Recenze: Chris Carter – Dvojitý kříž

Robert Hunter je vynikající detektiv, který dostal již mnoho zločinců. Díky psychologickému vzdělání se dokáže zločinci dostat „do hlavy“ a snadněji ho tak odhalit. Navíc má něco jako šestý smysl, což oceňuje i jeho nadřízený. Když se však objeví mrtvola, která má na zátylku vyřezaný dvojitý kříž, rozhodně mu není do smíchu. Vrah, který se takto „podepisoval“ byl totiž již dopaden a popraven. Vstal snad z hrobu?


Nakladatelství: BB/art
Počet stran: 342
Rok: 2013

Recenze:
Na Chrise Cartera a jeho thrillery sleduji skvělé odkazy už hodně dlouho. Nedávno mu dokonce naplno propadla má kamarádka. Nějak jsem nechápala to nadšení a touhu její i spousty dalších lidí, mít okamžitě doma všechny knihy autora a co nejdřív se do nich pustit. Když jsem měla nedávno cestu do Levných knih, věděla jsem, že se tam občas jeho knihy objeví v levnější brožované variantě. A protože já mám na paperbacky slabost, zkusila jsem si jednu z knih koupit. Pravdou je, že měli v tu dobu opravdu jen tu jednu, naštěstí to byl první díl série s názvem Dvojitý kříž.
Dlouho jsem ji doma neschovávala a hned se do ní pustila. Thrillery čtu ráda, ale ne pravidelně. V podstatě hodně střídám žánry a thrillery vnímám jako literaturu, která mě strhne a já se opravdu hodně rychle a silně začtu a knihu nedokážu odložit. A přesně toto Carter splnil. Začetla jsem se tak rychle, ani jsem nevěděla jak. A četla jsem snad i za chůze po bytě. V posteli, na gauči, ve vaně. Zkrátka pořád. Nedokázala jsem se odtrhnout a za dva dny jsem měla přečteno. A to jsem doufala, že mi knížka vydrží na celý víkend. 🙂
Robert Hunter byl hodně velký sympaťák. Detektiv, který má sice spoustu dobrých vlastností, ale také spoustu těch špatných. Nebyl to žádný andílek, ženy střídal, jak se mu líbilo a rozhodně se netoužil vázat, aby ho žena a rodina neomezovaly v práci a nevytvářely slabinu, na kterou by se vrazi, které honí, mohli zaměřit. 
Když začal vyšetřovat případ, který zřejmě spáchal stejný pachatel, který byl zatčen již před lety, působilo to více než děsivě. Robert však tušil, že tehdy byl zatčen špatný pachatel. Muž, který se tehdy k vraždám přiznal a zemřel za ně, byl více než pochybný. A Robert na to upozorňoval včas, nebyl však vyslyšen. A nyní je vrah zpátky. Proč až nyní? Proč si dal dva roky pauzu, aby znovu rozpoutal zlo? A navíc jede v zaběhlé rutině. Zdá se totiž, že si oběti vybírá zcela náhodně, bez jakéhokoli spojení. 
Robert se opět marně snaží přijít na to, kde je pojítko mezi mrtvými, a kde se skrývá motiv vraha. Pomáhá mu v tom nový mladý kolega, který se stejně jako Robert vyšplhal na svou nynější pozici zázračně rychlým způsobem. Zdá se, že tyto dva geniální mozky musí vraha dopadnout během pár dní. Jenže tomu tak není. Kdo se skrývá za vychytralým sériovým vrahem? Co je to vlastně za člověka?
Dvojitý kříž byla opravdu hodně drsná a napínavá kniha, která mě naprosto pohltila od samého začátku. Měla v sobě všechno, co od brilantního trhilleru očekávám a rozhodně už chápu ty touhy ostatních čtenářů. I já si chci co nejdříve doplnit celou řadu, jen tuším, že sehnat ji v paperbacku bude asi hodně obtížné…
Dvojitý kříž má spád, napětí, drsnost a především vychytralého vraha, na kterého se musí jít po psychologické stránce a to se mi hodně líbí. Mám ráda psychologické thrillery a tento je z poloviny takový, proto mě také tak zaujal. Rozhodně ho doporučím jako odpočinkové a silně návykové čtení na víkend, svátky anebo dovolenou, protože od tohoto se neodtrhnete, tak si na Carterovy knihy vyhraďte hodně času. 🙂

Hodnocení: 93%

Recenze: Vladimíra Klimecká – Druhý život Marýny G.

