Recenze: Robert Bryndza – Noční lov


Erika Fosterová je svérázná šéfinspektorka s velmi pohnutou minulostí. Místo aby uplatnila svůj talent, dělá jednu „botu“ za druhou a znepřáteluje si své nadřízené. Když se však objeví sériový vrah, který kosí osoby, jenž zdánlivě nemají nic společného, pustí se do pátrání s výdrží pitbula. Jak se jednou zakousne, už nepustí. Ale co když jí nadřízení případ odejmou?


Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 432
Rok: 2017

Recenze:
Když se před Vánoci objevila na knižních pultech novinka britského autora žijícího s manželem na Slovensku Dívka v ledu, čtenářský svět se obrátil vzhůru nohama. Knížka byla totiž natolik dobře napsaná, že její příběh každého pohltil a byl prostě zcela strhující. Já měla tu čest patřit mezi vyvolené, kteří mohli knihu číst hned poté, co spatřila světlo světa. Boom byl dokonce tak velký, že začátkem roku 2017 byla zcela vyprodána. Samozřejmě tou dobou se začaly objevovat i nějaké negativní recenze – jedna kniha se prostě nemůže líbit všem. Ty pozitivní však stále převažují! A tak, když nakladatelství Cosmopolis zveřejnilo informaci, že brzy vyjde druhý díl s hlavní vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou, měla jsem ohromnou radost a na knihu jsem se moc těšila.
Noční lov, jak se druhý díl jmenuje, nás opět zavádí do současného Londýna. V lepší čtvrti je brutálně zavražděn oblíbený praktický lékař. Je nalezen nahý v posteli, s pytlem přetaženým přes hlavu. Příčinou smrti je udušení. V krvi se mimo jiné najde droga, která se používá při sexuálních hrátkách. Lékař se rozvádí a policie najde v jeho nočním stolku gay-porno časopisy. Zvrhly se snad sexuální hrátky až k smrti jednoho z aktérů?
I když se zdá, že vražda lékaře má sexuální motiv, Erika si ubrání případ pro sebe. V opačném případě by ho musela předat týmu, který se na takové vraždy specializuje. Jenže tento tým vede její soupeř, kolega, se kterým bojuje o místo na pracovním výsluní a to si přece Erika nemůže nechat líbit. Když se brzy poté objeví druhý mrtvý, u něhož se sexuální motiv zdá absolutně mylný, je si Erika svou hypotézou jistá a pátrá s vervou sobě vlastní. Do pátrání dává absolutně vše. Ostatně její soukromý život je téměř nulový a práce je pro ni naprosto vším. 
Netrvá dlouho, a ukazuje se, že vrah s Erikou navázal spojení. Posílá jí vzkazy, snaží se v ní vzbudit vzpomínky na temnou minulost. Vše začne být ještě napínavější ve chvíli, kdy se objeví třetí oběť, z jejíž vraždy je obviněn jeden z Eričiných lidí. Byla její hypotéza zcela mylná? Má člověk z týmu na svědomí všechny vraždy, nebo jen tu poslední? Snaží se poslední oběť hodit na sériového vraha? 
Noční lov je strhující od samého začátku, stejně jako první díl. Čte se velmi dobře, příběh rychle utíká a Erika se svými kolegy se mi pomalu dostávali opět pod kůži. Jelikož už vím, jak může být negativní a nepřátelská, jak si kolem sebe jen přidělává problémy, zvykla jsem si na ni a začínám ji mít ráda takovou, jaká je. Jsem nadšená, že se autor rozhodl vytvořit sérii knih, kde figuruje právě tato vyšetřovatelka. Vždyť kdyby byl hlavní hrdina jen kladný, byla by to nuda.
Co mě na knížce zarazilo, bylo odhalení totožnosti (potenciálního) vraha už v polovině příběhu. Autor prozradil, o koho se jedná, aby následně přišel s další vraždou a novým obviněním. A teď, jak to vlastně je? Je odhalený vrah opravdu vrahem, nebo je celá hypotéza mylná a za vraha se pouze někdo vydává. Sedí skutečný vrah ve vazbě, nebo je na svobodě a komunikuje s Erikou? 
Když už se zdá, že je Erika vrahovi blízko, je jí případ odejmut. Další vražda v sobě totiž jasně nese zmiňovaný sexuální podtext a navíc obviněný je jedním z jejích lidí. Nepřipadá v úvahu, aby vyšetřovala jeho vinu, nebo nevinu. Erika se však nevzdává. Přes zákaz nadřízených pátrá na vlastní pěst. Je přesvědčená, že její člověk je nevinný. Ale co když se tentokrát mýlí?
Noční lov se mi líbil skoro stejně, jako první díl série. Pouze odhalení (potenciálního) vraha v polovině knížky mi přišlo divné a kniha pak nějakou dobu neměla tak napínavý ráz. Vše se zlepšilo až v závěru, kdy se naše hrdinka ocitla dokonce v ohrožení života.
Noční lov mi svým prostředním i způsobem pátrání a koneckonců i negativní hlavní hrdinkou – vyšetřovatelkou hodně připomíná knihy S.J.Bolton. Je to možná hodně odvážné tvrzení, tyto dva autory srovnávat, ale já to tak opravdu cítím. Knihy zmíněné autorky jsou pro mě naprosto nejlepší thrillery a Robert Bryndza se s těmi svými hodně přibližuje. Příběh se čte výborně, je svižný, napínavý, vtáhne vás do děje a hlavní hrdinové cloumají vašimi pocity.
Jediná výtka, kterou mám je na straně 375, kde se autor zřejmě zamotal do vlastního příběhu. Vyšetřovatelé tam totiž probírají záznamy z chat roomu, kde sledují diskuzi mezi vrahem a jeho známým. A vraha jmenují jménem, aniž by ho v tu dobu znaly. I mistr tesař se někdy utne! 🙂
Noční lov je další vynikající thriller, nebo spíše krimiromán z pera Roberta Bryndzy a já se moc těším na další díl. Ponese název Temné hlubiny a v knížce už jsem měla možnost číst anotaci, která zní více, než lákavě. Doufám proto, že jej nakladatelství Cosmopolis vydá co nejdříve. 🙂

