Knižní přírůstky 1/9

Krásný knihomolský večer přeji! 🙂
Nějak toho v poslední době moc nestíhám. Teda kromě čtení. Čtu jako o závod, protože s Jiříkem se nic jiného dělat nedá. Když si hrajeme, posloucháme audioknihy, jinak ho nosím v šátku či nosítku, uspávám, vozím v kočárku, a i když spí, vyžaduje ježdění, nebo nošení. Takže doma sice nic neudělám, ale držet u toho knihu, nebo čtečku zvládám.

Tolik tedy k vysvětlení, proč má aktivita tady na blogu – a vlastně i na tom druhém – nějak ustala. Jsem stále tady a stále pro vás, jen je obtížnější dostat se k počítači a psát, popř. zpracovat fotky do článku.
Dnes vám ukážu dva balíčky, při čemž ten druhý jsem vlastně nafotila už bez obalu. S tím, jak nestíhám psát, se totiž nezdržuji ani focením tzv. unboxingů, protože pak mám počítač zahlcený fotkami a nestíhám článkovat. Jenže když jsem viděla obsah toho druhého balíčku, který mi přišel od Ivanky, musela jsem prostě pro ten foťák běžet. 🙂

V prvním balíku z Euromediagroup se ukrývaly dva poklady do takové té menší sbírky – novinka od Gillian FlynovéSkvrna. (Anotace ZDE.) Kraťoučká, ale hodně zajímavá hororová povídka, kterou jsem zhltla za jedno venčící odpoledne u kočárku. A pak třetí díl Porodní báby z Benátek – Benátský proces od Roberty Richové. (Anotace ZDE.) Tu jsem dočetla dnes dopoledne jedním dechem a dokonce jsem kvůli tomu zrušila i plánovaný oběd. Naštěstí přijel manžel z práce dřív a dovezl nám ten svůj pracovní. 😀

A teď již ten krásný nadupaný balíček od Ivanky z blogu Bišonek v mém životě. Protože ví, že sbírám výtisky Kytice Karla Jaromíra Erbena, psala mi, že má jeden, který asi ještě nemám – opravdu jsem ho neměla – a že by mi ho poslala. Nadšeně jsem souhlasila a Ivanka mi ke Kytici přidala ještě další knížku – Únava materiálu (anotace ZDE) a hromadu nádherných záložek. Těch já nemám nikdy dost, protože mi je Nela neustále bere a někam si je schovává a tak si beru stále nové a nové. Jsem zvědavá, kde jednou tu její skrýš najdu. 🙂
A aby toho nebylo málo, protože Ivanka ví, jak ráda pálím svíčky a vosky, přidala mi ještě čtyři úžasné vosky od Yankee candle. Hned jsem si musela jeden zapálit a voní mi tady i teď, když píšu tento článek.

Ivance ještě jednou moc moc děkuji za nádherný balíček! 
Napište mi, zda jste knížky četli, jak se vám líbili a také, jestli sbíráte záložky a pálíte s přicházejícím podzimem svíčky a vosky. 🙂
Vaše Sabi!

Recenze- audiokniha: Zdeněk Svěrák – Po strništi bos


Eda Souček, kterého známe z Obecné školy, se k nám vrací. Je mu sedm let a musí odejít s rodiči z Prahy na venkov, kde má tatínek chalupu, rodiče a další příbuzné. Všude kolem je válka a i na venkov tu a tam prosákne nějaká informace, nějaká událost či strach z toho, co se zrovna děje. Hlavně je to však nádherný příběh malého kluka, který svým dětským pohledem vše vypráví…

Název: Po strništi bos

Forma: Audiokniha
Délka: 3 hodiny 40 minut
Vydavatel: Supraphon
Interpret: Zdeněk Svěrák