Kouzelné Beskydy, v dálce čnějící Radhošť, chaloupky krčící se pod horami a v nich lidé. Obyčejní, udření, ale šťastní lidé, kteří bojují o štěstí, živobytí a mnohdy i o sám holý život. Lidé oproštění od útrap, které stíhají obyvatele měst, spokojení ve svém relativním klidu, ale pracující až do úmoru. O tom je kniha Vladimíry Klimecké, která zachycuje život jedné valašské rodiny pohledem žen od přelomu 19. a 20. století až do současnosti.



Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran:304
Rok: 2013

Recenze: 
Vladimíra Klimecká se zapsala do podvědomí čtenářů pravděpodobně nejvíce tím, že v roce 2013 vyhrála 18. ročník Literární ceny Knižního klubu. Její kniha záhy vyšla knižně a dostala se tak k široké čtenářské veřejnosti. Již tehdy jsem na ni měla zálusk, ale přednost dostaly jiné knihy. Škoda. Druhý život Marýny G. si totiž rozhodně pozornost zaslouží.
Autorka zvolila sestavení románu pomocí čtyř novel, v nichž popisuje život čtyř žen z jednoho klanu. První je věnována právě Marýně, po které je celá kniha (nechci psát román) pojmenována. Marýna vypráví ich-formou (zbylé tři novely jsou psány již er-formou) o svém životě v podhorské chalupě. Jako dítě městských rodičů byla dána na výchovu do valašské chaloupky, protože matka byla příliš mladá a nezaopatřená a nebyla schopna se o ni postarat. Malé Marýně bylo na vsi v horách dobře, měla co potřebovala a i s matkou, otcem a sourozenci, kteří přišli po ní, se stýkala. Když zemřeli její vychovatelé, zdědila po nich chalupu a provdala se. Se svými potomky pak začala tvořit historii rodu, kterou právě Vladimíra Klimecká tak citlivě zachytila.
Marýna to rozhodně neměla jednoduché. Prožila nejlepší roky svého života za dvou světových válek, kdy především za té první bojovala o holý život svůj i svých dětí. Nebylo na živobytí, sama musela obstarat rodinu i hospodářství, uživit své děti, manžela měla na frontě. Ve druhé válce se pak pro změnu strachovala o život synů, kteří museli narukovat. Osobní vyprávění Marýny bylo velmi silné, autentické a poutavé, přestože to bylo skutečně spíše vyprávění, než text, který by se dal označit jako románový. Působil na mě, jakoby autorka popisovala sama svůj život, přestože to tak samozřejmě není.
Zatímco Marýnin příběh zabral prvních sto stran knihy, o zbylých dvě stě se musely podělit další rodinné příslušnice. Marýnina dcera Růža, která spíše než hospodářství holdovala divadlu a do konce života byla spíše komediantka a divadelnice. Poté Josefka, Marýnina snacha, která se do rodiny přivdala a jejíž život nejvíce připomínal ten Marýnin. Ani Josefka to neměla lehké a i ona mnohdy bojovala o udržení života i hospodářství. Poslední pak byla Josefčina dcera Fany, jejíž život nás zavedl až do současnosti.
