Recenze: Simon Mawer – Provazochodkyně


Marian Sutrová, agentka britských tajných služeb se vrací na scénu ve volném pokračování knihy Dívka, která spadla z nebe. Tentokrát nese kniha název Provazochodkyně a je to název velmi výmluvný. Naprosto perfektně totiž vystihuje, čím si hrdinka procházela v poválečných letech a jak balancovala mezi stranami, které ji „zaměstnávaly“.

Nakladatelství: Kniha Zlin
Počet stran: 472
Rok: 2016

Recenze:
Simon Mawer nás přivádí opět do Británie, tentokrát však v poválečné době. Opět se setkáváme s oblíbenou hrdinkou prvního dílu, Marian Sutrovou, abychom se dozvěděli nejen to, co prožívala po zbytek války, ale především o jejím životě a práci v následujících letech. 
Jako hlavní vypravěč je zvolen nestranný svědek, malý a později už dospělý Sam, který se do odvážné Marian zamiluje ještě v pubertě. Jeho naivní láska nezmizí ani když Marian pozná jako ženu plnou chyb, neřestí a bláznivých nápadů. Obdivuje ji nejen jako ženu, která seskočila v době války nad Francií, aby tam vykonávala tajné služby, ale i jako ženu, která přežila věznění, mučení, hlad a mnoho jiných strastí. Krom toho mu učarovala svým ženským sex-appealem.
Hlavním námětem knihy je opět bomba. Zatímco v Dívce, která spadla z nebe, to byla bomba atomová, nyní se naši hrdinové přesunuly k mnohem nebezpečnější verzi, k bombě vodíkové. Jsou rozhořčeni tím, že by takovou zbraň měla držet v rukách pouze Amerika. Netrvá však dlouho a Marianin bratr a vědec Ned se dostane do velmi ošemetné situace, kdy by mohl být kompromitován skrze svou homosexualitu. Marian ho hodlá chránit a tak ho přesvědčuje, aby tajně spolupracoval na tvorbě bomby s Ruskem. Jako tajná agentka pracující pro Brity se však dostává právě na ten pomyslný provaz, na kterém balancuje. Ani jedna strana se nesmí dozvědět, co dělá pro tu druhou.
Musím se přiznat, že téma nacismu a Marianina práce v prvním díle mě bavily o něco, více, než její protistátní tajná činnost a pletky se Sovětským svazem, které jsme sledovali nyní. Přesto byla kniha napsána velmi čtivě a bavila mě. Dozvěděla jsem se plno věcí o poválečné Británii, o vlivu a neviditelných chapadlech Sovětského svazu a o jejich brutálních praktikách.
Charakter všech postav byl promyšlen do nejmenšího detailu tak, jak to prostě autor umí. S hlavní hrdinkou žijeme, jíme, spíme, dýcháme, bojíme se a trneme, když s ní prcháme před pronásledovateli. Autor dokáže i zdánlivě nezáživné téma popsat tak, že vás kniha pohltí a baví.
Provazochodkyně sice byla úplně jiná, než jsem původně čekala, především byla o jiných událostech, ale přesto se mi moc líbila a jsem ráda, že jsem ji četla. Dokázala jsem si tak, že i téma, které bych jinak vůbec k četbě nezvolila, může být v podání tohoto autora čtivé a zábavné a proto si co nejdříve pořídím i jeho zbylé knihy.

Hodnocení: 87%

Knihu Provazochodkyně seženete nejlevněji zde. 🙂

A kdo ještě nemá ani Dívku, která spadla z nebe, mrkněte na můj odkaz, abyste ji rovněž sehnali na co nejlepší cenu. 🙂

Unboxing 11/2017

Zdravím všechny knihomoly!