Hodnocení: 95%

Děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!
Knihu Noční lov můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Cosmopilis (Grada).

Recenze: Zuzana Koubková – Znesvěcený hrob


Historická detektivka z nakladatelství Moba, tentokrát z pera české autorky Zuzany Koubkové nás přenáší do Čech na počátku 14. století. Oficiálně zde vládne mladičký a neoblíbený Jan Lucemburský a intrikářská Eliška Přemyslovna. Narozdíl od mladé královny na trůnu však Čechy ovládá Jindřich z Lipé a jeho královna – vdova Alžběta Rejčka, která se s Eliškou nesnáší. Právě do této politické šlamastiky se objeví u Kostelce nad Černými lesy znesvěcený hrob.


Nakladatelství: Moba
Počet stran: 248
Rok: 2015

Recenze:
Kostelecký rychtář nechá povolat bratra johanitu – Zdislava. Požádá ho, aby jako osoba církevní vyšetřil podivný zločin, který zavání nekalými praktikami a čarodějnictvím. Má strach, že do Kostelce přijde vyšetřovat inkvizice a rozpoutá tam peklo. Proto spoléhá na Zdislava, že vše vezme do svých rukou a vraha vypátrá v diskrétnosti.
Bratr Zdík sice není pověřením příliš nadšen, správně by totiž měl ohlásit smrt hrobníka Beneše pohozeného ve vykopaném hrobě nekřtěňátka svaté inkvizici, po rozmluvě s královnou – vdovou Alžbětou však začne pátrat na vlastní pěst. Ani jeden nevěří tomu, že se jedná o satanismus. Postupně však zjišťuje, že hrobů nekřtěňátek hlavně na okolních hřbitovech bylo vykopáno víc. A co hůř, na svědomí je má zřejmě mrtvý hrobník, který se mimo jiné zabýval bylinami a čarodějnickými praktikami. Jenže kdo se ho chtěl zbavit?
Od Zuzany Koubkové jsem kdysi četla nádherný román Rytíř zelené růže. Ta knížka mě tehdy tak uchvátila a pohltila, že je dodnes jedním z nejlepších historických románů na české literární scéně, který jsem četla. Proto jsem si řekla, že je na čase zkusit od autorky i něco jiného. Když jsem si v knihovně knížku Znesvěcený hrob půjčovala, tušila jsem, že se jedná o lehčí žánr, než byl Rytíř zelené růže, přesto jsem věřila, že bude stejně dobře napsaná. A v tom jsem se nezmýlila.
Co se týká historických událostí, popisnosti, středověké každodennosti, tam autorka opět prokázala, že ví, o čem píše. Bohužel detektivní zápletka mi přišla poněkud nezáživná a plytká. Námět čarodějnictví a znesvěcených hrobů byl jistě zajímavý, ale směr a způsob pátrání bratra Zdislava byl poněkud nešťastný. Možná kdybych nebyla ovlivněná množstvím přečtených historických detektivek Vlastimila Vondrušky, hleděla bych na knihu jinak. Takto mě spíše zklamala. První vražda byla jasná v podstatě od samého začátku, proto jsem čekala nějaké zajímavé a nečekané rozuzlení, něco, čím autorka ohromí. Ale to se bohužel nekonalo. U druhé vraždy už jsem sice tápala více, ale zase mi nepřišlo nijak dobře promyšlené, jakým způsobem se bratr Zdík dostal k výsledku. Vlastně ani v jednom případě vraha nevypátral, ale měl štěstí na lidi a náhodu, které mu jméno vraha „přihráli“. 
Osobně nevím, zda se ještě budu pouštět do dalších dílů s bratrem Zdislavem. Netuším sice, zda vyšly nějaké další (pravděpodobně ano, ale zjišťovat to nehodlám), ale rozhodně vyšel ještě první díl Ztracený templářský poklad. Možná, pokud bych na knihu náhodou narazila v knihovně, tak si ji půjčím, ale sama po ní pátrat nebudu. Historická detektivka od Zuzany Koubkové mě nijak nenadchla a nevzbudila ve mě touhu číst od ní další.