Ač příběhy ukazují, že každá z žen měla život svým způsobem krásný i složitý a většina z nich měla za hlavní životní úkol povití potomků, jejich výchovu a péči o jejich životy, nepřijdou mi jednotlivé novely stejnorodé. Není to samozřejmě na škodu, ale např. poslední příběh – Fany, mi přijde naprosto zbytečný. Nejvíce se vzdaluje původnímu konceptu knihy – životu v podhorské chalupě a mně osobně přišel zcela nudný, vychýlený a vůbec bych ho do knihy nezařazovala.
Také styl vyprávění jednotlivých novel se liší. Jakoby je autorka psala v odlišné době. I když je příběh Marýny nejhezčí (jako druhý mě pak nejvíce zaujal ten Josefčin), působí na mě nejméně profesionálně. Snad to dělá i zvolená ich-forma. Oproti tomu ostatní novely už působí, jakoby se autorka vypsala, byla si jistější, naučila se dobře kombinovat a dávkovat popisy a dialogy.
Jelikož autorka zabrala opravdu veliký klan a také dlouhou dobu, mnohdy byly jména matoucí. Uvítala bych proto, kdyby byl v knize uveden rodokmen celého klanu, abychom věděli, o kom momentálně čteme a snáze se tak orientovali. Také bych uvítala datace. Alespoň vždy na začátku každé novely, ideálně i kapitoly. V textu se můžeme orientovat pouze podle událostí, které se v republice zrovna děly a někdy trvá delší dobu, než se k tomu dostaneme. Špatně si pak představíme, v jaké době se právě hrdinové nachází a co si prožívají.
Poslední, co bych vytkla, je právě to rozdělení na novely. Myslím, že tento příběh je natolik silný a má takový potenciál, že by mnohem lépe vyzněl napsán jako jednolitý román, byť třeba i rozdělený na jednotlivé díly podle času, nebo jednotlivých žen. Tím spíš, když autorka jako pokračovatelky rodu, o kterých bude psát, zvolila Josefku a její dceru, tedy vlastně s Marýnou nepokrevně spřízněnou osobu. A když už byla kniha ponechána tak, jak je, byl by možná vhodnější jiný název. Protože takhle očekáváme, že život Marýny nás bude doprovázet celou knihou a místo toho nás s ní poutá jen prvních sto stran. Sice je o ní zmínka i dalších novelách, ale už to není o jejím životě…
Přesto knížku řadím mezi krásné literární počiny popisující život v podhorské vesnici a doporučím vám ji přečíst. I když není napsána tak poutavě, jako Vykupitel duší (Iveta Pačutová, nebo Žítkovské bohyně (Kateřina Tučková), stojí rozhodně za pozornost a byla by škoda, kdyby mezi knihami úplně zapadla.

