Unboxing 1/7

Ahoj moji milí knihomolové! 🙂

Jak vidíte, mám tentokrát na rozbalování pomocnici. Původně jsem si říkala, že zkusíme unboxing natočit na video, ale jen jsem foťák nastavila tak, abychom byly s Nelinkou vidět, rozběhla se k němu a chtěla ho štelovat a koukat na obrázky. Nechápe ještě, že ty obrázky musíme nejprve vyfotit. 🙂 A tak jsem to v rychlosti zdokumentovala opět fotograficky. Byl to mazec, protože Nelu zajímalo, co v balíčku je, resp. co by tam mohlo být. Je totiž naučená, že balíčky posílá babička a vždy je tam něco pro ni. A tentokrát knížka? A navíc pro mámu! No, nezájem. 😀 Knížku položila za sebe a nakukovala do balíku, jestli tam náhodou něco nepřehlédla. 🙂

A co to v balíčku bylo? Byla to pošta z nakladatelství Euromediagroup a knížka na kterou už měsíc čekám. Hold jsou prázdniny, dovolené a vše se tak trochu víc courá…

Mramor a plátno od Stephanie Storey by měl být historický román z renesanční Florencie o „souboji“ dvou největších umělců té doby, kterak vedle sebe tvoří a usilují o přízeň mecenášů, neboť jen malbou či sochařinou člověk nebyl živ. Bylo třeba mít někoho, kdo za díla bude platit…

Ta obálka je prostě nej… (je matná, drsná a zlacená… naprosto dokonalá!)

Kdo budete knížku chtít zakoupit, nejlevněji ji seženete TADY! 🙂

S láskou…

Sabi a Nela 🙂

Recenze: Elena Ferrante – Příběh nového jména


Rozpálená Neapol, divoká krev, chudoba a přemrštěná okázalost stojící proti vzdělání a šíření osvěty. To je další díl vyprávění italské autorky Eleny Ferrante – Geniální přítelkyně. Příběh nového jména. Opět ožívají známé postavy z prvního dílu tetralogie, opět jsme svědky neúnavných dohadů Lenu a Lili, opět sledujeme vášnivé vztahy mezi přáteli. Tentokrát však s ještě větší gradací, neboť naši hrdinové dospěli. Už to nejsou dětské šarvátky, ale vážné problémy, boje a nevraživost.