Hodnocení: 78%

Recenze: Oldřiška Ciprová – Zatoulaná královna. Hrdá vdova po Václavu III.


Zdá se, že příběh přemyslovských králů na českém trůnu končí Václavem III. zavražděným v Olomouci. Údajně po něm „nezbyl“ žádný potomek a tak se na trůn skrze Elišku Přemyslovnu dostali Lucemburkové. Ale co když to bylo jinak? Co když Václavova vdova Viola Těšínská potomka přece jen povila?


Nakladatelství: Alpress
Počet stran: 236
Rok: 2009

Recenze:
Od české autorky Oldřišky Ciprové jsem četla již několik historických románů. Myslela jsem si proto, že mě nemůže nic překvapit. To jsem se však velmi mýlila. Zatoulaná královna je román, který spíše než historickou fresku připomíná utopii o tom, co se mohlo stát po smrti Václava III. a jak to mohlo ovlivnit české království. 
Román začíná v roce 1306. Tehdy byl zavražděn v Olomouci poslední přemyslovský král Václav III. Po něm zůstala mladá a krásná vdova Viola Těšínská, té doby samodruhá. Byla zde proto naděje na to, že český trůn ještě bude mít svého přemyslovského krále. Jenže jednoho dne si Viola chtěla vyjet na koni a neuváženě si vybrala bujného hřebce, který ji ještě na nádvoří shodil. Následek si asi dovedete představit. Viola o královského potomka přišla a jako zhrzená matka a smutná vdova se rozhodla odjet do Sieny, kde se uchýlila pod ochranu bohatého kupce a politika, dlužníka svého otce. Měla k tomu závažný důvod, který znala jen ona a její služebná Zuzana.
Až potud se může zdát, že takto to tehdy mohlo opravdu být. Jelikož je mi známo, že se Viola po Václavově smrti odebrala do kláštera, kde žila několik let, než přišel další zlomový bod jejího osudu, jsou roky v Sieně jen výplodem autorčiny fantazie. Přesto jsou velmi zajímavé.
Nebudu prozrazovat, co se dělo v Sieně a proč se tam Viola odebrala. Podstatné je, že ji tam navštěvoval Petr z Rožmberka. Muž, kterého kdysi milovala a patrně nikdy nepřestala. Sledujeme, co se odehrává mezi nimi, jak oba bojují s předsudky a povinnostmi (Petr je v Čechách zasnoubený) a jak se mezi nimi rodí silné pouto, aby bylo záhy zpřetrháno dramatickými událostmi. Co Viola tají tak vážného, že to Petra zcela ohromí a donutí ho se jí stranit? Může se jejich láska vůbec někdy naplnit? Dokáže intrikářská Eliška Přemyslovna zasáhnout do jejich vztahu pozitivně, nebo zůstane navždy ztracený?
Ti, kteří znají českou historii trochu podrobněji asi tuší, jak příběh dopadne. Což byl i můj případ. Proto jsem se možná u této knihy nebavila tak, jako u těch ostatních z pera Oldřišky Ciprové. Musím však uznat, že dokázala opravdu věrohodně vystihnout politickou situaci v Čechách, perfektně navodila atmosféru v Sieně, popsala tamní život, že i ten, co se o každodennost ve středověké Itálii nikdy nezajímal, vše vidí, jako na filmovém plátně. Narozdíl od ostatních knih, v této mnohem více popisovala a kniha tak byla o malinko hutnější. To však vůbec nebylo na škodu. K historickému románu to patří! Co mě však překvapilo, bylo množství milostných až erotických scén. Místy jsem neměla pocit, že čtu historický román, nýbrž Harlequinku plnou milostných vzdechů a roztoužených pohledů. K poměru všech ostatních událostí mě po až zarazilo. Autorka vše popsala velmi dobře, to ano. Jen jsem asi očekávala něco jiného.
Důraz byl v tomto románu kladen především na milostný poměr Violy Těšínské a Petra z Rožmberka. Po většinu knihy jsme sledovali, jak se ti dva scházejí a zase rozcházejí, jak jimi zmítají rozporuplné pocity, jak neví, zda udělat to, po čem touží, aby toho vzápětí nelitovali. Větší dějový zvrat se vlastně odehrával jen na začátku a pak až na konci knihy. Právě proto mi přišla Zatoulaná královna až zbytečně zdlouhavá. Možná bych milostné scény a strádání trochu proškrtala.
Jinak se však jedná o nenáročný historický milostný román, který potěší příznivce historických romancí a ukáže, co se vše mohlo v českém království po smrti Václava III. stát, nebýt upjatých konvencí a odejití Violy Těšínské do kláštera.