Hodnocení: 79%

Knihu nejlevněji seženete ZDE.


Unboxing: Nečekané překvapení :)

Ahoj, zdravím všechny knihomoly! 🙂

Mám pro vás opět jeden balíček, tentokrát naprosto nečekaný. Nic jsem neobjednávala, ani nedomlouvala a přesto jednoho dne zvolila paní pošťačka s balíčkem, ve kterém byla znát kniha. Přemýšlela jsem, ale když jsem koukla na jméno odesílatele, trošičku jsem začala tušit… 🙂

Balíček dorazil od dvou sympatických dam – jedné dospělé a jedné malé, chlupaté a štěkací. Ano, tušíte správně. Paní Ivanka Syručková je sympatická knihovnice, blogerka a spisovatelka a především panička krásné roztomilé Adélky. Pejska, který má svou vlastní knížku i blog.
Knížka vlastně vznikla na základě fotek a článků, které můžete sledovat na jejím blogu, který čtu moc ráda. V poslední době tam Ivanka kromě článků o Adélce a cestování přidává i nějaké ty knižní, což je hrozně fajn a já si je ráda čtu. Také v tomhle zimním počasí přece není pořád nálada na výlety a procházky, že… 🙂

Ale pojďme ke knížce… 
Jmenuje se Já a moje smečka a jako autor je uvedená samotná Adélka, tedy pejsek a hlavní hrdinka. 🙂
Tahle knížka je plná fotek ze života Adélky a obsahuje krátké kapitolky z jejího života a to od doby, kdy se Adélka dostala k paničce do své rodiny. 
Knížka je primárně směřována k dětem, ale věřím, že si v ní to své najdou i dospělí. My jsme si ji s Nelinkou hned začaly prohlížet a protože ona dlouho nevydrží prohlížet se mnou, protože asi koukám moc pomalu :), tak si vytáhla jinou knížku a tu si prohlížela sama. No a já se po chvilce přistihla, že se pěkně začítám… 🙂
Ale rozhodla jsem se, že vydržím a schovám si knížku do porodnice, aby mi tam dělala společnost, kdyby mi tam třeba bylo smutno. Navíc po porodu budu unavená a nebudu mít náladu na náročnější čtení a Adélčiny příběhy mi jistě přijdou vhod. 🙂

V knížce jsem také našla nádherné věnování, které mi vyvolalo další úsměv na tváři. 🙂

A musím zmínit také krásnou sbírku záložek, která s knížkou dorazila. Ivanka je knihovnice a je vidět, že na záložky má vkus. 🙂 Když pominu ty tištěné, které jsou také krásné, všimněte si především té vyšívané s motivem knih. 
Jelikož vím, že Ivanka ráda vyšívá (a má i svůj vyšívací a rukodělný blog!), tuším, že tuto krásu vyšívala sama. A jelikož také občas vyšívám a vím, co to dá práce, vyšít takovýhle kousek látky, vážím si jí o to více. 
Ivanko, ještě jednou za vše moc děkuji!

I když mi chodí balíčků poměrně hodně a tu a tam se objeví i nějaký ten nečekaný, myslím, že od doby, co píšu, recenzuji a bloguji mi ještě takovýhle nádherný balíček nepřišel. 
Tento předčil všechny ostatní a mám z něj krásný pocit.
Znáte také knížku Adélky Syručkové?
Můžete se podívat i na její blog, který najdete TADY.

KNIŽNÍ TIP *2

Krásný den!

Vítám vás u druhého knižního tipu. 🙂

Další kniha, kterou jsem vybrala, je z nakladatelství Brána. Zaujala mě na první pohled hlavně obálkou, která nápadně připomíná obálku knihy Dívka, která se dotkla nebe od Luca Di Fulvio. (I když v pozadí místo Benátek je Praha.)
Tato kráska totiž byla sepsána českým autorem Jaromírem Jindrou a jmenuje se Spiklenci lásky.
Jaromír Jindra – Spiklenci lásky
Anotace:
Staroměstský měšťan Viktorín z Grafenfelsu chce zachránit svého přítele, novoměstského radního Eliáše Rozýna z Javorníka, uvězněného v souvislosti se vzpourou českých stavů proti císaři Ferdinandovi. Jako jedinou možnost vidí přímluvu u vrchního státního žalobce Jana Daniela Kapra z Kaprštejna. Netuší, že tím uvádí do pohybu kolo osudu nejen svého, ale řady dalších lidí, především své dcery, do níž se žalobce bezhlavě zamiluje. Skutečný příběh odehrávající se v letech 1621–1625 má v sobě všechno, co má historický román mít – napětí, lásku i vraždu. Čtenář spolu s autorem postupně rozplétá jemné předivo intrik a citových vazeb a také zjišťuje, že lidská touha po lásce, spravedlnosti a svobodě byla před staletími stejná jako dnes.
Já tedy připisuji tento historický román na svůj seznam. 🙂
Pokud byste si ji chtěli zakoupit, nejlevněji ji seženete ZDE.

Vaše Sabi!

Recenze: Nora Roberts – Kruh věrných (1.)

Šest lidí, kteří se neznají. Šest lidí, kteří si mají bezmezně důvěřovat a nebát se jeden za druhého položit život. Šest věrných, kteří mají bojovat za spásu světů proti upírské apokalypse, až nastane ten správný čas – Samhain. Mají pouhé tři měsíce na to, aby se poznali, sehráli a naučili se vzájemně podporovat jeden druhého. Aby se dokázali ubránit tisícům upírů a zachránit lidstvo. Dokážou to?