Nakladatelství: Prostor

Počet stran: 395
Rok: 2017

Recenze:
Do příběhu se vracíme ve chvíli, kdy Lenu stále studuje na gymnáziu, zatímco její přítelkyně Lila se právě vdala za Stefana, člena jedné ze dvou movitých rodin z Neapole. Lila však zjišťuje, že v tomto vztahu vůbec není tak šťastná, jak si představovala a tak si začne šlapat po štěstí. Nezůstane v tom však sama. Svou povahou rozvrací vztahy všech kolem sebe. Zneužívá mužů, kteří podléhají jejímu nepochopitelnému kouzlu a kráse, zatímco ženy k ní cítí čím dál větší zášť. Lila manipuluje nejen se svým manželem a bratrem, ale i s muži, kteří drží v rukou společné obchody. Pracuje jako prodavačka v lahůdkách jejího chotě, a odmítá přesun do nově otevřeného obuvnictví. Náhle své rozhodnutí mění a tím zamíchá karty všem kolem sebe.
Druhý díl tetralogie ze slunné Neapole je vyprávěn stejně poklidně, jako ten první. Je až s podivem, jak autorka dokáže klidným a stoickým tónem vyprávět příběh plný vášně a italské divokosti. Právě to asi dohromady vytváří kouzlo, které její knihy mají. Příběh, který začal v prvním díle dětstvím našich hrdinů, se pomalu začíná rozvíjet a růst tak, jako rostou oni sami. Nejedná se o promyšlený román, nýbrž o systematické vyprávění, které je místy strhující a místy stagnuje. V tomto díle se pro mě stal trochu méně stravitelným úsek, kdy Lenu s Lilou odjeli na letní dovolenou na Ischii a prožívaly tam společný románek s Eleninou dětskou láskou, krásným a chytrým Ninem. Úsek rozpínající se na přibližně sto stranách se začal poněkud táhnout a rozhovory mezi oběma hrdinkami mi začaly lézt na nervy. Nechápala jsem, jak se může chytrá Lenuccia nechat tak citově vydírat prohnanou Lilou. Proč jí i ona zobe z ruky a stále jí tak bezmezně věří, přestože už tolikrát poznala, jaká Lila je a jak ji jen využívá a úmyslně ničí její úspěchy.
Až když se vrátily zpět a život se vrátil do zdánlivě normálních kolejí, začal mě příběh zase více bavit. Co mám na těchto knihách nejraději? Lenuccii. Lenu a její touhu po vzdělání, píli a trpělivost, její odvahu i bázlivost, se kterými se protlouká nelehkým životem, který jí připravila chudoba a nevzdělaná čtvrť, v níž vyrůstala. Lenu a její názory jsou mi velmi sympatické a na mnoha místech mám pocit, jako by vyprávěla o mně samotné, jen v jiné době a na jiném místě. Hodně se ztotožňuji s její postavou a možná i proto nechápu, jak se může nechat tak využívat Lilou. Oproti tomu bez Lily by byl příběh jen nudným vyprávěním. Právě Lilin život mu dává tu správnou dynamiku. To ona míchá karty a určuje, jak bude celá čtvrť skákat. Celé rodiny podléhají jejím manýrům a trpí změnami, které kvůli ní nastávají. Jak může tohle dopadnout?
I když jsem se v jedné části knihy nudila a říkala si, zda ji vůbec dočtu, přečetla jsem ji nakonec s neobvyklou lehkostí a stejně jako mnozí další čtenáři se těším na další díl. Tato kniha a především její postavy se vám totiž dostanou pod kůži až příliš snadno a po přečtení vám prostě chybí. Scházejí vám, jako vlastní příbuzní, které jste museli opustit a nějakou dobu o nich neuslyšíte. Přesto knihu nevnímám jako naprostý bestseller a něco neuvěřitelného, tak jako jiní čtenáři. Znám zábavnější, dramatičtější, napínavější a romantičtější knihy. Přesto mi toto vyprávění imponuje množstvím zajímavých postřehů, myšlenek a úvah, které autorka pronáší ústy hlavní hrdinky Eleny, ale i ironické a pomstychtivé Lily.
Hodnocení: 83%

Knížku nejlevněji seženete ZDE. 🙂




Recenze: Laura Walden – Znamení osudu


Dávný příběh plný lásky, bolesti, zrady a pomsty. Vyprávění formou deníkových záznamů se prolíná se současností. V roce 2012 sledujeme osudy dvou žen, sester Marie a Amélie, které se vinou tragické dopravní nehody odcizily. Na přání své babičky odlétají společně na Nový Zéland, aby pátraly po své dávno ztracené tetě Líze a zároveň znovu našly cestu jedna ke druhé.