Hodnocení: 78%

Unboxing 07/2017 – Dvojitý!

Ahoj!

Je tady netrpělivě očekávaná novinka z nakladatelství Cosmopolis a já si jí spolu s vámi rozbalím. 🙂

Asi nemusím moc tajit, o co se jedná. Jistě jste zaznamenala obrovský úspěch, jaký měla před Vánoci knížka Roberta Bryndzy – Dívka v ledu. Snad každý (až na pár výjimek) byl knížkou nadšený a očekával druhý díl krimi-románu s Erikou Fosterovou. A- dočkali jsme se. 🙂

V balíčku se kromě knížky ukrýval ještě leták s informacemi o knize a autorovi.

Ale hlavní je prostě stejně knížka! 🙂
A o čem bude?
Robert Bryndza – Noční lov
Anotace
Jedné horké červnové noci je detektiv šéfinspektor Erika Fosterová přivolána k brutální vraždě. Oběť, vážený praktický lékař, je nalezen ve své posteli udušený. Zápěstí má svázaná a oči pod průhledným sáčkem upevněným těsně pod hlavou vypoulené. 

O několik dní později umírá za podobných okolností další muž a Erika společně s kolegy Petersonem a Mossovou tuší, že čelí sériovému vrahovi. Ten své oběti sleduje a vyčkává na vhodný okamžik, kdy udeří. 
Co mají oba mrtví společného? Existuje v jejich minulosti nějaké tajemství, které by je mohlo spojovat? A co je spojuje s vrahem?
Erika dělá vše pro to, aby Nočního lovce zastavila a dopadla, i když opět riskuje a dostává se do konfliktů s nadřízenými. A navíc možná vrah začíná sledovat i ji…

A aby toho nebylo málo, tak dnes ráno dorazila ještě jedna zásilka, tentokrát z nakladatelství Jota. Je to recenzní výtisk pro web VašeLiteratura.cz, takže recenzi najdete převážně tam, a možná když bude čas, napíšu zase sem na blog nějakou tu minirecenzi. Pojďme se ale podívat, jaká knížka se ukrývala v balíku.
Když balík dorazil, trochu jsem se vyděsila. Byl totiž obrovský. V první chvíli mě napadlo, že to bude také obrovská kniha, pak jsem si říkala, jestli tam nebude nějaké překvapení a nepřišly nakonec knihy dvě – někdy se to stane, že mi tam paní v nakladatelství přihodí něco navíc, i když je fakt, že v Jotě se mi to ještě nestalo.
Nakonec se ukázalo, že je to opravdu jen ta jedna očekávaná kniha a že tak strašlivě veliká není. Jen pečlivě zabalená, což je v pořádku. 🙂