Nakladatelství: Alpress
Počet stran: 344
Rok: 2016

Recenze:
Nora Roberts je především autorka známá svými romantickými poutavými a také dobrodružnými romány. Čas od času se však v její tvorbě objeví série plná kouzel a magických prvků. A kniha s názvem Kruh věrných zahajuje právě jednu z nich. Ústředním motivem se boj dobra se zlem. Boj šestice lidí, kteří se postupem času seznamují, sbližují a zdokonalují v boji, aby později splnili svůj životní úkol – zabránili upírům vedeným jejich královnou Lilith, aby pohltili a zničili světy. Píšu světy, protože autorka v tomto díle stvořila světů více. Poznáme zde nejen ten náš, běžný, ale také středověkou říši, odkud pochází dva hrdinové – kouzelník Hoyt a jeho bratr, nyní „dobrý“ upír Cien. Další dva hrdinové pak přicházejí z bájné země Gheel, kde je to hodně podobné našemu středověku, ale pohybují se tam rovněž kouzelníci, čarodějky a podle legendy se králem či královnou země může stát pouze ten, kdo vytáhne bájný meč z kamene. Larkin je kníže právě z této země. Jeho úkolem je nejen bojovat v kruhu věrných, ale také ochraňovat svou sestřenici Moiru, která je princeznou a budoucí dědičkou celé říše.
Mně se jako první dostal do rukou druhý díl této série s názvem Tanec Bohů. Tak se totiž jmenuje místo – kamenný kruh, který slouží hrdinům i nepřátelům k přemisťování z jedné země a doby do druhé. Díky tomu jsem věděla, kdo všechno do šestice patří – vedle již zmíněných osob také čarodějka Gleena a mladá žena a bojovnice – tzv. Lovkyně upírů Blair. Zatímco Blair se stala hlavní hrdinkou druhého dílu, zde dostala přednost Gleena a především kouzelník Hoyt, který se s Gleenou sblížil mnohem více, než požadoval „kruh věrných“. Sledujeme Hoytův příchod do současnosti, jeho nalezení bratra, který je již tisíc let upírem, jeho adaptaci v neznámém prostředí a v poznávání novodobých vymožeností (metro, auto, výtah, káva, atd.) a především jeho seznámení s Gleenou. Nejen, že s touto mladou a krásnou čarodějkou musí najít společnou řeč, aby dokázali svými kouzly posílit kruh, ale Gleena mu také pomáhá vyrovnat se se situací, že on a jeho bratr žijí, zatímco jejich rodina, která zůstala ve 12. století je již léta po smrti a on si jejich jména i životní data může přečíst vytesaná na hrobech. 
Kruh věrných přináší romantiku i napětí. Velmi oceňuji, že autorka nedělá nic černé, ani bílé. Cian je sice upír, který nepije již staletí lidskou krev a tudíž nezabíjí lidi, má však své chyby, se kterými bojuje. Díky tomu je mnohem těžší získat si důvěru ostatních v kruhu, kteří ho vnímají zprvu jako hrozbu a nebezpečí. Nepomůže mu v tom ani komplikovaný vztah s bratrem Hoytem, se kterým se neustále dohadují a vyčítají si vzájemně svou i rodinou situaci. Oceňuji, že autorka dala mnoha postavám možnost se měnit. Procházet viditelnou proměnou, která oživuje děj a hlavně dokáže napínat čtenáře do poslední chvilky. Není totiž vůbec jisté, co se stane během dalších pár stránek. Autorka dokáže hrdinům „vystrojit“ svatbu a vzápětí je pošle do bitvy s upíry na život a na smrt. Nebojí se životy dávat i brát a to i osobám blízkým našim hrdinům.  Tím dělá ze zdánlivě pouze romantického příběhu napínavou knihu plnou dobrodružství, ale také přátelství a silných pout.
Zatímco druhý díl byl dynamičtější a bylo v něm více bojů, tady jsme všechny hrdiny postupně poznali a zjistili jsme, jak se seznámili a jak těžké bylo začít si důvěřovat navzájem. Nedokážu říci, který z dílů se mi líbil více. Kruh věrných byl hodně hluboký, citlivý, a dojemný, protože především odchod některých hrdinů z vlastní země a od rodiny, kterou už možná nikdy neuvidí, byl hodně emotivní. Kniha se mi četla výborně, byla svižná, čtivá, napínavá i romantická zároveň.
Pokud máte rádi fantasy literaturu s prvky romantiky, nebo si naopak chcete dopřát romantickou četbu s trochou kouzel a nadpřirozených schopností hrdinů, rozhodně tuto sérii doporučuji. První dva díly Kruh věrných a Tanec bohů si můžete zakoupit a přečíst již nyní. Třetí díl pak vyjde během července. Já se na něj už teď nesmírně těším!