Nakladatelství: Alpress

Počet stran: 352
Rok: 2017

Recenze:
Sestry Marie a Amélie se rozkmotřily. Stalo se tak kvůli tragické nehodě, při níž zahynula jejich matka. Marie ji dává za vinu Amélii. Ta se tím sama velmi trápí a tak se snaží stres a bolest v duši léčit prací. Je majitelkou velkého rodinného pekařství a baví ji nejen péct, ale především vést celý obchod. Bohužel nemyslí na sebe a to se jí stává osudným. Jednoho dne se předávkuje léky a ve spojení s pracovním vyčerpáním zkolabuje. Lékař jí nařídí okamžitý odpočinek.
Na přání babičky se Amélie rozhodne doprovodit sestru na Nový Zéland, kam odlétá za prací i zábavou. Kromě jiného má za úkol vypátrat, co se stalo s babiččinou sestrou Lízou, která se před mnoha lety na Zéland odstěhovala s manželem a slíbila babičce, že si ji brzy vezme k sobě. Místo splněného slibu se však po Líze slehla zem. Přestala zcela komunikovat a nikdo o ní nic nevěděl. Co se tehdy stalo?
Lízin osud sledujeme ve druhé časové linii – 30. léta 20. století.  Líza se nastěhuje na Nový Zéland spolu s mužem, kterého jí vybrali rodiče. K Richardovi nic necítí, kromě obav z nepříliš úspěšného manželství. Richard čím dál častěji podléhá alkoholu a Líza se modlí, aby se vše ještě nezhoršilo, až si společně otevřou plánovanou hospodu. Naštěstí z tohoto plánu sejde a Richard místo hospody koupí plantáž, aby se stal zemědělcem. Trochu se zmírní i jeho pití a on se začne snažit zplodit s Lízou prvního potomka. Na záchranu manželství je však již pozdě. Líza už ztratila své srdce díky šarmantnímu Maorovi, kterého potkala poprvé už na trajektu a znovu pak nedaleko domova. Má však jejich láska šanci na budoucnost? Dá Richard Líze volnost, nebo ji k sobě připoutá a bude trápit?
Líza vše postupně svěřuje svému deníčku. A Amélie, která brzy najde spřízněnou duši ve zdánlivé příbuzné, začne podrobněji pátrat po babiččině osudu. Když už se však dostanou ke kýženým dokumentům, objeví se někdo, kdo jim chce pátrání zabránit. Proč?
Nová kniha Laury Walden – Znamení osudu v sobě ukrývá vše, co si od skvělé knihy představuji – rodinné tajemství, lásku, nenávist, pomstu a odpuštění, romantiku, dobrodružství, napětí a k tomu všemu nádherné exotické prostředí. Autorka píše úžasně čtivě a poutavě, což už jsem si ověřila u předchozích dvou knih, které jsem od ní měla možnost číst (Posvátná přísaha a Skrýš na konci útesu). Její postavy se vám vryjí do srdce a vy s nimi prožíváte vše tak, jako kdyby jste byli sami na Novém Zélandě a jednalo se o váš osud.  I když jsem se tentokrát nad knihou nedojala k slzám, hodně mě zasáhla. Přečetla jsem ji takřka jedním dechem a čas s ní strávený byl nádherný a rozhodně ho nelituji. Jen mě mrzí, že jsem knihu přečetla tak rychle. Byla bych si ji ráda užívala mnohem déle.
Naštěstí autorka vydala ještě další tři knížky (Maorská princezna, Uprostřed ráje, Půlnoční rituál), které mi schází do sbírky, a tak si je brzy pořídím a budu autorčiny úžasné příběhy opět prožívat s velkým nadšením.
Znamení osudu je poutavá kniha o osudech tří žen. Líza, Marie i Amélie prožívají největší lásku a také největší zkoušku svého života. Najdou nakonec sestry cestu k sobě? Dokáže workoholička Marie opustit zavedenou firmu? Má její láska na Zélandě nějakou budoucnost? A co ta Mariina? Dokáže notorická cestovatelka, která nikde nevydrží dlouho, konečně zakořenit na jednom místě? A má vůbec smysl zamilovat se do ženatého muže? 
Tato kniha v sobě ukrývá mnoho vrstev a hned několik životních příběhů. Proto je také tak poutavá, čte se velmi svižně a lehce a díky tomu že se na každé stránce něco děje, nemáte šanci se nudit. Autorka se sice neutápí ve zdlouhavých popisech, přesto dokáže vykreslit prostředí i postavy tak dokonale, jako byste sledovali film. 
Pokud hledáte ideální knihu na horké letní večery, není nic lepšího, než právě Znamení osudu. Pokud však plánujete poznávací dovolenou, raději nechte tuto knížku doma. Z dovolené byste moc nepoznali, neboť byste pořád četli a četli. Od knížky je opravdu velmi těžké se odtrhnout. J
Hodnocení: 98%
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Alpress.

Knihu Znamení osudu seženete ZDE.

Recenze: Anne O´Brienová – Králova konkubína

Alice je ošklivá dívka bez rodiny a bez minulosti. Vyrůstá v klášteře a jediné zpestření jejího dětství představují vzácné návštěvy. Jednou z nich je budoucí královna Anglie, které má Alice čest sloužit. Nafoukaná Joan se k ní sice nechová nejlépe, naučí jí však, že chce-li něčeho v životě dosáhnout, musí si jít za svým cílem velice pevně. Jak toho však dosáhnout? To mladičká Alice netuší. Dokud…

Nakladatelství: BB/Art

Počet stran: 416
Rok: 2017

Recenze:
Králova konkubína je další z velmi krásných a poměrně kvalitně zpracovaných historických románů z produkce nakladatelství BB/art. Už jsem se přesvědčila dříve, že jejich knihy jsou opravdu kvalitní a pokud zde sáhnu po historickém románu, tak až na výjimky opravdu stojí za přečtení. O tom, že má vyjít Králova konkubína jsem neměla ponětí. Zvláštní, že to uniklo právě mně, milovnici historických románů. Naštěstí čtu knižní blogy a na jednom z nich se nedávno objevila recenze na tuto knihu. Věděla jsem hned, že ji musím číst!