Jelikož jsem dostala nějaké korunky na knihy navíc, musela jsem si doplnit „sbírku“ českých autorů a zabrousila jsem opět na můj oblíbený e-shop, Megaknihy.cz. Netvrdím, že všechny tři vybrané knížky tam byly nejlevnější, ale dohromady s poštovným to bylo velmi výhodné. 🙂

V pečlivě zabaleném balíčku se ukrývaly tři krásky a sběratelská záložka, kterou mám už asi pátou. 🙂

Radka Třeštíková – Bábovky
Představovat blíže tuto knížku určitě nemusím, je díky své propagaci více, než známá. Lákala mě už hodně dlouho, ale zároveň mě tou svou velkou propagací odrazovala. Nic jsem ještě od autorky nečetla, ale jelikož knížka u nás v knihovně nebyla ani k půjčení v knihovně, objednala jsem ji. Pustit se do ní chci co nejdříve. 🙂
Pokud si knížku chcete pořídit, mrkněte na odkaz, kde je k sehnání nejlevněji. 🙂

Jiří Hájíček – Rybí krev
Jiřího Hájíčka jsem „objevila“ na začátku tohoto roku, díky jeho knížce Selský baroko. Ne, že bych o něm před tím nic neslyšela, to ano. Ale teprve až tento rok, jsem si koupila jeho knížku a přečetla ji jedním dechem. Rybí krev určitě také představovat nemusím. 🙂
Nejlevněji knížku seženete zde. 🙂

Hana Androniková – Nebe nemá dno
Poslední koupená knížka je stejně jako Rybí krev známá díky literárním cenám Magnesia Litera. Já si jí však blíže všimla až poté, co o autorce a myslím že i přímo o této knížce mluvila Verunka – Bichlička z bichlicka.blog.cz. A protože byla knížka za zajímavou cenu, putovala do webového košíku rovněž. 
Sama toho o knížce moc nevím a jsem zvědavá, jaká bude a o čem. Vůbec netuším, co čekat, tak jsem na ni moc zvědavá. 🙂
Nejlevněji knížku seženete zde. 🙂

Co říkáte na mé přírůstky? 
Četli jste některou z knížek, nebo ji máte doma a čeká na vás? 🙂

Vaše Sabi!

Recenze: Han Kang – Vegetariánka

Vegetariánka – knížka, která láká už svou paradoxní obálkou, na které se vedle nádherných orchideí štítivě krčí prorostlé maso. Pro někoho lahůdka, pro někoho noční můra. Co ukrývá knížka se zdánlivě nevinným názvem? Abych pravdu řekla, ani podle anotace jsem si nedokázala představit, co mě vlastně čeká. Na knížku jsem byla zvědavá a zároveň z ní měla obavy. Toto psychologické drama mě však naprosto strhlo.


Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 208
Rok: 2017

Recenze:
To, jak moc mě kniha dostala a nadchla, dokazuje nejen hodnocení v této recenzi, ale už samotný fakt, že na ni píšu recenzi sem – na blog, jako první. Knížku jsem totiž dostala jako recenzní výtisk pro web VašeLiteratura.cz a tak je priorita napsat první recenzi pro ně, a poté, když je chuť a čas, dopíšu nějakou menší sem na blog. Ale to už znáte… Tentokrát je to naopak!
Hrdinkou, resp. hrdinkami této knihy jsou korejské sestry Jonghje a Inhje. Obě jsou mladé, vdané a obě jsou naprosto dokonalé manželky – tiché, poslušné, oddané svým manželům. Přesně takové, jaké společnost očekává. Když se jednoho dne Jonghje zdá podivný sen o lese, kde ze stromů visí cáry masa a ona se jím musí prodírat, rozhodne se učinit běžnému stravování konec. Vyhází z mrazáku všechno maso, z lednice vajíčka, mléko a živí se nově jen rostlinnou stravou. Totéž vaří svému ne právě nadšenému manželovi, který její počínání nechápe. Johghje však sny mít nepřestane. Nejen že jí jen zeleninu, navíc skoro nespí, rapidně zhubne, bledne a ztrácí se před očima. Manžel se rozhodne požádat o pomoc její rodinu, která do ní na společné oslavě začne šít a domlouvat jí. 
Domluvy však Jongje nepomohou a ona skončí na čas v psychiatrické léčebně. Její manžel se s ní rozvede a tak se s ní v další kapitole setkáváme ve chvíli, kdy začíná znovu žít – sama a podivínská ještě více, než před tím. To však nebrání manželovi její sestry Inhje, umělci s podivnými nápady realizovat svůj netradiční a vůči společnosti naprosto šokující umělecký projekt, v němž má Jonghje hrát hlavní roli.
I když se může zdát, že u této knihy je nejdůležitější příběh, opak je pravdou. To, co tato kniha vyjadřuje především, je obraz korejské společnosti, která je upjatá, silně konzervativní a neexistuje v ní místo pro výjimky. Už jen samo vegetariánství je vnímáno jako odvrácení od společenských zvyklostí. Tím spíš, když Jonghje ignoruje pravidla společenského chování i dres-kodu a dovolí si např. na pracovní večeři manžela ve vysoké společnosti přijít bez podprsenky. 
Tento román je o ženách, o tom, jak se od nich očekává podřízenost a naprostá poslušnost manželovi i zvyklostem. Je to o roli ženy v korejské společnosti, jako dcery, manželky a matky. Je to také o snaze vymanit se z těchto pravidel a žít podle sebe. Jenže, co je ještě přípustné a co už ne? Kde je vlastně hranice mezi normálnem a psychickou narušeností?
Od knihy Vegetariánka jsem neměla žádná očekávání. Lákala mě především obálkou, názvem i anotací, která zase tak moc nenapoví. A dostala jsem naprosto strhující sondu do života korejských žen, která vyráží dech. Přestože se jedná o velmi vážné téma, kniha je napsána velmi lehce a čtivě a já ji přečetla doslova jedním dechem za jediný den.
Rozhodně ji doporučuji každému, koho zajímá role žen ve společnosti, jejich útlak a podřízenost, psychologické téma, anebo tomu, kdo se chce dozvědět více o Koree a o tom, jak to tam vlastně funguje…
Hodnocení: 95%

Knihu Vegetariánka seženete nejlevněji ZDE.

Recenze: Viola Shipmanová – Kouzelný náramek

Tři ženy, tři náramky, tři životní příběhy a hlavně – vzpomínky! Ano, právě vzpomínky jsou ústředním tématem knížky, která mě zaujala nejprve svým překrásným obalem, posléze anotací a nakonec i skvělými recenzemi a ohlasy. A tak jsem si řekla, že i když takový žánr běžně nečtu, Kouzelný náramek by neměl uniknout mé čtenářské pozornosti. Zda jsem s jeho čtením udělala dobře, se dozvíte níže…


