nejí, nespí, přemáhá obyčejné lidské potřeby, aby vše co nejdříve vyřešil. Příliš mu nepomáhá, že žena, se kterou se nedávno vyspal a lhal jí o své totožnosti se s ním znovu setkala – v práci. Byla totiž psycholožkou, která dostala na starost dcerku oběti.  
Musím se přiznat, že knížka tak slavné a propagované autorky mě osobně příliš nenadchla. Zpočátku to byl bleskový rozjezd, který mě navnadil, ale vzápětí se příběh začal příliš táhnout, zamotávat, spoustu informací, kterými autorka čtenáře zahlcuje, spolu zdá se vůbec nesouvisí – vše se totiž vysvětlí až na samý závěr. 
Některé pasáže, hlavně ty s radioamatérem Karlem mě nebavily vůbec, snad jen kapitoly s malou holčičkou a Freyjou byly napínavé – protože tam byl příslib, že se dozvíme něco nového o vrahovi. Možná jsem čekala, že se budu více bát, což se bohužel nestalo. Tahle kniha měla ohromný potenciál, ale nakonec ho autorka promrhala na sáhodlouhé zbytečné popisy, které mě nebavily. Proč tam nebylo více vyšetřování? Proč si více nehrála s výpověďmi malé holčičky? 
Upřímně jsem očekávala, že vrah po dcerce oběti půjde více, aby se jí zbavil. Pravda, otázka by byla, jak se o ní dozvěděl… No, nějak to autorka vymyslet mohla, ne? A když jsem zjistila, kdo vrahem opravdu je, napadalo mě plno otázek, které zůstaly nezodpovězené a plno informací, které mi prostě přišly divné. Vážně by se takto choval vrah?
I když mě nakonec DNA donutila lámat si hlavu a přemýšlet, kdo je vrahem (mimochodem, trefila jsem se těsně vedle) :), knížka mě celkově zklamala. Za mě málo napětí, zbytečně jen brutální popisy vražd, které mě nijak nenadchly… ale vyšetřování, strach o naše hrdiny, to mi tam (kromě prvních dvou kapitol) prostě chybělo. Knížku jsem dokonce odložila a přečetla mezitím dvě další. Za mě na Yrsu velmi slabé a nudné čtení.
Hodnocení: 68%
Knížku DNA si můžete zakoupit na stránkách nakladatelství METAFORA.

Recenze: Tim Weaver – Zlomené srdce


Před deseti měsíci zmizela známá modelka a herečka z béčkových hororů Lynda Korinová, manželka slavného režiséra Roberta Hosterlitze. Kam se poděla? Co zjistila? A je vůbec ještě naživu? Detektiva pohřešovaných osob Davida Rakera kontaktuje Lyndina sestra a pověří ho, aby Lyndu našel. Moc vodítek mu nedala. Prakticky jen den a místo, kde byla viděna naposledy.