Královu konkubínu mám ve své čtečce. Přiznávám, že v poslední době se mi čtou knihy ve čtečce mnohem lépe, než běžné knihy. Při dvou dětech, kdy čtu většinou při uspávání, je pro mě pohodlnější držet v ruce čtečku a zvětšovat si písmo podle potřeby. Jenže Králova konkubína je další knihou, která je nádherná nejen po obsahové stránce, ale především díky její obálce. A tak i po přečtení uvažuji o tom, že si ji koupím v hmotné podobě. Ale teď už k obsahu…
Osudovým zvratem v životě mladičké Alice je setkání s anglickou královnou Fillipou. Stará a nemocná královna se přijede do kláštera modlit a Alice je jediná, která se odváží zachytit a přidržet padající královnu. Za svou odvahu si získá její přízeň. Ještě však nepřišel její čas.

Alice je nejprve provdána za starého nemohoucího obchodníka. Ten sice není schopen dostát manželských povinností, chová se k ní však laskavě. Nechá Alici spravovat jeho účty a dá jí bohatý peněžní dar pro nevěstu. Alice s ním naloží velmi vhodně. Díky radě manželova správce svěří nově nabité peníze do jeho rukou. Správce s nimi pak nakládá dle svého uvážení – nakoupí Alici nemovitosti a spravuje jejich výnosy. Alice je tak zajištěna. Ne však hned. Po smrti manžela je nucena vrátit se nejprve do kláštera. Brzy však přijde pozvání ke dvoru od samotné Fillipy. Alice se nestává obyčejnou služkou, jak by se očekávalo, ale dvorní dámou samotné královny, a to k velké nelibosti ostatních urozených a bohatých dam. To však není vše. Po nějaké době pro ni má královna důležitý úkol. Kvůli svým bolestem je pro ni plnění manželských povinností utrpení. Přeje si proto, aby se Alice stala milenkou jejího chotě, krále Eduarda. Diskrétně a nanejvýš tajně. A Alice svou roli splní…

O Alici Perrersové jsem nikdy neslyšela, až nyní. Vlastně jsem se nikdy o tento úsek anglických dějin moc nezajímala. Spíše než čtrnácté století mě lákali Tudorovci. Ovšem autorka podala velmi dobrý výkon. Napsala velmi poutavý historický román, kde dokonale vyladila popisnost, děj i rozhovory. Čtenář se proto nenudí a prožívá s Alicí všechny okamžiky jejího života, který není právě lehký. Díky tomu, že se z chudé nicky stala velmi bohatou a vlivnou ženou, se stala také trnem v oku mnohých dvořanů. Její vztah s králem se utajit nepodařilo, byť to bylo přáním všech zúčastněných. Po Fillipině smrti se navíc Alice stala oficiálně Eduardovou konkubínou a měla svá práva. Svůj dvůr, své služebné a především mnoho majetku, který stále přibýval. Není divu, že o ni projevil zájem jeden z vlivných králových mužů působících v Irsku. Může si však králova konkubína dovolit lásku k jinému muži? Není podvedení krále vlastizrada?

I když se jedná o historický román s velmi přesnými historickými fakty, četl se mi velmi dobře. Oceňuji nejen autorčinu snahu o historickou přesnost, ale také její doslov, kde popisuje, co je pravda, a co je fikce. Od autorky jsem dosud nic nečetla, ale rozhodně si ráda otevřu i její další díla, pokud budou v Čechách vydány.


Hodnocení: 87%


Recenze: Tereza Melišová – Dítě jménem Kuba

Příhody svobodné maminky a malé neřízené střely, to je stručně a jasně popsaný obsah knížky, která se mi dostala do rukou. Autorkou je Tereza Melišová, maminka a také blogerka, v roce 2016 dokonce finalistka ankety Blogerka roku. Příhody své a svého syna Kubíka zveřejňuje na svém blogu a také na facebookové stránce, kterou k blogu zřídila. A její čtenáři se rozhodně nenudí!