Recenze:
Příběh malého Edy je psán v kraťoučkých jednoduchých kapitolách, ale obsahuje neuvěřitelně silný příběh. Sledujeme, jak přichází s rodiči z Prahy na venkov, kde dosud nikdy nebyl. Seznamuje se s životem na vesnici (přesněji v městysu, jak vysvětluje), jak poznává hospodářství babičky a dědy, strýce a tety a seznamuje se s pohnutou rodinou historií. Velmi zábavné jsou příhody, kdy se seznamuje s dětmi na vsi, poznává jejich doupě, hry i nepřátele. Pro všechny je ten divný Pražák, který se musí nejprve ukázat. 
I když se zpočátku zdá, že Po strništi bos bude hlavně vtipná knížka plná humorných scének, které navíc umocňuje hlas pana Svěráka se svým typickým tónem, není tomu tak. Jedná se o opravdu silný příběh z doby Protektorátu, který obsahuje plno informací o tom, jak se tehdy žilo na vsi, jak probíhalo odposlouchávání rádia z Londýna, jak ves osvobodili Rusové a mnoho dalších a dalších zajímavostí. Navíc temná minulost Edovy rodiny a hlavně neštěstí jeho strýce zvaného Vlk tomu dodává i temnou stránku a dojímá až k slzám.
Už jsem to psala u své poslední recenze, ale pokud je knížka namluvená samotným autorem, má to nejen své kouzlo, ale především je to taková ta přidaná hodnota. Autor, který píše určitý text, totiž ví, jak by to vyprávěl a jak to cítí jen on sám. A když to pak sám namluví, je to prostě dokonalost sama. A stejně jako audiokniha Kafe a cigárko, která mě dostala právě interpretací Marie Doležalové, i tady jsem se doslova rozplývala nad vyprávěním Zdeňka Svěráka. Mám ho ráda jako herce a vypravěče, protože tak jako on, prostě nikdo jiný nemluví. A audiokniha tím dostává více originality a zábavnosti. 
Audiokniha Po strništi bos mě dostala nejen krásným silným příběhem, ale také interpretací. Jediné, co mi vadilo, byly kraťoučké kapitolky, které bylo nutné stále a stále zapínat. (Ale možná na to mám jen špatnou aplikaci a je něco, v čem bych nemusela každou kapitolu zapínat zvlášť…) Mám raději, když jsou kapitoly delší. V každém případě mám další audioknihu, kterou budu poslouchat vícekrát, když mi nebude dobře a budu si potřebovat odpočinout, odreagovat se a pobavit, nebo si poplakat.
Hodnocení: 99%

Audioknihu Po strništi bos si můžete koupit na Audiotéka.cz

Recenze: Ali Land – (M)učednice


Příběh týrané dívky, které se podaří uprchnout od matky vražedkyně. Drsný a nelítostný psychologický thriller nám dovolí nahlédnout do duše a života šestnáctileté Annie, která již nedokázala snášet příkoří a násilnosti, jichž se na ní a na dalších dětech dopouštěla její vlastní matka. Sebere všechnu odvahu a jde matku nahlásit na policii. Zdá se, že jejímu trápení bude konec. Ale to je omyl. Je to teprve začátek.

Nakladatelství: LEDA

Počet stran: 336
Rok: 2017

Recenze:
(M)učednice Ali Land se stala nejočekávanějším světovým debutem roku 2017. A není se čemu divit. S touto knihou totiž dostáváte do rukou velmi poutavý psychothriller, který zacloumá vašimi emocemi. Hlavní hrdinku Annie poznáváme jako mladou školačku, která je právě s novým jménem Milly umístěna do dočasné péče rodiny psychologa Mika. Poprvé se tak ocitá v úplné a normální rodině a má možnost zakusit život, který prožívá většina dětí. To by však Mike nesměl mít stejně starou dceru. 
Pohoebe, jak se Mikova dcera jmenuje, je praštěná puberťačka, co na své rodiče nehorázně žárlí. S matkou má velmi komplikovaný vztah a k otci by se ráda dostala blíže. Jenže to by nesměl domů tahat případy, jako je Milly. A tak si Phoebe své zoufalství ventiluje pomocí drsné šikany, která Milly rozhodně nešetří.
Milly zjišťuje, že nový začátek nebude vůbec jednoduchý a navíc ji čeká životní úkol – musí svědčit v případu své matky, aby mohla být odsouzena. Je přece klíčový svědek všech jejích zločinů.