Knížka má nejen lákavou anotaci, ale navíc krásně vypadá. Ostatně Jota si na svých historických románech dává vždycky záležet a tato publikace rozhodně není výjimkou…

Carol. M. Cramová – Toskánské věže
Anotace:
Příběh mladé svérázné ženy – malířky, zasazený do prostředí středověkých italských měst, upoutá nejen romantické duše, ale i milovníky výtvarného umění a starých řemesel.
Román Toskánské věže, odehrávající se v klikatých uličkách sluncem rozpálených náměstí středověké Itálie, je příběhem mladé ženy, která se odváží vykročit vlastní cestou a prosadit se v muži ovládaném malířském umění a řemesle. Sofia, dcera věhlasného malíře Barducciho, žije v rodném San Gimignanu provdaná za sobeckého a ješitného obchodníka se šafránem, ale tajně touží prosadit svůj talent v malířském umění, do nějž ji svéráznou výchovou zasvětil otec. Ten však nečekaně umírá a dceru už stihne pouze vybídnout, aby svůj sen nevzdávala a nepromarnila tak dar od Boha, kterého se jí dostalo. O pár měsíců později se v Sieně objevuje otrhaný mládenec, a žádá o práci v malířské dílně Maestra Manziniho, bývalého přítele Antonia Barducciho…
Toskánské věže spojují hrdinčinu silnou osobnost s důkladně nastudovaným prostředím a přesvědčivými postavami, které skvěle zapadají do pestrobarevné mozaiky Itálie čtrnáctého století, jež bylo obdobím velkých zvratů v celé Evropě. Stylově sestavená zápletka plná kliček a zvratů téměř nedovolí čtenáři knihu odložit. 

Tak se přiznejte. Kdo z vás už četl Dívku v ledu a jak se vám líbila? A kdo z vás četl dokonce už Noční lov?
A co Toskánské věže? Už jste je jistě zaznamenali, ale kdo z vás už je četl, napište mi, jak se vám líbily.
Vaše Sabi! 🙂

Recenze: Vlastimil Vondruška – Dobronínské morytáty


Další z napínavých detektivních příběhů z pera Vlastimila Vondrušky se odehrává v době předvánoční a to přímo v místě, odkud pochází náš hlavní hrdina – v Dobroníně. Jiří Adam z Dobronína se tam odebere spolu se svým pomocníkem bakalářem Petrem a jeho ženou Rozárkou, aby si odpočinuli od pražského shonu a užili si krásné Vánoce. Někdo jim však klid a vánoční pohodu nedopřeje…