Nakladatelství: CPress

Počet stran: 176
Rok: 2017

Recenze: 
Blogerku Terezu Melišovou a její blog jsem znala nejprve z facebooku. Díky vtipným statusům, které se hodně podobaly tomu, co se svou skoro dvouletou dcerou prožívám já, jsem si našla i její blog. A protože se mi její vyprávění líbilo a příhody mě neskutečně bavily, rozhodla jsem se pořídit i knížku, kterou vydala letos na jaře. Dítě jménem Kuba, knížku, která nese stejný název, jako Terezin blog, jsme si nakonec koupily se švagrovou navzájem jako dárek. 🙂
Musím se přiznat, že jsem měla v plánu v červenci číst úplně jiné knihy, ale jednou ráno (ve 4:45), kdy mě vzbudily děti a já šla dceři dělat mlíčko, jsem knížku otevřela, že jen tak nakouknu (den před tím jsem ji teprve dostala). A po chvíli jsem se přistihla, že stojím v kuchyni u linky a čtu si, místo abych dceři dala Sunar a šly jsme zase spát. A tak se stalo, že jsem knížku přečetla takřka na posezení, hned, jak se mi dostala do ruky.
Autorka vypráví o tom, jak zjistila, že je v jiném stavu, naprosto nečekaně a v nevhodné době, jak se potýkala s překážkami, které jí těhotenství přineslo a jak se se vším nakonec poprala. Ani příchod synka na svět nebyl jednoduchý a soužití s divokým dítkem, které nemá příliš potřebu spát, je pro pracující svobodnou maminku opravdu náročné. Naštěstí měla a má pomoc své maminky a také Kubův tatínek se synovi věnuje. Ta největší zodpovědnost však ležela především na Tereze. Vím z vlastní zkušenosti, jak je to s malým nespícím dítkem složité, čímž se dostávám vlastně k tomu, proč se mi kniha líbila. Protože to bylo, jako bych četla své vlastní příhody, protože autorku obdivuji, jako ženu a matku, jako odhodlanou hrdinku vlastního života. Klobouk dolů nejen před tím, jak dokáže o syna pečovat a k tomu pracovat, ale i před tím, jak se s ním sama odvážně vydala na dovolenou. Už cesta letadlem je pro mě osobně nemyslitelná a to i s partnerem po boku. Natož, abych se vydala autem napříč Evropou s dvouleťákem na zadní sedačce. Já jsem ráda, když dojedu do krámu.
Příhody jsou psány velmi lehkou čtivou formou a pobaví – hlavně pobaví. Ale také ukáží ostatní rodičům, že existují – opravdu ano! – děti, které prostě mají svou hlavu a budou ji mít, ať se snažíme sebevíc. Když autorka popisovala, jak si syn hraje na gumáka, když má někam jít, jde zásadně tam, kam ona nepotřebuje, atd. To všechno znám. S tím rozdílem, že moje dcera se při tom nesměje, nýbrž hystericky vřeští. Zase naštěstí spí a neřve v autě, jako autorčin Kuba. Nu, každý máme něco. 🙂
Dítě jménem Kuba je knížka psaná od srdce a rozhodně je to z ní cítit. Mně se líbila především humorným přístupem autorky a tím, že si dokáže dělat legraci nejen ze situací, ze kterých se v realitě chce člověku spíše brečet, ale také si dokáže udělat legraci sama ze sebe. 
Knížka určitě nebude pro každého čtenáře. Cílená skupina budou maminky (i tatínkové), kteří mají děti v podobném věku, jako je Kuba. Ty se pak buď v knížce sami poznají, nebo si budou říkat, jaké mají vlastně doma andílky. 🙂

Hodnocení: 85%

Recenze: Oldřiška Ciprová – Dívčí válka


Známá autorka českých historických románů s kapkou romantiky vydala novou knihu. Jedná se tentokrát o zpracování opravdu netradičního příběhu pro historický román. Místo, aby si zvolila osobnost z českých dějin, sáhla ještě mnohem hlouběji. Její nová kniha, jak už napovídá sám název, totiž podává romantický příběh o Vlastě, české kněžně z Blížejova. Odvážné dívce, která stanula v čele povstání proti knížeti Přemyslovi, aby vyjednala nová a lepší práva pro ženy. Dívčí válka je příběh ze starých českých pověstí, který zná každý. Co nového přinese čtenářkám kniha?