Nakladatelství: Leda
Počet stran: 424
Rok: 2016

Recenze:
Hlavními hrdinkami tohoto společenského románu jsou tři ženy. Babička Lolly, která žije ve stařičkém srubu na břehu Michigenského jezera a pracuje v cukrovinkách ve Scoopsu. Je tam za ty roky již jakousi atrakcí, protože kromě výroby a prodeje karamelek každou hodinu předvádí pěvecké číslo, kdy zpívá upravenou verzi písně Hello, Dolly. Babička Lolly je značně výstřední, nosí tuny make-upu, křiklavé paruky a musí být všude vidět a slyšet. Je tudíž přesným opakem své dcery Arden, která pracuje jako redaktorka známého časopisu o celebritách, snaží se moc nevyčnívat, nosí tlumené barvy a mikádo s ofinou, za kterou se schovává. Po rozvodu věnovala celý svůj život dceři a práci, protože jen díky ní může Lauren vystudovat vysokou školu a splnit si to, co si ona nikdy dovolit nemohla. A poslední hrdinkou je právě Ardenina dcera Lauren. Mladá vysokoškolačka s malířským talentem a snem, který se zdá na hony daleko. I když to její matka netuší, Lauren dobře ví o jejich finanční situaci a tak se snaží studovat ekonomiku, která ji vůbec nebaví, ale o které je přesvědčená, že ji jednou dobře uživí a bude moc matce pomáhat ve splácení studentských půjček.
Když jednoho dne nečekaně dorazí dopisy od babičky s přívěsky na jejich náramky, začnou tušit, že se něco děje. Rozhodnou se proto, že si udělají volno a vyrazí na nějakou dobu za babičkou, aby zjistily, jak se věci mají. 
Babička Lolly je sice stále stejně výstřední, ale stárne a zapomíná. Dokonce se u ní začíná projevovat počáteční stařecká demence a tak je třeba začít řešit, co bude dál. Babička však společné dny využije po svém. Každý den vypráví svým dvěma děvčatům o jednom z přívěsků na svém náramku. Každý totiž něco znamená, něco symbolizuje a ke každému se váže silný životní příběh. Obě mladé ženy se tak dozvídají o historii svého rodu, jak se jejich prababička dostala do Ameriky, jak se babička Lolly seznámila s dědečkem, atd. A v každém příběhu se skrývá životní moudro a ponaučení.
Arden a posléze i Lauren si začínají uvědomovat, že nevedou život tak, jak by chtěly a že je zřejmě ten pravý čas s tím něco začít dělat. Pomůže jim k tomu nenadálá situace, babiččino vyprávění, i nový muž, který náhle Arden vstoupí do cesty.
Autor (neboť za ženským pseudonymem Viola Shipmanová se ukrývá muž) rozdělil knihu na několik částí. Každá část se týká jednoho přívěsku a každá ukrývá svůj příběh, své moudro, to co se dělo před a to, co se dělo po tom, co se obě mladé ženy dozvěděly další část babiččina životního příběhu. Přijde mi naprosto skvělý a originální nápad naroubovat takový příběh na symbolické přívěsky, které se kupují a darují při zvláštních příležitostech a mají svým majitelkám připomínat vzácné životní okamžiky. Jelikož ani u nás v Čechách nejsou takové náramky nic neobvyklého, je to vlastně taková názorná ukázka toho, co může zdánlivě obyčejný šperk pro svou majitelku znamenat. A díky knize také vidíme, že někdo to může brát smrtelně vážně a někomu je úplně jedno, co náramek a jednotlivé přívěsky znamenají.
I když se může zdát, že je to kniha o náramku a jednotlivých přívěscích, které ho zdobí, je to především příběh o vztazích. Je to velmi silný a místy emotivní příběh tří žen, z nichž každá udělala v životě nějakou chybu, ale očividně není nikdy pozdě ji napravit a začít žít jinak. Tak, aby člověk naplnil své sny a byl především šťastný. 
I když může anotace a můj předchozí text znít báječně, na mě tak kniha nepůsobila. Naopak. Přišla mi laciná, kýčovitá, typicky americká… Taková, jako bývají ty trapné americké filmy a seriály, na jejichž konci se odehraje dojemná scéna a celé kino pláče dojetím. Šílená babička, co dělá jednu trapnost za druhou, matka (mně kupodivu nejsympatičtější ve všech tří), která raději dělá, že to nevidí a za švihlou babičku se stydí, a mladá vnučka, které se samozřejmě babiččiny nápady a šílenosti líbí a podporuje je a napodobuje.
Ač měl autor naprosto úžasný nápad a kniha v sobě opravdu ukrývá jistá životní moudra, mně se prostě zpracování příběhu nelíbilo. Postavy mi nebyly právě sympatické a mnohem více mi hodně scén přišlo trapných a přestřelených… prostě typický „americký doják“. 
Knížka se četla velmi lehce a dobře, ale mě bohužel nebavila. Dlouho jsem se nemohla začíst, vlastně jsem se pořádně nezačetla vůbec, protože příběh je díky jednotlivých kapitolám a přeskokům do různých let hodně rozkouskovaný. A knížka mi nakonec přišla taková „nijaká“… Určitě je to odpočinkové čtení a komu se podobné příběhy líbí, bude z knihy nadšený. Já měla příliš velká očekávání a nakonec jsem byla velmi zklamaná….
Hodnocení: 75%
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Leda.