Nakladatelství: Moba
Počet stran: 224
Rok: 2017

Recenze:
Příběhy Jiřího Adama z Dobronína se pomalu ale jistě stávají stejně oblíbenými, jako ty s Oldřichem z Chlumu – další Vondruškovou oblíbenou postavou. Zatímco se v posledních letech mohlo zdát, že knižním pultům dominuje právě Oldřich, nyní se dostává více do popředí právě Jiří Adam z Dobronína. Jeho příběhy jsou posunuty o několik století blíže k současnosti, do 17. věku, ale vraždy a pachatelé jsou celkem shodní. Vždy je nutné odhalit viníka a pravdu. 
Vlastimil Vondruška spoléhá patrně na to, že jeho hrdinu i dobu, ve které žije a pátrá, už čtenáři dobře znají. V knize Dobronínské morytáty totiž nemohu nikde nalézt dataci. Uvědomuji si to až nyní, kdy knihou marně listuji, abych upřesnila datum, ve kterém se příběh odehrává. Jako čtenářce mi to nevadilo, protože již Jiřího Adama i souběh událostí z minulých dílů znám, ale co když knihu vezme do ruky někdo, kdo se s naším hrdinou setkává poprvé?
Autor tentokrát zavádí čtenáře do Dobronína. Do místa, kde se náš hrdina narodil, a kde vyrůstal. Touží zde se svými přáteli a služebníky strávit poklidné vánoční svátky, ale osud mu nepřeje. Záhy po příjezdu se dozvídá od své kojné, že zmizel její vnuk. Okolnosti zmizení jsou navíc velmi zvláštní. Tím víc, když před nedávnem za stejně podivných okolností zemřel v lese její syn a vnukův otec. Byla jeho smrt vražda, nebo nehoda při kácení stromů? Souvisí to nějak s chlapcovým zmizením? A komu patří zohavená mrtvola nalezená nedaleko? 
Jiří Adam nachází plno indicií, které mu vyvrací předsudky, jenž si nesl z dětství a mládí. Lidé, které znal a kterým věřil, zdá se vůbec nejsou takoví, jací by podle něj měli být. Páchají přestupky a zločiny, lžou a přesto se i nadále tváří, jako přátelé. Komu vůbec může věřit? A co z toho, co si pamatuje z dětství, je pravda a co dobře vymyšlená lež?
Autor nám hned na začátku stručně popíše, kdo jsou hlavní postavy, tedy Jiří Adam, bakalář Petr i Rozárka. Popíše jejich funkce, vzhled i charakter, ale nezabývá se příliš bývalými případy, za což jsem vděčná. Rychle nás vtáhne do děje nového románu a my zjistíme, že se motáme v dobře upletené síti pachatele či pachatelů stejně, jako naši vyšetřovatelé. Postavy v příběhu jsou popsány velmi dobře, živě, dokážeme si představit jejich charakter i důvod chování – i když pravda, ne u všech. Ovšem to je záměr autora, jinak by prozradil vraha dříve, než by bylo vhodné. To, že se román odehrává v historickém období pochopíme nejen z řešené politické situace, ale především z Vondruškových skvělých popisů místa, domů, sídla, oblečení, jídla, atd. Naprosto nenásilnou formou se zde čtenář nejen pobaví, ale také poučí o tom, jak se žilo a pracovalo v dobách minulých.
Musím se přiznat, že ač jsem si chtěla knížku šetřit a číst ji pomalu, užívat si ji a uchovat si čtení alespoň na dva tři dny, nakonec jsem ji nedokázala odložit a přečetla ji jedním dechem, nebo chcete-li – na jeden zátah. Dlouho se mi nestalo, abych dočítala knížku po půlnoci, ale Dobronínské morytáty jsem prostě nedokázala odložit.
Vlastimil Vondruška dokazuje knihu za knihou, že je opravdu PAN spisovatel a že jeho příběhy dokážou být stále stejně dobré i lepší, a opravdu poutavé. Jiří Adam z Dobronína se pomalu usazuje v mé knihovně vedle Oldřicha z Chlumu a zároveň i v mém srdci. Je čím dál oblíbenější a já doufám, že nás pan Vondruška nenechá dlouho čekat a brzy pro něj vymyslí nový případ.

Hodnocení: 92%

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Moba.
Dobronínské morytáty můžete zakoupit zde.

Recenze: Oldřiška Ciprová – Bílá princezna. Nevěsta pro budoucího krále Václava I.

Máte rádi historické romány, ale nechce se vám začítat do ničeho náročnějšího? Baví vás, když známé historické postavy ožijí v příběhu plném lásky, intrik a dobrodružství? A co když vám takový příběh teď nabídnu prostřednictvím české autorky Oldřišky Ciprové? Přečtěte si recenzi a objevte kouzlo Bílé princezny, stejně jako jejích dalších knížek.