Nakladatelství: Alpress

Počet stran: 160
Rok: 2017

Recenze:
Oldřiška Ciprová je mladá autorka, která dokáže velmi svérázně uchopit okamžiky z českých dějin a jejich osobnostem vdechnout nový život. Některé se více drží historických skutečností, v některých autorka popustí uzdu své fantazii o něco více. Těžko říci, kam až zašla v nové knize Dívčí válka, kterou bych spíše než románem označila novelkou.

Hlavní hrdinkou je Vlasta. Mladičká kněžna a jediná dědička statku Blížejov. Po smrti rodičů i bratra se stane lákadlem pro mnohé muže. Ne, že by toužili po dívce, která mnoho krásy nepobrala a k mužům se staví velmi negativně, ale chtějí především Blížejov. Být pánem na svém panství, to je to, co je láká. Jenže Vlasta znala od mužů od dětství jen bezpráví a tyranii. Otce zabila ve chvíli, kdy bránila sebe a svou matku před jeho krutostí. A když zahynul bratr, ulehčeně si oddechla. Nechce proto na svém panství dalšího muže, který by vládnl nejen statku, pozemkům a poddaným, ale především jí samotné. Ovšem kníže Přemysl na to má jiný názor. Rozhodne se ji provdat za svého oddaného rytíře Ctirada.

Vlasta je přesvědčená, že od smrti kněžny Libuše, která mužskou sílu držela na uzdě, jde opět všechno z kopce. Ženy jsou opět v neprávu a stávají se majetkem svých mužů, který je méně, než jejich kůň a zbroj. Po tom, co je zavražděna její týraná přítelkyně Kateřina, se rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Vydá se proto se Ctiradem v patách na Vyšehrad, aby požádala knížete Přemysla o vypátrání vraha a dosažení spravedlivého trestu. Netuší, že se tam přimotá do povstání, které vede Kateřinina sestra Lena. Její stoupenci žádají zpět práva pro ženy tak, jak to bylo za kněžny Libuše. A kdo jiný by měl diskutovat s knížetem Přemyslem, než chytrá Vlasta.

Tato historická freska datovaná do konce sedmého století je známá především jako příběh ze starých pověstí českých. Už malé děti se na prvním stupni základní školy učí o dcerách Krokových, o Kazi, Tetě a Libuši. Autorka velmi jednoduše a sympaticky přetvořila část legend na poutavý román, nebo spíše novelku, kde je vše trochu jinak. Kněžna Libuše nevěštila, ale poslala své lidi za Přemyslem oráčem úmyslně. Podle autorky už se s ním vídala a milovala ho. A také tzv. dívčí válka v jejím podání vyzněla trochu jinak. Více romanticky, ale velmi pěkně.

Najednou ploché postavy ze stránek dětských vlastivědných učebnic ožívají před očima čtenářek a prožívají nejen dramatické zvraty, krvavé boje a srdceryvné ztráty, ale především romantickou lásku. Vlasta a Ctirad sice jeden druhého zpočátku nesnášejí, ale okolnosti je donutí alespoň jeden druhého tolerovat. Jenže to by nebyl ten správný román, aby se nezačala rodit láska. Bude však natolik silná, aby překonala Vlastin odpor k mužům? A dokáže Ctirad vnímat svou manželku jako rovnocenného partnera? A jak se postaví k situaci, kdy Vlasta stane v čele povstání? Vydrží jejich rodící se cit tuto zradu, nebo bude vše ztraceno?

Oldřiška Ciprová uchopila tento legendární příběh už tradičně zcela po svém. Nemůžeme proto čekat, že historické události, či v tomto případě přiblížení se pověsti bude dokonale přesné. Ani to není jejím cílem. Podstatné je dát čtenářkám zajímavou zápletku v romantickém kabátku. A to se jí opět podařilo výborně. Na můj vkus však byla knížka příliš krátká. Uvítala bych trochu více popisnosti a také bližší seznámení čtenářů s okolnostmi doby, zvyklostí, atd. To totiž autorka umí dobře, dokázala to již ve svých předchozích románech. Tento mi trochu přijde „šitý horkou jehlou“, nebo spíše psaný „horkým perem“. Škoda, potenciál zde byl velký.

Jako oddechové romantické čtení pro teplé letní večery je knížka Dívčí válkanaprosto ideální. Nemusí se u ní moc přemýšlet. Stačí nechat se unášet příběhem a autorčinou představivostí.


Hodnocení: 75%

Knihu zakoupíte ZDE. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Alpress.