MÁM NOVÉ JMÉNO
NOVOU RODINU
JSEM CELÁ ZBRUSU NOVÁ
OPRAVDU?
(M)učednice je v klidu plynoucí příběh, který nezaznamenává žádné velké zvraty. V podstatě vše, co se v něm děje, je předem odhadnutelné. Milly prožívá nové dny v nové rodině, bojuje s Phoebe i vlastními myšlenkami a my do toho retrospektivně sledujeme, co stálo na počátku všech jejích problémů. Mám ráda psychothrillery právě proto, že v nich neteče tolik krve a okamžiky zla většinou vyráží dech. A nemusí to být zlo násilného činu, může to být psychický nátlak, úskoky, pokus zneškodnit někoho pomocí vychytralého činu. Zde je od všeho trochu. 
Příběh Milly mě hodě bavil a velmi dobře se mi četl. Neprožívala jsem sice takové stavy, kdy bych tajila dech, rozhodovala se, zda číst, či nečíst dál, protože by mě příběh příliš děsil, ani mnou příliš necloumaly popisované činy, ale přesto se mi kniha hodně líbila. Trávila jsem s ní každou možnou chvilku a četla a četla. Postavy byly totiž vytvořeny velmi dobře a uvěřitelně a já se přistihla, že nenávidím Phoebe za to, jak se k Milly chovala, Mike se svým slepým jednáním mi lezl na nervy a Milly? Tušila jsem, jak to vlastně všechno bude a že to, co si prožila, na ní muselo zanechat otisk, ale přesto mi byla sympatická. A chápala jsem, proč k matce, ženě, která jí tolik ublížila, stále cítí i podivnou zvrácenou lásku.
Mrzí mě, že autorka v některých věcech více nemlžila a odkrývala spoustu témat hodně upřímně a pravdivě. Proto chvíle, kdy možná očekávala, že čtenáři údivem spadne brada, se nic extra u mě nekonalo. Bylo mi to jasné už od začátku. Navíc i zvolený název knihy možná není nejvhodnější, protože už od sám napovídá, co vlastně máme očekávat…

Hodnocení: 85%

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství LEDA.

Recenze – Audiokniha: Marie Doležalová – Kafe a cigárko


Chodíte rádi do divadla? Neunikne vám v kině žádný český film? Nebo prostě jen sledujete v pohodlí domova nekonečné české seriály? A zajímalo by vás, co se vlastně všechno odehraje, než se dostane na výsluní divadelní hra, film, nebo seriál? Jak fungují vztahy mezi herci a ostatními postavičkami, které se nespatřeny pohybují po divadle či natáčecím placu? Pak si rozhodně poslechněte Kafe a cigárko!

Název: Kafe a cigárko

Forma: Audiokniha
Délka: 6 hodin 27 minut
Vydavatel: Tympanum
Interpret: Marie Doležalová

Recenze:
Marii Doležalovou jsem zaregistrovala, jako asi mnozí jiní poprvé jako Sašu v seriálu Comeback a poté ještě v několika seriálech, kde se mihla ve vedlejších rolích. Trochu více jsem se o ni začala zajímat jako o soutěžící taneční televizní soutěže, ale až s Magnesií Literou, kterou vyhrála za psaní svého blogu Kafe a cigárko jsem zjistila, že je to vlastně hodně zajímavá osobnost. Samozřejmě jsem musela zjistit, za co tu Magnesii vlastně dostala a nahlédla jsem na blog. Hodně jsem přemýšlela, zda si pořídit knihu. Nakonec jsem vyčkala a pořídila si ji až nyní, jako audioknihu. A rozhodně jsem udělala dobře.
Historky z divadelního podsvětí, jak se o svých blogových článcích autorka vyjadřuje, jsou velmi jadrné zpovědi o životě jedné „obyčejné“ herečky, která si prochází v herectví tím, čím většina jejích hereckých kolegů. Jenže většinu z toho běžný divadelní či filmový divák vůbec nepozná, nevidí a nezaregistruje. Herečka proto začala psát svůj blog, na kterém odhalovala zákulisí divadel, divadelních šaten, natáčení, konkurzů, ale psala i o zdánlivě obyčejných věcech ze života ženy – o obarvení vlasů apod. S Marií Doležalovou tak máme možnost poznat, jak se připravovala na přijímačky na konzervatoř, jak se poprvé setkávala se známými herci, jací ti herci jsou mimo prkna, co znamenají svět, jaká tajemství skrývá dámská šatna, kterou Maruška sdílí se svými kolegyněmi a mnoho a mnoho dalších informací, ke kterým byste se nedostali ani v bulváru.
Mariiny historky jsou upřímné, vtipné, místy cynické a rozhodně vás pobaví už od prvních vět. Musím se přiznat, že Kafe a cigárko mě naprosto chytilo a nemohla jsem se od něj odtrhnout. Přestože mohu poslouchat audioknihy pouze ve vymezeném čase, kdy mám klid a ticho, snažila jsem se tomu věnovat každičký volný čas. Tady totiž nejde jen o skvěle napsanou knihu. Ale i to, že si ji namluvila Marie Doležalová sama, audioknize dává obrovské plus. Myslím, že toto je opravdu velmi velmi přínosné. Autorka věděla, jak to cítila, když články psala a stejně tak to vypráví. Lehce, upřímně, přirozeně… Jakoby to vyprávěla kamarádům v kavárně. Vyprávění má ty správné grády!
Zatímco u některé audioknihy jsem po prvotním poslechu pár kapitol vzdala, protože mě neoslovil monotónní hlas vypravěče a poslech mě nudil, tady se to rozhodně nestane. Kafe a cigárko je skvělé nejen svým obsahem, ale i svým namluvením. Marie Doležalová u mě rozhodně stoupla v ceně a budu její tvorbu nyní sledovat rozhodně více, než dosud. 
Navíc, zatímco některé knihy si poslechnete a – konec, víckrát si je nepustíte, u Kafe a cigárka je výhoda v tom, že rozhodně nestačí slyšet ho jen jednou. Sotva jsem audioknihu doposlouchala, začaly mi Mariiny historky chybět. Pro mě to bude ideální nejen na odreagování při práci na zahrádce, tak i na dlouhé cesty autem. Jsem přesvědčená, že Kafe a cigárko si ještě poslechnu hodněkrát a rozhodně mě hned tak neomrzí. 🙂
Hodnocení: 100%
Dosud nejlepší audiokniha, kterou jsem slyšela!