Nakladatelství: Alpress
Počet stran: 158
Rok: 2013

Recenze: 
Faktem je, že historické romány a romance čtu již více než 15 let. Dříve jsem více inklinovala k fiktivním příběhům plným lásky, dobrodružství a sexu, později a především teď dávám přednost historickým detektivkám a seriozním románům např. z pera Alison Weir apod. Když jsem v loňském roce objevila českou autorku Oldřišku Ciprovou, přistupovala jsem k její tvorbě opatrně. Díky tomu, že jsem neměla velká očekávání, jsem dostala zpět čtivý román bilancující na pomezí historických skutečností a fikce. Román, kde hlavní postavy kypěly životem a nebyly pouhými plochými bytostmi civějícími z papíru. A tak jsem se začala o její knihy zajímat více.
Předevčírem se mi na návštěvě knihovny poštěstilo a ulovila jsem hned dvě její knížky. Tou první, do které jsem se pustila a o které vám dnes napíšu, je Bílá princezna. Nevěsta pro budoucího krále Václava I. Jelikož jsem dočetla ten večer jiný román, rovněž historický a velmi náročný, ale večer byl ještě mladý a mně se nechtělo jít spát, sáhla jsem úmyslně po něčem lehounkém, nenáročném, do čeho se okamžitě začtu. Bílá princezna toto všechno splňovala a já se začetla okamžitě po prvních řádcích. Z plánovaných pár stran před spaním byla přečtená celá knížka a spokojený pocit čtenáře. 
Bílá princezna byla přezdívka Kunhuty Štaufské. Princezny a budoucí nevěsty pro českého krále Václava I. Svou přezdívku Běla – Běluška si vysloužila ze dvou důvodů. Jedním z nich byla alabastrově bílá pleť, která se někomu líbila a jiní ji odsuzovali. Zvláštní vzhled této princezny dotvářely černé vlasy s jediným bílým pruhem. Někdo se Běly pro ty vlasy bál a stranil, jiní ji odsuzovali jako čarodějnici.
Pravdou je, že jsem nikdy tuto nevěstu krále Václava I. blíže nezkoumala a nic jsem o ní nečetla. Proto vůbec netuším, nakolik byla knížka napsána podle skutečnosti a co byla autorčina fikce. Osobně bych tipla, že něco jsou povídačky a zbytek autorčina bujná fantazie. Přesto jsem se výborně bavila a knížka se mi moc moc líbila.
S Bělou se seznamujeme ve chvíli, kdy jede pouze s vozkou a svým bratrancem Viktorem do Čech, aby se na hradě Brumově setkala se svým budoucím chotěm. Při jejich cestě jsou přepadeni, oloupeni a Viktor je zraněn. Běla, které se zázrakem nic nestalo, se vydá hledat pomoc. Když dojde do vsi, kde se koná trh, zjistí, že kastelán Brumova konverzuje s těmi, kteří je přepadli. A tak se začne bát a přemítat, zda je dobrý nápad hledat pomoc právě na hradě. V tom je však pro svůj vzhled obviněna z čarodějnictví a zajata. 
Před upálením ji zachrání Václav, kralevic, který již dostal zprávu o přepadení princezny a který se ji vydal sám hledat. Zachránil ji, aniž by dal najevo, že ji poznal. Tím se rozehrává příběh, kdy jeden druhému tají svůj původ i důvod, proč se nachází na stejném místě. Není to jen zvláštní situace, ale především možnost poznat se dobře ještě před svatbou.
Oldřiška Ciprová se příliš netrápila vysvětlováním historických událostí, nebo popisy. Kladla důležitost především na dvě osoby a těmi byly Běla a Václav. Jejich milostný příběh zde hraje hlavní roli a to na pozadí napínavé, místy až detektivní zápletky. Usiluje někdo Běle o život? Chce zabránit, aby si chudá princezna vzala budoucího českého krále?
Autorka nakonec přišla s velmi zvláštním rozuzlením, u něhož by mě opravdu zajímalo, nakolik to byla pouhá fikce. Zdá se totiž přímo nepravděpodobné, že by se ve skutečnosti mohlo něco takového stát. A i když je zápletka celkem dost průhledná a uhodla jsem ji už někde v polovině knihy, stejně mě zajímalo, jak to dopadne s Bělou a Václavem a jestli tipuji správně, kdo za tím vším stojí a proč.
Autorka kladla skutečný důraz na milostný příběh hlavních postav. Nechybí láska, žárlivost, nevěra, ale i sex. Díky tomu, že je knížka opravdu velmi čtivá, můžeme odpustit skutečně jednoduchý námět, průhlednou zápletku a nedostatek popisných částí. Pokud totiž víte, co od knížky očekávat, rozhodně nemůžete být zklamaní a užijete si příjemné chvilky s oddechovým čtením. A třeba se i něco přiučíte z historie. 🙂
Bílá princezna je naprosto ideální čtení pro cestování. Protože pokud potřebujete něco do vlaku na pár hodin, co vám nezabere velké místo v kabelce a co dočtete včas, aniž byste litovali, že už musíte vystoupit, pak je toto naprosto skvělá volba. Osobně mám jedinou výhradu, a to je chybějící doslov autorky, kde by prozradila, nakolik čerpala z historie a co v příběhu je fikce. U Kunhuty Štaufské by mě to opravdu hodně zajímalo. Takhle budu muset zapátrat v odborných knihách.

Hodnocení: 91%