Nakladatelství: Mysterypress
Počet stran: 480
Rok: 2017

Recenze:
S autorem Timem Weaverem jsem se v knize Zlomené srdce setkala poprvé. Jeho styl mě velmi oslovil a kniha se četla doslova sama a jedním dechem. A to od samého začátku. Nebyla v ní žádná hluchá místa, téma bylo nesmírně zajímavé a pátrání napínavé. Co chtít od dobré knihy víc?
Hlavním hrdinou je David Raker, soukromý detektiv, který se specializuje na hledání pohřešovaných osob. Když je požádám Wendy, aby našel její sestru Lyndu Korinovou, která zmizela před deseti měsíci za záhadných okolností, považuje to za běžný případ, jakých jsou desítky. Brzy však pochopí, že tady jde o mnohem více.
Lynda bývala modelkou a nepříliš úspěšnou herečkou. Hlavně však byla manželkou režiséra, jehož oskarová kariéra kvůli politickému skandálu klesla k bodu mrazu. Přestože se v Robertu Hosterlitzovi ukrýval génius za kamerou, od určité doby jeho filmy nestály za nic. Co se tehdy stalo? A jak to ovlivnilo život jeho i jeho manželky? A souvisí to vůbec s Lyndiným zmizením?
I když David nejprve považuje tyto informace za drby, které nikam nepovedou, velmi brzy si uvědomí, že to je zřejmě směr, kterým by se při hledání pohřešované měl vydat. Lynda pravděpodobně zjistila něco, co by nemělo vyjít na světlo? Musela před někým uprchnout? Schovává se někde? Nebo ji snad někdo unesl? A je vůbec ještě živá? To jsou otázky, které si musel tento sympatický vyšetřovatel ve zralém věku pokládat. A to ještě netušil, kam až ho pátrání dovede.
Musím se přiznat, že jsem až dosud nečetla podobně laděnou knihu. Kombinace thrilleru s prvky zabíhajícími do nedávné historie dvacátého století, která navíc přináší plno zajímavých informací o filmovém prostředí, pro mě byla nová a neokoukaná. Velmi mě bavilo pátrání plné akce a čerstvých informací, stejně jako vhledy do minulosti slavného režiséra a všeho, co se kolem něj točilo. Příběh navíc zcela nečekaně odhaluje i jedno dobře ukryté rodinné tajemství, což je téma, které má u mě jako u čtenáře vždy dveře otevřené. 
Jak už jsem napsala výše, tento příběh byl nejen zajímavý a napínavý, ale bavil mě svou akčností. Od samého začátku mě vtáhl do děje, ani chvilku mě nenechal vydechnout a sázel jednu akci a zajímavou informaci za druhou. Tím, že postupně odkrýval další a další vrstvy, mě stále více pohlcoval. Autor mě udivuje tím, že dokázal vymyslet tak složitý a zamotaný příběh a při tom ho velmi čtivou formou před čtenáři rozplést. 
Až do poslední chvíle jsem netušila, kdo je kdo, kam zmizela Lynda a co vlastně všechno zjistila. Sice mi chvilkami přišlo, že autor až zbytečně omílá stále dokola informace o tzv. ztracených Robertových filmech, ale na konci jsem pochopila, že to jinak nešlo. A vzhledem k tomu, že po celou dobu si autor dokázal udržet mou pozornost a stále více mě napínat, musím knihu hodnotit velmi pozitivně.
Kniha jistě zaujme a potěší čtenáře thrillerů i krimi románů, stejně jako fanoušky hororů a noirových filmů. Má totiž přesně takovou atmosféru, jako zmíněný druh filmů. Nechybí tam pátrání, přestřelky, zajetí a prchání, boj o život i téměř dojemné rozuzlení.
Hodnocení: 89%
Knihu Zlomené srdce zakoupíte na stránkách nakladatelství Mysterypress.


Recenze: Georgina Fuggleová – LUŠTĚNINY


Máte rádi luštěniny? Rádi si připravujete chutné a zdravé pokrmy? Baví vás kombinovat, experimentovat a objevovat nové recepty, nebo jste na tom jako já, že umíte uvařit standardním způsobem čočku, hrách a fazole a rádi byste uměli víc? Pak je pro vás jako dělaná nová kuchařka z nakladatelství METAFORALuštěniny


Název: Luštěniny

Autor: Georgina Fuggleová
Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 176
Rok: 2017