Hodnocení: 83%

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Alpress.

Unboxing: Dva balíky – tři knihy!

Krásný den!

Co si dát při pátku zase jednu rozbalovačku? Anebo dvě? 🙂

Dobře, tak pojďme na to… Tento týden mi dorazily dva balíčky. Jeden recenzní – knížku už jsem dokonce stihla i přečíst a to doslova jedním dechem, a dnes dorazil balík, který jsem objednávala v e-shopu Megaknihy.cz.

Balíček z Alpressu jsem očekávala a moc jsem se na něj těšila. Byl to totiž první díl upírské trilogie, na kterou už jsem vám sem dávala recenzi. Četla jsem jako první díl druhý – Tanec bohů. Jelikož se mi opravdu hodně líbil, zatoužila jsem číst i ty ostatní. A Kruh věrných dorazil záhy. Paní z Alpressu je opravdu skvělá, super rychlá a když řekne, že knížku posílá, zpravidla ji mám do dvou dnů u sebe.

Anotace:
Kruh věrných – Roberts Nora Zlo má jméno Lilith – v její náruči našlo věčné zatracení příliš mnoho mužů, které připravila o duši a to včetně Hoytova bratra. Postupně tak shromáždila silnou armádu démonů, s jejichž pomocí chce zničit svět lidí. Hoyt sám se nemůže s temnou sirénou rovnat, ale společně s pěticí mocných zakusí, jak nezlomné jsou jeho duch i srdce.

Tuto knihu koupíte nejlevněji ZDE.

Druhý balík pak přišel z Megaknih.cz. Tohle knihkupectví má opravdu hodně dobré ceny a také skvělé akce na poštovné, ale nevyniká právě svou rychlostí. Protože prioritou této objednávky byl dárek pro synovečka ke křtu, na který jedeme zítra, opravdu jsem trnula, zda balík dorazí včas. Stihli to v pro ně rekordním čase – do deseti dnů. Hurá. 🙂

Malá dětská bible je zmíněný dárek a jelikož přece nebudu objednávat jednu knihu, váhala jsem, co přihodit k tomu. Vyhrál to Magický průvodce městem pod pahorkem, na který už nebudu vkládat recenzi, protože jste si ji mohli přečíst zde.

Dětských biblí je dnes nepřeberně. Můžete vybírat z ilustrovaných více i méně, z knih, kde jsou k dispozici i různé otázky a odpovědi, také jsem se dívala na knihu, kde jsou k dispozici místa, kam může maminka dítěte zapisovat různé údaje o něm. 
Já jsem nakonec vybrala Malou dětskou bibli, která se mi nejvíce líbila ilustracemi, ale také dostatečným obsahem textu. Věřím, že tady může maminka Kubíkovi číst příběhy před spaním, a bude to tak akorát pro dítě. Žádný složitý příběh, ale také to nejsou dvě věty ke každému námětu.
Malou dětskou bibli můžete nejlevněji koupit ZDE.

Na tohoto autora a jeho novou knihu se opravdu hodně těším, protože jeho předchozí kniha Literární spolek Laury Sněžné mi doslova učaroval. Doufám, že tentokrát se nezklamu.
Knihu můžete zakoupit nejlevněji ZDE.
A to je k rozbalování vše. 🙂
Znáte některou z knih, nebo ji máte doma?

Zdraví – vaše Sabi. 🙂