Unboxing 10/2017

Zdravím všechny knihomoly!
Ano, je tady další balíček, tentokrát z nakladatelství LEDA.
Na tento balík jsem dlouho čekala a dlouho se na něj těšila. Paní totiž byla nemocná, takže mi nemohla odpovědět na email a já zase netušila, co se děje, protože mi vždycky odpovídala hned. A nechtěla jsem tam pořád psát a otravovat ji. Sama to nemám ráda…
Nakonec jsme se však domluvily, vše si vysvětlily a já mám konečně u sebe tyto dvě nádherné knížky, učiněné krásky, protože LEDA dělá knihy opravdu skvostně. 🙂

Knížky byly bezpečně schované v bublinkové obálce, v papírovém obalu a dalších bublinkách, takže jsem byla trochu netrpělivá při rozbalování. Stálo to ale za to. 🙂

Knížka Kouzelný náramek od Violy Shipmanové je už mezi blogery natolik známá, že ji snad ani představovat nemusím. Vztah mezi matkami a dcerami a k tomu opravdu kouzelný příběh propojený náramkem s přívěsky, co mají připomínat vzácné okamžiky. Kdo knihu nezná, vydržte, brzy bude recenze. Já se do ní pustila už včera večer a dnes budu s nadšením pokračovat. 🙂

A Portrét dámy od Henryho Jamese je trochu jiný oříšek. Ten už se mezi blogery tolik neobjevuje. Nebo alespoň já si ho nikde nevšimla. Ovšem anotace mě okamžitě oslovila a tak jsem si knihu objednala. Je velmi obsáhlá a asi se bude číst pomaleji, ale věřím, že bude stát za to. Kniha byla dokonce zfilmována a hlavní roli hrála Nicole Kidman. Já ho sice neviděla a určitě si ho nebudu pouštět dříve, než knihu dočtu, ale jsem na ni opravdu moc zvědavá. A vy se těšte na recenzi, kde se dozvíte více. 🙂

Pokud vás knížky zaujaly a ještě je doma nemáte, opět vám sem přidám odkaz, abyste mohli mrknout, kde je seženete nejlevněji a nemuseli procházet sami všechny možné obchody. 🙂
Kouzelný náramek seženete nejlevněji zde.
A Portrét dámy zase zde.

Mějte se krásně a čtěte.
Vaše Sabi 🙂

Recenze: Barbara Erskinová – Spáčův hrad


Dvě ženy, dva věky, jedno magické místo… Tak je prezentován tento neobyčejný poutavý příběh na přebalu knihy. Miranda, která si nechá říkat od malička Andy, se náhle ocitá bez domova. Dům, ve kterém dlouhé roky žila se svým partnerem, jí lstí zabavila bývalá manželka jejího partnera a Graham, jak se jmenoval, už nemá možnost se bránit. Zemřel totiž na rakovinu. Andy nemá sílu cokoli měnit a tak raději balí, co jí mstivá Rhona dovolí a prchá před ní na samotu…