Recenze:
Musím se přiznat, že ač mám luštěniny ráda, nedělám je moc často. Proč? Protože mé kuchařské umění čarovat v hrnci s těstovinami se bohužel zužuje na tři klasické pokrmy – čočku (sypanou, nebo omáčku, kterou mám nejraději), hrachovou kaši a polévku a fazole přidané do guláše. Trochu málo, že? No a představte si, že bych těchto pár pokrmů vařila pořád dokola…
Ale co když existuje něco, co mi pomůže rozšířit si povědomí o množství a druzích luštěnin a ještě mě to naučí z nich něco dobrého uvařit? Právě to dokáže knížka Luštěniny z nakladatelství Metafora
Publikace je rozdělena do několika částí, podle barev luštěnin. Dozvíme se, které luštěniny se dělí na bílé, černé, zelené, žluté, červené a hnědé a co se s nimi dá dělat. Jak se připravují a co všechno z nich můžeme uvařit. Věděli jste, že z luštěnin můžete udělat i dezerty? Já jsem to tedy ani netušila a bylo to pro mě velké a velmi příjemné překvapení.
Hned v úvodu se dozvíme plno zajímavých informací o luštěninách a na následující dvoustraně se je naučíme všechny díky dokonalé fotografii poznat. Na dalších stránkách pak nechybí popis ke každému druhu, co vše se s danou luštěninou dá dělat, čím se liší od ostatních, co obsahuje…
Jídla a recepty jsou popsány standardně – tedy text je rozdělen na část s ingrediencemi potřebnými k vaření a následný postup. Některé recepty jsou komplikovanější a delší na přípravu, některé o něco snazší. Asi bych nedoporučila tuto kuchařku úplným začátečníkům. Ale středně pokročilým a zkušenějším kuchařům a kuchařkám jistě učaruje variabilita jídel a možností, které díky luštěninám máme.
Co se týká samotných ingrediencí, v dnešní době už není problém sehnat ve větších městech většinu potřebných surovin k vaření z této kuchařky. Na malém městě či vesnici však bude třeba vaření plánovat a sehnat si některé méně známé a používané suroviny předem. Pokud tedy nechcete vařit, tak jako já – zjistím si, co je to za surovinu a čím by šla nahradit, popřípadě ji zkusím vynechat. Tedy pokud to není to hlavní, co je k uvaření daného pokrmu třeba. To sice není správný postup, ale ve finále to funguje a zatím se mi nestalo, že by se některý můj pokrm nedal sníst. 🙂
U kuchařky Luštěniny musím také vypíchnout krásné fotografie. Může se sice zdát, že jsou dnes u kuchařských publikací krásné a kvalitní fotografie jídel standard, ale není to pravda. Plno publikací nestojí po grafické stránce za nic. U Luštěnin tak tomu není. Každé jídlo je zdokumentováno po uvaření a naaranžování a vám se na něj sbíhají sliny. 🙂
Pokud tedy máte rádi luštěniny a chcete si vyzkoušet nové, svěží a zdravé pokrmy, rozhodně by vám tato publikace neměla doma chybět!
Hodnocení: 98%

Knihu Luštěniny zakoupíte na stránkách nakladatelství Metafora.

Recenze: Melanie Benjamin – Labutě z Páté Avenue


Svět bohatství, luxusu, třpytu a slávy. Svět lži a přetvářky. Svět krásných a dokonalých dam a elegantních mužů s doutníky. Mužů pohádkově bohatých a žen, které jsou jejich dokonalou ozdobou. Takový je svět, ve kterém žil autor slavné Snídaně u Tiffanyho – Truman Capote a jeho „labutě“. Krásné ženy slavných mužů, kterými se obklopoval. 


Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 286
Rok: 2017

Recenze:
Ve speciální řadě nakladatelství Metafora, která se věnuje beletrizovaným životopisům slavných vyšla nedávno novinka, která předčila mé očekávání. Kniha s lakonickým názvem Labutě z Páté Avenue přináší román o kontroverzním přátelství slavného spisovatele Trumana Capoteho a jeho múz, především celebrity Babe Paleyové.
Trumana Capoteho asi příliš představovat nemusím. Jeho nejslavnější dílo – Snídani u Tiffanyho snad zná každý, kdo kdy prošel základní školou. S Babe Paleyovou už je to však něco jiného. Přiznávám, že tuto zajímavou ženu jsem až do přečtení knihy vůbec neznala. Byla to sice manželka bohatého a význačného muže – Billa Paleyho, ale především to byla módní ikona čtyřicátých let. Pracovala v časopise Vogue a byla nesmírně krásná a pečlivě na sebe dbala. Ovšem ono to nebylo jen tak…
Autorka nás zavádí do světa plného bohatství a luxusu v říjnu 1975. Capoteho „labutě“, tedy ženy, se kterými se přátelil a které se staly inspirací k jeho dílům, se tam sešly, aby prodiskutovaly skandál, který jejich „Pravé srdce“, jak mu říkaly, způsobil. Ten skandál vznikl na základě části publikovaného chystaného románu, v němž odhalil spoustu pikantních a intimních problémů, se kterými se mu jeho „labutě“ svěřovaly. I když dotyčné nejmenoval, ony se poznaly a jedna z nich dokonce svou hanbu neunesla a reagovala velmi tragicky. 
Na následujících stránkách pak sledujeme vyprávění, jak se vůbec Capote a jeho „labutě“ poznaly a především máme možnost nahlédnout pod pokličku toho nejpevnějšího z nich – přátelství a zvláštnímu, lehce intimnímu vztahu Trumana a Babe Paleyové. 
Autorka dokázala perfektní znalost prostředí New Yorku čtyřicátých až osmdesátých let dvacátého století. Vypráví příběh s velkým citem a postavy vykresluje tak, jakoby ze stránek dýchaly. Truman Capote mi byl neskutečně protivný a nepříjemný, svými výroky mi lezl na nervy a viděla jsem v něm opravdu takového toho typicky amerického buzíčka s ujetými nápady, chovajícího se jako ztřeštěné děcko. Oproti tomu Babe jsem hltala očima a představovala si ji díky popisům jako dokonalou, ale celkem chladnokrevnou krásku, která se prostě v životě rozhodovala úplně jinak, než bych to dělala já, ale je třeba tady vzít v úvahu její východu, která hodně ovlivňovala její chování.
Babe si v životě užila své a tělesné znetvoření překrývala dokonalým make-upem, který nikdy neodkládala. Dokonce ani před svým manželem, který ji bez něj nikdy neviděl. Jedinou výjimkou byl lehkomyslný Truman. Jenže dokázal její tajemství udržet? Nebo jej také vypsal do svého díla a zveřejnil je tím nejhorším možným způsobem, jako ta ostatní?
Ke knížce Labutě z Páté Avenue jsem přistupovala velmi obezřetně. Nebyla jsem si úplně jistá, zda je toto období a prostředí pro mě a zda mě příběh bude bavit. Také jsem se trochu bála čtivosti knihy. Byla jsem však velmi překvapená! 
Kniha byla velmi čtivá a poutavá, přestože příběh místy stagnoval a nedělo se v něm nic výjimečného. Autorka však ve čtenáři vyvolávala sílící zvědavost tím, že na začátek i během knihy vkládala kapitoly ke zmíněnému roku 1975. Tím si čtenář říkal – co se to tedy vlastně stalo, že to způsobilo takový skandál. A i když je to o Trumanovi poměrně známá aféra, čtenář si nedokáže představit důsledky, dokud si je nepřečte se vším všudy.
Velmi se mi líbilo, jak autorka popisovala vztah mezi Babe a Trumanem. Bylo v tom cosi něžného, intimního a zároveň kontroverzního.
Knížka mě doslova nadchla a ještě zvýšila můj zájem o celou tuto biografickou řadu nakladatelství Metafora. Už se těším, až se ponořím do dalších knih a dozvím se spoustu nového o slavných umělcích. Stejně jako všechny knihy z této řady i Labutě z Páté Avenue totiž mají přidanou hodnotu v tom, že vás nenásilným způsobem poučí. Dozvíte se plno informací o životech slavných osobností a ještě si u knihy báječně odpočinete.
Hodnocení: 87%
Knihu Labutě z Páté Avenue zakoupíte na stránkách nakladatelství Metafora