Za poskytnutí audioknihy děkuji Audiotéce.cz.

Vyhlášení výsledků soutěže! :)

Krásný den!
Dnes přináším konečně vyhlášení výsledků srpnové soutěže o knížku z nakladatelství Alpress Dokonalé plány od Sidneyho Sheldona. 
Této soutěže se vás zúčastnilo jen maličko – celkem sedm (šest na blogu a jedna soutěžící na facebooku) a tudíž jsem losovala formou papírků. Já vám všem zúčastněným moc a moc děkuji za účast a kdo jste nevyhráli, neplačte, brzy bude soutěž nová a třeba o ještě lepší cenu. 🙂
Vítězem se stala Dana Goliášová a já jí tímto moc gratuluji. 🙂
S láskou, Vaše Sabi! 🙂

Knižní tip 1/9

Ahoj milí knihomolové!

Je tady září. Konečně! Myslím, že ač děti a mladiství září nesnáší, protože jim začínají školní povinnosti, knihomolové už dobře ví, že končí prázdniny nejen školákům, ale i nakladatelstvím a začne vycházet více krásných a lákavých knížek. A tak jsem si říkala, sáhnu po nějaké novince, nebo vám ukážu, co mě zaujalo ze starších kousků a mám na to zálusk?


Nakonec jsem zvolila variantu druhou, i když ono to zase až tak staré není. Dva roky není moc. I když pro nakladatele a knihkupce je kniha „stará“ už po dvou měsících.  A zvolila jsem tentokrát první díl ze série čínských thrillerů od oblíbeného autora Petera Maye, kterého vydává nakladatelství Host. Já jsem od něj kdysi poslouchala jako audioknihu Skálu, ale pak jsem ji nedoposlouchala, protože už jsem neměla klid a čas na poslech. Rozhodně jsem však na něj nezanevřela a ráda bych ho vyzkoušela ve čtené podobě a přečetla si postupně všechny jeho knihy. A tak jsem dnes sáhla právě po této…

Jak už jsem psala, Pán ohně je první díl ze série, z toho důvodu jsem vám sem nedala novinku, která nyní vyšla – a to Hadohlavec, což je už čtvrtý díl. Pokud vás zajímá anotace Pána ohně, můžete nahlédnout ZDE. Na stejném odkazu také zjistíte, kde knihu seženete nejlevněji. 🙂
Znáte tuto sérii? Čtete ji? Nebo vás chytily jiné knihy od autora? Určitě mi napište, protože ač je hodně vidět u některých booktuberek, na knižních blozích je tak často nevídám…
Vaše Sabi! 🙂