Nakladatelství: Brána
Počet stran: 464
Rok: 2017

Recenze:
Barbara Erskinová je autorka, kterou už zná mnoho čtenářů jak po celém světě, tak i u nás. Její první román Žila jsem již před staletími (Lady of Hay) byl vydán již před třiceti lety a stále je to TOP v jejích knihách. Její obliba a známost od té doby rostla a ona si to rozhodně zaslouží. Žádná jiná autorka nedokáže propojit minulost se současností a vytvořit silný, poutavý, napínavý a místy i strašidelný příběh. Přestože je každá její kniha jiná, mají v sobě něco, co je spojuje. To něco, je především kouzelná atmosféra prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají. Většinou jsou současné hrdinky osamocené ženy, které žijí samy v prázdném domě nebo bytě, a tam se musí vypořádat se svou minulostí i budoucností. Jsou to malířky, spisovatelky, ilustrátorky, atd. A zpravidla každá najde svého ochránce, který je jí souzený již po staletí…
V nejnovější knize Spáčův hrad autorka představuje ilustrátorku Andy, která prchá před svým dosavadním životem, bolestí ze ztráty milovaného partnera a také před jeho mstivou a psychopatickou manželkou – vdovou. Azyl v tichu a klidu jí poskytne kamarádka, která vlastní na samotě v horách nedaleko Hay velký kamenný dům s pohnutou minulostí, známý po staletí jako Spáčův hrad. Název si dům nese především díky tomu, že se v něm citlivým lidem zdají sny. Zatímco kamarádka odjíždí za rodinou do Austrálie, Andy se zde zabydluje a seznamuje se s místními lidmi. Poznává nepříliš hovorného zahradníka Bryna, sympatickou starší ženu se psy, která ji seznámí se všemi okolo a stane se dobrou přítelkyní… To je další prvek, který na těchto knihách miluji. To přátelské prostředí, které hlavní hrdinku přijme, sousedy, kteří se stanou přáteli a kteří přijmou nenásilně do svého kruhu dosud neznámou ženu…
Andy se pomalu vzpamatovává z prožitých dramat a začíná opět ilustrovat. V noci a někdy i přes den upadá do podivného transu připomínajícího spánek a poznává tak nové postavy, které v minulosti hrály ve Spáčově hradu důležitou roli. V tu chvíli se začíná v knize odehrávat druhá časová rovina, která nás přenáší do čtrnáctého století. Tehdy Spáčův hrad vlastnil bard, básník a věštec, který měl dceru Catrin a několik sloužících. Zatímco přes zimu přebýval v domě, od jara do podzimu putoval po sídlech šlechty a dobrodinců, kterým zpíval své písně a věštil budoucnost. Když jeho dcera Catrin vyrostla tak, aby mohla jezdit s ním, měl o společnost postaráno. Brzy se však ukázalo, že Catrin je mnohem nadanější než otec. Její skladby jsou lepší, její zpěv a hra na harfu hezčí a poutavější a její sny a předpovědi???
Navíc jejich pomocník Edmund, se kolem Catrin motal čím dál víc a to otce zlobilo. Žádný nápadník pro jeho dceru totiž nebyl dost vhodný, tím méně Edmund. Chtěl Catrin pro sebe. Vždyť kdo by o něj ve stáří pečoval a nosil mu pergameny a vyráběl inkoust? Vztah Catrin a Edmunda se přesto stává silnějším, když v tom se Edmund náhle rozhodne a přidá se ke vzbouřencům proti králi.
Barbara Erskinová opět rozehrála naprosto úžasný a kouzelný příběh, plný napětí, lásky, nenávisti, ale i přátelství. Historická linie mi zpočátku přišla trochu plytká a nezáživná, později se však rozehrála více a zajímavěji a já byla zcela pohlcena. Příběh ze současnosti byl naprosto skvělý od samého začátku a to především z důvodů uvedených již výše – ilustrátorka s pohnutou minulostí, atmosféra starého domu a krásné přírody, kterou autorka dokáže perfektně popisovat, přátelství, do kterého je Andy ihned vtažena… Navíc se zde opět objevuje městečko Hay a jeho obyvatelé, kavárničky, krámky s knihami… A také kouzelník, bard a bylinkář Meryn, kterého rovněž znám již z předchozích knih Barbary Erskinové.
Autorka se po třiceti letech vrátila příběhem do míst, kde začínala, tedy do Hay a jeho okolí. A stejně jako u svého prvního románu vytvořila jeden z nejlepších a nejpoutavějších příběhů, které z její ruky vzešly. Věřím, že Spáčův hrad se stane brzy TOPem mezi jejími knihami, ať už pro svůj příběh, atmosféru, nebo dokonalé propracování psychologie postav.

Hodnocení: 99%

Za recenzní výtisk velice děkuji e-shopu Mega knihy.cz. 🙂
Knížku u nich můžete zakoupit za skvělou cenu. Odkaz dávám zde.